Manic Street Preachers - The Holy Bible (1994)

Když v devadesátých letech naplno řádíl independent, grunge a indies, nezávislá vlna převálcovala naprosto všechno melodické a učesané co jim stálo v cestě, nešlo tomuto módnímu proudu, který se po několika letech ukázal jako výstřelek, nepodlehnout. Prali to do nás všichni a odevšad, ale i v této hudbě, v této černé etapě- pro melodiky rozhodně, se našla kvalita. Kdo si dal tu práci a trošku četl, poslouchal a uvažoval, prostě ji objevit musel. Kapela M. S. P. patřila a možná ještě patří k vůdcům celého takového hnutí. Byla v té době, mluvím-li předně o této desce, obdařena mimořádnou skladatelskou kreativitou, vyzrálostí a invenčností. Když si tudíž solidní hráčská instrumentace a schopnost složit zajímavou píseň podali ruce a vzniklo dílo zcela mimořádné, vznikla bible svatá.

A tak jako byla pro sedmdesátkovou epochu důležitá alba Dark Side..., Frigele, Tarkus, nebo Nursery Crime, tak byla pro etapu devadesátých let prvořadá deska Holy Bible, která zaznamenala v tehdy rozkvetající nezávislé scéně značné progresivní pnutí.

Většinu skladeb na albu otevírají atmosférická mluvená intra, podbarvená depresivně hudebním, melancholickým zvukovým charakterem, kladoucí a vzbuzující tíživé otázky či myšlenky, laborující v sociálních, dobových i strukturálních pochodech s otázkami a asociacemi víry, jako jednoho z možných východisek z daných situací. Mezi stěžejní kusy patří většina písni z tohoto unikátního díla. Například skladba druhá, s příšerně dlouhým názvem v sobě nese plně hudební odkaz oněch tvořivých dnů deváté dekády, kdy si těžko někdo dokázal tipnout, s čím jeho oblíbená kapela zrovna vyrukuje. Akustiky tu duní hřmotně a mohutně, Jamesův vokál okolo nás proplouvá tu s drsnou nenávistí, aby se rázem proměnil do jemnějších zpěvnějších zón, spojen melodikou kytarové linky. V Of Walking Abortion se potkává punk s decentním rockem spojen jednou progresivní inovativní línií, zabalen do slupky made in M. S. P., kde každý nástroj má své pevně vytýčené místo, přesto máme pocit, že i tento široký hudební krunýř se jeví kapele, v níž pulzuje silné množství kreace, jako příliš těsný. She Is Suffering patří na špici, dýchá vzletnými melodiemi a omamným aroma něčeho nového, nového v době, kdy se kapely nebáli experimentovat s tak rozdílnými ingrediencemi spojující celé hudební epochy. Mezi top skladby řadím i pátou Archives of Pain, textově šílenou Revol, nebo tempově omračující napruženou pecku 4st 7lb. S přibývající minutáží deska rozhodně nepadá, naopak takové poklady jako Die in the Summertime, nebo The Intense Humming of Evil doslova vhání spousty zajímavých nápadů a interesantních míst, často podložených pochmurnou a tíživou atmosférou do vaší mozkové zásobárny.

Každý kus na této velké desce je jedinečný, každý tolik odlišný, přesto poutavý a originální. 4,5*

Netuším jak hraje kapela dnes, vím že během druhé poloviny let devadesátých šla v oblibě silně nahoru a hitově se více otevřela masám, jejich skladby se často hráli v médiích, do kterých se zrovna tato poslechově náročná věc příliš nehodí.

A to je nejspíš dobře. Kvalitu prověří až čas, ne trendové ústupky.

reagovat

dan @ 02.01.2017 09:10:03
Většího kontrastu jsi Horyno na tyhle stránky hned po sebě ani přinést nemohl. Echolyn a nad ním Manic Street Preachers, jsou dva úplně odlišné světy. U těch prvních ti tleskám, nad těmi druhými se dost divým. Každýmu co jeho jest, pravda, ale tahle kapela sem snad ani nepatří, ještě s čtyř hvězdičkovým hodnocením?? Progresivní to je, absolutně, ale v jiné dimenzi.

EasyRocker @ 02.01.2017 10:16:06
Tedy dát takovéhle slátanině čtyři body na progovém fóru, za to se byste měl, mistře horyno, hanbit. Vidím to aspoň na tři dny na hanbě. A divým se, že už jste nezačal :-)

tykeww @ 02.01.2017 10:38:23
EasyRocker: názor ti neberu, ale já bych mu nalepil klidně pětku :) to, že sem žánrově nezapadá, snad není důvod k podhodnocování díla. Jiné kapely sem svou "progresivitou" nezapadají mnohem víc a nikdo tu proti nim neřekne ani popel.
A MSP progresivní určitě jsou, stejně tak třeba Radiohead nebo Smashing Pumpkins.

EasyRocker @ 02.01.2017 11:40:42
Tak schválně kdo pochopil a kdo né :-))

horyna @ 02.01.2017 11:53:36
EasyRocker si z nás dělá psinu:-) ale na hanbu si cestu udělám :-)

tykeww: díky za přímluvu, neposlouchat srdci blízké progresivní veličiny doby a "toho pravého stylu" jdu na maximum

dane: to že se vedle sebe octli Echolyn a M. S. P. je čistá náhoda a povánoční okouzlení právě těmito alby. Tenhle progres je ze stejné dimenze jako každý ostatní, nedělám v tom rozdíl, buď se mi to líbí, nebo ne, buď to kvalitu obsahuje, či nikoli. Manici sem patří.