Diskuze

« další předchozí »

Antony - 27.12.2023 11:19:50 #

Skupinu C&K VOCAL miluju a považuji ji za jedno z nejvýraznějších tuzemských hudebních těles. Na podobné úrovni se pohybovali snad už jen MARSYAS a MAHAGON. Při prohledávání jejich diskografie, kdy jsem se zaměřil na nealbové singly, se mi dostal do rukou komplet 4CD s názvem Dřív než něco začne (2015). Z hlediska hudebního toho moc smysluplného nepřináší, zvukově slogan "nově remasterováno" znamená "zpraseno", ale zajímavost kolekce vězí v něčem úplně jiném. V bookletu je provedena několikastránková biografie skupiny, která je napsána tak čtivě a splývavě, že jsem se kochal jak informacemi tak literárním stylem. Schválně jsem se nedíval na autora, ale přečetl nejdřív pozorně celou stať. Celé to povídání napsal Jiří Černý, o jehož autorství jsem od začátku byl nepochyboval. Kdo jiný by to také mohl být. Napsáno věcně až decentně, současně však ve své úspornosti přesvědčivě a s jasným vyzněním. Doporučuji přečíst. Booklet se dá rozkliknout na Discogs.

Antony - 08.12.2023 23:14:49 #

Nechce se mi kvůli tomu zakládat nové téma, zde je odkaz na zajímavé povídání o aktuálním stavu vinylové produkce s ředitelem GZ Media Loděnice.

jiří schwarz - 07.12.2023 23:57:09 #

Já jsem ve všem pomalej. Tak teď teprv dávám druhé kolo toho, co mě ovlivnilo před 50 lety, na gymplu jsem čet dost hodně. A ňák tak u mě vyhrává Čapek (ale nejen on :-).

Judith - 07.12.2023 08:33:13 #

Tak to se hodí, že umíš číst rychle, můžeš začít znovu dřív :-)

hejkal - 07.12.2023 08:27:42 #

Keď ma kniha zaujme, pokojne si ju prečítam i dvadsaťkrát. A pri poézii si ani neviem predstaviť, že by som dobrú báseň čítal iba raz.

Judith - 07.12.2023 08:20:13 #

Právě proto má cenu si o tom povídat, jak to kdo vidí a má ;-) Každému čtenáři vyhovuje něco jiného a každá knížka chce svoje, jasně - ale člověk se zastaví, když narazí na něco krásného, ne? Nechá to na sebe chvíli působit. Nebo to v něm působí samo, klidně po dočtení... ale nějak čtení člověka ovlivní, promění, zasáhne. (Druhů krásy je spousta, nemluvím nutně o kdovíjaké složitosti.) No a to působení si vezme nějaký kus kapacity, ergo čas. Na druhou stranu člověku zase něco dává. Pro mě by třeba byla ztráta času zabývat se něčím, co se mnou "nic nedělá", co mě nechytlo, co mě prostě nebaví, ve smyslu zaujetí. No a když se takový moment uděje uprostřed stránky, zpomalím, vychutnám si...

zdenek2512 - 07.12.2023 08:08:34 #

Když jsem chodil na základku, tak jsem četl z mého pohledu hodně, dětskou literaturu a různé encyklopedie. S odchodem na střední jsem četl hodně skromně mimo technické literatury, v současné době čtu hlavně na netu novinky.cz a podle zájmu jednotlivé články na rozdíl od manželky, která čte pořád něco.

hejkal - 07.12.2023 06:20:04 #

Aj čítanie je individuálna záležitosť a nemá cenu vyvodzovať zo skúsenosti jednotlivca jedinú pravdu. Ja napríklad čítam veľmi rýchlo. Odmalička. Aj keď čítam pomaly, moje okolie je niekedy až vydesené, ako rýchlo čítam. Túto schopnosť som nadobudol, vypestoval, možno podedil, ale netvrdím, že kto neprečíta 1000 strán za popoludnie, nevie čítať. Alebo, že ak niekto prečíta 3 strany za deň, tak je len a iba gurmán. :)

Judith - 06.12.2023 22:35:55 #

Ještě je pěkná úvaha o rychlosti nebo pomalosti čtení. Myslím, že je to věc vzájemné souhry čtenáře s knížkou - každý text si tím, jak je napsaný, tak trochu řekne, co potřebuje, a pro každého čtenáře můžou být ta nejzávratnější místa někde jinde. Literatura vůbec vede člověka k vnímavosti vůči vlastnímu prožívání a asi to hodně dělá právě tímhle, jak vybízí ke spolupráci na konkrétní podobě procesu čtení. Navádí zevnitř, svým ustrojením, ne blikavými efekty a vnějším tempem.

Judith - 06.12.2023 22:31:33 #

Moc se mi tahle debata zamlouvá, jak si přicházíme na různé věci, co je pro koho důležité. Pokud jde o komedie ze školního prostředí, já mám ráda Marečku, podejte mi pero, tam ty situace mi přijdou přesné. Vedla jsem dvakrát kurz pro Univerzitu třetího věku - většinou se nabízejí velké přednášky, ale to moje byl seminář pro menší skupinu a okamžitě tam vznikla dynamika školní třídy, senioři si posílali pod lavicí psaníčka (strašně nenápadně :-)) a chlapci by byli namáčeli dívkám cůpky do inkoustu, kdybychom měli kalamáře. Hrozně si to užívali, mám dojem, že víc než samotný kurz :-) Taky se mi líbí, co tak mezi řečí vyplyne za souvislosti... já absolutně miluju Na Hromnice o den více! Skvělý film, vynikající. Apache, s panikou je to možná trochu jako s hororem - když víš, že se máš leknout, tak se prostě nelekneš, hraje tam roli moment překvapení. (Strach, kdy přesně víš, co ti vadí, a můžeš se tomu vyhnout, je fobie.) Na panice je děsivé právě to, že nevíš, kdy přijde, nebo to prostě nikdy nevíš jistě, i když vypozoruješ nějaké rizikové scénáře. Nechci zobecňovat, ale u mě platilo, že mě tyhle stavy upozorňovaly na reálný problém v pozadí a nakonec to všechno nějakou vnitřní logiku se skutečností mělo, ale bylo to hodně složité a trvalo dlouho všechny souvislosti rozkrýt.

« další předchozí »