Profil uživatele lover-of-music
Recenze:
Beatles, The / Abbey Road
| 2017-03-04 | Po včerejším odstřelu Bílého Alba nastal čas se trochu uklidnit. V životě by mě nenapadlo, že tohle řeknu, ale Abbey Road mám opravdu rád.
Na desce se nachází opravdu zatraceně málo slabých míst. Pro mě je to třeba hned úvodní Come Together. Píseň, která mi vůbec nic neříká a sebevědomě jí přeskakuji. Ovšem následující Something - to už je jiný kafe. Nádherná balada od Harrisona, která byla prý vyhlášena jako nejlepší píseň lásky za posledních 50 let. No nevím, ale jedno jí upřít nemůžu - je opravdu krásná, procítěná a silná. Co uvízne v paměti, je i refrén písně Oh, Darling, kde má Paul brutálně ostrý hlas. Ringo zde má svůj další životní part v podobě Octopus's Garden, příjemné melodické skladby, mnohonásobně lepší, než nějaká Don't Pass Me By. Akorát jsem toho názoru, že píseň I Want You mohla klidně skončit po čtvrté minutě.
Následuje druhá strana, kde není ani jedno slabé místo a zasloužila by si plný počet. Otevírá ji Harrisonova výrazně melodická Here Comes The Sun, plná příjemné a letní atmosféry. V písni Because se myslím chtěli Beatles vrátit do roku 1967 a to já jenom vítám. Podobná je i trošku meditativní Sun King. Následující trojce skladeb šlape jako hodinky a parádní melodicko-rockové prvky se na nás valí jako lavina. Další trojce skladeb je něco neuvěřitelného. Přenádherná Golden Slumbers citlivé duše okamžitě dojme. Zvolna přechází do velkolepé Carry That Weight, při které dorazí husina, ať chcete nebo ne. Zopakuje se v ní i motiv z nádherné You Never Give Me Your Money. The End už nám bohužel oznamuje konec, se kterým se nějak nechceme smířit. A závěrečná pocta královně je labutí písní Beatles.
Albu dávám 4,5 hvězd, ale jelikož v roce 1969 vyšly i lepší alba např. BEE GEES - ODESSA nebo geniální THE WHO - TOMMY tak se omlouvám, ale zaokrouhluji dolů.
» ostatní recenze alba Beatles, The - Abbey Road
» popis a diskografie skupiny Beatles, The
Beatles, The / The Beatles
| 2017-03-03 | Když jednou řekl George Martin (četl jsem to v knize), že některým skladbám na White Album chybí požadovaná úroveň, a přímo v dokumentu Antologie Beatles řekl, že by to radši vydal jako jednu desku, tak jsem jen souhlasně zajásal.
Začnu raritou alba, čili světlými stránkami. Určitě to jsou Paulovy věci, např. nádherné folkové balady Blackbird, I Will či Mother Nature's Son. I třeba Bungalow Bill nebo dojemná Juila jsou hodně dobré věci.
Tak a jdeme na to!
Písně jako např. Glass Onion, I'm So Tired, Rocky Raccoon, Don't Pass Me By, otřesná Why Don't We Do It In The Road, ještě otřesnější Yer Blues, pekelně nudná Long, Long, Long, neuvěřitelně utahaná Revolution 1, stupidní Honey Pie, Revolution 9 (to je kapitola sama o sobě) jsou pro mě opravdové vaty a zbytečnosti.
Neuvěřitelně zničená je u mě While My Guitar Gently Weeps. Eric Clapton jí vůbec nepomohl. Akustická verze je mnohem, mnohem krásnější a působivější. Albová verze je zbytečně překombinovaná a zdlouhavá. Další poškozenou písní je u mě Good Night. Jinak nádhernou melodii pohřbil Ringův nevýrazný hlas. Já bych jí dal nazpívat Paulovi. Když už jsme u toho, tak Paulovi jsem vždy fandil a mám ho ze všech Beatlů nejraději.
Když si představím, že v roce 1968 vyšly tak skvělá a pro mě naprosto zásadní alba, např. BEE GEES - HORIZONTAL, IDEA, MOODY BLUES - IN SEARCH OF THE LOST CHORD, THE KINKS - VILLAGE GREEN PRESERVATION SOCIETY, ZOMBIES - ODESSEY AND ORACLE, tak nějaké vait album je pro mě vzduch omaštěný větrem.
» ostatní recenze alba Beatles, The - The Beatles
» popis a diskografie skupiny Beatles, The
Kinks, The / The Kinks are the Village Green Preservation Society
| 2017-02-04 | Krásné, pohodové a neuvěřitelně příjemné album, ze kterého přímo srší nostalgie. Pokaždé, když tuto desku slyším, tak roním slzy a vzpomínám na ty nádherné, idylické časy, kdy jsem ještě neměl občanku, kdy všechno bylo tak, jak má být, kdy jsem se nemusel o nic starat. Nechci být pesimista, ale mám 17 a už mám pocit, že je všechno za mnou. A tahle deska mě aspoň vráti do těch krásných časů.
Ray Davies touto deskou dokázal, že je skladatelská i textařská jednička. Samozřejmě, že válel i dřív na deskách Something Else či Face To Face, ale tímto albem dosáhl vrcholu. Nebudu rozepisovat jednotlivé skladby, ty jsou výborné a drží pohromadě. Je to vlastně koncepční deska, která se věnuje těm vzpomínkám v dané obci. Takové to kamarádství, rodinné výlety, první lásky, ale i obyčejné příběhy lidí žijící v této obci. Nevím jestli ta obec je fiktivní anebo opravdu existuje. To vše je podloženo opravdu krásnými a nápaditými melodiemi, na které byl Ray Davies machr.
Toto album si právem zaslouží plný počet. Samotnou skupinu Kinks řadím mezi nejvýznamější skupiny, která nakopla hudbu do správné sféry.
» ostatní recenze alba Kinks, The - The Kinks are the Village Green Preservation Society
» popis a diskografie skupiny Kinks, The
Katapult / Hit album 1 (SP 1976 - 1988)
Katapult je pro mě jedna z mála stravitelných českých kapel a je u mě také velkou výjimkou, protože od většiny kapel, které znám, mám rád spíše písně neznámé, ale u Katapultu mám rád pouze hity. Je to i tím, že jejich nehitové písně na řadových albech (ať už je to 2006, Rock De Luxe či Live stříbrné album) jsou pro mě skutečně melodicky i textově nezáživné. Ale rozhodně si o Katapultech nemyslím, že jsou ostuda českého bigbítu, jak si to myslí Petr Gratias.
Písně jako Až, Někdy příště, Katapult, Lesní Manekýn jsou už dnes naprostou klasikou. Mám strašně rád i krásnou baladu Já Nesnídám Sám a přiznám se, že Hlupák Váhá je moje srdcovka. Trošku mi tady chybí Vojín XY Hlásí Příchod.
Jak říkám. Co se týče Katapultu, vystačím si bohatě s tímto albem.
» ostatní recenze alba Katapult - Hit album 1 (SP 1976 - 1988)
» popis a diskografie skupiny Katapult
Collegium Musicum / Zelená pošta
"Aj moja pieseň chce být takou poštou, s ktorou vietor k uchu doletí"
Po včerejším poslechu Zelené Pošty jsem si ťukal do hlavy a říkal: Jak jsem mohl být takový blb a tohle album tak podceňovat.
Je sice pravdou, že u mě nedosahuje takové kvality jako např. Konvergencie či Zvoňte, Zvonky, ale musím uznat, že je to další slovenský hudební poklad. V knize o Vargovi jsem se dočetl, že předešlé Konvergencie byly typicky zimní záležitostí a Zelená Pošta zase letní. Je to svatá pravda. Ze Zelené Pošty opravdu čiší letní pohoda.
Skladby jako Z Ďatelín, Nechtiac či některé motivy ze závěrečné Zelené Pošty jsem si pořád pobroukával a už je umím skoro nazpaměť. Co se týká Smutné Ranné Električky, tak ta je fakt psycho. Samozřejmě v dobrém slova smyslu. Musím se ale bez mučení přiznat, že Krajina Bielych Dievčat či Tenis se mi moc nelíbily. Byl bych mnohem raději kdyby tam byl místo nich skvost Ĺaľia poľná. Bohužel v té době ještě neexistovala.
Já bych zařadil titul slovenský Sgt. Pepper spíše Zvonkům než Poště, ale to je věc názoru.
"Páv marně volá, končí sa slávnosť v zahradách, páv marně volá, každý sa náhle skrývá v tmách"
» ostatní recenze alba Collegium Musicum - Zelená pošta
» popis a diskografie skupiny Collegium Musicum
Led Zeppelin / IV
Led Zeppelin je legenda. Zbylo po nich spousta dobré a kvalitní muziky. Ovšem já mám problém, protože se mi vždycky líbí jenom půlka jejich alba. Od I až po III. U IV se to trošku zlomilo, ale pořád je tam u mě to ALE.
Když se řekne Led Zeppelin IV, tak se mi vybaví bez debat píseň Stairway To Heaven. Většina lidí jí také považuje za vrchol alba. Chápu. Je to famózní píseň. Při její melodii se jakoby vznáším v oblacích a i někdy husina naskočí. Ovšem pro mě je vrchol alba opus The Battle Of Evermore. Pro mě je to nejzdařilejší a nejlepší folková píseň jakou jsem kdy slyšel. Troufám si i říct, že to je nejlepší píseň od Led Zeppelin. Podle mého názoru samozřejmě. Ta mandolína, to je něco nádherného. Další píseň folkového ladění je Going To California. S touto písní mám i jeden osobní zážitek. Jednou jsem byl v Jížních Čechách. Konkrétně ve Slavonicích. V podvečer jsem seděl u lesa u ohně a koukal jsem se na nádhernou louku. A do toho jsem si do sluchátek pustil tuhle skladbu. Takový nádherný stav beztíže jsem ještě nezažil. Doporučuji zkusit. Jediné čeho jsem se bál bylo, aby na mě z lesa nevyletěl žádný kňour. To by bylo po Zeppelínech a možná i po mě. Ale zpět k písni. Mandolína už tu sice není tak výrazná, ale pořád krásně zní. Misty Mountain Hop je pořádná a chytlavá rocková vypalovačka. Robertovo ječení jsem si opravdu užíval.
Musím se přiznat, že se mi příčilo dát tomu albu míň jak pět hvězd, ale musím, protože se mi vůbec nelíbila Four Sticks a Rock And Roll. Takové nudné rockárny prostě nemám rád. Ach jo.
Ale stejně Led Zeppelin mají skvělý zvuk i v těch nudnějších skladbách.
» ostatní recenze alba Led Zeppelin - IV
» popis a diskografie skupiny Led Zeppelin
Velvet Underground, The / The Velvet Underground & Nico
Přesně si pamatuji ten den před pěti lety, tedy v mojich 12 letech, kdy jsem hrál na koncertě absoloventů na klavír skladbu Sunday Morning. Ta nádherná a podle mě už klasická melodie mi pořád zněla v uších a já stále nevěděl od koho to je. V notách bylo jen psáno, že nějaký Lou Reed. V té době mi to jméno vůbec nic neříkalo. Až o 4 roky později jsem narazil na toto album a poslechl si ho celé. A vůbec nelituji, že jsem tak učinil.
Je tu opravdu neuvěřitelná různorodost stylů. Jsou tu krásné, melodické písně např. už zmíněná Sunday Morning, I'll Be Your Mirror či Femme Fatale. Melodie Femme Fatale občas zní, jako by ji napsal sám Karel Svoboda. Dále jsou tu skvělé rockové vypalovačky typu There She Goes Again. Ta mě chytla okamžitě a má správný přidrzlý Reedův zpěv.
Vydáme se i do říše tvrdých drog a zvráceného sexu - Heroin, Venus In Furs. "Shiny, shiny boots of leather". Ta je originál.
Ovšem, co nemůžu skousnout jsou poslední dvě "písně". The Black Angel's Death Song a European Son. To fakt nechápu, co to mělo znamenat. Ano, Velveti jsou experimentální skupina, ale... Nevím, no.
Nico mi zde nevadila a byl jsem překvapen, jak může mít žena hluboký kontraalt.
» ostatní recenze alba Velvet Underground, The - The Velvet Underground & Nico
» popis a diskografie skupiny Velvet Underground, The
Beatles, The / Revolver
Léta 1965-1967 u Beatles prostě miluji. Hlavně proto, že se konečně oprostili od pouhých jednoduchých a zamilovaných písní pro mladé slečinky a navlékli svým skladbám jedinečný kabát umění plný geniálních melodií a geniálních textů. To platí i o tomto opusu Revolver. Samozřejmě, že kvalit mého milovaného miláčka Sgt. Peppera nedosahuje, ale pořád je to album s velkým A, u kterého bych si v žádném případě nedovolil dát mu míň, jak pět hvězd.
Nějak se mi tu nechce rozebírat jendnotlivé skladby. Vše podstatné už tu bylo řečeno. Jsou prostě skvělé a drží pohromadě. Např. taková Doctor Robert. To je přímo originál. Pojednává o doktorovi, který léči své pacienty halucinogenními drogami. (No, kdo by takového doktora nechtěl). Tomorrow Never Knows je šílená (samozřejmě v dobrém) psychedelická palba, která se dá na živých koncertech předvádět opravdu těžko. Kytary puštěné pozpátku, to v té době v hudbě ještě nebylo. Album přineslo revoluci.
Myslím, že k celé té velkoleposti alba tomu trochu pomohl mistrovský počin Beach Boys - Pet Sounds. Hlavně Paul to chtěl dotáhnout někam. Jeho nádherná balada Here, There And Everywhere a mistrovká Eleanor Rigby myslím mluví za vše. George taky válí v indické Love You To a Ringo zde odzpíval svůj životní part. Yellow Submarine fakt netřeba představovat.
Drogy jsou sice odporná věc, ale někdy můžou pomoct k napsání jedinečných skladeb.
» ostatní recenze alba Beatles, The - Revolver
» popis a diskografie skupiny Beatles, The
Zombies / Odessey and Oracle
Omlouvám se dopředu, ale holt jsem cítil potřebu napsat další recenzi k dalšímu báječnému albu.
Na Odessey And Oracle jsem v tomto roce úplně zapomněl a nevím proč. Dnes jsem si ho po dlouhé době opět pustil a nikdy by mě nenapadlo, že stačí pouze mellotron na to, abych měl husinu. Prostě když je silná melodie, tak je silné všechno.
Care Of Cell 44 nám dává znamení, v jakém duchu se ponese toto album. Čili rozhodně bude melodické, pohodové, na nic si nebude hrát, poctivé, hrané i zpívané s láskou a s vokály podobné Beach Boys či Beatles.
A Rose For Emilly je roztomilá, výrazně melodická skladba s krásným klavírem a ještě krásnějším zpěvem.
Maybe After He's Gone dokazuje, že basista Chris White dokáže také napsat silnou a melodicky nápaditou píseň. Ovšem jeho nejlepší a nejkrásnější písní je bezpochyby Brief Candles. Je to také zároveň nejsilnější píseň na albu. Hung Up On A Dream je prostě nádherná psychedelická, vznešená skladba, která má tři části. Ta první je strašně hezká, druhá ještě hezčí a třetí nejhezčí. Tady právě ten mellotron stačil na to, aby mi mohla naskočit husí kůže a zavěsit se na sen. Dalši opus je Changes. Mellotron se zvukem flétny začne hrát velkolepou melodii a přechází z levého ucha do pravého, aby zde také skončil a mohl začít famózní sbor, při kterém opět dorazí husina. White se opět vytáhl s docela temnou skladbou Butcher's Tale, kde jsem poprvé slyšel hrát harmonium. Album uzavírá notoricky známá Time Of The Season.
Album doporučuji poslouchat se sluchátky, aby jste zjistili jak si Zombies umí hrát se stereem. Album se také krásně hodí na letní období. Teď v zimě nemá ten správný náboj.
Album si právem zaslouží plný počet.
» ostatní recenze alba Zombies - Odessey and Oracle
» popis a diskografie skupiny Zombies
Rolling Stones, The / Their Satanic Majesties Request
Krásná deska. Tady mě Stouni překvapili. Jejich tvorbu jsem vždy považoval za průměrnou až někdy podprůměrnou. Nicméně o letech 1966-1967 to v žádném případě neplatí. Stouni se vydali na psychedelickou cestu. Tento čin někteří nemohli skousnout, ale podle mě se jim to vydařilo. Přirovnání Stounovský Sgt. Pepper se k tomu myslím docela hodí.
In Another Land mi připomíná barevnou jízdu jako v Lucy In The Sky With Diamonds. Píseň je vyšperkovaná cembalem a zpěvem, který se jakoby třepe. (Tento "třepotavý" zpěv jsem slyšel i v Lullaby To Tim od The Hollies). 2000 Man je melodická, chytlavá stounovka. Dokážu si jí představit i na jiných albech od Stounů. Gomper je zas typická jemná psychedelie. Vrchol pro mě je bez debat She's A Rainbow. Nádherná melodie, roztomilý text, nádherný klavír, nádherné smyčce. Mick Jagger se nám zamiloval do slečny Psychedelie. Tahle píseň to jasně dokazuje. Ovšem album má i slabší kusy např. nikdy nekončící improvizace v Sing This All Together. Ale dá se to přežít.
Jsem rád, že to album znám, protože mi ta hudba přinesla další čistou, panenskou a krásnou psychedelii. Nemůžu vystát tu poskvrněnou, odpornou psychedelii typu Jimi Hendrix, Jim Morrison a hlavně největší hippiesáckou špínu Janis Joplin.
Jak říkám. Není nad panenskou psychedelii typu Pink Floyd - Piper, Moody Blues, Sgt. Pepper, Magical Mystery Tour, Donovan, Stones.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Their Satanic Majesties Request
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Beatles, The / Let It Be
Tak. A teď si dovolím rýpnout do jedné z nejslavnějších, ale podle mě také jedné z nejpřeceňovanějších kapel všech dob. Po neskutečně skvělém Sgt. Pepperovi a podobně skvělém Magical Mystery Tour přišel velký útlum a to bylo White Album. První album od Beatles, kde bych vyřadil víc než polovinu písní. Abbey Road jsem přežil v pohodě, ale taky bych něco z něho vyřadil. A teď přichází omyl Let It Be.
Na tomto albu můžeme vidět Beatles v absolutním úpadku a taky v něm najdeme nespočet důkazů, že Lennon-McCartney už spolu prostě nemůžou. Něco dávám na vinu i té odporné Yoko. K těm lepším písním se na albu řadí určitě spirituální Across The Universe. A možná ještě The Long And Winding Road. Zbytek je opravdu laciná blues-rock'n'rollová nuda. Co se týká samotné písně Let It Be, tak ta už mi příjde neskutečně ohraná a pokaždé, když jí někde slyším tak odejdu pryč.
Ano. Beatles se chtěli vrátit ke svým kořenům, ale tím promrhali svůj velký talent, který v plné síle projevili na albech Rubber Soul, Revolver, Sgt. Pepper a Magical Mystery Tour.
A dost. Už se mi nechce kydat hnůj.
» ostatní recenze alba Beatles, The - Let It Be
» popis a diskografie skupiny Beatles, The
King Crimson / In the Court of the Crimson King
Hodně svérázné a zajímavé album, které je potřeba slyšet. Před pár měsíci jsem si tu desku pustil poprvé a hned mě odradila píseň 21st Century..., která mi strašně připomínala hudbu Flamenga na Kuřeti V Hodinkách. Tak jsem to hned vypnul. Ten šílený jazz-rock prostě nemám rád stejně tak jako saxofon. Ale to je myslím o mě notoricky známá věc. Když jsem to sdělil mému učitelovi hudby, tak mi řekl, že jsem udělal blbost, protože další skladby jsou čistě umělecká kvalitní hudba tak, jak mám rád.
A měl pravdu. Po pro mnohé z vás vyýborné, ale pro mě nezáživné 21 Century se na mě vyřítila krásná, jemná balada s flétnami a výborným melancholickým, smutným textem I Talk To The Wind. Flétny zase naopak mám strašně rád. I když mám určité podezření, že to je mellotron se zvukem flétny. Nevím. Dále Epitaph je hodně slušná, Moonchild je pěkná, temná balada opět s výborným textem. "Lonely moonchild dancing in the shadow of the river". Krásné tajemno. Ovšem to, co se děje po zhruba 2 minutách je zase něco jako uspávanka s tichým cinkáním, zvoněním atd. Tuhle pasáž bych rozhodně o polovinu zkrátil. Někoho to může uspávat a někoho nudit. Jenže pak přichází největší opus jaký kdy prog-rock vytvořil. THE COURT OF THE CRIMSON KING mě od prvních tónu výrazné melodie, která se okamžitě zaryje do hlavy, shodila do kolen. To prostě musíte slyšet jinak nezjistíte, co je prog-rockový hymnus. Mellotron na to bohatě stačí, aby vás to uzemnilo a šokovalo.
Nebýt té Flamengovské 21 Century a zdlouhavé nudné pasáže v Moonchild, bylo by to album za plný počet.
» ostatní recenze alba King Crimson - In the Court of the Crimson King
» popis a diskografie skupiny King Crimson
Olympic / Souhvězdí šílenců
| 2016-11-04 | I když Olympic miluji, tak jsem toho názoru, že to měli zabalit po albu Bigbít. Od Želvy až po Bigbít opravdu znám všechno nazpaměť a mám rád každou jejich píseň. (Jedeme, Jedeme je můj nejsrdečnější poklad, o který se budu rvát do krve). Ovšem po Bigbítu už se střídal jen průměr s podprůměrem. A to platí i o tomto albu. Z celé té trilogie Souhvězdí je ale ta nejlepší.
Světlé chvilky tady jsou. Třeba klasické Jandovo rockové písničkářství v Pane Můj. I krásné balady se zde najdou např. Já nejsem Zlej, Vzpomínky Založím a možná ještě Prázdnej Dům. Ale zbytek je opravdu celkem nuda. Je to takový ten typ melodií, který vám zajede do jednoho ucha a druhým uchem vyletí ven. Prostě nic moc. Janda už je fakt skladatelsky večerpaný. Přesto na jejich koncerty rád chodím.
Album doporučuji pouze pro sklaní fandy Olympicu, kteří opravdu od nich můžou všechno. Pro posluchače, kteří o ně ještě ani nezavadili, tak v žádném případě ne. A následující dvě alba už jen vám tak prosviští přehrávačem a můžete na ně zase zapomenout. Nic zásadního se tam neděje.
» ostatní recenze alba Olympic - Souhvězdí šílenců
» popis a diskografie skupiny Olympic
Genesis / Foxtrot
Po smazané recenzi od Kamily jsem se rozhod přidat i já svou troškou do mlýna, aby se zjistilo, jaký má názor na toto album kluk, kterému pomalu táhne na 17. Z období, kdy Genesis hráli hudbu, která je pro mě hromada složitých slepovaných koláží, je LP Foxtrot asi mé nejoblíbenější.
Už hned úvodní Watcher Of The Sky je znamením něčeho velkolepého. Mellotron a hammondky Tonyho Bankse k sobě pasují dokonale. Ale mohla mít aspoň trošku větší gradaci. Ovšem, když vidíte Gabriela při této písni s netopýřími křídly, tak na to zapomenete. Zaujala mě také Can-Utility se zvláštně pěknou melodií. Ovšem skladba, na které je Foxtrot stavěn je pochopitelně legenda Supper's Ready. "Walking across the sitting room, I turn the television off". Prostě bomba od začátku do konce. Skladba střídá jemné pasáže s těmi tvrdými, kde Gabriel tlačí ten svůj teatrální hlas do poslední síly. Co vždycky vítám, je ta Gabrielova příčná flétna. To holt musíte slyšet.
Teď se mnou asi celý progboard nebude souhlasit. Foxtrot sice chválím, ale jejich debut From Genesis To Revelation a moje nádherná vzpomínka na něho, ho přejede jak těžkotonážní vlak.
» ostatní recenze alba Genesis - Foxtrot
» popis a diskografie skupiny Genesis
Yes / Yes
Hodně povedený debut od kapely, ze které se stala prog-rocková klasika. Už i zde je malinko cítit budoucí znamení Yes a to především ostrá basa od Squireho.
Pro mě je jasně nejlepší a nejkrásnější jemňoučká Yesterday And Today. Samozřejmě Survival s nádhernými vokálními harmoniemi. Sweetnes, Looking Around, Beyond And Before (úvod jak se patří). Co mě hodně nudilo byla I See You. Harold Land taky nic moc a Every Little Thing od Beatles jsem málem nepoznal.
I tak je to hodně dobrý debut, který si zaslouží pozornost. Třeba následující Time And A Word mě nezaujalo vůbec. Oslovila mě jen stejnojmenná píseň.
» ostatní recenze alba Yes - Yes
» popis a diskografie skupiny Yes
Yes / Tales From Topographic Oceans
Jaký blázen mohl říct, že je to nejnudnější prog-rockové album všech dob? Pro mě je to vrchol tvorby Yes. Je to velmi krásné, pohádkové a nadčasové album. Pro správného fanouška prog-rockové hudby naprostá povinnost.
The Revealing Science Of God má správnou úvodní gradaci aby vás potom mohla vymrštit do sféry plné výrazných melodií a promakaných vokálů. Vůbec celých 20 minut se na vás valí kopec nápaditých melodií. Fakt super suita.
Když poslouchám The Remembering, tak si připadám jako v pohádce o smutném moři, které pluje dál a dál do nekonečna.
The Ancient je zpočátku hodně elektronická a experimentální, ale pak přejde ve velmi krásnou akustickou vznešenost s roztomilým hláskem Jona Andersona. "And I heard a million voices singing". Ojedinělá nádhera.
Ritual je suita s krásným hlavním motivem. Pozornost ovšem upoutá střední pasáž, kde je divoké sólo na bicí.
Skoro u všech vítězí Close To The Edge. Chápu. Je to skvělé album, ale nemůžu si pomoct. Topographic Oceans je výraznější, nápaditější a má krásný obal.
» ostatní recenze alba Yes - Tales From Topographic Oceans
» popis a diskografie skupiny Yes
Pink Floyd / The Piper at the Gates of Dawn
Výborné album. Podle mě, nejlepší a nepřekonatelná psychedelická nálož, jaká existuje. Nevím, jestli Barretovi tak moc pomáhalo to LSD nebo byl skutečně génius na hudbu a zvláště na texty. Ze všech stran je cítit těžký surrealismums. Což je jenom dobře.
Nejlepší kusy? Matilda Mother, Flaming, surrealistické povídky The Gnome či Scarecrow, Lucifer Sam a mohl bych pokračovat.
Na album mám též jednu vzpomínku. Nedávno jsem to poslouchal s mojí krásnou kamarádkou. Hned v úvodu Astronomy Domine jsme si sedli na zem a kolem nás byly barevné svíčky z vánočního stromu a zběsile blikali. Efekt to byl neskutečný. A ona jen řvala: To je psychóóóó!!! A písnička Flaming se jí tak zaryla do hlavy, že mi ještě 2 týdny zpívala pasáž "Travelling by telephone, hey hou, here we go".
Akorát s čím mám trošku problém, je Interstellar Overdrive. Začíná sice výborně hard rockově, ale po takových 2-3 minutách už se vysloveně nudím. Ale co. Že to jsou Floydi, tak jim to dokážu odpustit.
» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Piper at the Gates of Dawn
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd
Moody Blues / In Search of the Lost Chord
Další nádherné, bezchybné album od absolutních borců Moody Blues. Opravdu nedokážu říct, které album od nich je lepší, jestli Days Of Future Passed nebo tohle. Zároveň je to od nich další album, které se parádně hodí k vánocům.
Departure je rozjezd, jak se patří. A pak už to zas jde samo. Neuslyšíš - nepochopíš. Usylšíš - padneš do kolen.
Vrchol alba? Těch je hned několik. Např. originální opus Legend Of A Mind, která oslavuje krále LSD Timothyho Learyho. Poslední 2 minuty jsou famózní. "He'll take you up, he'll bring you down". Dál třeba House Of Four Doors s nezapomenutelně krásným refrénem. "House of four doors I could live there forever". Visions Of Paradise s výrazně nádhernou příčnou flétnou Raye Thomase. Už i samotná melodie je ráj. Ride My See-Saw, The Actor atd. atd.
Ano, Moody Blues jsou moje krevní skupina. Podle mě, kdo neslyšel Moody Blues, neví, co je HUDBA.
» ostatní recenze alba Moody Blues - In Search of the Lost Chord
» popis a diskografie skupiny Moody Blues
Yes / Close to the Edge
Ke Close To The Edge jsem hledal dlouhou dobu cestu. Když jsem to slyšel poprvé, tak ta hudba byla pro mě jen hromada neuvěřitelného chaosu. Asi po dvou týdnech jsem se začal do toho dostávat. A potom jen: Hergot, to je dobrý.
Co jsem si u Yes oblíbil hned, byl jemný a roztomilý hlásek Jona Andersona.
Titulní suita se na první poslech obyčejným uším asi nebude líbit, ale po nějaké chvíli se najdou ty drobnosti, které vás donutí nastražit sluch. Pak se zjistí, že je to fakt namakané.
And You And I. Tak ta je myslím jasná. Má nejoblíbenější z alba. No tak ono toho tady na výběr moc není. Pasáž, která začíná asi 45 vteřin po třetí minutě a trvá zhruba 2 minuty, mě donutí k extázi a mám husinu snad po celým těle.
No a poslední Siberian Khatru je taková nemastná neslaná.
Close To The Edge je určitě setsakramensky dobré album. Klidě bych dal plný počet. Ale ta, pro mě nevýrazná, Siberian Khatru to ničí. Škoda.
» ostatní recenze alba Yes - Close to the Edge
» popis a diskografie skupiny Yes
Moody Blues / Days of Future Passed
Je to nádherné album. Ani nevíte, jak rád ho poslouchám. Zvláště o vánocích. Nevím, čím to je, ale hudba Moody Blues dokáže tak neuvěřitelně zpříjemnit vánoční atmosféru. Možná to bude tím, že jsem to album poprvé slyšel na Štedrý den. Jen si to představte. Vánoční strom svítí, venku padá sníh, vůně prskavek, máma smaží řízky. Thomasova příčná flétna a Pinderův mellotron mají obrovskou sílu.
The Day Begins nás seznámí s pár motivy, které na albu zazní a pak už to jde samo. To prostě musíte slyšet, jinak to nepochopíte. The Morning, Peak Hour, Tuesday Afternoon, Sunset, notoricky známá Nights In White Satin. To jsou jedinečné mistrovské kusy, které mohou produkovat jedině Moody Blues. Vůbec tuto kapelu považuji za absolutní špičku art rockové scény. Narozdíl od jiných art rockových kapel, kteří se jen předháněli, kdo udělá nejdelší a nejsložitější suitu, mají zázračný cit pro melodii.
Už se nemůžu dočkat prosince.
» ostatní recenze alba Moody Blues - Days of Future Passed
» popis a diskografie skupiny Moody Blues