Pendragon - The Jewel (1985)

Takřka současně s novinkou Pendragon mi domů dorazil navíc i díky Discogs objednaný debutový kotouč těchto britských ultra melodiků. Přemýšlel jsem tedy, jestli raději psát recenzi na jejich první, nebo poslední dílo. A jelikož u alba Love Over Gold nemám všechny pocity ještě přesně sesumírované a tento disk u mne pomalu postupně roste, jako jednoduší variantu jsem zvolil utrousit pár slov o albu Jewel. Možná i proto, abych zde učinil Pendragoňákům další reklamu jejich ranému materiálu, jelikož se domnívám, že si dnešní fanoušek této kapely vybere k popisu spíš novinku, než třicet pět let starý kotouč.

I přesto, že se spíš počítám do méně početné skupiny fans, kteří mají u této bandy rádi spíše melodicky méně klenuté a od přebytečného patosu oproštěné nahrávky pozdější, absolutně mi to nebrání důkladně si vychutnat i první fázi Barrettovi party. Ta přichází s kůží na trh už koncem let sedmdesátých jako klasický hard-rockový cover band. O větší úspěch se jim postará tehdy se rodící hvězda první velikosti kapela Marillion, díky jejíž pomoci náš soubor koncertuje, nahrává své první mini album a v půli desetiletky i tento debut.

Na něm už slyšíme zcela vyprofilovanou, postupně na klávesy se radikálně orientující jednotku, která do svých skladeb právě po vzoru tehdy hodně populárních Marillion přidává kilogramy vzletných melodií, epochálně klenutých klávesových meziher i něco z tolik potřebné a módní divadelní teatrálnosti. Skladby mají ucelenou formu, jasný vývoj a obrovskou porci melodiky. Ta se stane už navždy jejich know-how a to jak v době oné muzice nakloněné, či právě naopak. Ono stačí jen ochutnat něco málo z kuchyně Jewel, například pochutiny typu megaopusu Alaska, výpravné Oh Divineo, nebo pozoruhodně proměnlivé The Pleasure Of Hope a musí vám být hned jasné, že zdejší receptury pocházejí z prověřeného a sofistikovaného zdroje, odzkoušeného o dekádu dřív praotci podobného gurmánství Genesis.

Leader kapely Nick Barrett si vždy šel svou vlastní cestou, aniž by nějakým způsobem nechával do své tvorby prosakovat právě populární moderní proudy. Možná i díky tomu si Pendragon dokázali udržet vysoký status po celou svou kariéru, za což jsou jim jejich fanoušci jistě vděčni.

I když křivka kvality jde s dalšími díly nahoru, nebo se drží na jedné vyrovnané hladině, už tento první veliký projekt jejich kariéry skýtá hodnocení téměř nejvyšší. Oni jsou krom poměrně vlezlého úvodu Higher Circles výborné i věci jako Circus, nebo The Black Knight, ve kterých je Nickova (akustická) kytara doslova ozdobou na symetricky tvarovaném dortu a jednotlivé kompozice nepostrádají napětí, drama a kvanta překrásných niterných zážitků.
reagovat

Mayak @ 10.03.2020 08:39:57
Pekne, Marku, paráda ...

EasyRocker @ 10.03.2020 12:56:04
Krása, už debut Pendragon si mě získal stejně jako desky z jakékoli jiné éry. Ta melodická pregnantnost Barretta s Nolanem tam bude vždycky. Vyloženě léčivá hudba.

Myšák @ 10.03.2020 12:57:38
Staré desky slyším prvně. Debut vypadá o ždibec lepší než Knowtow.

horyna @ 11.03.2020 06:17:39
Je to přesně jak píše Easy. Pendragon patří do zástupu těch, kteří mají ve své muzice ukrytý jakýsi magnet, který když vás přitáhne už nepustí. Nick je nejen výborným kytaristou a vysoce nápaditým skladatelem, ale i osobitým zpěvákem s nezaměnitelným hlasem. Jeho barva mě vždy fascinovala a přitahovala.

EasyRocker @ 11.03.2020 10:25:39
Tak, tak. I proto - a rozhodně nejen mě - chytla i polská scéna, protože je hudebně na podobné vlně.

Přes víkend jsem měl nachystané novinky od Rival Sons a Scorpion Child, ale úplně první jsme si u souseda pustili debutní disk Pendragon (Uther?). Samozřejmě že jsem CD pořídil díky Mayakově a horynově recenzi na toto uskupení. Tak sáhodlouze jako Mayak to určitě nedám, lze jen souhlasit. Výborná deska, v podstatě nemá slabé místo. Kompozice Alaska je výborná, stejně jako Black knight. Rozhodně nezůstane u těch několika poslechů. Díky za skvělý tip, pánové. 5/5
reagovat

Mal som to šťastie, že prvú vinylovú štúdiovku PENDRAGON som počul za čerstva, ešte v dobe, keď o existencii kapely u nás nemal takmer nikto ani šajnu... Ale už za socializmu existoval v Poľsku art & prog rocku silne naklonený časopis "Magazyn Muzyczny", ktorý dával aj nám najavo, že existujú následníci art rockových hviezd, ako YES, Genesis, Pink Floyd, atď.,... Mimo Marillion, Pallas, Twelfth Night, I.Q. a It Bites tam propagovali aj PENDRAGON...
...pre mňa je LP/CD (s dvoma bonusmi) s názvom "Jewel" skutočným drahokamom. Klasická "láska na prvé počutie", ktorá ma drží dodnes. Aj keď v kontexte bohatej tvorby skupiny vyšli (podľa mnohých fanúškov) aj lepšie albumy, ja na túto prvotinu nedám dopustiť ani jedného krivého slova...
Album je pomerne rozmanité, rôznorodé, ale v tom krásnom slova zmysle. Každá jeho skladba má inú atmosféru, inú náladu, iný spôsob komponovania. Obsahuje tri perly, ktoré hrávajú PENDRAGON na koncertoch dodnes. Sú to: Dvojdielna, členitá "Alaska", nádherne gradovaná dramatická "Circus" a hymnická, pompézna desaťminútovka "The Black Knight". Aj ostatné kompozície sú veľmi dobré, alebo výborné (včetne bonusových "Fly High Fall Far" a "Victims of Life", zaradených na CD z EP-čka z roku 1984). Album bolo nahrávané, ako jedinná štúdiovka ešte bez známeho klávesáka Clive Nolana (hraje tu ešte Rick Carter) a bubeníka Fudge Smitha (na "Jewel" hrá ešte Nigel Harris), ktorí sú spolu so zakladateľmi PENDRAGON, spevákom, gitaristom, skladateľom, textárom a bossom Nickom Barrettom a basgitaristom s menom Pete Gee vlastne stabilizovanou kapelou až dosiaľ.
Osobne radím pendragonovský "Jewel" spolu s marillionovským "Script For A Jester Tear", pallasovským "Sentinel" a s albumom "The Wake" od kapely I.Q. ku štyrom základným pilierom nastupujúcej druhej vlny britského progresívneho rocku.
"Jewel" bol vo svojej dobe skvelým štartom skupiny, ktorá napriek mnohým problémom objektívneho aj subjektívneho charakteru dodnes na nebi progresívneho rocku zanechala NAZMAZATEĽNÚ stopu a to ďalšie nádherné albumy, prinášajúce pôžitok z ich počúvania mali PENDRAGON ešte len pred sebou...
Hodnotím zo srdca , aj s dávkou nostalgie...

reagovat