Thin Lizzy - Fighting (1975)

Nástup do autobusu značky Thin Lizzy, splynutí s okolím a dalšími cestujícími stává se pro muzikou posedlou duši, odchovanou na poctivé a pocitové sedmdesátkové hard rockové hudbě příjemnou výzvou, která se nemá odmítat. Jejich produkce se poslouchá zcela samovolně a k dobrodružné výpravě si stačí zakoupit pouze jízdenku (cd) na některou z mnoha jejich interesnatních tras, kde nadpoloviční většina slibuje zajímavé zážitky.

Kompoziční lehkost a stylová volnost slouží jako původce po omamné krajinářské pouti irskou přírodou, kde nám v jednu chvíli píseň For Those Who Love to Live něžně vmete kapky deště do tváře, abychom si cestou okolo temného hvozdu broukli jízlivou Suicide a k pohledu dodaleka, na rozlehlé širé pláně vyzve romantická kráska Wild One. Prastará přírodní skupenství objevíme s Spirit Slips Away a silnici plnou zákrut kličkuje rarach se šibalským úsměvem a kasičkou s nápisem Silver Dollar.

Thin Lizzy jsem si objevil tak nějak skrytě, dávno už neexistovali a mediální humbuk okolo kudrnatého lídra Phila Lynotta upadl v zapomění, kapela už dlouho neplní stránky všemožných plátků, ale své fanoušky si poctivě vychovala a snad i nějaký ten pátek ještě uchová.
reagovat

john l @ 09.12.2016 15:21:37
"do autobusu značky Thin Lizzy" jsem naskočil teprve nedávno, ale postupně jsem sezobal skoro celou DG. Fighting stojí těsně pod vrcholem, to nej teprve přijde, ale jináč se jedná o velkej nadprůměr. Mám je rád, škoda že Black S.R. takovou originalitou nedisponují.

Voytus @ 09.12.2016 16:36:33
john I.: Tedy přeji příjemnou cestu. Lizzy jsou jednou z mých naprostých srdcovek už někdy od dětství. Black Star možná nedosahují takové originality, ovšem prapor coby pokračovatelé odkazu můžou směle třímat. Klobouk dolů, že do toho šli pod novým názvem.

john l @ 09.12.2016 16:45:39
Je určitě dobře že Black S.R. pokračujou, jen ten Lynott, ten mi tam chybí a kytarová lehkost sedmdesátých Thin Lizzy vlastně taky. Třeba takovej Thunder and L. mě s metalovým nábojem uš taky nějak nesedí.

Pamatuji, že na vojně jsme měli politruka!, který měl rád hard rock. A nosil do kasáren VHS s koncerty. Dělal takové poslechové odpoledne. U Thin Lizzy, jsem zůstal v promítací místnosti sám. Mí vrstevníci, poslouchali heavy metal. Tahle hudba je nebrala. Já byl nesmírně spokojený.
Fighting, je první album které mně od Thin Lizzy, opravdu sedlo. A to tak, že beru jako své nejoblíbenější. Poctivý hard rock od začátku až do konce. Co si více přát. Na úvod skvělá Rosalie, a tak by se dalo pokračovat, přes výbornou Wild One, až k poslední Ballad of a Hard Man.
Thin Lizzy, v nastoupené cestě pokračovali dále. A dle mého nenatočili, až do svého konce slabé album. Parta kolem Phila Lynotta, stojí za pozornost.
reagovat

Jarda P @ 23.01.2014 11:41:32
Thin Lizzy jsem si oblíbil jejich třetí deskou Vagabonds of the Western World ještě s Ericem Bellem, kterou jsem si nahrál už na gymplu. Pozdější rozšíření na kvartet ještě zvýšilo kvalitu a kapela se zařadila mezi mé favority. První 2 desky mě nezaujaly a poslední Thunder & Lightning jsem zařadil do sbírky teprve letos, přece jen směřování do metalu mě dlouho odrazovalo. Live & Dangerous řadím mezi 5 nejlepších živák všech dob.

pito63 @ 23.01.2014 17:53:22
Maťo, musím sa Ti poďakovať za to, že si ma zdravo vyprovokoval. Po dlhšej odmlke a mnohých odkladoch som pred chvíľkou urobil prvú objednávku v novom roku - Thin Lizzy. A keďže mám v zbierke iba pirátske vydania od ruských kšeftárov, zobral som si 6CD box štúdiových albumov, "Classic Album Selection" - "Nightlife" (1974) začínajúci a "Black Rose" (1979) končiaci.
Martin69, vďaka, opäť si vo mne prebudil zberateľskú vášeň!