Blackfoot - Strikes (1979)

01.03.2024 Apache | #

Tak jako bývá u Lynyrd Skynyrd coby "úvod do problematiky" obvykle doporučováno album Second Helping, u asi nejmetalovějších jižanů Blackfoot plní tuto funkci stejně dobře jejich třetí deska Strikes. Ta je zároveň i prvním albem blackfootovské "zvířecí trilogie", jak zní souhrnné označení alb z let 1979 - 1981 (podle zvířat vyobrazených na obalech LP desek). Album s hadem skrývá dvě coververze, sedm vlastních skladeb a jedno intro.
Hned na začátku vládne u Blackfoot cestovní horečka ("Road Fever") při níž okamžitě zvíme, o co téhle indiánské tlupě jde.
Černonožci tu totiž nekompromisně rozbalí svůj rachotivý jižanský hard rock s hromadou sekaných rifů, kvílivou sólovou kytarou a drsňáckým zpěvem Rickeyho Medlocka. To vše je v refrénech hutně podpořeno dívčími vokály, patřícími nerozlučnému duu divoženek, Donně Davis a Pamele Vincent. Zde je posílila ještě Cynthia Douglas.
Hned po stylovém úvodu přichází první vrchol alba. Tedy alespoň pro mě jím určitě je coververze "I Got a Line on You", původně od kalifornských Spirit, kteří s tímto hitem bodovali koncem 60. let. V roce 1988 tuto skladbu převzal také Alice Cooper, jehož pojetí stojí rovněž za hřích.
"Left Turn on a Red Light" je první ryze southern rockový kousek na desce. Místy baladicky zasněná, místy lehce přitvrzená kompozice - jinými slovy totální klasika, na kterou by mohli být hrdi i samotní Lynyrd Skynyrd.
Po dvou těžkotonážních boogie ("Pay My Dues" a "Baby Blue") v nichž Rick, holky a sólující kytarista Charlie Hargrett odvádějí nezapomenutelný výkon, přichází druhá z obou coververzí - věčná parádička a inspirace všech jižanů - "Wishing Well" od legendárních Free. Klasika, kterou Blackfoot vyšperkovali natolik dobře, že se dodnes pravidelně dostává i na jejich hitové kompilace.
Baladická "Ride and Hide" je takovou něžnější sestrou výše popsané "Left Turn on a Red Line". Skynyrdi by se (opět) nestyděli.
V tu chvíli se už blíží velké finále, které představují poslední tři položky alba:
První z nich je intro ke skladbě "Train, Train", které kompletně obstará fantastická "railroad" foukačka Shortyho Medlocka. Shorty je Rickův děda, bluegrassový muzikant, hostující u Blackfoot na čtyřech deskách. Od dětství byl Rickovým rádcem a učitelem, a až do své smrti v roce 1982 byl neodmyslitelným veselým maskotem kapely.
Po tomto parádním rozjezdu Rick uličnicky zahaleká svoje "oh, here it comes", neboť to už přichází první velký hit v kariéře kapely, tedy samotná "Train Train". V podstatě jde o synonymum nejkvalitnějšího jižanského hard rocku, uhánějícího jako ten splašený půlnoční rychlík do Memphisu, o němž se tu zpívá. 
Při tomhle nářezu stojí holky poprvé za celou dobu stranou. Zatímco se šetří na finále, dostává opět prostor foukací harmonika (což je krom dívčích vokálů a slide kytary moje další veleoblíbená blues rocková ingredience). Do rachotu kytar tentokrát na foukačku válí hostující Cub Koda, multinstrumentalista, skladatel, zpěvák, hudební kritik, rádiový DJ a vůbec známá postava americké rockové scény 20. století.
Jakmile vlak dorazí do cílové stanice, nastupují první tóny asi nejslavnější písně Blackfoot. Jsme ve finále. 
Tak jako mají Lynyrd Skynyrd "Free Bird", Černonožci mají svůj "Highway Song". Nádherná jižanská balada se vším, co k tomu patří, se ve druhé polovině láme v sled navzájem se proplétajících kytarových sól. Tempo se neúprosně zrychluje a skladba graduje až k závěrečnému fade outu.
Skvostná tečka za skvostným albem, nad jehoź hodnocením netřeba přemýšlet.

(Tato recenze byla v mírně odlišné podobě poprvé zveřejněna v roce 2008.)
reagovat

hejkal @ 01.03.2024 18:27:55
Klasika. Train, Train i s introm mi sedí najviac, viac ako Highway Song. Blackfoot je po Lynyrd Skynyrd moja najobľúbenejšia južarina. Až potom nasleduje Molly Hatchet. Som rád, že som všetky tri kapely videl naživo.

Apache @ 01.03.2024 18:41:55
Já taky. Jsem rád, že jsem viděl naživo Molly s Davem Hlubekem a LS s Rickem Medlockem, čímž jsem vlastně viděl naživo i podstatnou část původních Blackfoot. :-) Jinak to pořadí southern rockových kapel máme úplně stejně.

hejkal @ 07.03.2024 17:00:27
Blacfootov som videl v Prahe v roku 2011, v zostave s Hargrettom i Walkerom a bolo to super.
Molly Hatchet som videl na konci toho istého roka v Zlíne s Hlubekom. Tiež to bolo super, len hala bola prakticky prázdna.
To Skynyrdov som videl trikrát, v Kolíne nad Rýnom (2009), v Berlíne (2010) i v Plzni (2015).

hejkal @ 02.03.2024 06:11:37
A ešte čosi, prednedávnom som vzal na milosť Siogo, už som aj v pokušení zrecenzovať ho. :)

Apache @ 04.03.2024 09:46:15
Siogo... Kdysi jsem to album chválil, ale víš jak je to s tím přehodnocováním. Podle mě se do toho AOR neměli rvát tak okatě, když na to neměli. I komerční rock se musí umět. A nebo mít k tomu aspoň producenta, který to umí. Mohlo to být další výborné album v řadě - ten materiál nebyl vůbec špatný. Kdyby ubrali z té urputné snahy o něco a nechali tam víc jižařiny... A taky nikdy neměli přibírat Hensleyho. Jasně, říkali si, že slavné jméno jim pomůže, ale dalo se to udělat i jinak. Vždyť Hensley ani není Indián. Byla to chyba a Siogo byl první výrazný krok Blackfoot směrem k zatracení. Jsem přesvědčen, že se schopným producentem, trochu menším tlakem na komerční pilu a bez změny v sestavě (Hensley měl být maximálně jen host) by Siogo mohlo být skvělé album. a že Blackfoot mohli vstoupit do první ligy. Po Animal Trilogy k tomu měli rozhodně nakročeno. Ale generálům 40 let po bitvě se snadno říká jak to mělo tenkrát na bojišti probíhat. :-)

Apache @ 04.03.2024 18:20:00
hejkale, máš od Blackfoot všechno, co vydali? Já mám úplně všechno až do alba Rick Medlocke & Blackfoot (remaster od Lemon Recordings z roku 2013). Trilogii Strikes - Tomcattin' - Marauder mám dokonce 3x. Původní CD vydání, pak jako součást Original Album Series a nakonec remastery od Rock Candy. Ty mají vymazlené booklety, jsou tam i rozhovory s Rickem Medlockem o těch deskách a všem kolem. 
První album mám s třemi bonusy, vydání z roku 2004 od Wallhala a druhé album remaster od Rock Candy. Od těch mám i ten živák z roku 1982. Siogo a Vertical Smiles mám jako součást krabičky Original Album Series.
Pořád mi chybí poslední dvě studiovky z devadesátek, které určitě chci, protože nejsou vůbec špatné. Snad někdy vyjdou nějaké reedice - zatím se mi to pořád nechce kupovat za tu přemrštěnou cenu, za kterou to bylo naposledy k mání. Poslední studiovku (aneb Blackfoot bez Blackfoot) nepočítám, to mě nezajímá.

hejkal @ 04.03.2024 18:59:53
Nie. Mám resty. Deľba vecí s bratom, keď sme sa odsťahovali. :)

09.03.2013 gunslinger | #

tretý album Blackfoot z názvom Strikes patrí k tomu najlepšiemu čo táto skupina štyroch indiánov nahrala. Ricky Medlocke vo vynikajúcej (gitarovej) forme predvádza vynikajúcu hru aj spev. Je to poriadna dávka Southern rocku aj keď tak úplne neznie. Nemá špecifické ani klišoidné postupy v skladbách ktoré sú v Južanskom rocku už tradičné od doby kedy ich nastolil Lynyrd Skynyrd. napríklad taký Molly Hatchet .Je to prvý s trojice albumov ktoré majú za cover zviera. Všetky 3 považujem za ich vrcholné diela. Keď sa nad tým zamyslím tak sú Blackfoot hneď po Skynyrdoch moja najobľúbenejšia Južanská skupina .
Road Fever je vypalovačka na akú sa patrí otvoriť album Ricky Medlocke tu hrá diabolsky dobre na gitare licky strieľa každých 10 sekúnd aj jeho drsnejší spev my sedí. I Got A Line On You pokus o hit? neviem ale znie fakt dobre jednoduchý zapamätateľný refrén. Pay My Dues veľmi zaujímavá skladba v ktorej sú naozaj zaujímavé riffy a vyhrávky na gitaru na Southern rock netradičné. Wishing Well výborná coververzia FREE (aspoň si myslím že je to ich skladba). Blackfootu táto skladba náramne sedí . Dá sa povedať že znie autenticky ako originál Run And Hide polobalada ktorá sa mi nesmierne páči spev k tomu parádna gitarová vyhráka lepšie byť ani nemohlo. Train, Train (Prelude) Starký Shorty Medlocke poriadne zafúka na harmonike a tým vlastne otvorí asi najznámejší hit od Blackfootu Train, Train a musím povedať že je to pecka napísal ju sám Shorty Medlocke je to perfektné v speve gitarovo ale aj sólo na harmonike je nezabudnuteľné. Posledná skladba patrí Freebirdovke Highway Song je to slušná skladba , ale nepočujem na nej nič extra( samozrejme to výbušne sólo je výborné) aby s tým ukončovali koncerty ako posledná bomba na záver.

Prvý s trojice najlepších albumov od Blackfootu ktoré náhodou nasledujú po sebe. Ako som spomínal nie je to úplne tradičný Southern rock čo však mne neprekáža práve naopak v tých lepších albumoch od Blackfootu (teda prvých 5) sa všade nájde niečo netradičné originálne čo napríklad o Molly Hatchet nemôžem povedať. Vydali síce niekoľko miliónov albumov, ale veľa z nich mi v ušiach splíva a znie rovnako. Týmto Hatchetovcov nechcem uraziť sám ich počúvam , ale od nich mi stačia 2 alebo 3 albumy a o nič neprídem.

reagovat