Diskuze

« další předchozí »

Judith - 24.08.2023 22:54:57 #

Beata Hlavenková Zámek Kuřim Šlo o sólový koncert, jen ona u kláves, velkou část devadesátiminutového programu tvořily skladby z aktuální desky Žijutě (2021), ovšem v komornějším aranžmá bez dalších nástrojů a samplů; zpěv byl místy prohnaný přes nějakou krabičku. Vlahý večer pod širým nebem měl příjemnou atmosféru, většina vystoupení se ale odehrála ještě za světla, což mi přišlo trochu škoda, reflektory a mašinka na mlhu měly větší efekt ve tmě. Ne úplně dobrý byl zvuk, který se na nádvoří divně tříštil, a když jsem si našla místo, kde to bylo lepší, slyšela jsem zase ozvěnu. Dalším mínusem bylo osazenstvo - dohromady tak pětadvacet lidí včetně pár dětí, které hudba evidentně nebrala, což celkem rušilo. Hlavenková nastoupila s elánem a grácií učitelky klavíru, která jde dělat Krásu, i kdyby se Horáček s Pažoutem v poslední lavici stavěli na hlavu. Asi třikrát děkovala za pozvání a působila opravdu spokojeně, že je ráda na vzduchu a hraje lidem. Pozoruhodná povaha. Každou skladbu krátce uvedla, učila nás slova, abychom mohli zpívat s ní (byla fakt vytrvalá), občas jsme dostali pokyn představit si kytarové sólo nebo bicí... jednou si rozmyslela, co chce hrát, a po pár tónech začala jinou skladbu, setlist že nemá, nedělá... Dost zvláštní koncert, ale ta poezie a její blond aura večer opravdu nějak utáhly. Zhudebňuje často básníky, třeba Reynka (Bože můj, hořím nadějí, že věci, které se nedějí...), Borkovce, i její texty mají něco do sebe. Nakonec spokojenost, zážitek se přes všechny nástrahy dostavil.

Judith - 13.08.2023 13:19:28 #

Jon Anderson v Sono centru - video průřez večerem

Judith - 10.08.2023 01:42:24 #

Jon Anderson & Paul Green Rock Academy Sono centrum, Brno Bylo to báječné, hned bych šla znovu. Po příchodu do sálu jsem ale měla chuť otočit se na podpatku. Dorazila jsem uprostřed předprogramu, který obstarávala samotná Paul Green Rock Academy bez Jona a který sestával (jako ostatně i část hlavního programu) z cover verzí. Nějaká dívenka se tam právě snažila o The Great Gig in the Sky... působilo to na mě jako soutěž talentů nebo školní besídka. Dojem školní besídky nevymizel ani později, ale změnila jsem na to mládí poměrně dost náhled. Mladí byli všichni v doprovodné skupině strašně, některým bych nehádala víc než čtrnáct, ale pravda bude asi o pár let dál. Bylo jich dohromady snad pětadvacet, nechtěla bych tohle hejno nahánět s večerkou. Hodně se na pódiu střídali, někteří vyměnili i víc nástrojů. Ty byly kromě kláves všechny zdvojené, kytar bylo v jednu chvíli na pódiu snad pět. O sóla se poctivě dělili - věřím, že spíš proto, aby měl každý svých pár vteřin slávy, než že by to jinak nezvládli.  Zajímavé bylo, jak různorodá to byla podívaná. Jon se později přiznal, že si pořád nemůže zapamatovat, jak se kdo jmenuje, i když je s nimi na cestě už šest týdnů (na časový údaj si vzpomínal též docela těžce, vůbec jeho proslovy mezi skladbami dávaly hádat, že se duševně pohybuje v jiných dimenzích, než je všední sdílená realita), během večera se ale postupně ukazovala osobitost jednotlivých mladých hudebníků. Vizuálně by zapadli na Woodstock a vlastně to hezky dokreslilo atmosféru večera. Holka s lenonkami a vlasy pod zadek. Barevné saténové košile a náramky. Sošná blondýnka v kožených kalhotách, když zpívala Kashmir, stačilo přimhouřit oči a člověk viděl Planta. (Později hrála ještě s jednou kolegyní na akustickou kytaru Mood For a Day). Kluk v kožichu na holém těle, který dělal Eminema - Lose Yourself (Anderson k tomu hrál na kytaru, říkal, že tuhle skladbu miluje při řízení auta a hodně nahlas). Vzorované minišaty. Holka s modrými vlasy a netopýřím výstřihem. Kluk, který jako by vypadl ze Star Treku... Krásné bylo sledovat, jak jsou všichni nadšení, pozpěvovali si i ti, kteří před sebou neměli zrovna mikrofon, během Owner Of a Lonely Heart v jednu chvíli všichni vyskočili do vzduchu a pak se tomu chichotali, vlnili se do rytmu, když začala nová skladba, jako by říkali Je, to je ta moje, tu chci slyšet! Bylo to nakažlivé a podle toho, co jsem vyslechla po koncertu, publikum mladistvé zaujetí ocenilo, někteří patrně cítili i jistou pýchu, že "jejich" hudbu takto prožívá mladá generace.  Sál byl zcela zaplněný a publikum působilo jinak než na akcích, které jsem zatím zažila - skoro žádná trička (všehovšudy jsem viděla tři, Misplaced Childhood, Slade a Toto), spíš už člověk potkal rybářskou vestu, věkový průměr dobře 65 a téměř samí muži. Hodně se tleskalo, aplaus vestoje měl Anderson už při nástupu, skoro se nevytahovaly telefony a moc se nechodilo k baru, většina lidí se o přestávce vůbec nezvedla. Nálada ale byla živá, všichni působili vyloženě šťastně, chlapík přede mnou vypadal, že se radostí rozskočí, na závěrečnou Roundabout to v uličce pořádně rozbalil. Pokud to vypadá, že líčím setkání prarodičů s vnoučaty, která předvádějí, co umí, je to svým způsobem pravda. Byla to velká "rodinná oslava" a nadšení v některých případech převyšovalo dovednost. Bylo tam tělo na tělo a hrozně vydýchaný vzduch, lidská blízkost se vším všudy, nějak to ale nevadilo. Bylo to zároveň nadzemsky krásné, už jen sborový zpěv v úvodní Yours Is No Disgrace. Uvědomila jsem si velice silně, jak je hudba Yes radostná a svěží, dalo by se říct věčně mladá. Zlom pro mě nastal s druhou I've Seen All Good People, ta mě dostala a pak už bylo všechno dobré. Andersonův hlas zraje velice pěkně a mistr si možná nepamatuje, co dělal včera, ale skladby má pod kůží dokonale. Obdivovala jsem jeho frázování, například během Vangelisovské State Of Independence, která je v tomto ohledu dost náročná. U skladeb z Close To The Edge (zazněly všechny) už tak přesný nebyl, ale v tu chvíli mi to nepřišlo. Při poslechu originálu doma uznávám, že působivost je ještě někde jinde, ale jsem ráda, že jsem zažila obojí. On sám byl zejména během I Get Up, I Get Down viditelně pohnutý. Z dalších skladeb bych jmenovala ještě například Leave It, kterou publikum vřele přijalo, nebo celým sálem hromadně odzpívanou Starship Trooper. Hlavní program trval dobré dvě hodiny. Jsem dost otevřená personálním změnám v kapelách, většina velkých odchodů, které pro část fanoušků znamenají konec starých dobrých časů, mi nijak nevadí. Klidně budu obdivovat vodu za to, že je mokrá, a čmeláka pro jeho žluté pruhy. Na každém si zkrátka umím najít něco dobrého a osobitého. Yes jsou jediná výjimka - na Jonu Davidsonovi nevidím vůbec nic a koncert s ním za mikrofonem mě v nejmenším neláká. Jsem ráda, že jsem zažila Jona Andersona.

jiří schwarz - 04.08.2023 02:02:15 #

Pegas na Stingovi: hezké čtení. Zvažoval jsem pojíždku tam, možná škoda, že jsem vzdal (mám ho dost rád, ale přece jen ne 100% má krevní skupina). Hezky autenticky popsáno, díky.

hejkal - 02.08.2023 16:06:50 #

11.9.2021 v covidovom marazme vystúpil v Bratislave Billy Cobham s Big Bandom Gustava Broma a ja som bol pri tom. Spomienku som zavesil na svoj blog.

hejkal - 28.07.2023 21:16:15 #

Môj posledný veľký bratislavský koncert pred Covidom, hudobne jeden z najlepších zážitkov, organizačne mizerný. Alice Cooper v Inchebe v septembri 2019 - pár slov nájdete na blogu.

Antony - 28.07.2023 11:30:29 #

Včera jsem byl na koncertě skupiny ŠKAREDÁ HOLKA. Co k tomu říct? Byl to opravdu zvláštní den, mám vybráno doufám na hodně dlouho dopředu. Moje oblíbená skupina ŠKAREDÁ HOLKA hrála co by kamenem dohodil od mého pracovního působiště. To by byl hřích vynechat. Jižanský blues rock byl naživo perfektní, zajímavé je, že preferovali pomalejší skladby, mělo to dobrou atmosféru. Atmosféra bezprostřední, hráli na pódiu, co je součástí místní hospody, prakticky domácké prostředí. Lidí plno, je vidět, že v Brně dovedou přitáhnout. Pobyl jsem necelou hoďku, hoši mi podepsali desky, zážitek OK, ale nějak mne to nenaplnilo. Koncerty nejsou můj způsob. Stačilo. To samé si doma poslechnu líp a pohodněji. O hodně víc si to užiju. V uších mi píská ještě teď, nedovedu si představit takový záhul častěji. Nějaké cestování stovky kilometrů na koncertní vystoupení, to mi přijde opravdu absurdní. Priority mám rozhodně srovnané.

Judith - 21.07.2023 18:23:27 #

Člověk si zase srovná priority - vždycky je hlavní, kvůli komu to stojí za to.

Pegas - 21.07.2023 17:27:30 #

Jo, tam jsem mohl jet až v šest a za půl hodinky jsem tam byl za 24 Kč. Zpátky pěšky 11 km, ale cesta dobrá. Obábám se, že kdybych bydlel v Praze, musel bych se víc krotit a zašel bych na víc menších koncertů. Nedovedu si představit Německo nebo Polsko v nějakém městě, kde se hodně pořádají koncerty, tam by člověk mohl nechat celou výplatu za lístky. Letos zatím nemám nic s jistotou naplánované, uvažuji o Flower Kings, Aristocrats a možná i Cellar Darling/Iamthemorning.

Judith - 21.07.2023 16:47:23 #

Pegas: Pěkné čtení a hezký zážitek, prima, že ti koncert takhle sednul! To necestování dělá hrozně moc, aspoň pro mě. Jak mám něco za rohem, zážitek je mnohem příjemnější, bez rozptylování a únavy z x hodin v dopravě. Plánuješ letos ještě něco? Moc dat asi už nepřibude... (Já mám před sebou akci každý měsíc krom září zatím...)

« další předchozí »