Diskuze

« další předchozí »

loutkář Cvak - 05.04.2023 10:43:58 #

Kate Adie: The Kindness of Strangers (2002) Autobiografie reportérky, která se reportérkou stala omylem, od začátků v lokálním rozhlasu a prvních zkušeností před televizní kamerou (o prvním vstupu se dozvěděla až cestou na natáčení), přes pokrývání královských cest (Kanada, Indie, Afrika) a kafkovského režimu v Libyi v 80. letech, po reportáže z krvavého června 89. roku v Pekingu (tu poslední noc tam skutečně byla) a válek (Záliv, Balkán) – a dál. Skvěle napsaná, vtipná, čtivá.

balu - 15.03.2023 10:32:50 #

Děti revoluce : Historie glam rocku 1970-1975 - Dave Thompson

Pegas - 12.03.2023 22:40:58 #

Je škoda, že u nás tolik knížek o hudbě nevychází. V angličtině je spousta biografií, ale u nás většinou vydávají jenom profláknuté kapely a často i se spožděním, takže už to kolikrát není úplně aktuální. Chápu, že u nás na to není trh, ale v angličtině celé knihy nedávám a ani mě to nebaví.

balu - 12.03.2023 15:49:49 #

LedZepp opravdu není nikdy dost, proto u mne jsou v knihovně kromě Obrů ... Příběh skupiny a její hudby -Keith Shadwick Kladivo bohů - Stephen Davis Všechno o Led Zeppelin - John Bream Ilustrovaný biografie LZ - Gareth Thomas Robert Plant, Led Zeppelin, Jimmy Page & lěta sólové kariéry - Neil Daniela Schody do nebe - Richard Cole a Richard Trubo Led Zeppelin The concert file - Dave Lewis & Simon Pallett Prostě co nejvíc o vzducholodi ...

Jarda P - 11.03.2023 18:54:27 #

Začínám číst třetí knihu o Led Zeppelin, kterou vlastním, a sice Když po zemi kráčeli obři od Micka Walla. Led Zeppelin není nikdy dost :-)

balu - 06.03.2023 15:23:44 #

Zecharia Sitchin - Dvanáctá planeta - 1976- české vydání 2014

Judith - 06.03.2023 13:21:55 #

Jaroslav Petr: Desatero smyslů. Jak lidé a zvířata vnímají okolní svět Zkouším se po letech zase rozečíst a sáhla jsem po naukové knížce. Velice čtivá záležitost plná zajímavých poznatků. Desaterem smyslů se kromě pěti běžně známých míní echolokace, vnímání feromonů, schopnost orientace, magnetorecepce a smysl pro elektrické pole. Mohlo by jich ale být i víc, pokud bychom vyčlenili zvlášť například vnímání teploty, bolesti nebo "polohocit", tedy schopnost uvědomovat si polohu svého těla a končetin (otázky jako "proč si chobotnice nezamotá chapadla") - tyto smysly se tradičně zahrnují pod hmat (a také o ně se dá přijít). U každého smyslu je vysvětlení, jak v organismu funguje, člověk je srovnávaný s dalšími živočichy (třeba feromony podle současného stavu vědeckého poznání lidé nevnímají, magnetické pole jistým způsobem ano). Navíc se během čtení ukazuje obraz velice pozoruhodného živočišného druhu, kterým je "vědec" - řada popisovaných experimentů je založená na interakci se živočichy a moje bujná fantazie se neubrání představám, jak ten který pokus asi probíhal a vypadal. Knížka má velmi obsáhlý soupis zdrojů a získala svého času v kategorii naukových cenu Magnesia Litera. Zajímavé je i to, jak moc jsou jednotliví živočichové provázaní se svým prostředím a uzpůsobení činnostem, které potřebují pro přežití. Je známo, že vývoj organismů má své tempo a že i my lidé jsme zkrátka stavění na jiné podmínky, než jaké dnes máme. Vysvětluje to spoustu věcí i v sociálním chování. V kapitole o lechtání (člověk nemůže polechtat sám sebe, chybí tam moment překvapení) mě tak kromě poznatku, že citlivá místa jsou lechtivá patrně proto, abychom smíchem dali druhému najevo, že nejsme v útočném rozpoložení, zaujala i zmínka o tom, jak zásadní z hlediska evoluce a učení je schopnost odlišit, co je výsledkem naší vlastní činnosti a co se stalo nezávisle na nás. Je to něco, co se u každé akce a reakce bezděky snažíme odlišit, a když to nedokážeme, vadí nám to. Uvědomila jsem si na tom, proč spoustu lidí tak frustruje zacházení s technikou a počítači, ten moment "něco se stalo, udělala jsem to já?" a taky některé mezilidské interakce.

Judith - 30.01.2023 09:52:03 #

Já si to myslela. Little Beatles!

Antony - 30.01.2023 07:17:33 #

"Až tu jeden z nich vystoupil na takové lešeníčko, kde byl malý stoleček, a že budou zpívat. A začali zpívat a tak krásně zpívali! A když dozpívali, vstali..." "Ale tu slyší Brouček od domu krásnou hudbu, náramně krásnou, a když přiletěl trochu blíž k oknu, tu viděl toho kaštanového sedět u takové almárky a klepat na takové černé a bílé klapky. Ale ten bělohlavý už běžel zas k oknu, a proto Brouček raději zpátky. Však to dlouho netrvalo, ta krásná hudba přestala a světlo se z pokoje ztratilo." Jan Karafiát: Broučci

Jarouš - 30.01.2023 07:06:45 #

Určitě to nemusí být jen o hudbě.

« další předchozí »