UFO - Seven Deadly (2012)

Jistě ten stav dobře znáte, někdy má člověk / posluchač náladu na určitý druh hudby, či interpreta, prostě stačí cd zasunout do přehrávače a pocity pohou směle proudit. Jindy zas jedinec přemýšlí, jestli to či ono zvolí, ať už z důvodu chuti, či dlouhé přestávky od minula, když je pak mysl dobře připravena, zážitek bývá o to více umocněn, přiznám se že tuhletu volbu, praktikuji hodně rád. No a pak je tu ještě jedno z možných řešení, něco si pustíte a v zápětí, nebo za krátký čas, dostanete chuť na dalšího zástupce z katalogu stejného interpreta. A přesně to, je i tento případ, jelikož mi nedávno znělo sluchovody album Monkey Puzzle, skoro vzápětí přišla chuť na další příděl a (není to tak vždy, spíše velice zřídka) bez rozmyslu, padla volba na tuto placku.

Musím konstatovat že závěr desky se kapele povedl o mnoho více než její vstupní část, rázný finiš prostřednictvím dunivé jízdy The Fear, nalézající se pod číslem devět, se mi zamlouvá nad očekávání, její hřmotný hukot s harmonikovými vstupy, ne nepodobný divoké motorkářské jízdě je veskrze kolosální, stejně tak klávesovo podkresový, do úžasné pohody vedený závěr s Waving Good Bye. Když tedy přeskočím zcela obyčejnou úvodovku Fight Night, s Wonderland- slušivými sóly propletenou jiskrnou jízdou, je to už přec lepší, pouze trpělivost a vícero poslechů zcela vyzvedne její klady. Totálně zatěžkaná Mojo Town- by mne asi nedokázala patřičně zaujmout, kdyby v sobě neukrývala parádní Vinnieho riffovačku a tolik osvěžující dámské sbory. Nejvíce mi na desce imponují pomalejší, náladové a prokomponované, svěží, aranžérsky vkusně dotažené písně typu- baladická, ranní rosou vonící Angel Station, akusticky perlivé a tempově zcela svobodomyslné Year of the Gun a také Burn Your House Down- dokonale to zkomponovaná, orgasticky procítěná zcela svébytná kompozice, nacházející se na vrcholu kvality tohoto alba. Ještě bych vyzvedl famózně intonačně taženou, středně tempou a melodickými kytarami ovládanou Steal Yourself.
Zvuk měl na starosti, již počtvrté za sebou Tommy Newton a opět vytvořil bezchybný a hutný sound. No a barevný obal s kosťákem a poletujícími motýli prostě nemá chybu.

Přiznávám, zprvu jsem měl s tímto albem krapet problé, jaksi mi nešlo pod nos v takovém měřítku, jak jsem původně, očekával, obzvláště začátek disku, mě nechytil zcela podle představ, čas ovšem nahrávku dokonale prověřil a pevně zůročil předpoklady do ní vložené.
Jsou zde zastoupeny všechna známá poznávací znamení kapely, jeden by řekl, není tedy čím překvapit, s tím ale nemohu souhlasit, pokud má posluchač tuto kapelu opravdu rád, nemůže být prostě zklamán a o pár interesantních míst zde určitě také zavadí.4,5
reagovat

A máme tady další gulášek uvařený z rockových ingrediencí okořeněný typickým zpěvem Phila Mogga. Kapela se rozhodla vydávat alba častěji než tomu bylo v minulých dekádách, což svědčí o tom, že si sestava s Vinniem sedla a i sound se zdá být typickým, alespoň pro tři poslední alba tomu tak je. Nikdo mi nevymluví, že se Vinnie snaží přiblížit technice a zvuku Michaela Schenkera, což je, podle mého názoru pro hudbu UFO dobře. Nemyslím to samozřejmě nijak pejorativně, Vinnie je určitě osobnost se svým vlastním stylem, ale Philovu zpěvu tenhle styl prostě sedí.
Album je to velice dobré, myslím ale, že nijak nepřevyšuje dva předchozí opusy. I zde najdeme vatu v podobě pomalu plynoucích rockových kusů, i zde najdeme skvělé věci jako by byly nahrány v domě Walk on water (kteroužto desku zbožňuju). Vyzdvihl bych především Burn Your House Down, Angel Station, Year of the Gun, Waving Good Bye. Philovi stačí i jednoduchý hudební nápad, jen trocha melodie, aby ji rozvedl do typicky Moggovského songu, při jehož poslechu vnímáte jak krásu zpěvu, tak i umění a melodičnost Vinnieho hry a skladatelské invence.
Bohužel, ostatní skladby mne již tolik neoslovují, což mi ovšem nebrání desku doporučit všem, kteří mají rádi poctivou muziku. Pro fanoušky UFO a Phila Mogga je to samozřejmě nutnost. Dávám 4 hvězdy!
reagovat

martin69 @ 21.03.2013 10:13:53
Akorát ho poslouchám. Velice dobré album, souhlasím. Co si od starých pardálů, lze přát více? Jsem velmi spokojen.

Jarda P @ 13.07.2016 19:00:11
V potovnání s jejich předchozí tvorbou víc než 3 nedám. A to nemluvím o Schenkerově éře.

Po loňských skvělých počinech, jež stvořili Alice Cooper, Nazareth, Whitesnake aj., se také letos povedlo další bandě, patřící mezi rockové nestory, obohatit hudební trh o jedno parádní dílo.
Jde o více než čtyřicetiletou skupinu UFO a jejich 20. studiové album, s názvem "Seven Deadly".

Na rozdíl od předešlé nahrávky (která sice nebyla špatná, ale ani zdaleka neměla takovou sílu) se zde čtveřici Phil Mogg, Vinnie Moore, Andy Parker a Paul Raymond podařilo připravit vskutku lahůdkovou směs dvanácti písní, mezi nimiž se najdou pěkně rychlé a taky tvrdé kousky, stejně jako hutnější a valivé záležitosti, hrané ve středním tempu, nebo pomalé baladické věci.
„Nakřáplý” Moggův hlas léty ještě trochu zdrsněl, zvuk kapely ztěžkl a ztemněl… A vrásky jejich muzice náramně sluší.

Ačkoliv u žádné z tuctu skladeb nehrozí pocit déjà vu, ani tu není nebezpečí záměny jedné s druhou, všechny mají jakýsi neviditelný punc pospolitosti a sounáležitosti; je zkrátka poznat, že patří k sobě.

Od prvního poslechu jsem nadšen a dosud tento stav trvá, dokonce si stále zachovává vzrůstající tendenci, proto asi nikoho nepřekvapí, když zařadím tohle album k mým nejoblíbenějším od UFO (tj. k UFO2 Flying, Phenomenon, No Heavy Petting a Mechanix) a dám plný počet hvězdiček.

reagovat

b.wolf @ 08.08.2012 07:39:12
Naprostý souhlas. Mě UFO tímhle albem taky příjemně překvapili a rozhodně se může směle zařadit mezi Tebou jmenované tituly. Ten plný počet si určitě zaslouží.