Wishbone Ash - Live Dates (1973)

Wishbone Ash je pre mňa skupina č.1, jej debut ma priviedol k poriadnej hudbe (dovtedy som počúval neporiadny punk). Prvé štyri štúdiové albumy v klasickej zostave milujem, dokonca tak veľmi, že som veľmi dlho nechcel ani počuť o lajfke. Prečo? Kvôli spevu. Videl som Rockpalast, videl som nejaké novšie dévédéčka a nikde to nebolo ono. Live dates som napokon kdesi vypočul a všetky moje obavy opadli. Ako som tak čakal, a stále čakám, na neverending story s názvom remaster katalógu, tak ma prešla trpezlivosť a pod zárukou firmy BGO som si toto dielko konečne kúpil (pravda, disk je z roku 1995). Dobre som urobil.

Je to best of Wishbone Ash (plus jedna skladba od Jimmyho Reeda), každý zo štyroch albumov má svoje zastúpenie, prevedenie je dychberúce, spev viac ako slušný, čo dodať. Phoenix nikdy neznel lepšie!

Jeden z tých koncertov, po ktorých doznení túžim kričať: „Ešte!“

reagovat

K Wishbone Ash jsem se dostal v sedmnácti, v té době jakožto metalista. Číslo jedna pro mě byli Iron Maiden a Dream Theater, kteří na nějakou dobu vystřídali mé oblíbené Deep Purple, Jethro Tull, Uriah Heep nebo Led Zeppelin. Jeden známý mi napůjčoval diskografii Grand Funk Railroad, na nichž jsem, coby 'malý metalista' oceňoval nahulený zvuk, stal všechno doprava. Současně s tím mi půjčil nějaké Humble Pie a Live Dates od Wishbone Ash. Znal jsem akorát název kapely, jestli vůbec.

Na první poslech nezapomenu. Pozvolna se rozjíždějící The king will come, všudypřítomné kytarové dvojhlasy a vícehlasé zpěvy, a překvapivě: čistý zvuk na kytarách! Světe div se, ač zvyklý na tvrdé kytary deathových kapel a tak nějak odmítající cokoli jemnějšího (a to jsem předtím dlouho poslouchal gabrielovské Genesis!), nedokázal jsem se od této hudby odtrhnout. Oba kytaristé zkreslují jen na sóla, ale ani to není pravidlo (a ještě bych hádal, že to nebude záležitost krabiček, ale poctivý lampový aparát), tu a tam kvákadlo, případné echo.

Ke skladbám snad jen to, že lepší vybrat snad ani nemohli. Přehrává se materiál z prvních čtyřech alb, vpodstatě zůstávají WA věrni studiovým předlohám, v některých místech je překonávají větší dávkou energie - třeba Ballad of beacon, především vokál (je to přeci jen živák). A zvláštní je, že skladby, přestože nejdou pod pět minut a nejsou nijak složité, nenudí. Prodloužená sóla, kterých je zde dost a dost, nejsou žádnými exhibicemi, oba kytaristé jsou především melodici. Sóla tak nepůsobí samoúčelně, ale dotváří atmosféru a texty.
Také jsem, když se mi jednoho dne podařilo dostat do přehrávače i druhý disk, byl překvapen vypalovačkou (ano, vypalovačkou. Že je to na sedm? No a co? Vždyť je to fakt nářez) Pilgrim. Dodnes mi uniká, jak můžou hrát unisono takovýhle riff - sám o sobě sice není těžký - ale do toho s přehledem zpívat. Sedmnáctiminutová verze Phoenix je také výborná. Nejprve jsem se té stopáže lekl (navíc je tu dvakrát, ještě jako bonus), ale oni ví co s tím - hlavně střední část, když pomalu stišují, až téměř přestanou hrát, aby pak na chvíli nechali jen publikum vytleskávat rytmus a pak to znovu nakopli.
Prostě a jednoduše: Live dates je jedním z nejlepších živáků. Těžko vyzdvihnout to úplně nejlepší, ale fakt, že s kapelou hrajeme Throw down the sword a Warrior jistě o něčem svědčí.
A hodnocení? Není to jednoduché, přestože chci dát pět, ale ne každý rád živáky (nechápu proč, muzika je především o koncertech, navíc zde není vlastně co vytknout - možná trochu nevýrazný rytmičák, ale s tím se dá žít). Já živáky rád. Sežeňte, posuďte. Doporučuji i jakožto Best of Wishbone Ash 1970 - 1973. Nemůžu jinak - *****
reagovat

Jarda P @ 27.05.2008 11:34:13
Vždy mě potěší, když se někdo pochvalně vyjádří k jedné z mých nejoblíbenějších kapel, patřících mezi mých Top 5. Argus jsem získal téměř on line v roce 1972 a od té doby na ně nedám dopustit. Prvních 6 desek nemá chybu, po slabším Locked In se dostali opět do formy. Všechny desky kde zpívá Martin Turner jsou skvělé, desky bez něj jsou o něčem jiném a ty neregistruju. V současné době čas od času vydá vlastně kapela Andy Powela nějakou desku a musím říct, že si vždy dovede vybrat dobrého parťáka na druhou kytaru (i když se střídají na můj vkus příliš často). Nejsou to sice takové perly jako v 70 letech, ale poslouchají se dobře. Jen lituji, že zatím nikdy nezavítali k nám, koncert bych si určitě nenechal ujít. Soudě podle DVD po roce 2000.

hejkal @ 27.05.2008 11:43:31
Musím súhlasiť, strašne rád čítam pochvalné ódy na tiež moju TOP 5 skupinu. A tento živák je vážne bomba, ibaže CD ešte stále nemám, čakajúc na remaster vydanie celého katalógu... už s tým musím niečo urobiť.