Diskuze

« další předchozí »

Apache - 29.10.2023 03:13:29 #

Antony: Není divu, že mi předhazuješ dezinterpretaci Wilkinsona. Protože pokud jde o dezinterpretace, sám jsi v nich mistr. Tak hlavně, že sis to nevymyslel. :-)

Apache - 28.10.2023 20:45:04 #

Antony - 28.10.2023 13:40:17 #

Apache To, co se na tebe valí, zmiňuješ jako zásadní poslechovou zkušenost pro to, abys hlásal, že dnes dobrá hudba neexistuje. To jsem si nevymyslel. Dále prohlašuješ, že jsi od 90. let zcela přestal sledovat novinky. To jsem si taky nevymyslel. Obojí indikuje pasivitu ve hledání nové současné hudby. A pokud tuto pasivitu obhajuješ tzv. vědeckým důkazem, že se dnes skutečně dělá horší hudba, je vidět, že se jedná o zaujatý postoj, dvě výjimky na tom nic nemění. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Vědecky nelze určit, která hudba je dobrá a která špatná. Taková metodika neexistuje. Osobní názor Paula Wilkinsona je jen osobní, zcela subjektivní, obecně nezávazný a nepřenosný názor. Nic víc. Také je otázka, co vlastně napsal, jestli nejde o dezinterpretaci. Nedoporučím ti deset dobrých nových věcí, to by bylo málo. Doporučím ti místo, kde se jich nacházejí desetitisíce. bandcamp.com A ted můžeš projevit proklamovanou aktivitu.

Apache - 28.10.2023 13:18:21 #

Antony: Já právě ale to, co se na mě valí, ty tuny sraček, nesleduju. Já před tím utíkám, právě proto, že jsou to sračky. Nespokojuju se s tím, co mi předloží média - to bych musel být nejspokojenější člověk na světě. :-) Tuny rock and rollu? Jakého a kde? Doporuč mi z těch tun alespoň deset nejlepších věcí, jinak je to mlácení prázdné slámy. A že je dnešní hudba mnohem (mnohem!) horší než ta stará, tvrdí a dokazují i hudební vědci. Např. v knize Rat Salad od Paula Wilkinsona je hned několik stran jen o tom, že to tak je, a vše je to tam také podloženo. Mluvíš o pasivně konzumním přístupu. Proč? Vnímáš tady byť jen jediného člověka, který k hudbě takhle přistupuje? Celý život hledám dobré věci. A když je najdu, neváhám je doporučit. Dokonce i tam, kde si stěžuju, že téměř nic není (alespoň tedy pro mě), jsem dokázal vyjmenovat dvě výjimky. Výjimky, protože kdyby těch dobrých věcí byly tuny, tak by to výjimky nebyly. Ale já si nenaříkám - vlastně je to možná spíš dobře, že ty (pro mě) dobré věci moc nevznikají. Alespoň budu mít mnohem více času objevovat ta kvanta staré dobré muziky. PS: Slyšel jsem docela dost dobrých alb, vydaných v 90. letech i v tomto století. Ale vesměs to byly věci interpretů, kteří fungujou už dlouho - žádné nováčky, kteří by mě ohromili (až na ty výjimky) nenacházím.

Antony - 28.10.2023 12:41:17 #

Judith: Podepisuju.

Judith - 28.10.2023 12:22:05 #

Apache, když na mě se valí i ty předešlé dekády... (Dlouhý příběh, mám ho vypsaný v profilu.) Díky tomu, že teď obzírám všechno najednou, vidím, že věci, které mě oslovují, vznikaly v různých dekádách, opravdu celkem rovnoměrně, a vznikají i dneska. Stejně tak digitální nákupy jsem přijala prostě za své jako rovnocennou možnost (částečně proto, že jsem se během covidu naučila platit kartou na internetu, tomu jsem dlouho odolávala). Kdybych měla souvislou historii nakupování CD, určitě bych byla vůči této formě rezervovanější a možná bych ji nepřijala vůbec, jako jsem přes opakované pokusy nikdy nepřijala e-knihy (u knížky ale taky forma dělá větší rozdíl, hudba se nakonec vždycky line ze stejných reproduktorů). Pokud jde o vkus a oblíbené styly, člověk vždycky bude mít nějaké svoje nejvlastnější doma a nezáleží na tom, v čem vyrostl - podle jednoho rčení domov není místo, odkud jsme vzešli, ale to, kam směřujeme. Když jsem se v dospívání začala rozhlížet, neomylně mě to přitáhlo na začátek sedmdesátek, a to jsem tu dobu vůbec nezažila a nikdo v okolí žádnou hudbu nekupoval, neposlouchal. Přesto jsem úplně jasně nejen věděla, že se mi tohle líbí (jakmile jsem se k tomu dostala - myslím třeba King Crimson, Yes, Pink Floyd), ale měla jsem u jednotlivých alb i extrémně silné pocity povědomosti, blízkosti, něčeho důvěrně známého. Takže myslím, že každého prostě srdce někam táhne a nemusí to být tím, že ustrnul ve vývoji.  Na druhou stranu okamžitou a absolutní příchylnost jsem zažila i u alb, které vyšly třeba předloni, prostě to tam naráz všechno bylo. Akorát jsem po dotyčných albech musela trochu pátrat, rozhazovat sítě, zkoušet mezi podobnými trefami spoustu jiných věcí, z rádia to na mě opravdu nevyskočilo, i když třeba YouTube algoritmus mám vytrénovaný výborně a dost často mi radí dobře. Některé desky pochopitelně rostou postupně, člověk až po čase zjistí, že mu něco uvízlo, že má chuť se k tomu vracet - ale zase, kdybych si to poprvé prostě nepustila, na základě tipu, ale i úplně naslepo, náhodně, stát by se to prostě nemohlo. Úplně rozumím, když někdo má to svoje a je s tím spokojený, ale pokud v člověku hlodá hledač, což v tobě vypadá, že jo, není to marná mise ani dneska. I když první láska jako v patnácti už to prostě nebude, to je jasný :-)

Antony - 28.10.2023 11:20:12 #

Jinak ještě dodám, že je třeba umět žít okamžikem. Tedy, teď poslouchám tohle a je jedno, že tisíce ostatních leží ladem. Naplno se snažím prožívat to, co zrovna je. Hlavně tu chvíli nepromarnit, protože je neopakovatelná.

Antony - 28.10.2023 11:17:56 #

hejkal: Vyrůstal jsem v rodině, kde se v prostředí hudba prakticky nevyskytovala. Proto jsem pro svoji zálibu musel obětovat absolutně všechno. Naštěstí, knihy se četly hojně a to velice solidní literatura, takže tu druhou polovinu zájmů jsem měl nasycenou beze shánění. Četl jsem skoro pořád a dnes sne snažím také, co to jde. Beletrii již jen málo, o to více autobiografie, encyklopedie, naučné knihy, deníky, výtvarné katalogy, životopisy, atd.. Minimalizmus mi sedí, takový mám prostě vskus.. Ideálně white minimalism, ale je poněkud obtížný na údržbu.. :) Nahoď nějaký tip na brak, ať se přiučím.

Antony - 28.10.2023 11:10:58 #

Vlastnit něco je OK, záleží na míře onoho vlastnění. Hledání míry všeho je úkol na celý život. Každý den je výzva.

Antony - 28.10.2023 11:09:31 #

Apache Dovolil bych si odlišovat. Že se ti nová hudba nelíbí neznamená, že tam není. Nelíbí je tvoje volba, ale takové prohlášení spíše napovídá, že jsi tu dobrou současnou dostatečně důkladně nehledal, protože ona tam 100% je. Je absurdní si myslet, že lidi se najednou rozhodli přestat tvořit dobré umění.  Dneska, daleko více než jindy (což je paradox) je třeba dobrou hudbu intenzívně hledat. Hudební hledačství souvisí s rozvojem poznání, a to samo je smyslem života. To je právě tvůj problém, že jsi, jak sám píšeš, spolehlivě ztratil přehled o nových věcech. Za to nikdo jiný nemůže. Vskutku nečekej, že by se dobrá hudba nějak sama vyskytla v automaticky předkládáných playlistech. Tam jsou trendy ultrashity jaksi už z principu. Dnes je více než kdykoli jindy třeba jít do hloubky, mimo módní trendy a propagované nabídky, a strávit hledáním spoustu času. Je to dáno přemírou všeho, a to samozřejmě platí pro informace všeho druhu.  Možností je nekonečně, každý si může vybrat. Nikdy se nespokojím s tím, co mi na první dobrou předloží média. Nesnáším pasivně konzumní přístup. Aktivita je klíčem, obnáší ovšem hodně úsilí draze placeného časem a mentální energií. Kdybych pasivně seděl a čekal, neznal bych nic z těch tisícovek objevů, které každodenně získávám. Obzvláště po roce 2010, kdy jsem se tomu začal věnovat ještě intenzívněji a systematičněji. Vlastně se k tomu hodí jedna tvoje věta "Celé 21. století v muzice je naprosto někde úplně jinde než jsem já.", protože ta kvanta dobré muziky 21. století skutečně stojí tam, kam jsi zatím nedošel. Jsou tam tuny rock and rollu. Je opravdu velká chyba sledovat to, co se "odevšad valí" Nikdy se nic samo nepřivalí, od starého burzovníka bych čekal víc aktivity. To je jako tvrdit, že v sedmdesátkách a osmdesátkách byly samý sračky, protože nic jiného na Hvězdě nehráli. Říct, že se mi nová hudba vůbec nelíbí, připadal bych si zaprděně. Prokazatelnou pravdou je, že dneska vzniká spousta dobré hudby, zcela na úrovni 70. a 80. let. Jen si ji najít. Všechno je dnes na posluchači, jedinou železnou oponu máme sami v sobě.

« další předchozí »