Diskuze

« další předchozí »

Pegas - 15.02.2024 20:02:15 #

Já právě z dětství mám zaznamenaného také Johna Silvera, ale když jsem se díval i na starší vydání, tak většinou tam vidím Honzu/Janka (nevím, jestli se objevují v rámci jednoho překladu obě varianty nebo to jsou dva různé překlady). Narazil jsem na to až vloni, když jsem se po tom začal shánět. Bral jsem to podle fotek na knihobot.cz kde ale nebyly k dostání zdaleka všechna vydání, kterých u nás bylo opravdu hodně. Honza je ale i v tom, které si pamatuji podle obálky, ale stejná obálka je na různých vydáních, tak je možné, že tam jsou i různé překlady. Také název se objevuje ve variantách Poklad na ostrově a Ostrov pokladů. Pro mě to bylo vždycky to druhé. Kdybyste měl někdo doma překlad s Johnem, tak prosím o informaci o překladateli a roku vydání.

chimp.charlie - 13.02.2024 22:46:55 #

Apache a Pegas: Tak tak, já to měl taky s Johnem. Abych pravdu řekl, o Honzovi jsem se dozvěděl až dnes tady a původně jsem myslel, že jde o nějakou legrácku :) Jinak za překladatelský majstrštyk považuju překlad knihy Davida Lodge "Deaf Sentence" (Nejtišší trest), za nějž dostal Richard Podaný i Magnesii literu. Jde o příběh silně nedoslýchavého profesora anglistiky a Lodge - sám nedoslýchavý - současně s knihou vydal i jakýsi manuál pro překladatele, kde vysvětloval, co by které přeslechnutí nebo špatně slyšené slovo měly znamenat, případně k jaké pointě vést, a zárověň jim dal v tomto směru značnou volnost, aby tyto omyly působily v cizím jazyce věrohodně.

hejkal - 13.02.2024 21:34:55 #

A tie americké nezávislé rádiové stanice, čo po komiksoch a filmoch hrávajú Karla Gotta alebo miestnych čundrákov... Lokalizovanie reálií je zlo.

Pegas - 13.02.2024 21:29:19 #

Jo a těch tisíc mil je v originálu jenom pětset ;-) Ale tady nejde o překlad.

Pegas - 13.02.2024 21:25:17 #

Apache: Já si vlastně nejsem jistý, jestli s Johnem nějaký existuje. Vybíral jsem i podle vzhledu a bylo to za pár korun, chci si to zase přečíst. Kdyby se u nás objevilo nějaké opravdu pěkné vydání, vůbec bych se nezlobil. Pokud je pro pochopení významu nějak napovědět (například nějaké slovní narážky v případě jmen, považuji za vhodnější na překlad upozornit v poznámce. A když v americkém filmu slyším něco ve stylu, že to psali v Blesku, nebo odkážou na soutěž Riskuj, tak je to spíš prznění.

chimp.charlie - 13.02.2024 20:25:12 #

Řekl bych, že Honza Silver je dost odfláknutý překlad - když tak Honza Stříbrný :) Ale vážně, někdy je to k smíchu a někdy zase k pláči. Například cestou z filmu "Hořčice mi stoupá do nosu" jsem lovil v paměti, kde tam jaká hořčice byla (navíc v nose), a až mnohem později jsem se dozvěděl, že jde o francouzský idiom zhruba odpovídající našemu "Už mám všeho po krk". Nebo v jiném filmu soutěžil hlavní hrdina (tuším Stallone) v páce a hlavní cenou pro vítěze byl nový tahač, "krásné bílé Volvo", přičemž překladateli vůbec nevadilo, že auto je oranžové jak pomeranč (kdyby se jen trochu namáhal, zjistil by, že v USA existovala značka White Trucks, kterou koupilo Volvo a z obchodních důvodů pak auta nějakou dobu prodávalo pod značkou Volvo White). No a pro mě zatím vrchol - české titulky na DVD Tenkrát na Západě: "He was a lucky man" přeloženo jako "Měl se dobře."

Pegas - 13.02.2024 20:02:39 #

Převody na české reálie v překladech knih/filmů mi také spíš vadí a připadá mi to zbytečné. To jsou kilometry, názvy televizních pořadů, novin ap. Ale horší jsou gramatické kopance. MYslím ale, že Milan Žáček patří k těm lepším překladatelům. Co mi ale většinou vadí je nevhodné počešťování jmen. Zrovna nedávno jsem si z nostalgie koupil knížku Ostrov pokladů/Poklad na ostrově a když jsem se díval na různá vydání, zjistil jsem, že tam je jeden z pirátů překládaný jako Dlouhý Janek nebo Honza Silver. Kam se poděl John Silver, jak si ho pamatuji z dětství? Nebo ho tak znám z filmu, nevím, ale dost mě ten překlad překvapil, zvlášť, když je to i u starších vydání. Podobně v románu Malevile, který se odehrává ve Francii je jedna z posta Tomáš místo původního Thomas.

loutkář Cvak - 13.02.2024 08:19:00 #

Dylan Thomas kdesi pojmenoval postavy Tomáš, Jirka, Vilém... Kvalita překladu asi úplně nejde hodnotit podle takových drobností, ale i mně vadí. V dnešní době (internet apod.) už by se podobné věci dít neměly, před sto lety – v pořádku. Do druhého knižního vlákna jsem před časem dával odkaz na recenzi překladu hudební knihy, překladatel v ní píše mj. (přebírám z recenze) . . . "druhý refrén se vyznačuje prvním výskytem otočeného kytarového partu" . . . tohle je nekvalitní překlad, když překladatel do češtiny neumí poskládat českou větu, kilometry a počešťená jména sice odvádí pozornost, ale jestli je to jediný problém překladu, můžeš jásat.

loutkář Cvak - 11.02.2024 10:15:18 #

Marc Ribot: Unstrung: Rants and Stories of a Noise Guitarist (Akashic Books 2021) Sbírka esejů a všemožných textů – o hudbě a hudebnících, ale nejen o hudbě a hudebnících. Texty o hudbě jsou z velké části srozumitelné i mě, někomu, kdo hudbě absolutně nerozumí. A to jsem si to kupoval s tím, že je to autobiografie. Pravda, bylo mi divné, že by člověk jako Ribot psal autobiografii... Tohle je mnohem lepší. Druhou část tvoří řada lehčích textů, takových jako krátkých povídek a pohádek ("Once there was a little boy whose parents were assholes."). Ale ona tam ta autobiografie často je, i v té fikci. Pěkně se to čte. (Před pár dny mě v poslechovém vlákně zaujal název alba kapely Ram Jam, variace na Joyceův Portrait of the Artist as a Young Man, v níž bylo poslední slovo vyměněno za Ram. A na co jsem natrefil tady? Jedna kapitola se jmenuje Portrait of the Poet as a Young Asshole. Joyce (nebo Dylan Thomas) inspirují různě a různé.) Ribota jsem párkrát zažil i naživo, naposledy před několika týdny s Ceramic Dog (ne poprvé), předtím i s varhanním triem Jazz Bins a se Zornovým triem Asmodeus. A kdykoliv znovu.

loutkář Cvak - 02.02.2024 10:01:06 #

Lars Eidinger: O Mensch (Hatje Cantz 2023) Než odtud odešel, zveřejňoval Lars Eidinger na svém Instagramu fotografie různých bizarností, na které natrefil při cestách a procházkách různě po světě. V roce 2020 vybrané fotografie vyšly v knize Autistic Disco, vydané nakladatelstvím Hatje Cantz, která mě úplně odrovnala: strom se čtvercovou korunou, kamera v ptačí budce, hřbitovní socha s popelnicí, Ježíš na kříži obalený igelitem, květináče za stěrači. A na konci 100+ hotelových postelí. Tady pár ukázek: >> odkaz Před časem vydali u Hatje Cantz druhou, dvojnásobně tlustou knihu, O Mensch, pokračující ve stejném stylu. Některé fotografie mají své kouzlo − mnohé! −, ale řada z nich působí jako přebytky z první knihy, motivy se často opakují, něco vlastně není tak bizarní, ale: dostat se mi tahle kniha do ruky jako první, nejspíš by měla stejný efekt. Lars Eidinger má oči. Většina fotek v druhé knize má na konci přiřazené krátké básně (jako haiku; ne od Eidingera), které žádnou zásadní hodnotu nepřidávají, alespoň pro mě (!) ne: hodnota Eidingerových fotek v první knize pro mě spočívá mj. právě v tom, že nemají žádné popisky. Tohle nejde popsat. Ne že by tohle byly standardní popisky, jsou až na konci knihy (máte na výběr: čtěte nebo ne) a spíš mají fotografie nějak doplňovat, ale v půlce knihy jsem je číst přestal. Jako by se z toho stávalo nějaké umění. Není. Lars Eidinger je v první řadě herec, výborný herec.

« další předchozí »