Mr. Bungle - California (1999)

Představte si, že dostanete elegantní a současně opravdu silné auto, úplné dělo. Řekněme Maserati. Určitě budete chtít vyzkoušet, co všechno umí a kolik koní v něm doopravdy je. Projet spoustu míst. A taky ho jaksepatří ukázat. Mike Patton dostal mimořádný hlas a jedinečné hudební cítění. Zachází s tím nějak podobně. Všechno poznat, všechno vyzkoušet. Brzda - plyn. Každou chvíli jiná krajina za oknem.

Asi to není špatný přístup: dokázal se díky němu ventilovat tak účinně a prožít toho tolik, že nikdy (pokud vím) nepodlehnul žádným umělým lákadlům, netrpí depresemi, nedělá skandály a nepocítil potřebu prostřelit si hlavu, což bývají nežádoucí vedlejší účinky mimořádného talentu. Dnes šestapadesátiletý všestranný muzikant zraje jako víno. Mr. Bungle jsou jeho burčák. Nezbytná a zdravá fáze, ale dá se to pít bez újmy na zažívacím ústrojí?

Album California mě opravdu baví. Můj mozek bystře vyhodnotil, že nemá vůbec cenu snažit se rozplést jednotlivé hudební vlivy nebo nástrojové postupy, takže se na to vykašlal a jen se kochá neustálými proměnami, které kupodivu působí docela hladce, i když se v mixéru ocitne ledacos. Nejvíc ze všeho mi hudba zní jako zábavní orchestr, šílený big band, který někdo zapojil do elektriky a pomaloval všemi barvami.

Swingová prudká houpavost. Jazzové organické zvraty a nepředvídatelné kombinace. Rocková průraznost. Křiklavá etnická pestrost - klezmer, balkán, přírodní národy, dynamická meditace, všechno tu je. Plážová pohoda a muzikálová výpravnost (Sweet Charity je název muzikálu, v němž exceloval například Sammy Davis Jr. - neznám ho tak dobře, abych stejnojmenný kus do díla přesně zařadila, shodný název ale asi nebude náhoda). A milion dalších věcí.

Čím to drží pohromadě? Mike Patton dostal taky charisma jak prase. Má obří, takřka nukleární energii. Umí ji kočírovat, protáhnout se klíčovou dírkou, setřást pronásledující hordu policajtů jako v němé grotesce, líně se rozprostřít po vyhřátém písku, bleskově se zase vztyčit, frackovitě zafunkovat, střihnout árii, zařvat z plných plic... a ještě u toho vypadá neodolatelně. Přiznávám, mám pro něj slabost - mohl by klidně předčítat burzovní indexy a stejně TO tam bude. 

Přesto na mě California působí spíš zvenčí, jako pestrá podívaná. Baví mě, nedává mi ale ten typ prožitku, který mám spojený s plným zásahem. Je to "jen" brutálně zábavná komiksová renesanční freska, degustační hostina o třistatřiatřiceti chodech, zběsilá jízda hudební krajinou. Bylo mi potěšením. A teď mě omluvte, musím si nutně odskočit...

hejkal @ 17.04.2024 05:18:00
Vďaka za príspevok, ktorý sa nestratí v diskusnej priepasti. Aj som si to pustil na youtube, keďže som na tohto tvorcu ešte nikdy nenarazil. Pop, ktorý však nepopovo odrádza spotrebného poslucháča, zvláštne.

zdenek2512 @ 17.04.2024 15:59:02
Mike Patton se po ukončení činnosti Faith No More věnoval lecčemu, dokonce hrál a zpíval u Johna Zorna. Na téhle desce hraje Carla Kihlstedt, která mimo jiné hraje se Sleepytime Gorilla Museum. Měl i vlastní projekt Fantomas. Tuhle desku neznám, ale určitě si jí poslechnu. Faith No More jsem měl rád a oni rádi hráli v Praze.

Judith @ 17.04.2024 16:22:11
Pattonova vystoupení s Johnem Zornem jsou lahůdka. Šíří svých schopností a nadhledem, s jakým se mezi formami a žánry pohybuje, bývá někdy přirovnáván k Zappovi. Tak daleko bych asi nešla, každopádně jde o pozoruhodnou osobnost. Album je především avantgardní experiment, samotnou hudbu nepřekonatelně popisuje Danny v předešlé recenzi, ale není úplně k poslechu s prožitkem, aspoň pro mě. Spíš listování kouzelnou obrázkovou knížkou, kdy si člověk uvědomí, jak obrovský a zajímavý je svět a kolik toho je k objevování.

chimp.charlie @ 17.04.2024 23:31:01
Jat sugestivní recenzí jsem taky neodolal. Přijde mi, že hrátky s formou převažují nad obsahem, takže asi rozumím tomu, že na Tebe album působí spíš zvenčí, což však nahrávce nikterak neubírá na působivosti. Díky za rozšíření obzorů!

Všelijaké kapely mnohokrát vyhlásily, že točí jiné, pestré, stylově různorodé album, zpravidla jde ale jen o drobné variace na zažité postupy. Nahrávka nakonec působí stejně jako všechny předchozí, protože „odchylky“ smaže typický zvuk kapely a obvyklá instrumentace. Stylově pestré album, kdy jste nemilosrdně vláčeni různými žánrovými soutěskami a netušíte, co přijde za chvíli, je velkou vzácností. Nejde tu jen o schopnosti tvůrců, kteří samozřejmě nemohou použít postupy, které jednoduše neznají, jde ale taky o odvahu. Čím rozmanitější skládačku kapela vyprodukuje, tím je okruh potenciálních posluchačů menší. Je snadnější poslouchat hudbu, která je stylově ukotvena a kterou dobře znám, žánr, který poslouchám "celý život", než se proposlouchávat neznámým hudebním pralesem a snažit se pochopit jeho podstatu. Ona polarita "líbí - nelíbí" má samozřejmě své opodstatnění a máme na ni všichni právo, i ona má ale svoje hranice, protože pokud bychom takto odložili každou trochu jinou hudbu, jakože "nelíbí", pak by spousta skvělé muziky (Bohuslav Martinů, Igor Stravinskij, Aaron Copland, Miles Davis, Frank Zappa, Chick Corea a mnoho dalších) neměla své posluchače. A to by byla škoda.

Album California, za kterým stojí hudební všeuměl Mike Patton (Faith No More, Fantômas a řada dalších i sólových projektů), opravdu pestré je. Najdete tu hard rock, heavy metal, latin rock, rockabilly a rokenrol, crazy rock, orientální hudbu, twist, math rock, zvuky z flašinetu a různých hracích strojků, šamanské zpěvy, world music obecně i jazzově pojatý pop. Silný je vliv modalního jazz rocku, melodie nejsou vystavěny z běžných dur/moll stupnic, ale objevíme v nich modální škály i orientální melodické řady, pomocí kterých kapela příjemně rozbíjí tonální vycentrování svých skladeb. V některých okamžicích máte pocit, že posloucháte filmovou nebo scénickou hudbu, jako v The Holy Filament, úvodní Sweet Charity (už to spojení slov je neobvyklé) jakoby zase vypadla z nějaké Bondovky. Kapela vám servíruje příjemnou a melodickou pasáž, aby hned vzápětí přitlačila na pilu a zase se téměř vytratila. Rychlá část střídá pomalou, rock je prostoupen balkánskou polkou, swingem i valčíkem, běžné hudební nástroje doplňuje celá plejáda nástrojů pro rock netypických. Asi nejbizarnější mozaiku představuje skladba Ars Moriendi, ve které jako byste proletěli celý svět, pořád vás něco překvapuje a spojuje se tu nespojitelné: tvrdý rock, balkánská dupárna, blízkovýchodní motivy s klezmerem, popem, jazzem... Výsledek působí báječně. Nemá cenu vyjmenovávat postupně všechny písně a popisovat, co v nich najdete, je mnohem zábavnější tuto hudbu poslouchat a pokusit se odhalit všechny vlivy a postupy, které kapela, ve které komponují všichni, použila.

Kromě Pattona objevíte v sestavě ještě jedno jméno, které se váže ke zpěvákově domovské kapele Faith No More (i když je otázka, jestli jsou právě Faith No More pro Pattona tou domovskou kapelou), je to kytarista Trey Spruance. Ten s nimi v průběhu roku 1994 nahrával výborné album King for a Day... Fool for a Lifetime.

Máte-li rádi hudební dobrodružství a rádi v hudbě objevujete spodní proudy a různorodé postupy, je tohle album pro vás. Mě baví moc.
reagovat

VopiceZHoR @ 14.05.2020 16:17:03
Výborný album. Často se k němu vracím. V podstatě neoposlouchatelný.

Konnie @ 14.05.2020 18:54:29
Hustýýý, jak by řekla moje dcera :-)
Normálně mě to pobavilo, chvílemi jsem se musela až zasmát, díky!

Danny @ 15.05.2020 10:33:08
Asi je to univerzální jazyk našich dcer, i pro ty moje je něco prostě "hustý". Jen tak nějak tipuju, že ty moje budou o trochu starší, má prvorozená včera oslavila 18. Druhé, drsnější a tvrdší (přístupem k životu i k muzice) táhne na 17.

Díky za reakci, opět je dobře, že ses pobavila. Zkusila jsi to poslouchat?

Konnie @ 15.05.2020 14:27:04
Danny: Jo, ta moje je o pár let mladší, ale už to s ní taky cloumá :-)
Jasně, že jsem to vyslechla. Už při té úvodní Sweet Charity jsem se musela usmívat pod fousy. Ani nevím, proč. Je to celé nabité úžasnou energií. A když jsem viděla na videu na živo Ars Moriendi, tak už jsem se fakt musela smát, jak tam Patton řádil. Ale úplně snadné na vstřebání to není, budu tomu muset ještě dát pár poslechů. Ještě 1x díky!

griwco @ 18.05.2020 18:06:56
Jee to je haluz ..akurát minulí týždeň som si Californiu konečne pozháňal na vinyle...výborný album ako chlebík ..mňam

Danny @ 19.05.2020 14:32:32
VopiceZHoR:
Neoposlouchatelné... Hezky vyjádřeno, taky jsem si album, navzdory mnoha poslechům, ještě neoposlouchal. Na rozdíl od mnoha dalších. Spíš se na každý další poslech těším, chci si užít tu bezbřehou hudební koláž. A nejen tohoto alba od Mr. Bungle.

griwco:
A zvuk z vinylu je určitě dynamický a prokreslený. Kupoval jsi z musicrecords?

griwco @ 20.05.2020 19:04:12
to Danny.. zvuk na vinyle je hustý...tento som si zaobstaral na discogs-i

Jedním slovem..splendidní!

Toto album je hudební lahůdka pro náročné i nenáročné art rockové posluchače. Na takovou mixáž hudebních stylů a motivů jen tak někde nenarazíte a pokud ano, tak zda-li to bude dohromady tvořit tak kompaktní a přesvědčivý celek jako je California. Netuším do jaké míry se na albu podílel po stránce skladatelské Mike Patton, každopádně platí, na co šáhne, to stojí za to. Chce to 2-3 poslechy minimálně, než do této desky proniknete. Rád bych vyzdvihl skladby: Sweet Charity, Retrovertigo, The Air-Conditioned Nightmare, Pink Cigarette, The Holy Filament, Vanity Fair a na závěr alba bizarní a zároveň fascinující Goodbye Sober Day kde snad lze zaslechnout něco na styl Bosa Novy, elektronika, spirituální vokály, hudbu přirodních národů a metal a já nevím co vše ještě.
reagovat