Supersister - Pudding en gisteren (1972)

Supersister? Kdo je to? Nějaká super hodná sestřička? Něco podobného si může pomyslet laik, při setkání s tímto zvláštním pojmem. Dost možná jsem si něco podobného tehdy říkal i já sám. Tehdy, kdy jsem poprvé na tento termín na internetu (no kde by jsme bez něj dnes byli) narazil. Ze zvědavosti jsem si pustil krátkou ukázku a hned jsem byl doma. Ksakru, vždyť tahle supersestra zní úplně jako mí oblíbenci Caravan. Copak jsou také z Canterbury? Ne ne, nejsou ani omylem, jsou to Holanďané jak poleno, alespoň dle jmen zůčastněných. Ale hudebně, hudebně je to naprostá ostrovní slast.

Pro začátek jsem si pořídil toto-prý nejslavnější dílo Supersister a nelitoval jsem ani vteřinu. Pro milovníka kapel ze zmiňované britské studentské oblasti přelomu 60 a 70 let, je to ta nejlepší volba. "Včerejší puding" nabízí ve skromném časovém módu dvě dlouhé, převážně instrumentální skladby, jednu kraťoučkou legrácku a dvojici zpívaných, právě s Caravan lehce zaměnitelných perliček v začátku alba. Pohodový umírněný hlas Roberta-Jana Stipse vás zaručeně odvane mimo dnešní realitu o dobrých padesát let nazpátek, a bodré legrácky s příchutí Canterbury instrumentace, nadsázkou a vlastní sebereflexí zaručí, že se budete skvěle bavit a uslyšíte spoustu zajímavých motivů a aranžérských filuťáren.

reagovat

john l @ 26.01.2020 18:13:50
Říkáš něco na způsob Caravan? To by mě mohlo zajímat, poslechnu si je. Díky za tip. Á jaké mám zvolit album, tohle?

Láska na první poslech.

Ještě donedávna jsem neměl o Supersister ani tušení. Pomohla, ostatně jako už mnohokrát, náhoda. Pročítal jsem se akční nabídkou mého oblíbeného e-shopu a padlo mi do oka jméno kapely, škatulka rock/progressive i datum vydání. Nadatloval jsem to do ytb a u prvních tónů vyskočil, jak bodnutý včelou. A ještě ten samý večer jsem si cédéčko objednal.

Supersister, ač holanďané, jsou trochu překvapivě škatulkováni k tzv. Canterbury scéně. O té toho tedy moc nevím a obávám se, že většina kapel k ní řazená by pro mě byla asi nestravitelná. Ovšem patří do ní - kupodivu - i moji oblíbenci Caravan a právě Caravan a zpěv Richarda Sinclaira mi okamžitě připoměl úvodní song Radio. V podstatě jednoduchá, ale neodolatelně melodická písnička. V podstatě. Jenže její druhá polovina je pěkně splašená a crazy, Supersister tady dávají posluchačům kapky a ti se musí připravit na to, že humor bude hrát v jejich hudbě důležitou a nezastupitelnou roli.

Skladba Supersisterretsisrepus je sotva devatenáct vteřin dlouhá blbinka, klavír a cemballo v kouzelném motivu, který je vzápětí přehrán pozpátku. Další věcí, velice připomínající Caravan, je Psychopath. Melodický kolovrátek, klavír s cemballem, něco, připomínající smyčce a poslouchá se to báječně. Nejulítlejší je tady nepochybně text a tak jen mohu litovat svých velice chabých znalostí angličtiny. Z úplně jiného konce to Supersister berou v suitě Judy Goes On Holiday. To už je progresivní rock té nejvyšší kvality. Vrčení brutálně zkreslených varhan, pestrá hra bicích a průrazná basová linka nemůže nechat chladným žádného fanouška semdesátkového progu. Po uklidňujícím, možná až zbytečně dlouhém intermezzu se ta masáž rozjede nanovo, ovšem malinký šok dostaví se v čase 9:15. Parodie na doo-wop, parodie na Beach Boys. Kolovrátek a fistulky do zblbnutí opakující "miluji tě, bejby", pořád výš a výš, je to trochu dlouhé, pořádně praštěné, ale já tenhle malý prohřešek rád přehlédnu. Je tu totiž závěrečný, jednadvacet minut dlouhý majstrštyk Pudding En Gisteren - Music For Ballet. Místy to skutečně zní jak scénická hudba a znovu mi na mysl lezou Caravan. Nějakého zevrubného popisu u takhle dlouhé skladby bych případného čtenáře raději ušetřil, v tomhle případě mu musí stačit ujištění, že je opravdu výborná. Komicky působící vsuvky se tady tentokrát nekonají, Supersister prezentují se naprosto seriózně a se vší vážností :)

Reedice z roku 2010 se může pochlubit pěkným zvukem a malým komiksem uvnitř bookletu. I s ohledem na grafickou úpravu těch mých čtyři a půl zaokrouhlým nahoru, tahle kapela mě prostě dostala a já se těším na postupné studium zbytku nikterak rozsáhlé diskografie. Doporučuji !






reagovat

hejkal @ 10.12.2014 11:47:13
Puding je super, mám veľmi rád aj nasledujúci ťaživý album Iskander. Fajn, že si na túto kapelku občas niekto spomenie, vďaka.

luk63 @ 10.12.2014 12:07:41
Mám první čtyři alba SUPERSISTER, ale ne moc naposlouchaná. S hudbou těchto Holanďanů jsem hodně spokojen.

Snake @ 11.12.2014 08:21:56
Ze známých důvodů je ta má recka asi měsíc stará a zatím co chrněla si v útrobách pc, dorazilo i cd s prvními dvěma alby Supersister. Jsem z nich nadšený...

Tretí a zároveň posledný album pôvodnej zostavy pokračuje tam, kde jeho predchodca skončil. Jemná nadžezlá hitovka Radio môže pripomenúť Caravan. Ku koncu nastúpi mohutná nananá pasáž, úplne ju žeriem. Minivsuvka Supersisterretsisrepus okamžite prenechá priestor skladbe Psychopath, ktorá, napočudovanie, zo začiatku žiadne psycho neponúka. A keď som povedal zo začiatku, myslel som rovno do konca. Pohodička s nádychom irónie, čo dodať. Judy goes to holiday je typickým predstaviteľom Canterbury štýlu...ehm, teda predstaviteľom džez rockového art rocku. A možno aj najlepšia skladba skupiny vôbec. Humorné vsuvky sú trefné, pá-papapá-pa-pá-papapá... Titulná skladba s podtitulom hudba k baletu je v podstate to isté v bledomodrom. Nechcel by som byť baletka, ktorá by na toto mala tancovať. Hudba je to ale výborná. V booklete je navyše ústredný motív vyobrazený aj vo forme niekoľkostránkového komiksu.

Béčko singlu Radio s názvom Dead dog je ťaživé a inštrumentálne. A ešte niečo. Skvelé. Viac ako 13 minútové prevedenie skladby Wow naživo sa prvýkrát zjavilo na kompilácii Superstarshine Volume Three v roku 1973. Po hovorenom intre nastúpi predĺžená pocta Zappovi, ktorá má dosť dobrý zvuk a skladba samotná je jednoducho sestersky super.

Album je podstatne viac spievaný (a lepšie ako v minulosti), humorná zmes štýlov je tu správne vyvážená, a tak spokojne udeľujem plný počet za najlepší počin Supersister.

reagovat