Persona Grata - Reaching Places High Above (2013)

03.12.2013 Kristýna | #

„Good evening once again...“, recenzi otevírám slovy introdukce úvodní skladby Ace a, veřte nebo ne, má to dokonce i své opodstatnění. A sice, že se mi tato slova po několikátém poslechu vryla do paměti tak, že bych si bez nich tuto desku nedovedla představit. Inu, aby vám to dávalo smysl, dnes se vám pokusím v co největší stručnosti přiblížit album Reaching Places High Above slovenské progrockové formace Persona Grata. Zde na fóru jde o seskupení poměrně známé, takže předpokládám, že nikdo nebude nijak zvlášť překvapen až nezdravým počtem superlativů užitých k popisu této konkrétní nahrávky.

Hned zkraje musím říct, že mne toto album neskutečně překvapilo množstvím nápadů, které ukrývá. Třeba taková skladba Venice je velmi pěkným příkladem kreativního užití vlastního instrumentálního umu. Adam Kuruc, velmi výrazná osoba v sestavě Persona Grata, jistě nezapře inspiraci v tvorbě jejich de facto slovenských předchůdců Collegium Musicum. Není se však čemu divit, Collegium Musicum byli bezpochyby jednou z kapel na našem území nejvýznačnějších a svým významem dost možná přesahujících i taková jména jako Flamengo či Blue Effect, ačkoli to samozřejmě nelze tak jednoduše zobecnit – každá z těchto kapel vytvářela bohatou a přebujelou mozaiku zdejší „zpola alternativní“ scény. Ale přestože je toto album očividně v základu progrockové, můžeme zde najít i obrovské množství metalových momentů, které do koncepce alba neobyčejně dobře zapadají. Skladba Orient Express je toho výborným příkladem. To je skladba, kde se prolíná až neskutečné množství vlivů – od dálnovýchodní melodiky (toto krásné spojení jsem si vypůjčila od kapely Cruel) až po „tullovsky“ flétnou nasáklé progrockové pasáže. Již zmiňovaná skladba Venice, která po Expressu následuje, nám pak dá vzpomenout na cembalové skladbičky z období baroka. A zde opravdu musím smeknout před skladatelskými schopnostmi Persony Graty. Není mi známo, kdo je autorem této skladby, nicméně se jedná o velmi podařený odkaz na také již zmíněného Vargu. Zde se pak nabízí otázka, jestli se nejedná o nějakou „výpůjčku“, jako tomu bylo třeba u notoricky známé skladby Hommage à Johann Sebastian Bach Collegia Musica. Berte to samozřejmě trochu s nadsázkou – je mi naprosto jasné, že se jedná o čistě autorské dílo.
Co se týče mých osobních preferencí, nejbližší je mi v pořadí druhá skladba, Edge of Insanity, a poslední kompozice na albu, čtrnáctiminutová I Am You. Jedná se o skladby nejdelší a dovolím si tvrdit, že i skladatelsky nejdotaženější. Edge of Insanity vyniká zejména pozitivně laděnou flétnovou linkou, která se krásně doplňuje se stopami akustické kytary a charakteristickým hlasem Martina Stavrovského. Myslím si, že i tato poloha kapele sluší. Zprvu pomalejší kompozice, která vás strhne na vlnu naprosté pohody. Poté jsme však svědky několika zvratů, kde nám Persona Grata opět ukáže, že umí i „přitvrdit“ (a také že má pravděpodobně v oblibě americké Dream Theater). V Edge of Insanity se naplno využije potenciál všech instrumentalistů. Klasický příklad novodobého progresivního rocku/metalu. Rozhodně má co nabídnout, takže pokud tuto formaci neznáte, tuto skladbu doporučuji vyzkoušet jako první.
Co se týče druhé mnou doporučované skladby I Am You, tam si přijdou na své milovníci kapel hojně využívajících různorodé atmosféry a nálady. Jako nejlepší příměr mě napadají britští Haken, kteří jsou svým zaměřením slovenské Personě skutečně velice blízcí. I Am You je kompozice od ostatních svým způsobem odlišná, dalo by se říci, že se od nich snad až vydělila. Jedná se o skladbu svým rozsahem až epickou, která se ve svém konci přetransformuje v regulérní metalovou záležitost. Rozhodně potěší nejednoho fanouška Dream Theater.

Přestože je mé stanovisko už dostatečně jasné z předchozích řádků, stejně bych ráda své dojmy ještě trochu přehledněji shrnula.
Album je to na naše (rozuměj české a slovenské) poměry vysoce nadprůměrné, a bezesporu je vysoce nadprůměrné také v jakémsi globálnějším měřítku, což dokazují recenze některých etablovaných zahraničních serverů. Co bych mu však přeci jen vytkla, je mírně slyšitelná prvoplánovost, kterou jsem z některých skladeb cítila, a evidentně také orientace na jistý okruh zakořeněných fanoušků Dream Theater. Ano, v hudbě seskupení Persona Grata jsou cítit rozličné vlivy od Yes až po Tool, nicméně pořád se staví do role kapely, jejíž hudební názory se některým (mě nevyjímaje) mohou zdát nekonzistentní. Jednou skladba více než originální, s čitelným vlastním rukopisem, podruhé skladba okatě inspirovaná jejich vzory. Tolik pro pochopení mého hodnocení. Mé konečně hodnocení však vzešlo zejména z faktu, že se skupina v tomto ohledu „polepšila“ a na své připravované album se chystá umístit – pokud jsou mé informace správné – skladbu Forevermore, která jasně dokazuje, že se kapela vyvíjí směrem mírně odlišným, mně osobně ale velmi sympatickým. Proto jsem se rozhodla, že je dobré si pro nové album nechat ještě rezervu. Koneckonců, ty čtyři hvězdy mi připadají naprosto adekvátní.
Ale kdo ví, třeba kdyby se onehdy Persona Grata rozhodla pro zpěv ve své mateřštině, možná by už i deska Reaching Places High Above dosáhla na plný počet.
reagovat

PaloM @ 04.12.2013 11:39:22
Ani vo sne by ma nenapadlo, že šlo kapele o provoplánové smerovanie na fanúšikov Dream Theater. Vzhľadom na históriu, vývoj a výsledok v podobe albumu r.2013 je pre mňa obsah nahrávok úplne prirodzený pre debutujúcu skupinu. Skúšali, hľadali sa a výsledok je aký je.
Keby šlo o prvoplánové skladby, tak by dnes Persona Grata mala nachytané mraky fanúšikov a vydávala by štvrtý a nie prvý album, ktorý je vlastne z r.2007.
Je tu naozaj "iba" debut, a hoci je výborný, porovnania s gigantom Dream Theater nie sú na mieste.
Album nie je lepší novinka Dream Theater (2013) z rôznych dôvodov.
S ostatným v recenzii dokážem súhlasiť.
A ešte k Venice, Kristýna píše "je mi naprosto jasné, že se jedná o čistě autorské dílo".
Kristýnka, to nikdy nevieš, musela by si mať napočúvané obrovské kvantum klasickej (vážnej) hudby a ani to nezaručí, či je Venice "autorské".
To len všeobecne, Boh chráň - nemám v úmysle vyrývať, recenzia je pekná a díky.

alienshore @ 04.12.2013 16:52:49
ja som tiež nehodnotil album na maximum, pretože si myslím že Persona Grata má nato vytrieskať zo seba ešte viac a tak si počkám na skutočné veľdielo, ktoré snáď vyjde na druhý rok ..., čo sa týka Dream Theater tak to je vždy ošemetná záležitosť pretože oni nastolili určitý zaužívaný model v progresívnom metale a tak keď sa objaví nejaká klávesovo-gitarová variácia tak to okamžite zaváňa ich produkciou čo možno nie je spravodlivé voči ostatným skupinám, proste Dream Theater tieto vody načisto vypľundrovali ..., pri Persona Grata však cítim poctivý skladateľský prístup preto to nie je až také okaté pre moje uši lebo to vyvážili aj atmosférou a dobrými melódiami, v podstate sa ale zhodneme na pozitívnom hodnotení :-)

PaloM @ 04.12.2013 17:16:13
Ešte stále je možnosť vypočuť si celý album v dobrej kvalite cez stránku "progstreaming" >> odkaz

mmhardky @ 05.12.2013 16:44:25
Ahojte. Venice je autorske dielo Adama Kuruca (jedna z jeho mnoha kompozicii pocas studii na Bratislavskom konzervatoriu).

PaloM @ 05.12.2013 18:07:45
mmhardky: vďaka za info, to je dobrá správa. Pozdravuj kolegov z Persona Grata. Vďaka vám, držíme všetky prsty, nech sa vám darí teraz, aj v budúcnosti.

Mayak @ 06.12.2013 08:30:04
PERSONA GRATA, ONE SECOND HOTEL a MIND THE GAP - 7. decembra (zajtra !!!)v Randali solidná dávka progrocku a progmetalu.
... tie cesty a kilometre, kto môže nech ide, ja by som tam chcel byť a ak to pôjde ... skúsim byť, západo/Slováci... zdvihnite zadky / potlačte pohodlnosť ...

13.10.2013 alienshore | #

Skupina Persona Grata je jeden z mála slovenských zázrakov progresívneho rocku a pravoverným spôsobom ctí korene tohto žánru. Takáto hudba nemá na ružiach ustlané a fakt, že album vznikal niekoľko rokov, to len potvrdzuje. Finálna podoba Reaching High Places Above ponúka šesť kompozícií čerpajúcich z odkazu kapiel ako Dream Theater, Yes alebo dokonca aj Anglagard (!!!). Spájanie progresívneho metalu, progresívneho rocku a nekonvenčných (takmer až alternatívnych) nápadov robí túto hudbu pôsobivou. Zúčastnení muzikanti vedia ovládať svoje nástroje veľmi dobre a oceňujem aj prítomnosť mimoriadne variabilného gitaristu Martina Hubu. Podobne je na tom aj klávesák Adam Kuruc, ktorý obohacuje skladby rôznymi zaujímavými registrami a vkladá do nich pestré motívy a sóla. Flauta Jany Vargovej je nečakaným, ale o to viac prekvapujúcim prvkom.

Životaschopnosť albumu určite nechýba a ich hudobné nadšenie im verím. Je to počuť v každom tóne a dávajú zároveň do toho svoju vlastnú víziu. Opakovanie niekoľkokrát prevarených postupov by ma nijako zvlášť nedojalo, preto si vážim ich svojský pohľad na vec aj keď je tu občas cítiť nejakú tú inšpiráciu. To nie je samozrejme nič zlé, pretože progresívny rock sa hrá práve takto. Hráčska ekvilibristika poteší náročnejších poslucháčov a taktiež aj pekne spracované melódie. Tie sú odspievané Martinom Stavrovským, ktorý má sympatický vokálny prejav a cítenie. Myslím si, že nahrávka Reaching High Places Above by dokázala uspieť aj v širšom svetovom meradle, pretože existujú kvantá kapiel, ktoré nič invenčného do tohto žánru neprinesú a napriek tomu vydávajú ďalšie a ďalšie albumy. Tomu sa Persona Grata vyhýba a sú si vedomí toho, že kvantita nie je vždy kvalita. Primeraná časová dĺžka celej dosky tomu aj nasvedčuje a taktiež nekomerčným spôsobom predkladajú dlhometrážne skladby. Po muzikantskej stránke si Persona Grata udržuje úroveň, no dalo by sa povedať, že ich umenie je istým spôsobom aj risk, keďže slovenská hudobná scéna je dosť konzervatívna. Nájdu si ich však poslucháči, ktorí pociťujú hlad po komplexnej a hodnotnej hudbe.

Úvodnú sedem-minútovú jazdu Ace by som posadil hneď na vrchol celého albumu. Za všetko môže úžasný hlavný motív, v ktorom silno rezonuje slovenská melodika. Tvrdšie rytmické breaky zaváňajú progresívnym metalom a koncepcia celej skladby je tak aj posadená. Flauta spraví úvod do Edge Of Sanity a príjemne harmonicky znie aj zdvojený mužsko-ženský vokál. Klasické nepravidelné tempá dosiahnú svoje rozuzlenie v sólach. Na jednej strane sa tu nachádza jemnosť a na tej druhej zase náročnosť. Prekvapivo to nestráca kontinuitu a celkom dobrodružne je vyrozprávaný hudobný príbeh. Východnou kultúrou inšpirovaná predohra Istanbul pokračuje aj v inštrumentálnej Orient Express. Komplikovanejšie postupy poriadne zarezávajú do uší aj s excentrickou flautou. Mierne avantgardné témy sú skutočne ambiciózne a talent predvedú všetci aktéri v krkolomných pasážach. Venice je opäť krátka skladba, ale tentoraz v duchu klasickej hudby. Klavírne intro otvára poslednú kompozíciu I Am You a spev Jany Vargovej po chvíli nahradí Martinov v sugestívnej atmosfére. Lyrický kontext má celkom tvorivý charakter a určite k tomu prispeli aj motívy čerpajúce z vážnej hudby. Občas trochu zahrmí v podobe tvrdších rytmov, no myšlienka skladby tým nie je narušená. Musím ale vyzdvihnúť aj krásne gitarové sóla Martina Hubu.

Naposledy ma takto nadchli nitrianski Miscellane a som rád, že Persona Grata prebrala vlajku slovenského prog-rocku. Ich debut je vzácne vyrovnaný a určite aj inšpiratívny pre ďalšie mladé skupiny, ktoré by chceli produkovať podobnú hudbu. Rád by som videl kapelu Persona Grata stáť aj v popredí európskeho záujmu, lebo tento prvý štúdiový album je celkom konkurencie schopný. Reaching High Places Above hodnotím na 4,5 hviezdičiek a teším sa na ďalšie kvalitné nahrávky.
reagovat

PaloM @ 13.10.2013 16:04:51
Slavo, som úprimne rád, že práve ty si sa pustil do ťažkej úlohy opísať hudbu Persona Grata. Nájsť slová, ktoré by aspoň čiastočne priblížili tento album, je veľmi ťažké. Počúvam aspoň časť ich CD každý deň a som nadšený. Na slovenské pomery je to mimoriadna nahrávka. To, že tam počuť inšpirácie, najmä Dream Theater, mi v prípade týchto skladieb vôbec nevadí. Hlavný dôvod je, že všetky "zdroje" pretavili do vášnivej, životaschopnej a (ako nie samozrejmý bonus) melodickej hudby. Okrem celkového vyznenia by som vyzdvihol sólo gitaru, flautu a spev. A celkový čas albumu.
To riziko ich umenia, čo spomínaš, podstupujú všetky skupiny mimo hlavného prúdu. Podstúpili ho v svojej dobe napr. Collegium Musicum, Fermata a už dávno nastal čas, aby ho podstúpil niekto ďalší. Teraz je to Persona Grata. Veľmi si želám, aby u nich bol "risk - zisk".
Bolo by odo mňa nesprávne, keby som nenapísal svoj názor na technickú stránku nahrávky, výsledný štúdiový mastering albumu. DR, čiže dynamic range je prevažne 5dB. Našťastie, pri posluchu cez stereo zostavu, akustický vnem je dobrý. Toto číslo nie je nič ojedinelé, nové CD Black Sabbath a Deep Purple nie sú na tom lepšie. "Loudness war" trvá a našťastie Persona Grata na tento "zločin voči ušiam" nepadá.
A posledná poznámka, o čom sme už diskutovali s Pegasom. Zo vzhľadu CD disku nie je jasné, či je lisované alebo napálené. Prosím o odpustenie od členov skupiny, no nie sme tu reklamná agentúra a tak si dovolíme aj takéto netaktné poznámky - otázky(?)
Slavo, vďaka za výborné postrehy a gratulujem skupine Persona Grata k oživeniu slovenských stojatých vôd.

alienshore @ 13.10.2013 16:35:20
Ahoj Palo, páči sa mi tvoja celkom podnetná reakcia :-) ..., ja by som kapele Persona Grata prial aby ich zastrešilo nejaké zahraničné vydavateľstvo typu Inside Out alebo iné, pretože nie som si istý do akej miery budú na našej scéne úspešní ..., to je večný problém takejto hudby že to nemá kto podporiť a vydať

keďže som niekoľkokrát počúval celý album na stránke soundcloud, tak som bol presvedčený o tom že to stojí za to, a beriem skoro ako povinnosť propagovať kvalitné slovenské nahrávky

čo sa týka tvojich otázok k technickým veciam albumu, tak dúfam že sa k nim vyjadria členovia Persona Grata a bude to určite aj zaujímavé :-) ...

Mayak @ 13.10.2013 16:38:16
Album, ktorý mal byť pôvodne na trhu už niekedy v roku 2007 a existoval dlho len vo forme promo/verzie, ma definitívne dostal a hodnotím ho ešte vyššie, ako jednorázovú perlu spred pár rokov v podaní Miscellane. Verím, že je to naozaj ich prvý a nie hneď aj epilógový album. Vidím prvé reakcie na svetových/európskych progrockových serveroch a ohlasy sú veľmi pozitívne. Keď ich už pochválili na nemeckom >> odkaz , ktorý je často recenzným hrobárom mnohých aj etablovaných neoprogových, symfoprogových a progmetalových albumov z celého sveta, je to celkom pozoruhodné...
u mňa, aj keď hviezdičkovanie nemusím, jasná pätorka!!! a Šup-ho na ich koncerty (videl som ich raz v Nitre, ako predkapelu Riverside), v decembri (siedmeho) sú v Randal Clube spolu s novou kapelou One Second Hotel ...

martin69 @ 17.10.2013 13:35:52
Příjemně překvapení. Výborné album!!! Kapele přeji hodně úspěchů a co nejméně problémů. Toto cd, si zaslouží pozornost. A originál disk. Chápu, že chlapy jsou rádi, že mohlo vyjít alespoň v této podobě. Snad se jim dostane co nejvíce pozornosti a všichni se ho dočkáme. A doufám, že nezůstane u jednoho alba.

martin69 @ 03.12.2013 12:43:31
Album mne neskutečně baví. Je mnohem zajímavější než novinka Dream Theater. Persona Grata, se mi líbí mnohem více. Její hudba je mnohem pestřejší...I když hvězdičky, nic neříkají. Dal bych klidně plný počet.

Mohyla @ 07.04.2015 17:43:15
Aj po čase - stále výborné!