Profil uživatele Gerry
Recenze:
Clannad / Legend
| 2019-01-26 | Díky této desce jsem Clannad kdysi poznal a na první poslech si zamiloval. Samozřejmě, nebylo to na desce, ale při sledování seriálu Robin of Sherwood, kdy mě zaujala hned ta éterická znělka při titulcích (kde jsem si hned přečetl, kdo je "pachatelem"). Od té doby (více než třicet let) jsou Clannad jedna z mých hudebních lásek. Deska Legend není klasickým soundtrackem, dá se poslouchat i jen tak, dokonce bez znalosti seriálu, a rázem se ocitnete ve světě mýtů, legend, staroirských bohů a hrdinů - a jen vyhlížíte, odkud se k vám blíží Lovec Herne. Nádherné souznění nástrojů a nad tím se vznáší éterický zpěv Máire, majitelky jednoho z nejkrásnějších hlasů na poli folku, popu i rocku. Na ploše pouhých třiceti dvou minut dokázali Clannad vytvořit jeden z milníků moderní hudby.
» ostatní recenze alba Clannad - Legend
» popis a diskografie skupiny Clannad
Pink Floyd / The Dark Side of the Moon
Kdykoliv a kdekoliv si vytvářím na internetu nějaký profil a chtějí tam po mně vyjádření nálady, životní motto, nebo cokoliv co mne charakterizuje, píšu jen jedno a to samé:
“There is no dark side of the moon really. As a matter of fact it's all dark.”
Věta, která pro toho kdo ví a vnímá, vyjádří snad vše.
Tak to cítím a vnímám už od svých cca 10 let, kdy jsem poprvé uslyšel v hudbě tlukot lidského srdce, výkřiky hrůzy, konejšivá slova ….
Protože dlouho budeš žít a vysoko budeš létat
A úsměvy které rozdáš a slzy které vypláčeš
A vše, čeho se dotkneš a vše co uvidíš
Je celý tvůj život, jaký věčně bude
Tehdy jsem to ještě nedomyslel, nepochopil, ale druhé setkání přišlo kolem 20 let, kdy jsme v Plzni na VŠ ve studentských hospodách vedli dalekosáhlé a těžce filosofické debaty o životě, budoucnosti, láskách, nenávistech …. samozřejmě i o hudbě ….a snad vždycky, jak piva přibývala a řeči byly filozofičtější a filozofičtější, prolnuly se naše myšlenky s myšlenkami nám tak blízkých 4 muzikantů, které jsme poslouchali v jednom kuse …
Unaven ležením na slunci zůstáváš doma a díváš se na déšť
Jsi mladý a život je dlouhý, máš čas zaplatit za dnešek
A pak jednoho dne zjistíš, že okolo tebe proběhlo deset let
Nikdo ti neřekl kdy vyběhnout, zmeškal jsi startovací výstřel
…a netušili jsme, jak tahle slova jednou budou krutě pravdivá ….
Léta ubíhala, naše nerozborná parta z vysoké se rozpadla a roztrhala, pohltil nás mlýnek života a připomenul nám, že naše debaty byly opravdu od reality hodně vzdálené ….
Prachy, jak se říká
Jsou původ všeho zla dneška
Ale když požádáš, aby ti přidali na platě
Nebuď překvapený, když ti nedají nic
Hezké chvíle ubývají, optimismus a nadšení ze života toho bezstarostného mládí jsou už dávno pryč, člověk si občas (často) připadá jak ten Watersův šílenec …
A když se prolomí hráz a spousta let se předčasně otevře
A když na kopci není kam se skrýt
A když tvá hlava exploduje temnými předtuchami
Setkáme se na odvrácené straně měsíce
… který ví, že to na co se v životě dá těšit, už dávno bylo, a že …
Každý, koho potkáš
Vše, čím pohrdáš
Každý, s kým bojuješ
Vše, co je nové
Vše, co skončilo
Vše, co má přijít
A všechno pod sluncem je v souladu
Ale slunce je zastíněné měsícem
Snad ještě ale není tak zle? Snad ještě má ten lidský život i po 30 letech naději na úsměv, na smích, na radost, pohodu?
Doma, zase doma
Chtěl bych tu být kdykoli budu moci
Když přijdu domů prochladlý a unavený
Je příjemné si zahřát kosti u krbu
Někde v dálce za poli
Vyzvánění železného zvonu
Svolává věřící na kolena
Aby vyslechli laskavě vyslovené kouzelné kázání
V životě mne zasáhla spousta hudby, spousta stylů, spousta interpretů. Jen jednu partu si ale můžu pustit vždy a všude, v radosti a ve smutku a nikdy se mi neoposlouchá – a to jsou Pink Floyd. A od nich jedna deska, která je synonymem života, i toho mého – Dark Side of the Moon. Pro mne vrchol hudby, který už nikdo nikdy nepřekoná.
» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Dark Side of the Moon
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd
Anyone's Daughter / Adonis
Stává se mi čas od času, že mi nějaká deska "vleze pod kůži", že ji ohrávám kolem dokola, že se jí nemůžu zbavit a její melodii slyším v duchu ..... v poslední době mne tohle potkalo s Adonisem skupiny Anyone's Daughter.
Příběh mladíka tak krásného, že se do něj zamilovaly hned dvě bohyně - patronka krásy a lásky Afrodíta a bohyně podsvětí Persefona, se stal námětem úvodní skladby, trvající více než 24 minut. Každý, kdo má rád Pink Floyd období Shine On ... musí zbystřit. Ne kvůli nějaké vnější podobě, ale kvůli náladě, chvíli melancholické a chvíli vzrušené, klouzavým sólům, naléhavému zpěvu Haralda Baretha a dalším a dalším atributům. Chvíli se nálada skladby vznáší na vlnách zasněné krásy, jindy se melodie stane naléhavou, vzrušenou, kytara se pere s klávesami... (že by onen půlrok v podsvětí?). A vše nakonec směřuje k vrcholu, který vás nenechá vydechnout. ...
Zbývající tři skladby desky nejsou naštěstí žádná vata, po hudební stránce jedou ve stejných kolejích, jaké vyšlapala úvodní suita. Ani nepostřehnete nějakou změnu, dokud nedozní poslední tóny .... a pokud máte rádi tento druh hudby, musíte hned poté potlačit chuť si celou desku pustit znovu ...
Při sbírání materiálů ke skupině jsem se kdesi dočetl, že Anyone's Daughter patřili už do období krize krautrocku a space rocku, že byli pouze komerčně zaměřeni, atd ... Naštěstí si asi dotyčný autor seděl na uších, jak už to tak bývá. Já osobně považuji Adonis za jeden z vrcholů space rocku 70. let a pro mne je jednoznačně za 5 hvězdiček. Vadí mi na něm jen jediná věc. Že všechny následující desky skupiny při vší nepopiratelné kvalitě již tuhle laťku ani zdaleka nepřeskočily.
» ostatní recenze alba Anyone's Daughter - Adonis
» popis a diskografie skupiny Anyone's Daughter
Elonkorjuu / Harvest time
Progboard mne opět nalákal na něco, co jsem si obratem sehnal a pak už jen blaženě seděl a poslouchal. Severská hudební scéna je opravdu nedoceněný klenot....a Elonkorjuu je doslova diamant vyleštěný do nejvyššího lesku. Mám takové pravidlo, které mne málokdy zklamalo - pokud mne hudba neznámé skupiny chytne hned (maximálně do poloviny první písničky), pak z toho bude velká láska :-). Harvest Time mne chytlo do deseti vteřin. Jedná se o takřka dokonalý mix hudební virtuozity, umělecké náročnosti, pořádné rockové tvrdosti a -co je velmi důležité- melodií, které zaujmou. Je to ta hudba, kdy se vysloveně těšíte na další písničku, jaký nový nápad se tam ozve.
Pro mne bez debat 5 hvězdiček.
PS: Musím poděkovat Hejkalovi za další tip. Zatím mne od něj žádný nezklamal - máme vkus VELMI podobný, jak koukám :-)
PPS: Nedá mi to, a musím si povzdechnout nad tím, jaká zvěrstva dnes cpou masmédia do uší lidí. Vidím to sám na svých puberťácích - ačkoliv se stále snažím naučit je co je dobrá hudba, tak proti vlezlosti "joutůbka" a vkusu jejich spolužáků nemám šanci. Někdy mi připadá, že je situace horší než za bolševiků. my jsme nesměli....a stejně jsme si tu dobrou hudbu našli, poznali, sehnali. Oni dneska TEORETICKY smí...ale ten tlak médií, který jim nedává žádnou alternativu, je podle mne daleko zákeřnější a nebezpečnější (a taky účinnější) než ve své podstatě primitivní diktát stranických odborů kultury.
Omlouvám se za off-topic, ale tak nějak mi dneska z toho bylo smutno....
» ostatní recenze alba Elonkorjuu - Harvest time
» popis a diskografie skupiny Elonkorjuu
Pink Floyd / Animals
S dovolením, místo pochvalných ód na desku sem dám svůj překlad Dogs - myslím, že ty verše (a myšlenky v nich obsažené) mých pět hvězdiček vysvětlí samy....
Psi
Musíš být blázen, musíš to opravdu potřebovat
Musíš spát ve stoje a když jsi na lovu
Musíš být schopný vybrat si snadnou kořist i se zavřenýma očima
A pak se plížit po větru a mimo dohled
Musíš zaútočit ve správný okamžik, bez rozmýšlení
A po chvilce už můžeš koukat jak vylepšit svůj styl
Vzít si správnou klubovou vázanku, solidně potřást rukou
Rozpačitě pohlédnout do očí, jen se pousmát
Musíš mít důvěru lidí, kterým lžeš
Aby až se k tobě otočí zády,
Jsi měl šanci vrazit do nich nůž
Musíš se stále dívat jedním okem přes rameno
Je ti jasné, že jak stárneš,
Je to čím dál těžší
A nakonec se sbalíš a poletíš na jih
Skrýt si hlavu do písku
Jenom další mrzutý dědek
Úplně sám
Umírající na rakovinu
A až se přestaneš ovládat
Sklidíš co jsi zasel
A tak jak poroste strach
Špatný krevní oběh se bude zpomalovat
Až ztuhne v kámen
A pak je příliš pozdě odhodit tu váhu
Které ses měl zbavit už dávno
Tak si užij příjemný pád do hlubin !
Úplně sám
Tažen kamenem ke dnu
Musím připustit, že jsem trochu zmatený
Někdy se mi zdá, jako by mě jen využívali
Musím zůstat bdělý, musím to zkoušet
A setřást tuhle plížící se malátnost
Když nemám pevnou půdu pod nohama
Jak mám najít cestu z tohoto labyrintu?
Hluchý, němý a slepý jenom stále předstíráš
Že každý je postradatelný
A nikdo nemá opravdového přítele
A zdá se ti, že to co děláš
By mohlo izolovat vítěze
A vše pod sluncem je hotovo
A ty v srdci věříš, že každý je vrah
Který byl zrozen v domě plném bolesti
Kterému říkali aby nechcal proti větru
Kterého učili co dělat s lidmi
Který byl zkrocen cvičenou gorilou
Který byl spoután obojkem a řetězem
Kterému dali určené místo ke stání
Který byl doma jen cizincem
Který byl nakonec sražen k zemi
Který byl nalezen mrtvý u telefonu
Kterého stáhl kámen ke dnu
» ostatní recenze alba Pink Floyd - Animals
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd
Jethro Tull / The Broadsword And The Beast
Tuhle placku nemůžu hodnotit absolutně nezaujatě, protože Pussy Willow byla první skladba JT, kterou jsem kdy slyšel....a drápkem se zachytil. Pak nebylo pár let nic, jen jednou v TV v pozdních nočních hodinách Livin' In the Past...a pak mi v tehdy ještě kazeťáku přistála smršť 4 desek najednou a já byl definitivně polapen. ;-)
"Popravčí meč a bestie" je neprávem opomíjené album JT. Já si naopak myslím, že to je jeden z jejich majstrštyků. Ta deska je jen navenek klidná, pod povrchem tu dříme napětí jak v úvodních záběrech Hitchcockova hororu. Je to nádherný kompaktní celek se svých vrcholem ve skladbách Broadsword, kde tu temnou atmosféru práva útrpného přímo cítíte, a následující Pussy Willow, kam Anderson "napasoval" atmosféru romantizovaného středověku jako snad nikdy jindy. Ale nejenom tyhle dvě perly, tato deska prostě nemá slabé místo ....a poslední Cheerio už je jen rozloučení, závěrečné titulky filmu, který se vám honí před očima. Deska, kterou z hlavy nevypudíte a bude se vám v ní honit hodně dlouho ...
» ostatní recenze alba Jethro Tull - The Broadsword And The Beast
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull
Jethro Tull / Rock Island
| 2007-12-07 | Docela mne překvapilo, že se ještě nikdo nepustil do hodnocení "Skalnatého ostrova"...holt budu první ;-). Tahleta deska mi docela přirostla k srdci. Není ničím vyjímečná, nadčasová či progresívní...je to ale dobré jethrotulovské řemeslo. Písničky plynou jedna za druhou, někdy se nálada zdramatizuje, jindy zklidní ... ale ucho neodtrhnete. To co je drží pohromadě v dost kompaktním celku je jednak samozřejmě Ianův zpěv a jednak na Jethro Tull až nezvykle drsná a řezavá kytara - Rock Island je podle mne asi kytarově nejtvrdší album JT. Jediné, co bych malinko vytknul, je dost dlouhá stopáž, která pak už mírně zavání nudou. O 5 minut méně a desce by to jen prospělo. Ale i tak - pochoutka pro každé fandovské ucho.
» ostatní recenze alba Jethro Tull - Rock Island
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull
Gilmour, David / About Face
Nemůžu si pomoci, ale tohle album také doslova miluju. Je to náladovka par excelence a jen dokazuje, jaký skvělý muzikant pan D.G. je... Pusťte si tuhletu desku a na nic nemyslete, nechte se unášet tou záplavou tónů a zaručeně se vám zvedne nálada. Ze všech tří Gilmourových sólových počinů je tento alespoň pro mne nejlepší. Dostal se mi do ruky hodně pozdě a v podstatě trochu náhodou, ale o to víc jsem ho psolouchal. Ještě že to bylo CD a ne vinyl, jinak už by byl asi obehrátý do průhledna....
» ostatní recenze alba Gilmour, David - About Face
» popis a diskografie skupiny Gilmour, David
Police, The / Ghost in the Machine
Tak na téhle desce jsem vyrůstal. Byl rok 1983, mně bylo 17 (krásný věk) a Supraphon se nebývale vykrvil a vydal tuto desku UŽ dva roky po originálu a dokonce i se všemi písničkami (pamětníci vědí, jak semtam z ideologických či jiných důvodů vydavatelské firmy nejen z našich luhů a hájů osekávaly autorská vydání, vypouštěly písničky zavánějící imperialistickou a protisovětskou propagandou atd. Chris DeBurgh a jeho majstrštyk Man On the Line budiž příkladem.). Ačkoliv byla pro mne skupina Police velkou neznámou, zaslechl jsem předtím na rádiu ČR 3 Vltava (jak se ten pořad co běžel každý den od 16.00 hodin jmenoval ? Pamětníci, pomožte .... uváděli ho pánové Skalka, Jakoubek & Pavlata a hrála se tam na tehdejší dobu nádherná hudba, komplet Beatles atd...) několik písniček a zavětřil jsem .... Desku jsem za hříšných 120,- Kčs koupil a už se od ní neodtrhl. Nebyla to láska na první poslech, to ani u Police nejde, ale zasekla mne drápkem a už nepustila. Police nemají špatnou desku, ale tahle nad nimi ční jak maják. Nebudu tu rozebírat jednu písničku po druhé, ale ta deska je vyjímečně kompaktní celek, od úvodních Duchů v materiálním světě, přes hitové ambice skladby Every Little Thing She Does Is Magic ....až po kytarovou smršť Omegamana a závěrečné zklidnění v Copelandově Temnotě. Tenkrát, v době kdy již odumřela new-wave, která v sobě nesla ještě hodně hodně kvality, a začínal nástup "nemyslícího" disca a (běda!) techna a obdobných škvárů, nemluvě ani o tom čím nás masírovali domácí pěvci, tahle deska působila jako něco z jiné planety. A působí tak dosud. Neoposlouchala se mi nikdy. Nejen proto, že si při ní vždycky vzpomenu na krásná léta gymnazijní ... ;-)
» ostatní recenze alba Police, The - Ghost in the Machine
» popis a diskografie skupiny Police, The
Pink Floyd / The Division Bell
Tak si taky trošičku zareju do vosího hnízda ;-). Dovolím si zahrát si na znalce Pink Floyd, protože od nich mám doma v podstatě všechno, včetně 2x tolik bootlegů než řadovek a aby se mi "zadřeli pod kůži" ještě víc, přeložil jsem si komplet texty. A z tohohle kontextu bych chtěl říct svůj názor, že "Sněmovní zvon" opravdu NENÍ špatná deska. Ano, nejde ji srovnávat s opusy 70. let, kdy byli PF ještě ta "nas***á mladá generace", vždyť když vydali Dark Side, tak jim nebylo ještě ani třicet - a v době TDB už to byli padesátníci. Svou generační výpověď už vykřičeli, tak proč bychom po nich chtěli, aby se násilím stylizovali do mladších ? (jak se o to zoufali snaží Rolling Stones, kteří působí dneska již dost trapně a když je vidím, tak si vzpomenu na Sommersovu Mumii :-D ) Řekli svoje, zklidnili se, smířili (nemyslím s Watersem, na to se ještě 10 let čekalo) - a předvedli důstojný výkon. Postihlo to každého, kdo umí stárnout. Divission Bell je taky svým způsobem generační výpověď - ale pánů v posledním kvartálu života, kteří nechtějí bořit, ale prostě žít se svým okolím. A hlavně nejdou pod svoji úroveň. Opravdu to není mistrovské, zásadní dílo, ale je to příjemná, kvalitní věc. Porovnejte tento tzv. odpad s tím co jiné skupiny považují za kvalitu a stejně je to pobije na celé čáře. A jestli vykrádají sami sebe ? Ano, vykrádají. Je to poznat. Ale PF obohatili hudební scénu tolika nápady, že na to myslím mají právo.
A ještě poznámka na konec. To, že po DB už nevydali nic, je taky bod k dobru. Věděli kdy mají odejít a skončili dříve, než by pod tu svoji laťku sklouzli. Děkuju, pánové, i za tohle.
» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Division Bell
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd
Pink Floyd / Is There Anybody Out There
Přiznám se, že živáky moc nemusím, ale tenhle mne dostal....jednak jsem PF závislák, ve skříňce mi doma straší snad vše co vydali i co nevydali ;-)..ale hlavně tento záznam převyšuje studiovou podobu Zdi na celé čáře...žádná studiová magie, tady platí na sto procent, že na jevišti se kapela projeví zda umí nebo ne. A pánové W+G+W+M uměli vždycky. Písničky jsou zemitější, drsnější, hrané jako o život... a o dokumentační hodnotě knihy v "limitce" netřeba mluvit. Nááádhera ....
» ostatní recenze alba Pink Floyd - Is There Anybody Out There
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd