Diskuze

« další předchozí »

chimp.charlie - 06.12.2023 22:22:28 #

Apache: Někdo život miluje, já mu čelím :-) :-) :-)

chimp.charlie - 06.12.2023 20:55:08 #

Apache: "No a takhle to v životě nechodí a proto tomu nevěřím." Naprosto Tě chápu. Jenže já se právě od toho chci odpoutat - s tím, jak to v životě chodí, jsem konfrontován v režimu 24/7, takže z toho alespoň na tu plus minus hoďku a půl rád vypadnu. Jinak když jako příklad uvěřitelnosti uvádíš Cestu do hlubin študákovy duše, tak mně naopak přijde trochu idealizovaná, uvěřitelnější se mi jeví Škola základ života. A to nemluvím o státnici prof. Matulky, která tak jako ve filmu nikdy proběhnout nemohla, jakkoli je ta scéna půvabná až dojemná a taky ji mám rád.

Pegas - 06.12.2023 20:33:43 #

Apache: Když máš tak rád výšky, tak bych doporučil film Fall z roku 2022. Sice v tom je dost blbostí, ale je to úžasně natočené, že ten pocit výšky člově cítí až fyzicky. Tohle vidět na velkém plátně, tak věřím, že by se z toho mohlo udělat někomu nevolno. Jinak mi připadá zvláští u filmů zmiňovat něco ve smyslu, že to tak v životě nechodí. Vždyť je to film... Ale k těm komediím, ona se dá těžko nějak vygradovat komedie, jako že se tam nic neděje a nakonec se to zvrátí a bude to vtipné. Tohle jde líp třeba u toho hororu. Od komedie bych spíš čekal, že to bude vtipné od začítku. Ale jde o to, jakým způsobem to bude vtipné. Na mě nějak moc nefungují takové ty bláznivé (většinou americké) komedie s nuceným humorem a ndmírou tuposti. Je to pro mě podobná kategorie jako rodinný film.

Antony - 06.12.2023 18:01:22 #

Poslední léta jsem se naučil užívat si pomalé čtení. Větu po větě a každé dát patřičný prostor. Rychlé přehrkání knihy umím také, ale pak při pomalém čtení zjišťuji, že jsem vnímal tak desetinu. Nutno ale říci, že ne každá kniha si tohle zaslouží. Je to jako chodit krajinou pěšky a rozhlížet se, nebo ji profrčet na bicyklu s očima vytřeštěnýma na cestu, abych se nepřerazil. To pak mám sice víc napočítaných kilometrů, ale vlastně jsem tam nebyl.

Pegas - 06.12.2023 17:50:27 #

Také mi není jasné, jestli to upřednostňování četby bylo myšleno k filmům podle knihy nebo obecně, ale pochopil jsem tu druhou možnost. A podle mě se to nedá takto říct. Film je prostě něco jiný druh umění/zábavy než kniha a nedá se to srovnávat. Jasně, někoho baví četba, někdo čas zase raději věnuje sledování filmů a knížkám se vyhýbá. Může se vést debata o rozdílu knihy a filmu podle ní. Já si rád přečtu knížku i kouknu na film doma či v kině.

Judith - 06.12.2023 17:30:20 #

Apache: Ono si dílo o způsob vnímání částečně říká - na jeden zátah by rozsahem měla být k přečtení ještě i novela, a měla by (teoreticky) být i tematicky sevřená natolik, aby bylo čtení v kuse žádoucí, kdežto román už je komplikovanější a rozsáhlejší.  Věřím, že když film člověka chytne, uteče jako nic. Dlouho už mě žádný nelákal tolik, abych to zkusila. Vždycky mám asi v životě nějakou uměleckou oblast, která leží ladem, teď je u mě hodně v popředí hudba a potom asi taneční divadlo, i ty knížky bych momentálně viděla až na dalším místě. Různě se to přelévá. Dřív jsem určitě byla otevřenější větší šíři a různosti i v oblastech, které nejsou tolik "moje", to asi přirozeně patří k objevitelskému dospívání a mládí.  Osobní historka. Tohle snad bude pochopitelné. Mám za to, že v klasických hororech je jedna z nejběžnějších scén a nejděsivějších představ pohřbení nebo zazdění zaživa. V osmnácti mě kamarádka vzala do kina na Apollo 13... a pak se mnou jela na pohotovost. Dostala jsem u toho filmu panickou ataku a protože to bylo poprvé, myslela jsem, že prostě umírám, že mám infarkt nebo tak něco. Ono se to projevuje podobně. Nějak to můj vztah k filmu a návštěvám kina asi poznamenalo. Já se opravdu hodně do všeho vžívám - což o to, plody jsou sladké, ale má to i svá rizika. Jak tam ti chudáci byli zavření, fakt mi to nesedlo.

chimp.charlie - 06.12.2023 17:20:20 #

Apache: Jasně, člověka by ideálně mělo bavit všechno čím se zabývá, ať už je to co je to. Já měl ale na mysli bavit se - v užším slova smyslu? - prostě zábava, odreagování, víceméně pasivní konzumace bez nějakého velkého hloubání. Pokud jde o komedie, mám raději ty založené na verbální komice (tedy právě hlavně české), než gagu (tedy hlavně americké). Co píšeš o Richardovi a Allenovi máme podobné - Richarda jsem míval dost rád a teď si kolikrát říkám, co mi na něm přišlo tak k smíchu.

hejkal - 06.12.2023 17:10:49 #

Deň trifidov je geniálna kniha, tú som zhltol na posedenie. :)

Judith - 06.12.2023 16:11:10 #

Apache: Proto píšu "tímhle způsobem". Všechno umění je zatahováním do cizí hlavy, duše, cizího světa. Pro mě je třeba hodně důležité, že u knížek si sama určuju tempo a intenzitu, nejsou míněné ke čtení na jeden zátah. Hudba si v tomhle diktuje, ale zase působí trochu jinak a pro tohle působení je náš mozek trénovaný odpradávna. Film je prostě hodně vjemů najednou, až nepřirozeně díky střihům, a nabízí relativně malý manévrovací prostor pro vnímatele, třeba i v tom, že prakticky není možné po celou dobu změnit pozici. (Dvojsmysl je svým způsobem vypovídající, nechám ho tam.)

chimp.charlie - 06.12.2023 15:43:34 #

Tak já bych docela podepsal to, co napsala Judith, konkrétně pasáž, že nemám odpovídající přijímač. Já jsem ve filmu nikdy nehledal umění - ne, že bych mu je jako oboru umělecké činnosti upíral, pouze jsem se u něj vždycky chtěl jen bavit; na vážná témata mám život a literaturu (a ovšem hudbu). Takže můj filmový vkus se omezuje takřka výlučně na komedie, a to nejlépe komedie české, a z nich ještě lépe ty natočené do roku 1989, samozřejmě včetně prvorepublikových. Čest výjimkám, například filmům Carlose Saury s Antoniem Gadesem (jejich pojetí Carmen mě - řečeno po indiánsku :-) - opravdu sejmulo).

« další předchozí »