Jethro Tull / Jethro Tull : The String Quartets

Lahůdkou pro fanoušky Jethro Tull i nadšené audiofily je tento neobvyklý počin Iana Andersona - výběr oblíbených titulů skupiny (převážně ze 70.let), upravených pro smyčcové kvarteto (Carducci String Quartet) plus flétnu a zpěv (Anderson). Nahrávalo se v prostorách akusticky příznivých pro takové těleso, v kostele a katedrále. Díky vkusu Iana Andersona se nejadná o žádnou zdivočelou Apocalypticu ani "lesy" smyčců, ale je to velmi komorní záležitost - nic do auta nebo na ulici do špuntů.

Bral jsem to ze začátku jako povinnou sběratelskou raritu, ale k mému překvapení je to velmi poslouchatelné a dost návykové! Oblíbené kusy v úplně jiném kabátku a dokonale překopaném aranžmá. Majitelé vinylu budou navíc odměněni pečlivým zpracováním bohatě textově i obrazově vybaveného obalu. Celkově se jedná o velmi povedený a do všech detailů dotažený projekt.

» ostatní recenze alba Jethro Tull - Jethro Tull : The String Quartets
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull

---

Chicago / Chicago VI

Příjemně naladěn pátým albem jsem dostal velikou chuť poznat také VI. Deska začíná nezvykle zvolna, až třetí skladba dostává náležité dynamické parametry. Velký prostor dostává (nebo si sám zabírá) Robert Lamm s klávesami, buď v podobě honky tonk piana (Darlin' Dear), nebo jako baladický klavír (krásná Something In This City), někdy jen coby doprovod zpěvu (na mém CD bonusová Beyond All Our Sorrows). K nejlepším momentům patří skladby, kde nezahálí Terry Kath, jeho hra je ozdobou bluesovky Rediscovery. A samozřejmě trumpeta a trombón, dělají Chicago Chicagem (What's This World Comin'To, Hollywood) . Milá je slide kytara s foukací harmonikou v In Terms Of Two. A strhující finále Feelin' Stronger Every Day je výbornou tečkou. V osobním hodnocení bych ubral proti předchozímu albu asi půl bodu (ale nechám zaokrouhleno nahoru) - energie z prvotiny se už zdá být trochu naředěná. Jakoby se skupina pomalu ale jistě odebírala do klidných vod středního proudu, zasvěcení však vědí, že to v roce 1973 nebyla ještě úplně pravda a těším se spolu s nimi, co skupina uchystala na následující nahrávce, tentokrát opět dvoudeskové.

» ostatní recenze alba Chicago - Chicago VI
» popis a diskografie skupiny Chicago

---

Reed, Lou / Street Hassle

v roce 1978 Lou Reed jakoby zažíval špatné časy, na tomto albu vzývá ty lepší hned dvakrát - Gimmie Some Good Times a Real Good Time Together - obě řadím k tomu lepšímu na desce. Dirt, Shooting Star a Leave Me Alone jsou hodně syrové a připomínají Velvety. Titulní Street Hassle mně moc nebaví, trochu dlouhé a nudné šmrdlání violoncela nebo čeho, bohužel se svými jedenácti minutami zabírá skoro třetinu alba. Desku mám z dávné doby hodně naposlouchanou, okamžitě se mi vybavuje chuť čaje s rumem a dobře vím proč. Nedá mi to a musím si rejpnout do příšerného obalu, ale jak tak koukám na ostatní, skoro na všech obalech jeho desek vidíme buď hlavu nebo celou postavu pana Lou, no budiž. Z protekce za ty rumové dýchánky chci dát 3 hvězdy, ale nejde to.

» ostatní recenze alba Reed, Lou - Street Hassle
» popis a diskografie skupiny Reed, Lou

---

Velvet Underground, The / Loaded

V roce 1970 vyšlo hodně naprosto zásadních alb rockové historie, Loaded bych si jako takové označit netroufl, ale pro mně osobně mělo význam veliký. Po pubertálním koketování s všelijakým převážně melodickým heavy metalem různé úrovně působila tahle hudba jak živá voda. Velveti, Lou Reed, Bowie, Patti Smith ale třeba i Zappa, Beefheart nebo Joy Division se stali na řadu let hlavním předmětem našeho hudebního zájmu a bylo nám v tom "sametovém podzemí" velmi dobře. Skupinu opustil před nahráváním John Cale, to se myslím na úrovni dost podepsalo, i když na Loaded najdeme dvě naprosto základní skladby Velvetů - Sweet Jane a Rock&Roll, já mám ještě hodně oblíbenou závěrečnou Oh!Sweet Nuthin s neuvěřitelnou nekonečnou palbou do virblu, celou dobu jsme si s kamarády mysleli, že to je Moe Tucker a získavala za to naše sympatie, ale ona se snad kvůli těhotenství nahrávání vůbec nezúčastnila (nevěděl by někdo z encyklopedistů jak to tenkrát bylo?). Asi zde nehledejme žádné převratné hudební nápady, aranže nebo instrumentální výkony, síla desky je spíš v atmosféře, která báječně vynikne při nějakém tom kolektivním poslechu. Nebo přece jen - kytarový úvodní part ve Sweet Jane považuju za naprosto uhrančivý. Kdybych věděl jak to udělat, vyhlásil bych tady na PB takovou jarní anketu o NESMRTELNÝ KYTAROVÝ RIFF a tenhle ze Sweet Jane bych do něj za sebe s klidem přihlásil. Co ještě říci o tomto albu? Velmi štědré ohodnocení berte jako vyjádření osobního vztahu. Až budou moje dcerky v pubertě, pokusím se je nenápadně hudebně ovlivňovat tímto směrem, protože toho "hudebního nebezpečí" na ně bude číhat všude hrozně moc.

» ostatní recenze alba Velvet Underground, The - Loaded
» popis a diskografie skupiny Velvet Underground, The

---

Rolling Stones, The / Goats Head Soup

Deska se narodila v hudebně velmi plodném roce 1973 a měla za úkol pokusit se navázat na předchozí dvě veleúspěšné a asi vůbec nejlepší alba skupiny Sticky Fingers a Exile On the Main Street.
Atmosférou na mně působí jako trochu zklidněné po velmi hektickém předchozím období. Jako nejvýraznější se mi zdají nádherné balady Coming Down Again, Can You Hear The Music a především Angie, opravdový komerční megahit. Trochu mi vždycky vadilo, že když už pustí nějaká komerční rozhlasová stanice něco od Stounů, zaručeně to bude Angie - tu přece všichni znají. A co je masově oblíbené je podezřelé. Specialista v tomto je myslím radio Beat, které se se svojí nepříjemně podlézavou dramaturgií snaží v pečlivě vybrané cílové skupině vzbudit falešný dojem, že neposlouchají nějaký komerční popík pro páprdy, ale opravdu tvrdou muziku, jako za mlada. Ale zpět k Angie - při pozorném poslechu musím doznat, že se jedná o výjimečnou záležitost, skutečný majstrštyk z dílny Jagger/Richards. Skladba nechybí snad na žádném pořádném výběru a je pochopitelným pilířem také na koncertech. Ze svižnějších kousků jmenujme Heartbreaker nebo Silver Train. Skoro v každém kousku nás provází piano, nezahálí ani horna sekce. Goats Head Soup je příjemná rokenrolová deska ozdobená výrazným hitem. 4*.

» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Goats Head Soup
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The

---

Citron / Plni energie

Ta smutná událost s úmrtím Stanislava Hranického mě přiměla připomenout si co to byl Citron - album Plni Energie byla snad v tehdejším Československu první heavy metalová náhrávka na LP a dlužno říci, že to podle toho také vypadá, pánové v Mozarteu neměli o nahrávání heavy metalu ani páru, kde by jí také vzali. Na té desce je všechno špatně, k uzoufání nudné skladby (pořád se mi zdálo, že si mi točí pomalu gramofon) se vlečou bez šťávy, otočit desku a přinutit se pustit ještě druhou stranu dalo hodně přemáhání. Jestli byli chlapci ještě doma "plni energie", cestou do Prahy ji někde ztratili. Trapné texty navíc sráží přepečlivě spisovné koncovky, nezazní tu ani jediné trochu hrubší slovo, to mi k heavy metalu vůbec nesedí, ale možná to jinak v komunistickém studiu nešlo. Pánové hudební režiséři, co jste to tam vlastně (dokonce ve třech !) hudebně režírovali ? Snad aby ty tři "akordy" šly ve správném pořadí. Vyhlašuju soutěž pro všímavé: kdo najde v tom nudném bouchání Radima Pařízka nějaký zajímavý moment/nápad/přechod dejte vědět, dostanete bod. Na obalu nechybí dobové povinné heavy metalové atributy - pečlivě zaříznuté pruhované elasťáčky, potítka, čelenky, sem tam cvoček. Zdání tvrdosti to ale nevyvolá, spíš úsměv. Celý projekt na mně vždycky působil tak, že bolševik dal mladým jednu oficiální tvrdší kapelu, aby se neřeklo, že jim nedopřeje trochu tý kultúry. A aby to bylo federálně vyrovnané, u sousedů zase máme ve flotile povolených umělců krojovanou trojku Tublatanka, ta snad byla o chlup méně trapná než Citron. Ať dělám co dělám, nedokážu najít nic, za co by se dala udělit byť jediná hvězda. A kdo se mi chce po internetu vysmát do očí, klidně může, desky Citronu doma mám a dokonce i tu Tublatanku, bůhví jestli jsme na ně tenkrát nestáli frontu.

» ostatní recenze alba Citron - Plni energie
» popis a diskografie skupiny Citron

---

Chicago / Chicago V

O diskografii skupiny Chicago se na mnoha diskuzích lze dočíst názorovou shodu o celkově sestupné tendenci v kvalitě albové produkce. Od určité doby se prý Chicago "už nedá". Mnozí znalci považují za bod zlomu album VIII. Já jsem se s tvorbou skupiny seznámil prostřednictvím prvotiny a pod vlivem poměrně velikého nadšení jsem okusil jestě II a III. Na nějakou dobu se zdálo, že by to mohlo od Chicaga tak nějak stačit. Sběratelská vášeň byla ovšem zase silnější. Po třech formátech 2LP a jednom záznamu koncertu by přece mohla následovat nějaká změna, velí instinkt. Co se tedy změnilo ? Sestava stejná, autor většiny skladeb (8/10) je Robert Lamm. Hudba se tentokrát vešla na stopáž jednoho LP. První skladba se jmenuje A Hit By Varése, jméno je povědomé a booklet to potvrzuje. Můžeme se dočíst, že ovlivněni albem Freak Out! nakoupili členové kapely pár desek Edgara Varése, umělce, k jehož tvorbě se často odkazoval Frank Zappa. Poslouchali tak dlouho, až vznikla úvodní skladba k tomuto albu, v lehce experimentálním stylu. Po celkem tradiční All As Well přichází Now That You've Gone, ta musí přivést do varu i jinak flegmatické jedince, už si naplno užíváme žesťové plochy a skladbu korunuje krásné sólo na saxofon. Konverzační dvojskladba Dialogue měla ve své době určitě hitové ambice, my si můžeme s odstupem nějakých 30ti let dovolit schovívavě souhlasit, skladba takové parametry určitě má. While The City Sleeps sluší rocková kytara, Saturday In The Park je další hitovka, State Of The Union má výrazný funky rytmus.A než se vám stihne rozpustit kostka ledu v panáku Jacka Danielse, deska se dvěma závěrečnými klidnějšími kousky blíží k závěru. Ke druhé sklínce si určitě rádi pustíte Chicago V ještě jednou. Hezký poslech.

» ostatní recenze alba Chicago - Chicago V
» popis a diskografie skupiny Chicago

---

Styx / Cyclorama

Musím přiznat, že tuto desku jsem kupoval jen ze zvědavosti, co moje oblíbená kapela produkuje po třiceti letech, jejich diskografii mám do alba Killroy was here zmapovanou velmi dobře, ale potom už vůbec. A taky trochu s obavami, protože původní sestava dost prořídla a novodobé počiny ještě fungujících kapel z té doby bývají všelijaké. Ale překvapení bylo ohromné – strhující pecky jedna za druhou, až se pořád nemůžu zbavit dojmu, že to je přece jenom nějaké „The best of“ :-) Prostě nádhera, moc by mne zajímalo, jestli jsem sám nebo se to ještě někomu taky tak líbí. Takže za 5.

» ostatní recenze alba Styx - Cyclorama
» popis a diskografie skupiny Styx

---

Kiss / Sonic Boom

Sláva, je tu nová deska. Ta zpráva mne opravdu potěšila, po úmorné sérii všelijakých komerčních "anniversary hits", kde se donekonečna omýlá to samé je to opravdu úleva. Celé to zní jako nejlepší alba ze sedumdesátých let - záměr, který se určitě povedl, zvuk na výbornou, kytary, bicí, zpěv – všechno OK. Docela pobaví napodobování Crisse a Frehleyho v „Yes, I know“. Opravdu oceňuji, že z desky sálá pohoda, nadhled, energie. Po těch letech klobouk dolů. Co ovšem vůbec nechápu je umělecký záměr na obalu – ne že by KISS měli bůhvíjak pěkné obaly, ale tohle je myslím vrchol nevkusu. Jinak pouštím stále dokola a jsem velmi spokojen.

» ostatní recenze alba Kiss - Sonic Boom
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Captain Beefheart & His Magic Band / The Legendary A&M Sessions (EP)

Tak tohle je uplne prvni ochutnavka Magic Bandu ze studia, ctyri skladby jsou z vydanych singlu, a musim rict, ze to neni nicim moc prekvapive, zvuk poplatny dobe (priserny), hudba take (prvni je snad trochu upravena vec od Bo Didleyho, tohle obdobi mne moc nebavi, takze neznam). Osvezenim je Beefheartova foukaci harmonika a zpev. Posledni vec je nejaka zapomenuta, tehdy nevydana nahravka. Zvukove sice asi nejvic jako z telefonu, ale hudebne skoro nejzajimavejsi. No - pro mne celkem nuda, z tohodle bych byl nehadal, ze se zanedlouho objevi tak zasadni a vytecna vec jako Safe As Milk. Hodnoceni - pro sberatele a milovniky zvuku ranych sedesatych.

» ostatní recenze alba Captain Beefheart & His Magic Band - The Legendary A&M Sessions (EP)
» popis a diskografie skupiny Captain Beefheart & His Magic Band

---

Zappa, Frank / The Mothers of Invention - Burnt Weeny Sandwich

Tuhle desku jsem koupil spis ze zvedavosti a povinosti kvuli kompletu do sbirky, ale zaujala velmi dustojne misto ! Zacina zvesela, v Overture to a Holiday in Berlin se casto bavim hadanim co to hraje za nastroje. Theme From Burnt Weeny Sandwich je prijemna bigbitova instrumentalka - Zappova klasika. Prazdniny v Berline podruhe - uvodni saxofonove orgie vystrida v zaveru Zappa takovymn rozvlacnym solem na kytaru, ale zaujme pozornost a clovek si skoro nevsimne usporne presne rytmiky v pozadi. Ian Underwood se tu hezky vyblbne na klavir. Sandwich povazuju spis za prumernou Zappovu nahravku, ale peknych hudebnich motivu je tu dost, slapajici bigbit, bohata vsehochut ruznych nastroju a zvuku (kdyz to rozjedou na nejakych 15 minut housle v "Little House I Used To Live In" tak neni o cem), k tomu skvely obal s ladicim kondenzatorem - hodnotim za sebe vysoko, to je radost poslouchat.

» ostatní recenze alba Zappa, Frank - The Mothers of Invention - Burnt Weeny Sandwich
» popis a diskografie skupiny Zappa, Frank

---

Zappa, Frank / Lumpy Gravy

Lumpy Gravy je snad velmi volne pokracovani "We are only in it for the money", nebo spis co se tam neveslo anebo nakonec takova mala priprava na Uncle Meat? Deska je rozdelena do dvou (jak uz to tak u LP byvalo) rekneme "utvaru" Part I a Part II, kazdy z nich dale na 10 resp. 12 casti, ale pokud vam CD prehravac neukaze jednotlive indexy, je opravdu tezke rozeznat kde ktery zacina a konci. Cele to je velmi divoke a pestre, rozhodne neposlouchat jako kulisu, chce to opravdu hodne soustredeni, ruzneho krkani, prdeni, chrochtani, cinkani, vzdychani a kuckani vcetne neuveritelne ujeteho smichu je tu opravdu hodne, nejakym zahadnym zpusobem (jak umel asi jen Zappa) to ale cele drzi pohromade, po nejakych 32 minutach mame hotovo a muzeme si vydechnout, no - uprimne doporuceni pro toho kdo chce zacit se Zappou, sahnete radeji po Apostrophu nebo Sheiku, zda se mi, ze kdo by timto zacal, uz si dalsi Zappovi veci poslechnout chtit nebude, a naopak kdo zacne jinak a Zappu si oblibi, s naprostou jistotou se dostane az k Lumpy Gravy (a ve finale ke vsem deskam). Moje hodnoceni : vzhledem k odhadovane frekvenci poslechu u nas doma (1poslech/2roky) bych dal dve, za krasne dramaticke houslicky v zaveru davam tri. Jeste si dovolim male doporuceni k Zappovi obecne - moc hezky se pri poslouchani jeho desek listuje knihou "Suplik plny Zappy" od pana Doruzky - krom spousty dulezitych informaci se cte jednim dechem.

» ostatní recenze alba Zappa, Frank - Lumpy Gravy
» popis a diskografie skupiny Zappa, Frank

---

Kiss / Gene Simmons

Gene Simmons - prumerny baskytarista, prumerny zpevak, dobry showman a neprehlednutelna figura na koncertech, rozhodne ikona KISS, kdo by ho neznal. Take pilny autor spousty skladeb, nechci to pocitat, ale kdyz odecteme sporadicke prispevky Crisse a Frehleyho, tak myslim spolu se Stanleym asi pul na pul. A tak taky vypada jeho Solo album. Geneho hlas je hodne podporovan mohutnym peveckym sborem, vcetne smyccu. A to prakticky ve vsech refrenech, pusobi to az stereotypne. Hudebnich napadu je myslim celkem dost, ale deska na mne pusobi trochu krecovitym dojmem a misty dost nudi, nekterym skladbam by celkem sluselo tvrdsi provedeni, cele je to takove preslazene. V puberte nam stacilo ke stesti Radioactive a Living In Sin, dneska mne bavi spis Burning Up With Fever s krasnym refrenem, podpora sboru tady nevadi a hezky to graduje. See You Tonite je prijemna zvukem akusticke kytary, dodnes se vyuziva jako hitovka. Jeste True Confessions a pak uz to dost upada, posledni dve veci mi pripadaji hrozne. Celkovy dojem : prilis mnoho housli a malo kytar.

» ostatní recenze alba Kiss - Gene Simmons
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Unmasked

Unmasked - prvni deska od KISS u nas doma, dokonce na vinylu, ve sve dobe ohromna vzacnost, uzasny prohlizeci obal s komiksem bych mozna namaloval zpameti :-) Pro mne jeden ze symbolu te romantiky prohlizet si pri poslechu LP obal. A hudba ? Asi pokracovani ve stylu Dynastu, mozna jeste o neco mekci, libivejsi, chytlave refreny, ale presto porad jeste poctiva kytarova muzika, svizna, energicka, zabavna. Perfektni uvod Is that You? (umim si ji predstavit jako otvirak na koncertu...) Pak uz se to vali raz na raz, Shandi je uzasna, Talk To Me svizna klasicka Frehleyovka, stejne jako Two Sides of the Coin, opet by ji sluselo zive provedeni. Vyjimecne tady musim pochvalit Simmonse, Naked City je moje nejoblibenejsi, You're All That I Want zase prijemny zaver desky. Nevim proc se skladby z Unmasked vubec nevyskytuji na vyberech a na zaznamech koncertu - zivou podobu vetsiny z nich bych uvital (znalci - je to tak, nebo se mylim ? mozna KISS v te dobe moc nekoncertovali, nevim)

» ostatní recenze alba Kiss - Unmasked
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Dynasty

Mame v rukou desku s nejvetsim hitem kapely - I was made for loving you, neuveritelne proflakla vec, nektera radia bohuzel neznaji od KISS nic jineho, dokonce i to radoby bigbeatove. Ale musim uznat, ze pisnicka pomerne slusne odolava nekonecnemu omilani a ja ji rozhodne pri poslechu Dynastu nepreskakuju (tento "osud" bohuzel potkal We are the Champions od Queenu). Nasledujici 2000 Man povazuji i skalni fanousci Stounu za hodne zdarilou predelavku, jestli se nemylim jedinou v cele kariere KISS (?), Frehleyho hlas se tu nadherne hodi. Za slabsi prispevky povazuju ty od Simmonse, naopak Frehley ma hodne zdarile (Hard Times mam radsi). Za nejlepsi pecku ovsem povazuju Sure Know Something - Stanley v plne parade. Celkove je zvuk desky oznacovan za popik - spravedlivejsi by myslim bylo oznaceni melodicky hard rock, ale asi to neni dulezite. Mne osobne tahle poloha od KISS nejlepe sedi a myslim, ze to je celkem logicka podoba jejich vyvoje a spolecne s Unmasked a Elderem rozhodne to nejlepsi pred definitvni zmenou sestavy prechodem do 80. let.

» ostatní recenze alba Kiss - Dynasty
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Paul Stanley

LP Paula Stanleyho v mem zebricku jasne vevodi teto zajimave kolekci solovych pocinu a jasne dokazuje, ktera polovina z dua Stanley/Simmons prinasela skupine kvalitnejsi hudebni napady, bez Geneho by to samozrejme nebyli KISS, ale jeho prinos popularite kapely je trochu jinde. Hned dodavam, ze jeho Solo album se mi zda daleko nejslabsi. Zpatky ke Stanleymu, deska mi ani po tolika letech nepripada zastarala, pomerne rizny kytarovy bigbitek mi zni sveze i v dnesni dobe. Uvodni "Tonight You Belong To Me" se mi zda asi nejpovedenejsi, uvod jako hrom. Dalsi vrchol vidim ve svizne odpichnute "Wouldn't You Like Me To Know". Jemna balada "Hold Me, Touch Me" by mi pasovala spis ke Crissovi, ale celkove je album velmi vyvazene, nema slabe misto. Jazzove pasaze tu nehledejte, zato pohodu prijemnych kytarovych pisnicek ano. Nemusim ani zduraznovat bezchybny Pauluv zpev, jedno z poznavacich znameni KISS.

» ostatní recenze alba Kiss - Paul Stanley
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Chicago / Chicago Transit Authority

Nemuzu odolat a musim pridat svuj nazor na tuhle (dvoj)desku, vyrazila mi dech. Je asi trapne, ze od Chicaga nic jineho nemam, ale jednak se momentalne jina radovka neda koupit (pouze pozdejsi Best of) a druhak mi Chicago vzdycky evokovalo spis nejakej popikatej orchestr. O to vetsi prekvapeni a sok byl tento debut! Takovou porci energie a hudebnich napadu jsem dlouho neslysel. Vetsinou maji skladby podobny scenar - neustale stoupajici gradace az do finise. I kdyz dominuji predevsim dechy, nechybi ostra kytara, rytmika ma chvilemi zdrcujici tempo, kdo ulitava na zpevu - ma se taky na co tesit. Slabsim mistem pro mne osobne je "Free form guitar", nemam pro takove momenty bunky, skoro 7 minut kytaroveho vazbeni... to se da bud vydrzet nebo preskocit - ja skacu, ale neni ceho litovat, az do konce je hudby a zabavy porad hodne. Mile mne prekvapil na svou dobu nejen hutny, ale zaroven citelny zvuk. Skoro se mi nechce verit tomu co se o Chicagu pise - ze kvalita desek ma trvale sestupnou tendenci. Uvidime az se mi podari sehnat dalsi tituly, moc se tesim.

» ostatní recenze alba Chicago - Chicago Transit Authority
» popis a diskografie skupiny Chicago

---

Kiss / Peter Criss

Stanley pro mne znamena vynikajici zpev, Frehley poctivou praci na kytaru, Simmons predevsim atrakci na koncertech, a Criss ? Opravdu nevim co u neho vypichnout. Autorsky se moc neangazoval ( myslim ze ma na kazde desce jednu max. dve skladby, nekde zadnou ), za bicima nebyl tolik videt, hlas dost nevyrazny... Ale vsechny pisnicky od nej byly pro mne vzdycky prijemnym zpestrenim, prisly mi trochu jine nez ostatni ( vyjimka je davove uspesna Beth, tu nemuzu). Uz delsi dobu si pohravam s myslenkou vytahat vsechny jeho veci ze vsech desek a vypalit si je - zajimavy experiment. A Petr Criss Solo Album ? Zajimava vec - na zakladce jsem byl jediny podivin, kteremu se tohle album libilo, jediny ve tride, jediny na cele skole. Zhruba kolem 15 let veku jsem si myslel, ze to je ta nejlepsi hudba na svete. Dlouho mi to zustalo, tohle album jsem miloval, s odstupem let je samozrejme vsechno jinak, ale nostalgie zustala. Moc se mi libila (a dodnes libi) pestrost - spousta ruznych trubek, saxofony, klavir, smycce, divci sborove vokaly atd. Zanrove tezko zaradit, snad trochu Joe Cocker nebo Van Morrison (fanousci obou prominou). S hudbou KISS bych tu vubec zadnou spojnici nehledal. Moje nejoblibenejsi - I'm Gonna Love You, Rock Me Baby, Tossin' and Turnin', Easy Thing. Mala perlicka - pri prvnim vyjezdu na zapad jsem si koupil LP Out of Control, nechal ho spolecne s Aqualungem za zadnim sklem v autobuse, Criss se totalne roztekl, s Jethro Tull to ani nehlo. Holt kvalita je kvalita :-) Od te doby marne Out of Control shanim - nikdy sem to vlastne neslysel.

» ostatní recenze alba Kiss - Peter Criss
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Crazy Nights

V mem zebricku nejhorsi album KISS. Preslazene diskotekove plouzaky "My Way" a "Reason to Live" preskakuju, to nevydrzim ani minutu. Uvodni a titulni "Crazy Nights" napovida o podobe celeho alba, az do konce je to porad stejne a neprichazi nic nez nuda, nuda a zase nuda. Snad jen rychlejsi kousky jsou poslouchatelne, ale kdyby neznalec chtel namatkou zkusit "nejake" KISS, tohle urcite ne ! Zvuk je poplatny dobe nahravky - trapne citelne kytarove rify, nudna sola, skoro vsude ten nechutny klavesovy spodek - na diskoteku, do radii, do hitparad, proc proboha ?
P.S. Jako veliky fanousek KISS desku vlastnim, obcas si ji pustim masochisticky v aute hodne nahlas, ale tohle poslouchat je stejna perverze jako poustet si majora Zemana. Vime, ze to je hnus, ale stejne nekdy neodolame...

» ostatní recenze alba Kiss - Crazy Nights
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / The Elder

Rozhodne u mne nejoblibenejsi deska KISS - proto podrobneji. Moje CD zacina The Oath - temna vypalovacka na uvod. Nasleduje kratoucka Fanfare v provedeni symfonickeho orchestru, ktera prejde nadhernym kytarovym akordem do Just a boy. To je asi nekrasnejsi skladba celeho alba, Stanleyho zpev se tu v krehounke "chlapecke" poloze uzasne doplnuje s hutnymi udery do bicich a kytar. Nastupuje Frehley s kytarovou smrsti Dark light, moc se mi tady libi bubnovani Erica Carra, kytarove solo v zaveru je lahudka. Only You - to uz je Simmons s krasnou krehkou baladou, která v zaveru hutne graduje a temer plynule prejde do vybrnkavacky Under the Rose. Stredoveke sborove vokaly v refrenu zni monstrozne. Opet si muzeme uzit Frehleyho solo. Prijemne sklidneni prinasi World Without Heros, opet Simmons, mohutne podporeny smyccovym orchestrem. Stred alba ovladl Gene a je tu po ctvrte v rade - Mr. Blackwell zacina strasidelne a v temne atmosfere nas dovede az k Escape From the Island, to je opravdu narez, od zacatku do konce, instrumentalni kytarova lahudka. Odyssey - klavir, smycce, orchestr a nalehavy zpev Paula. Vypalovacka I se s nejkratsim moznym nazvem na obalu temer ztraci, ale krasne uzavira celou desku, nekoho mozna i probudi :-). Paul a Gene se tu symbolicky pravidelne stridaji ve zpevu. Kdo ma rad soustredeny poslech, se sklenkou, v kresle, s obalem v ruce a nejlepe za tmy, urcite si na tehle desce neco najde, mozna i kdyz nema rad KISS jako takove.

» ostatní recenze alba Kiss - The Elder
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

starší »