Gong - Camembert Electrique (1971)

U výtvorů této hudební kategorie nebývá hodnocení právě jednoduché. Avantgarda říznutá francouzskou ulítlostí je záležitost dlouhodobějšího naladění a řekněme určité posluchačské konstelace. Jinak hrozí, že i kvalitní album nebude přijato pozitivně, což by byla škoda.

GONG se svými tituly z počátečného tvůrčího období dostávají od canterburského pojetí hudby až někam k experimentálnímu jazz rocku. Svůj rockový styl dokážou v každé skladbě obohatit o jinou přísadu. Někde slyším RIO, jinde temný mysticizmus, tam zase acid folk, je toho nepřeberně, vše v imponujícím hávu Allenovského originálního ducha.

Camembert Electrique je dílo z fiktivní planety „Gong“, k němuž se dostáváme prostřednictvím imaginárního rádia „Gnome“. Mix francouzštiny s angličtinou, ostrých a tvrdých rytmických pasáží v kontrastu s free kvílivými elektrickými fragmenty efektů, provedený ve velkoryse nespoutaném prostředí, působí hodně nadsmyslově. Pokud máte rádi Kevina AYERSe a The SOFT MACHINE, měl by vám sednout i Daevid Allen & Company. A naopak.

Z některých skladeb cítím spíše atavistický způsob nakládání s tempy a melodiemi, s harmonickými motivy, jindy zase tuším rafinovaně přisprostle syrový záměr, jako v Dynamite: I Am Your Animal. Žánrový rámec je vcelku nezachytitelný, jsou to prostě GONG, zde v plné síle a vrcholné formě. V budoucích létech byla jejich energie zjemněna do vcelku kultivovaného a standardního jazz rocku, tady si ještě můžeme užívat pěkně žhavého sopečného magmatu. Jejich halucinogenní psychedelie se rovná skřípajícímu rezavému řetězu, který se houpá nad propastí, jejíhož dna nelze dohlédnout.

Musím říci, že pod nesnadno přístupnou maskou se skrývá nevšedně podaný materiál s vysokou kvalitou. Jeho životnost je mimo jiné dána i nastaveným stupněm obtížnosti objevování. Dá se vysledovat přímá úměra mezi počtem poslechů a silou zapůsobení na posluchačovo nitro. Nepředstavitelně pestrá kakofonie hemžících se zvuků, výkřiků, žvatlání, rytmů, úryvků, ruchů, zde tvoří náramně působivý celek. Nic pro slabé povahy, vstup jen pro připravené, nebo pomatené.

Ten, kdo je zvyklý na rock v jeho standardnějším provedení, bude zpočátku asi nejvíce upoután prvními dvěma delšími skladbami. V těch pozdějších začíná na albu poněkud více přituhovat. Kdo chce, může tam slyšet i Zappovštinu, nebo space psychedelii v songu Fohat Digs Holes In Space. Vůbec tematika mimozemských civilizací byla GONG blízká a jejich zvukové ztvárnění velmi přesvědčivé. Pel 70. let nelze setřít, a proto spoustu kouzelných přitemnělých zákoutí s tajemnou atmosférou už dnes nikdo neumí napodobit. Čas oponou trhnul.

Hodnotím jako roztodivné a neučesané dílo. Relaxovat by u něj mohl jen blázen, ale o to právě jde. Bezesporu – BOMBA, plná vysoko jakostního ekrazitu!

zdenek2512 @ 20.03.2024 18:25:47
Touhle deskou začínají Gong nabírat na síle, pěkně napsané a souhlas. Skupina patří k mým velmi oblíbeným. Mám rád i éru Pierra Moerlena, takové Shamal je nirvana.

Antony @ 20.03.2024 19:15:32
Souhlas, GONG Pierra Moerlena byl odlišný, ale taktéž vynikající.

hejkal @ 20.03.2024 20:40:11
Tento album sa mi páči veľmi, mám ho už dlho v širšom zozname na kúpu.

Judith @ 24.03.2024 14:47:45
Velmi výrazný zářez. Na albu se snoubí tvůrčí přetlak a výrazná invence, což je proklatě přitažlivá kombinace. Podivnost vítám, energie je na mě místy až příliš. Rozhodně však prvotřídní materiál a pecka čenichovka.

'You can do what you want…And You can’t kill me'

Nevěříte, že existuje planeta s názvem Gong? Sice pravděpodobně není součástí naší sluneční soustavy, ale existuje. Pořád nevěříte? Tak si sežeňte toto album. Ta planeta prostě existuje a Camembert Electrique je něco jako tamní folklórní hudba. Zástupci planety jsou Bert Camembert, Shakti Yoni, Bloomdido Bad De Grass a další tři vyslanci, jejichž jména lépe neprozrazovat. Dělají si, co se jim zlíbí a zabít je nemůžete.
Nejdříve navážou kontakt pomocí Rádia Gnome a po půlminutě spustí. You can't kill me je zběsilost s repetitivními, ale nespočitatelnými riffy, ujetým zpěvem, kvílivou kytarou a free-jazzovým sólem na saxofon. Bubeník jak utržený z řetězu, v několika místech se ubouchne, ale co na tom, podruhé už se to zřejmě zahrát nedalo.
Jedem dál. I've bin stone before je vesmírným chvalozpěvem, co se pravopisu týče, tak 'bin je správně, snad jen 'stone' mělo mít na konci ještě jedno písmenko.
V jednom zátahu pak Mister Long Shanks a Oh Mother. Celá ta podivná věc nezadržitelně zrychluje, infantilní lidovkovou melodii ruší klopýtavé rytmy. Ale jinak to nejde, jedna z nejkomičtějších skladeb všech dob. Vyhrála Zlatý řád Rytířů, kteří říkaji Ni….Ni!
V I'm Your Fantasy nás ukolébá k spánku vesmírný šepot Shakti Yoni, která je sice v jednu chvíli naším kolenem, které křičí na železničním nádraží, ale to by nás nemělo znepokojit. Meditativnější část alba.
Dynamite je vesmírným bojovým pochodem se znepokojivou atmosférou, zezačátku nejmonotónnější skladba desky, po chvíli se ale zvrhne v geniálně ORGIEanizovaný zmatek v duchu You can't kill me.
Po sýrovém deliriu okolo hlav policistů proletí pár zmačkaných houbiček (zde na mytí, ehm…) a následuje Fohat Digs Holes in Space s pulzujícím rytmem baskytary a bicích. Bert Camembert se tu vyřádil s technikou glissando guitar. Různé hluky ještě umocňují první čtyři minuty transu. Pak se přidá zpěv a skladba získá na naléhavosti.
Tried so hard je asi nejpřístupnější skladbou desky, i když s množstvím změn a nálad. Každopádně dobrá hippiesárna.
Tropical Fish/Selene je další smršť zvuků, rytmů, melodií a zaříkávání, poslední z mnoha vrcholů desky. V závěru skladby se ozve několik málo motivů z předchozích písní, pak nás pozdraví moderátor Rádia Gnome, stejně jako v úvodu alba. Celá posádka pak naleze do své Létající konvice, hurá na Gong pro další dávku inspirace a než se vrátí, tak si mezitím můžete dělat, co se vám zlíbí.
Geniální, neoposlouchatelné album.

reagovat

Óin @ 12.05.2009 14:21:55
Ha! Já se zrovna chystal o elektrickém sýru něco vyplodit a koukám, že mě předběh Voytus :-) Ale jinak souhlasím, je to totální psychedelická bomba, kam se hrabe Bittner!

Voytus @ 12.05.2009 20:43:00
Óin: Tušil jsem, že tu recenze nezůstane bez Tvého povšimnutí :-). Jen napiš postřehy, moc nás tu přes Gong zatím není.

PaloM @ 20.05.2009 18:38:49
Ako som písal v diskusii o počúvaní, na tieto prvé albumy z prvej zostavy si musím nájsť čas a pokoj (a náladu), podobne ako kedysi na Zappu. Je to dosť zaujímavé. Ako úplného nováčika ma však na prvé počutie dostali fusion diela Gazeuse a Expresso II.

PaloM @ 23.06.2014 17:11:46
Po 5 rokoch môžem povedať, že môj Gong je až od albumu Shamal vrátane - tri štúdiové perly. A potom Pierre Moerlen's Gong, podstatne strávitelnejšie.
Prvé obdobie Gongu nie je moja šálka kafé.