AC/DC - Stiff Upper Lip (2000)

Protože právě poslouchám tuhle nahrávku, řekl jsem si, že sem vrátím svůj názor na ni z 1. 6. 2010…

Tohle album mi přijde výrazně lepší, než předchozí "Ballbreaker"... Z toho mě zaujala a dodnes se mi líbí jen skladba "Boogie Man" (po předlouhé době „bluesovka”, byť kvalit těch z dob Scottových nedosahuje), která, jako jediná, vybočuje ze stereotypu vcelku nudné desky.
"Stiff Upper Lip" mi oproti tomu lehce (a leckde i silněji) evokuje, atmosférou i živelností, Johnsonovy „zlaté časy” u AC/DC, tedy album "Back In Black".
Podle mě je to důstojný počin přelomu tisíciletí, bez výraznější slabiny...

I přes téměř tříletou dobu, jež uplynula od napsání výše uvedených řádek, se můj názor na tento počin nijak nezměnil, takže čtyři a půl hvězdičky zaokrouhlím nahoru.
reagovat

pito63 @ 16.03.2013 12:55:32
Mám túto nahrávku radšej, ako predošlú štúdiovku.
...A krásne spomienky na rok 2001 a koncert v Prahe. Všetko to pozitívum neprebije ani jeden zlý dojem - odporné prostredie strahovského koncentračného tábora.
Cossack, vďaka za recenziu! Nakopol si ma - konečne som rozbalil dávno kúpený digipak.

Cossack @ 16.03.2013 13:25:31
Není vůbec zač, Piťo… ;-)

AC/DC už vydávají svoje stále stejně pravověrně rock´n´rollové placky ve vyloženě rekreačních intervalech. Dobře tak. Komu by ještě měli něco dokazovat? Ze své pozice si můžou dovolit skládat a koncertovat už jen čistě pro radost a ne pro kapsy. Navíc, kdyby přicházeli s novou deskou každý druhý rok, možná by se se svým pramálo obměňovaným stylem přejedli i skalním. Takhle zůstává každé nové album vzácností i když bez překvapení, po kterém ale stejně nikdo netouží. Na Stiff Upper Lip se mi líbí určitá střídmost ve zvuku, kapela se soustředí na chytlavost riffů propletených z kytar a rytmiky někdy velmi rafinovaně a nestíní je nějakou bombastickou produkcí. Na druhou stranu melodických háčků tu je poskrovnu, že by se některá z písní stala trvalou oporou repertoáru, to se mi nezdá. Nicméně pozitivní pocity ve mně (jako skoro vždycky) převažují 75%
reagovat

Po Ballbreaker jsem čekal celých pět let na další placku AC/DC; Ztuhlý horní ret nabídl opět klasiku z dílny těchto veteránů - fláky jako Meltdown, House Of Jazz, Hol Me Back či Safe In N.Y. City jedou ve starých dobrých kolejích. Je to o trošku slabší než zmiňovaný Ballbreaker, tak za tři a půl hvězdy, ale už jenom z úcty musím zaokrouhlit, takže Up the AC/DC!
reagovat