Pink Floyd - Atom Heart Mother (1970)

11.12.2020 Simon | #

Občas se mě kamarádi ptají, co to poslouchám za divnou muziku. Není to rock, co znají z rádia. Říkám, že jde o xxx rock, podle toho, na co je zajímá. Ty stylové šuplíky se jim pak snažím vysvětlit. Abych vysvětlil art rock, tak dávám tuhle desku. Vím, že to není úplně cajk, v Atom Heart Mother je i kus psychedelie a asi i blues atd., ale základ je jasný. Mix rocku a klasiky. Dokonce si myslím, že pro lidi, co si s klasikou aspoň trochu rozumí, je tahle deska líp poslouchatelná. A to nejsem na klasiku žádný odborník a poslouchám jen to, čemu jsem schopný rozumět. Ale snažím se.

V titulce Atom Heart Mother se mi líbí soulad všech složek, není to rock s příměsí psychedelie a klasiky, nebo klasika s přimíchaným rockem a tak, je to krásně vyrovnaný blok, skladba promyšlená do posledního okamžiku. A i když je dlouhá, profrčí před očima. Tím, jak je pořád co poslouchat. V hudbě je možné se doslova procházet a užívat si každý její záhyb. Krásná věc.

Kontrasty následných částí dávají desce další rozměr a dobře je tady vidět, jak kapela logicky pokračovala k těm slavným LP ze 70. let. Je tu všechno to jejich od jemného folku, silných kytarových písní přes rockově-epické kousky jako Summer '68 až po dunivější rock a v něm kytarová sóla. Ve Fat Old Sun je sólový Gilmour jako vždy parádní. Alan's Psychedelic Breakfast je pak takovou třešničkou na této krmi. Velkolepý závěr a tečka za představením jménem Atom Heart Mother. Tohle mě moc baví.
reagovat

Mirek Kostlivý @ 11.12.2020 12:33:59
Souhlasím, ta deska nemá chybu! Dodnes ji pokládám za to nejlepší, co kapela natočila. Dobře si pamatuji, jak nadšeně jsem si ji začátkem 70. let poprvé poslechl. Originalitou se jí podle mého názoru blíží už jenom The Piper at the Gates of Dawn, kterou jsem ale objevil asi až po deseti letech od Atom Heart Mother.
V tomto albu je ještě duch Syda Barretta opravdu cítit. Ostatní alba Pink Floyd jsou samozřejmě nadprůměrná, ale originalitu uvedených nedosahují.

PaloM @ 11.12.2020 13:33:50
Je fakt, že titulnú Atom Heart Mother občas hrá symfonický orchester. Klasiku alias vážnu hudbu počúvam, ale toto je skôr psychedélia. Pre mňa to ani zďaleka nie je ich najlepší album. B strana je výrazne slabšia.

jiří schwarz @ 13.12.2020 20:11:57
Pro mě nejvíc srdcovitá deska ze všech. Ta jedna jediná na pustej ostrov.

Petr_70 @ 14.12.2020 09:40:16
Víceméně souhlasím s tím, co píše PaloM, i když pro mne je B strana o dost zajímavější té první..
Vůbec si myslím, že kratší skladby kapele slušely víc, s vyjímkou alba Animals a Echoes z Meddle.

Simon @ 14.12.2020 12:55:37
Jsem rád za každou inspiraci k zamyšlení.
A taky jsem rád, že album i přes výhrady tady mělo úspěch.
Mám to stejné jako Mirek Kostlivý a jiří schwarz, líbí se mi celá deska.
PaloM - ty vidíš hudbu v souvislostech, já pro některé vazby nemám pojmenování, můžu se tu přiučit, děkuju.
Petr_70 - pak je jasné, že se ti víc líbí druhá strana desky, ona je jak samostatné album.

07.02.2020 northman | #

Pink Floyd jsem poznal díky hudebnímu tisku a kamarádům, na počátku sedmdesátých let jsem je hodně obdivoval. Obdiv postupně slábl s deskami Wish You Were Here, Animals a The Wall to byl hřebík do rakve mého obdivu k této kapele, desky vydané po The Wall neznám a nikdy jsem je neslyšel. Ve své sbírce končím albem Dark Side Of The Moon. Atom Heart Mother byla mezi hudbymilovnou mládeží velmi obdivovanou deskou. Na téhle desce se snad nejvíce projevuje rozpor mezi rockovými suitami a písničkami, který skupinu provázel na počátečních deskách.

Úvodní suita symfonie, podle toho, jak tomu chceme říkat začíná nastartováním motoru, po vydání nebylo desky, kde by nevrčely motorky, štěkali psi a podobně. Atom Heart Mother je prolnutí nádherné melodie, smyčcového orchestru, rockové skupiny a konkrétních zvuků. Zajímavě působí hodně zkreslená věta „silence in the studio“ v nejvypjatější části skladby. Druhá strana desky je jako druhý pól, tři melodické písně v čele s If, tuhle píseň dodnes miluji. Závěr desky je snídaně jakéhosi Alana pospojovaná melodickými motivy. Na téhle desce mám rád i to, že je to skupinová práce, a ne sólové album, nikdo tady nevyčnívá a všichni pracují pro celek. Od The Wall zní všechny desky jako sólová alba hlavních protagonistů Rogera Waterse a potom Davida Gilmoura. Na desce se mi líbí i obal s fotografií pasoucích se krav na loukách kolem Cambridge.

Když se řekne Pink Floyd, tak mně se vybaví první čtyři desky, a když mám tuhle desku hodnotit tak pět hvězdiček.
reagovat

jirka 7200 @ 07.02.2020 12:00:15
Díky za připomenutí. Pro mě jednoznačně jedno z nejepších alb Pink Floyd, které jsem skutečně docenil až po několika letech poslechu.

Libí se mi i obal a pozadí jeho vzniku. Umělecká firma Hipgnosis navrhla foto krávy jako vtip, kapela byla nadšena. V jednoduchosti je krása.
To platí i o názvu desky. Jedna z verzí vzniku je zrovna tak jednoduchá, jako schválení obalu. Firma chtěla název desky a nikdo nevěděl. Producent řekl Watersovi, ať název najde v novinách. Ten jedny otevřel a uviděl titulek Atom Heart Mother - o ženě s voperovaným kardiostimulátorem. Název byl na světě.

northman @ 07.02.2020 12:14:56
jirka7200 zdravím, přiznám se tohle jsem nevěděl, nečtu knihy o kapelách. Četl jsem Šuplík plný Zappy a Poplach kolem Beatles, zbytek mě míjí. Díky za reakci.

dolycentrum @ 07.02.2020 16:08:26
...a zacalo to rezonovat.Priklanam sa k nazoru,ze tato akvizicia od Floydov patri k tomu lepsiemu....akurat hladam v ich discografii The Waal a nedari sa...

Voytus @ 08.02.2020 08:41:28
Floydy beru od začátku až do konce - tím myslím The Division Bell, rozumíme? Už jen proto, že má cesta k nim byla klikatá a strastiplná. Byla to zřejmě první skupina, u níž jsem si cíleně začal shánět informace. Musel jsem, jejich příběh je od tvorby neoddělitelný. Téměř to zavání srovnáním se skladateli klasické hudby - o některých dílech se nejprve musíte něco dozvědět, abyste jim přišli na kloub. A tím nemyslím, abyste věděli, co a proč se vám má líbit. To ne, to je úplně jiná věc. Prostě to pomůže osvětlit, co všechno vedlo k tomu, proč tvořili zrovna to, co tvořili.

Jako první věci jsem od nich měl nahrané na kazetě některé písně z Dark Side of the Moon - ale nevěděl jsem, že to jsou Pink Floyd. Pak se od nich zbláznil kámoš, páč měl od otci sbírku vinylů dovezených z Německa. Já v tom pořád nic neslyšel, ale zkoušel jsem to - proč je na The Wall třikrát ta samá písnička? Co ten otravnej dětskej sbor? Proč je to všechno tak utahaný? Ty vole, dyť je ten zpěv falešnej! Vážně chcem poslouchat i tu druhou desku? To je nudáááááá! Pusť Nazarethy nebo Párply... atd). No, ale něco mě nahlodalo, a tak jsem si v knihovně půjčil Dark Side of the Moon a The Final Cut (hele, nevěděl jsem nic, jen to, že je Dark Side jedno z nejslavnějších alb všech dob. No a Final Cut tam prostě byl, tak jsem ho vzal taky). A najednou se ukázalo, co že za songy jsem to znal z té kazety a byl jsem lapen - dokonce i tím Final Cut, to bylo LP a já tenkrát poslouchal doma na sluchátkách - a po stránce zvukové se tady fakt vyřádili.

Pak sehnal kámoš jakousi interaktivní biografii - internet byl v ČR stále v plenkách a mp3 byla novota, která mi umožnila maximálně stáčet si songy na kazety, protože my doma počítač neměli (což už jsem dělal s LP a CD, takže žádná změna - vlastně, chyběly booklety a kredity - na tohle jsem měl vždycky dobrou paměť, takže sestavy kapel a přehled o dalších lidech kolem jsem si začal vytvářet hodně brzy a snadno - to byste netušili, z kolika alb na mě koukalo jméno Roger Glover - ok, souvislost s Floydy žádná). No ale tak jsem se i začetl a dostal se k Piperovi, zjistil o Sydu Barrettovi (v těch patnácti mě jeho příběh hrozně zdrtil, celou knihu Odyssea Pink Floyd jsem doufal, že se "vyléčil" a vrátil se k hudbě) - a pak už to šlo samo. Piper je svým způsobem nedostižný, ale na jejich hledačském období je něco strašně dobrodružného - soundtracky, žánrová rozháranost, snaha i potřeba zkoušet všechno možné, viz i tohle album.

dolycentrum: The Waal je údajně jakási obskurní verze v Holandštině.

northman @ 08.02.2020 09:09:24
Vojto, díky za krásnou anabázi k Floyd, podobně jsem se dopracovával k mým oblíbencům za komunistů. Mně se desky po Dark Side až tak nelíbí, ale každý to má jinak. Díky.

Voytus @ 08.02.2020 09:30:01
northman: Třeba Animals považuju za jednu z nejsilnějších - ale to je čistě o mých obecných preferencích, které zahrnují spíše syrovější pojetí hudby. Na Wish You Were Here musím mít náladu, ta deska je vzhledem k tématu hrozně depresivní - ale zase jsou tam i jazzrockové inspirace a skvělé sólové pasáže v druhé části Shine On, to mám z té desky nejradši. No a když se sejdem s "hulákací partou" s nástroji, tak nesmí chybět prakticky při žádném hraní titulní věc.

A mám rád tu vzdušnost a uvolněnost Gilmourovy verze Floyd. Jeho kytaru a jeden z nejpříjemnějších hlasů v rockové hudbě. Obojí je pro mě jakýmsi balzámem - ale asi je to dost i náturou, sám jsem převážně uvolněným pohodářem. A Waters mi na těch albech nijak zásadně nechybí, však jsem se ani na jeho tvorbu moc nenaučil. jak říkám: Raděj s Gilmourem brát lekce létání, než s Watersem do ruky slovník "Kdo je kdo v politice 80. let".

northman @ 08.02.2020 09:37:43
Vojto, on Waters je velkej levičák, jako Robert Wyatt. Animals mám radši než Wish You Were Here, nemůžu se počítat ani k jednomu, protože mám nejradši Barrettovu éru. Gilmour mi přijde pořád stejnej, ale to záleží na vkusu každého. Myslím, že je to High Hopes, tam Pink Floyd zní jako U2. To jim nikdo asi neodpáře, po Beatles nejslavnější kapela.

yngwie3 @ 08.02.2020 10:31:46
Pink Floyd znejú v High Hopes ako Pink Floyd ... nikto iný na svete neznie ako Pink Floyd, len Pink Floyd ...

Voytus @ 08.02.2020 10:59:50
northman: No právě, ty levičácký tendence se tu těžko chápou. Jasně, to z nich nedělá hnedle komunisty, ale přeci jen. Já hlavně nemám rád, když se hudba s politikou moc míchá.

Ad U2: Jestli to s těmi inspiracemi nebude naopak: Patent na kytarový delay má už od The Wall právě Gilmour, a že disponuje znělým hlasem, který se nese podobně, jako Bonův? Těžko říct, v čem to vězí, ale fakt je, že někdy se i zkušení pardálové poučili u mladších, však i takoví Jethro Tull v 80. letech zněli místy jako Dire Straits. Ale tohle nemám nikomu za zlé, když se chceš udržet v branži, jdeš na to různě.

northman @ 08.02.2020 12:21:07
Vojto, mně je jedno jaké má politické názory, líbí se mi Henry Cow a to byli taky levičáci, ale politika nepatří do umění, to si mysleli pouze naši komunističtí vůdci.

Už se mi to stalo vícekrát v autě začala hrát nějaká píseň, říkám si to jsou U2 a moderátor mi po skončení sdělil, tak jsme si poslechli Pink Floyd. Já ty desky po The Wall nemám a tak je ani nemám naposlouchaný. Ono je hodně jiné hudby, která mě zajímá více.

northman @ 09.02.2020 05:45:51
Ahoj Vojto, ještě jednou jsem si četl tvoji anabázi k Pink Floyd, Tobě bylo do dvaceti, když jsi začal obdivovat počáteční alba kapely, mně taky. Koho to nechytne do třiceti, tak pak už ho tahle hudba neosloví. Nedovedu si představit, že usedlej čtyřicetiletej tatík, začne poslouchat Faust, Henry Cow, Mothers Of Invention a podobně.

Mayak @ 09.02.2020 18:22:13
northman: ... "Nedovedu si představit, že usedlej čtyřicetiletej tatík, začne poslouchat Faust, Henry Cow, Mothers Of Invention a podobně " ...
Práve až vo veku po 40-ke som začal počúvať to, čomu sa vraví všeobecne RIO (Rock In Opposition): Univers Zero , Present, Art Zoyd, Art Bears, Ahvak, Thinking Plague, Henry Cow, Finnegans Wake a spústu, spústu ďalších ... a hodne ma to chytilo - dovtedy som asi ešte nebol na takúto hudbu zrelý ... ak si pozrieš spätne niektoré moje recenzie (po roku 2013), nájdeš tam niečo o tom ...

Voytus @ 11.02.2020 12:59:42
northman: Dokonce pouze do patnácti, pak už jsem byl lapen. Ale tak jsem to měl skoro se všemi velikány zejména britské scény. Některé jsem nejprve nebral vážně, přiznávám. Třeba takoví Black Sabbath mi se svou "těžkopádností" přišli až směšní, než jsem pochopil, že jde o záměr. Vyzdvihoval jsem hlavně virtuózní výkony Deep Purple, Jethro Tull, Led Zeppelin, tvrdost Nazareth, Thin Lizzy, AC/DC, prvního alba MSG, co si tak z té doby pamatuji. Potřeboval jsem nářez a rychlá tempa. Nějakou dobu trvalo, než mi seplo, že je taky jiná, atmosféričtější podoba rocku.

04.02.2020 horyna | #

Pink Floyd pro mne před veledílem Dark Side of the Moon jakoby takřka neexistují. Nemám rád většinu z těch dříve vydaných psychedelických slátanin, které mnozí z jejich raných příznivců tak vehementně opěvují. Nikdy mne ničím neoslovovali a vypadá to, že to tak už navždy i zůstane. Asi bych musel být ročník padesát, a sledovat vývin kapely v přímém přenosu, abych dokázal ocenit kvality například pištce, u něhož starší ročníky kvalitu slyší a vnímají a která "nám mladším" absolutně uniká. Jedinou vyjimku jež jsem schopen akceptovat, je deska Meddle, která má k odvrácené straně měsíce nejblíže a je to dle mého takový nesmělý předobraz věcí příštích. Ale experimentální "šílenosti“ typu Ummagumma, nebo podivná podivnost Obscured by Clouds, jejichž podprahové nuance mi silně unikají, prostě neberu jako plnohodnotná, či nějak významná díla.

Své desky P. F. jsem nakoupil už dávno a vesměs najednou. Počínaje Dark až po Division je totálně zbožňuji a ve všech případech krom Final Cut volím neomylně plný bodoví počet. Final rád nemám a ani jej rád neposlouchám, zbytek to je pro mne ta nejpravější art-rocková mana co může existovat:-) Když jsem nedávno přemýšlel, jestli si přeci alespoň ještě jedno jediné album P. F. do sbírky nepořídím/nepřiřadím, několikrát jsem testoval jediného možného aspiranta a tím bylo zcela logicky album Atom Heart Mother. To mi až na některá psycho extempóre docela chutí a tak jeho nákup nebyl až takovou překážkou.

Ale i s atomovým srdcem matky se budu bodově a pocitově držet při zdi. Nejsem tím albem nijak přehnaně oslněn. Ano, do určité míry se mi líbí, jsou tu pěkné pasáže, zajímavá místa a určité prvky či plochy nepochybně pro vývoj žánru důležité, ale pořád mi tam chybí nějaká výraznější dávka originality a uchu příjemných myšlenek. Je to tak trochu (a někdy i dost) zase jedna z těch slátanin s orchestrem kde člověk neví, jestli má být nadšen, nebo zklamán. Jestli se tato deska pořád řadí do prvotní etapy kapely, pak mě přijde dobrá, ale ve srovnání s věcmi jako jsou zeď, nebo Animals, je tohle jen (pod)průměrný a pro mne málo přínosný čajíček. Kolik fragmentů si z tohoto díla odnáším? ... nevím, hodně poskrovnu a ve spojitosti třeba právě s giga geniálním Animals, mne toto nenaplňuje ani z 20%. A ještě jedna věc mi na desce ohromně vadí a tou je její dramaturgie. Protože zařadit mezi dvě rozsáhlé suity (z nichž ta druhá je vesměs o ničem) tři ne příliš záživné (skoro) balady, mně jako dobrý nápad zkrátka nepřijde. Bohužel.

No a ještě krátce k obalu tohoto alba, který sic vyzerá originálně, ale na druhou stranu působí i trošku stupidně.
reagovat

bullb @ 04.02.2020 07:43:17
horyna: čo sa týka tohto albumu, sme na rovnakej vlnovej dĺžke. Dokonca ja možno o niečo nižšie...
Minule som upratoval knihy o hudbe (asi ich vyhodím) a náhodou som našiel výrok Rogera Watersa ohľadom Atom Heart Mother. Zhruba to charakterizoval asi tak: "je to sračka, aj keď sú tam momenty na počúvanie"
Bez urážky: súhlasím.

Zdeněk @ 04.02.2020 07:44:18
Ahoj, Ty jsi se dnes asi špatně vyspal. Zkus ještě párkrát poslechnout.

EasyRocker @ 04.02.2020 07:52:59
Co? Cožee? Ehm? Echm....? Horyno, horyno, do roka a do dne sejdeme se u Božího soudu!!

horyna @ 04.02.2020 07:58:04
Chlapci nevyspal :-) Já fakticky Pink Floyd do desky Dark… (s malou vyjímkou Meddle) a tímto (nezáživným) drobkem nesnáším :-)
A teď vážně, prostě mi ta hudba absolutně, ale absolutně nic neříká. Jsem divnej? Na Progboardu přece MUSÍŠ mít rád pištce, chtěli jste říct? Prdlajs, kecy starý báby.
I bullb je při mě, takže nejsem úplně osamocen:-)

Petr_70 @ 04.02.2020 08:01:47
S hodnocením této desky se víceméně shodneme, i když za její druhou stranu bych asi jednu * přidal. Úvodní, titulní suitu jsem měl kdysi dávno docela rád, s odstupem času mi přijde jako dost podivná, kýčovitá slátanina. Ostatně i slovutný Leonard Bernstein se o ní nevyjádřil nikterak lichotivě..

EasyRocker @ 04.02.2020 08:05:05
A Pink Floyd byli psychedeličtí a progresívní věrozvěstové, průkopníci propojení hudby s obrázky, filmovými projekcemi, zvuky, Syd Barrett, ač magor, je u mě génius, a debut mi roste v osobním žebříčku nějak pořád víc a víc, a to jsem ho před léty neměl rád vůbec. Ummagummu taky nemusím, ani ji nemám doma, ale odepsat celou jejich ranou éru... no, mnoho věcí by tu nebylo, kdyby těch alb nebylo.... ale hlavně koncertů s čajovými vložkami...vždyť to dělají Roger a David dodnes. Takže nesouhlasím, ale toleruju.

Petr_70 @ 04.02.2020 08:11:10
EasyRocker: tak s touhle částí recenze taky nesouhlasím. Debut se Sydem Barretem je geniální.. společně s Meddle jej řadím do nejlepší trojice počinů skupiny!
btw: tou třetí "do party" je Animals.

EasyRocker @ 04.02.2020 08:14:09
Petr: souhlas, u Meddle se někdy přistihuju dostkrát, že ho mám ještě radši než následující proslavená díla. No a u Animals ani snad není debata - jen ten námět...

Petr_70 @ 04.02.2020 08:18:29
Easy: tak, tak... nemám moc, co bych dodal. :)

northman @ 04.02.2020 09:30:15
O Pink Floyd jsem poprvé četl v Melodii, jako o skupině, která se slibně vyvíjí. To se psal rok 1970, moje první deska, kterou jsem si nahrál byla A Saucerful Of Secrets, tohle je ještě deska s velkým vlivem písničkáře Syda Barretta, More je hudba k filmu jejich kamaráda Barbeta Schroedra, takže jej nepočítám mezi řadové desky. Ummagumma je pro mě výborný živák, kde dokázali, že zahrají to co mají na deskách, Pro mě Sysyphus a obě Watersovy písně nemají na tehdejší dobu konkurenci. Atom Heart Mother chápu jako hledačské album, plné rozporů mezi písničkami a titulní suitou, tuhle desku hlavně pro titulní skladbu mám rád. Meddle je jiné, ukazuje cestu k tomu co bude a Echoes spolu One Of These Days jsou vynikající. Obscured Of Clouds je opět hudba k filmu Barbeta Schroedera a nepočítám jej k řadovým deskám. Dark Side Of The Moon je jejich vrchol a počátek přechodu ke komrčněji laděné tvorbě. Wish You Were Here nesnáším a ani jej nemám ve své sbírce, Animals je trochu lepší a The Wall to jsem si taky nekoupil. To co následovalo po The Wall mi nestálo ani za poslech. Každý má jiné uši a slyší to jinak, jestli hraje roli věk, nevím, v případě Pink Floyd jsou u mě na prvním místě desky z počátků skupiny. Recenzent má na věc jiný názor, který mu nevyvrací, díky za pohled.

PaloM @ 04.02.2020 10:51:01
Ahoj Marek, s týmto albumom som mal v minulosti trochu problém, vnímal som to ako guláš - všehochuť a nič naplno. To sa po desiatkach rokov zmenilo a Atom... beriem ako jeden rovnocenný hľadačský projekt, ktorý vyústil k dokonalosti na Dark Side... V diskusiách pod staršími recenziami som napísal všetko. Iba dodám to, čo zatiaľ nikto nespomenul. Suitu Atom Heart Mother čoraz častejšie hrajú symfonické orchestre a znie to veľmi presvedčivo. Dokonca pred pár rokmi som počul v lete na našom námestí - žiaľ iba úvod, skladbu hral symf. orch. mladých Francúzov. Čakali sme na vstup do kina a ľutoval som, lebo lístky už boli vopred kúpené.
A že sa pozeráš s opovrhnutím na ich orvé albumy, nebudem komentovať. Každý počúva, čo ho baví. Možno raz prijmeš aj prvé dva albumy PF, vzhľadom na široký záber, aký máš.
Ja by som dnes dal Atom Heart Mother 3 až 3.5 hviezdy.

PaloM @ 04.02.2020 10:54:57
Oprava: prosím moderátorov v mojej reakcii zmeniť "orvé" na "prvé" albumy. Ďakujem

horyna @ 04.02.2020 11:18:07
Mé nejoblíbenější desky P. F. jsou ty silně Gilmourovské. Division Bell a A Momentary... a vlastně v jednom šiku stojí i čtveřice z let 73 - 79. Prakticky v tom nedělám žádné rozdíly. Když se řekne art-rock nejvyšší kvality, v palici se mi motá Dark, Wish, Animals a Wall. Ty desky jsou synonymum nejvyspělejšího art-rocku který pro mne existuje. Psychedelii poslouchám jen velmi velmi okrajově a proto u mne žádná z prvních desek nemůže nikdy zabodovat. Mám to zkrátka naprosto opačně jako například Northman.

Jarda P @ 04.02.2020 12:12:30
Já psychydelii rovněž neposlouchám, ale Atom Hear Mother je výjimkou. Měl jsem ji nahranou už na gymplu a hned mě uchvátila, hlavně první strana. Možná proto, že jsem měl dostatek času ji naposlouchat (což dnes nehrozí), protože jsem měl rozsah nahrávek omezený.
Ještě dříve jsem měl výběr Relics, který je velmi povedený a obsahuje to poslouchatelnější z prvního období (až na Interstellar Overdrive, kterému dávám d minuty a pak přeskakuji na další skladbu). První 2 desky sice mám, ale poslouchám je spíše z donucení. Studiová část Ummagummy je pro mě neposlouchatelný paskvil, zato Obscured By Clouds zbožňuju. Tolik moje uši.

Myšák @ 04.02.2020 12:27:59
Věřím, že se ti Atom časem zalíbí. To chce víc prostoru.

Brano @ 04.02.2020 12:39:41
Zaujímavý názor,rešpektujem,no dovolím si nesúhlasiť.Atom Heart Mother nie je pre mňa posvätná krava :-),ale v zbierke CD mám a myslím si,že štyri hviezdy si zaslúži právom.Ono ten "Gilmourovský" Pink Floyd je poslucháčovi prístupnejší,ale aj toto psychedelické prvé obdobie Pink Floyd má svoje čaro.Aj keď v tom boli halucinogénne drogy a určite aj začínajúca psychická choroba Syda Barretta...napriek tomu,alebo práve preto sú tieto veci z obdobia 1967-1973 špecifické,jedinečné a svojím spôsobom geniálne!Boli to geniálni muzikanti,na svoju dobu priam vizionári.

Vnímanie hudby je čisto subjektívna záležitosť,ale keď sme už pri tom hviezdičkovaní,tak dať 5 hviezd šašovine typu Accept a následne 2 hviezdy pre Pink Floyd,to sa mi zdá trochu od veci...ale OK,každý má právo na svoj názor.Sorry,nechcel som byť konfrontačný,ale nedalo mi...

Zaphirus @ 04.02.2020 12:49:36
Suhlasim, nema to hlavu ani patu. Hudba, ktora sa hra na velke umenie ale je len chabym pokusom. Pink Floyd treba brat vazne od Darskide. S vynimkou dvoch skladiem na Meddle.

Mayak @ 04.02.2020 13:11:49
... pomerne striktne sa už vyhýbam komentom ku klasickým albumom (art)rockovej histórie, ale tu sa musím bez výhrad pridať ku tomu, čo napísal Braňo - a predovšetkým v druhom odstavci.
Veľmi si vážim Markovu recenzentskú potenciu a súčasne široko-spektrálnosť písania o hudobných albumoch z aspektu subžánrov, ale aj z doby ich vzniku ...
Rešpektujem Markovo subjektívne cítenie a vnímanie jednotlivých albumov, ale kauza "bodové hodnotenie" sa v jeho ponímaní stáva reálne tragi-komickou, až absurdnou záležitosťou - dať behom 24 hodín "bežnému" albumu Accept a "žánro-tvornému" Pink Floyd tak priepastne rozdielne vysvedčenie v tej istej bodovej škále ...

bullb @ 04.02.2020 13:55:26
to Mayak: bodovanie, ktoré dáva horyna je podľa mňa rozdávané "plnými priehrštiami". Ale v tomto konkrétnom prípade sa podľa mňa trafil.
Citát Watersa, ktorý som tu spomínal je reálny. Teda aj samotní hudobníci cítia, že tu čosi nehrá. Podobný prípad je napríklad Jehro Tull, kde sám Anderson vyzdvihuje obdobie od Aqualung po Heavy Horses.
Ale skús to hodiť do pléna a môžeš "dajaku chopic", ako hovoria u nás...
Vážim si názorovú pestrosť, horynovu neúnavnú prácu, ktorej vďačím napríklad za Karmakanic.
Každý máme uši, riaďme sa nimi a aj sedliackym rozumom.
Hudbe zdar!

EasyRocker @ 04.02.2020 13:57:37
Když si vybavuju s úsměvem stav v době, když jsem sem začal chodit, tak ostudná už by byla jend debata o někom jako Accept :-) To se tu stírali a nepokrytě progresívnější tělesa a soubory, dělalo to hodně zlé krve a hádek, občas jsme se rafali pěkně. Ale fórum se změnilo a nezbývá než to respektovat. To nemění nic na mém nulovém zájmu o "eksepty", ani na horynově názoru. Tak to je. :)

Otikk @ 04.02.2020 14:10:36
Pro mne je to jedinečné album v tvorbě P.F.,jako jediné v celé jejich tvorbě nepůsobí depresivně. V žádném případě
nepatří mezi psychedelická alba. Je to zcela něco jiného
než utahaná Ummagumma. Je tu cítit radost z hraní,hudba je hravá,taková nadýchaná,uklidňující. Album působí jako harmonický celek, žádné kratší skladby neruší.
Možná, že někoho odrazuje použití dechové sekce, nebo ve větší míře klasických nástrojů - klavír,violoncello.
Ano a není zde, typická tklivá kytarová hra P.F. S tou
přichází prakticky, až na Medle. Mam rád všechna alba P.F., stejně jako všechna alba, která vlastním. Žádné nezatracuji a hledám k němu cestu. Vše chce svůj čas, ale toto album není tak zvaně profláknuté, nehraje se. A za 50.let to možná bude to jediné co se od P.F. bode hrát.

dolycentrum @ 04.02.2020 15:06:07
...takze nejak sa tu popiera prirodzeny vyvoj...particka hupne do studia,zabrnka a vysuka z rukava Dark Side...a genialita vymodelovana z hliny...pomerne zaujimave

PaloM @ 04.02.2020 15:11:43
Ottik, ako som písal, hrá sa. Každý rok čítam správu, že niekde hrajú Atom Heart Mother. Stáva sa z toho súčasť klasickej vážnej hudby. Čo viac si priať, som spokojný.

PaloM @ 04.02.2020 15:18:34
Doly, presne ako som písal. Máš pravdu, najskôr boli trubači, taniere plné tajomstva, kravy s atómovým srdcom. Pestré experimenty a potom zažiaril génius. Na niektorých dvd Pink Floyd je zaznamenaný hľadačský proces (Pompeje). Proste bol to Svět hledačů, že Radime tam hore? :-)

northman @ 04.02.2020 15:27:01
Já bych doporučoval všem odpůrcům počátečního období, aby si pustili Pink Floyd at Pompei z roku 1972 a zvláště skladbu Set The Controls For The Heart Of The Sun a pak ať pindaj o psychedelii. Ten koncert bez Waterse, co dávali i komunisti je ve srovnání s tímhle nula. Skutečně muzika je o pocitech a ne o technice.

dolycentrum @ 04.02.2020 15:32:40
Pali ...presne tak. Nic sa neda obchadzat,alebo preskocit. Zakonitosti vyvoja maju svoje pevne nastavene pravidla a je nutne to aj respektovat. Svojho casu svetova hudobna obec, po vydani Dark...stavala na vyzsiu uroven Piper z ktoreho uz len cerpali namety pre Dark a to v podstate bol skoro cely od Syd Barretta. Dokonca v Melodii mu vzdal hold aj J.Cerny a priklonil sa k nazorom svetovych hudobnych periodik.

EasyRocker @ 04.02.2020 15:34:37
A pokud jde o AHM ad hominem, titulka je sice občas sousto, ale už kvůli nádherné baladě Fat Old Sun se vyplatí, to je skvost. Alanova psychedelická snídaně mě taky nějak neoslovuje, je to úlitba ujeté době.

horyna @ 04.02.2020 15:36:59
Nezačíná se tu zapomínat na jediné pravdivé právo recenzenta a to je prach obyčejné líbí/nelíbí? Nezlobte se, ale stylotvorné, nebo pro jiného nudné s tím nemá nic společného.

dolycentrum @ 04.02.2020 15:44:38
...většinu z těch dříve vydaných psychedelických slátanin...mam pocit,ze paci-nepaci nejak uniklo...

Kritik Vláďa @ 04.02.2020 15:47:43
Atom Heart Mother je pro mě docela kontroverzní projekt v diskografii Pink Floyd. Má svoje silné místa, ale i ty slabší. Např. Alan mi nikdy nějak k srdci nepřirostl, a v titulní suitě bych taky nějaké "zaškobrtnutí" našel. Nicméně Fat Old Sun patří k mým hodně oblíbeným, a If si občas sám pro sebe interpretuju na kytaru. Album sice mám ve sbírce, ale je "tam někde vzadu". Album Pink Floyd bez kterého si mou sbírku nedokážu představit je The Dark Side Of The Moon.

northman @ 04.02.2020 15:50:59
dolycentrum co myslíš psychedelickou slátaninou Interstellar Overdrive, nebo A Saucerful Of Secrets, nebo jinou kapelu?

Petr_70 @ 04.02.2020 15:54:35
northman: v zásadě souhlas. Pro mne končí floydi albem Final Cut.. to co vydali později bez Rogera kolem mě prošlo bez většího zájmu.
Docela by mne zajímalo, jak velké množství posluchačů by si na ta alba dnes vzpomněla, nebýt toho, že se honosila luxusní prodejní značkou "Pink Floyd".

dolycentrum @ 04.02.2020 16:02:01
northam...pravdepodobne Ti uniklo,ze pojem slatanina nepatri mne a nevysiel odo mna...som Slovak a tak sa aj vyjadrujem. Respektujem hudobne dianie aj to,ktore si ku mne cestu nenaslo a ani necitim potrebu ho pocuvat. Andersona z Jehtro nemozem ani citit..nikdy som ho nepocuval a snad ani nebudem.Ale vyjadrovat sa o nom hanlivo nebudem a v plnej miere respektujem jeho umelecke kvality a prinos k hudobnemu dianiu. Ma moju uctu a obdiv...to len na margo debaty...

Mayak @ 04.02.2020 16:23:06
Marku, Tvoje subjektívne "líbí/nelíbí" síce rešpektujem, ale "dramaturgia recenzenta" sa Ti nejako vyšmykla z rúk. Nemám osobne problém s kritikou a 2/5 za album "Atom Heart Mother", ale s tým plným kotlom za ťažkú priemernosť Accept pár hodín predtým, to je celkom sila pre vnímavého človeka na majoritne ešte stále stránke o sofistikovaných formách rocku.
Mám Ťa rád, ale opäť to ukazuje na ťažkú infláciu v nezmyselnom bodovaní, rozdávaš lacné pätorky, ako komouši prihlášky do strany ...

dolycentrum @ 04.02.2020 16:27:44
Mayak...vystihol si moje pocity uplne dokonalo...a velmi kultivovane !

dolycentrum @ 04.02.2020 16:39:06
musim sa priklonit k nazoru Mayak-a...Horyno Tvoje recenzie,teda skor nazory,ci postrehy si vzdy rad precitam a bud sa s tym stotoznim,alebo nie. Mas prijemny prejav a obohacujuce postrehy...pokial sa neznizujes k expresivnym prirovnaniam. To bodove rozpetie je ozaj v rovine paci-nepaci a tak aj tie hviezdy lietaju ledabolo. Akurat casto je v absencii objektivita,nestrannost a nezaujatost...nic v zlom a uz vobec nie kriticky ci vycitavo. Snad aj preto mojich prispevkov je poskromnu...

Martin H @ 04.02.2020 16:44:46
Veškeré bodování je značně svazující a zkreslující. Chápu, že pro někoho jsou hvězdičky a procenta středobodem světa, ale jejich vypovídací hodnota je nulová. Co takhle hvězdičky zrušit? Samotný text recenze má mnohem větší vypovídací hodnotu, aspoň pro mě. Možná bychom předešli některým diskuzím.

Mayak @ 04.02.2020 16:54:27
Primárne som sa tiež pripojil k predošlému názoru Braňa ... a hodnotenia albumov mimo tých, čo sú pri mnou písaných recenziách (povinné bodovania) som nikdy, odkedy som na Progboarde v minulosti nerobil, ani v budúcnosti nemienim robiť ...

EasyRocker @ 04.02.2020 16:55:53
Za zrušení bodování horuju už mnoho let. Význam má jen a pouze text recky, z toho si stejně každý udělá obrázek o tom, co je to za hudbu, zda se jí třeba zabývat....

dolycentrum @ 04.02.2020 16:59:30
tento model bezhviezdy bol predostrety na tomto fore uz par rokov nazad a nestretlo sa to s pochopenim...bodovanie mne osobne nevadi,je to osobny postoj prispievatela.Skor mam vyhrady voci totalnej neucty a opovrhovaniu...

merhaut @ 04.02.2020 18:58:04
Jedna z mých nejoblíbenějších pinkfloydovských desek. Křivolaké jsou cesty líbí-nelíbí:-)

Hikoki777 @ 04.02.2020 18:58:40
Koukám spousta reakcí. Já to mám jako autor recenze. Měl sem sice LP A Sourceful of Secrets, a poslouchal ho ve své době, ale upřímně mě tam bavilo několik málo pěkných písní. Zbytek pro mě byl těžko stavitelný at už po stránce obsahové, tak po stránce hudební a zvukové. Když uvazime jak ve stejné době zněli Beatles, a to taky hrali řadu tzv psychadelických věcí.
Pak ovšem přišlo Dark Side a Wish You Were Here a bylo vymalováno.
Pro mě jsou pouze tyto dvě desky definicí Pink Floyd.

stargazer @ 04.02.2020 19:26:14
Já bych hvězdy nechal zachované. Spíš tady chybí k těm hvězdám určitý statut. Například 5 hvězd. Nejlepší práce interpreta, absolutně božské, nadčasové dílo 100 pro stojí za poslech atd..
4 hv. výborná deska 80 procent bez chyby
3 hv. dobrá deska, které už něco chybí, nebo je navíc
2 hv. slabší, jen pro sběratele
1 hv. dobrá jen z 10ti procent alba(jeden max dva songy)
0 hv. absolutní ztráta času i peněz
To je moje hodnocení alb, ale každý to máme jinak, chtělo by to nějak sjednotit.

Pegas @ 04.02.2020 20:57:38
Hele, a když se mu hodně líbí deska Accept, i když třeba nemusí být nějak zásadní, tak jí má dát málo bodů, a když se mu nelíbí Atom Heart Mother, tak musí hodnotit vysoko, protože to jsou Pink Floyd? To je postavené na hlavu, ne? Ať každý hodnotí, jak to cítí a ostatní ať si to přeberou, jak chtějí, stejně to nikdy nebude objektivní.

Ryback @ 04.02.2020 21:59:27
Je fakt, že skladbu Atom heart mother mám raději v komornější podobě, když ji Floydi tehdy hrávali naživo bez orchestru. A to byl vždy přímo koncert emocí. Dokonce mám i živák, kde Floydi předvedli Alanovu psychedelickou snídani :-) .
Brano, toto album je koneckonců ještě těžký standard, když ho porovnáš s tvými oblíbenými prvními dvěma alby Johna Lennona, viď? :-)

jirka 7200 @ 04.02.2020 23:08:02
O problému hodnocení desek jsem přemítal mnohokrát. Dle mého je zakopaný pes v tom, že tu mezi sebou rokují o deskách fandové ve věkovém rozpětí cca 25 - 65ti roků. Je logické, že každého formovaly jiné desky a jiné styly. A ač se to nezdá, rozdíl je v tom, pokud si nějakou desku zamilujete v době vydání, než až 40 let poté. Vždy tu již bude chybět ten kontext doby, kdy ono dílo vzniklo.

Potom logicky nastane situace, kdy recenzent v zájmu co největšího záběru hodnotí alba, která ho formovaly (zde naprosto tragická deska Accept) a desce ve své době vydání progresivní a hledačské přidělí velmi nízké hodnocení. Důvodem je ten dramatický časový odstup od vzniku alba. Takových hodnocení bude bohužel dle mého přibývat.

northman @ 05.02.2020 03:54:11
dolycentrum omlouvám se výrok psychedelická slátanina patři autoru recenze. Můj nick je northman (seveřan) a ne nicneznamenající northam.

northman @ 05.02.2020 04:58:39
Ještě na adresu zatracované psychedelie, uvědomuješ si horyno, že tebou adorovaná deska Pink Floyd Dark Side Of The Moon je psychedelické. Na Dark Side Of The Moon je k dokonalosti dotažené rozpínání mysli propagované kalifornskými psychedelickými kapelami. Skladby Astronomy Dominee, Careful With That Axe Eugene, A Saucerful Of Secrets, Set The Control For The Heart Of The Sun, Interstellar Overdrive nemají na deskách bez Rogera Waterse konkurenci.

EasyRocker @ 05.02.2020 06:06:12
Naprosto trefně a věcně a slušně to vystihl Jirka - k tomu už není co dodat. Nostalgie je úhelným kamenem všeho, každý jsme vyrostli v jiné době (já v 81, ovšem formovaly mě až 90ky - proto moje až obsese touto dobou). Horyna a spousta dalších formoval přelom 80tek a 90tek, většinu matadorů tady 60. a 70tky, takře i Floydi. Já mám zcela nekritický vztah ke grunge, alt-rocku vůbec, metalu - to se v 90kách obrodilo a formovalo mě to v dospívání.

hejkal @ 05.02.2020 07:10:41
6-bodová škála na desaťtisíce rôznorodých albumov je nezmyselná, má pre mňa jediný význam - páči sa mi - dám 3-5 hviezd, nepáči, dám 2-0. Bez vzťahu k inému albumu. To sa dá aplikovať len na diskografiu jedného interpreta, a preto majú jednoalbumové kapely u mňa zvyčajne veľa hviezd, lebo je to to naj, čo kapela stvorila. :) Ale netrpím ilúziou, že tri hviezdy pri Led Zeppelin sú to isté ako pri, čo ja viem, .38 Special... :)

Pink Floyd ma nikdy nechytili za srdce, ale keby som si mal vybrať tri albumy na opustený ostrov, tak by som volil Atom Heart Mother, Meddle a Animals. Ostatné by mi vlastne ani nechýbali.

Petr_70 @ 05.02.2020 07:52:02
Jen krátce k tomu hvězdičkování:
Já si osobně myslím, že smysl má. Pokud totiž hledám rychlé seznámení s něčí tvorbou, pomůže mi rychle se zorientovat, po kterých albech sáhnout jako první. Když tomu dílu udělí většina plný počet (nebo nejde pod čtyři), tak vím kde s poslechem začít. Číst recenze bez hodnocení je pro rychlou orientaci v diskografii časově velmi náročné a zdlouhavé, i když samozřejmě ve finále to nejpodstatnější.

Spíš bych se přimlouval pro možnost udělovat půlhvězdičky. Dost často se mi při hodnocení stává, že 3 jsou málo a 4 zase moc.. :)

hejkal @ 05.02.2020 07:57:38
Petr_70 - áno, to je to, čo vravím, v rámci jednej diskografie jedného interpreta to má aspoň nejaký význam, ale porovnávať Genesis, Accept, Flower Kings, Amon Duul, U2 medzi sebou je podľa mňa márnosť nad márnosť a nezmysel.

EasyRocker @ 05.02.2020 08:13:02
Podle mě to ještě mělo smysl u prapůvodního fóra, kde byly fakt striktně jen progové věci jako ELP, Floydi, VdGG, King Crimson, Yes, Genesis atd. Ale s tímhle ohromným rozsahem úplně souhlasím s hejkalem. To je ohromné množství stylů, a jak jsem jako všežravec rozšíření záběru přivítal, tak mi na druhou stranu bylo jasné, že to vyvolá třenice.

Petr_70 @ 05.02.2020 08:24:36
No pánové to je totiž rozdíl mezi relativním a absolutním hodnocením. Relativní je vždy ve vztahu k něčí diskografii. Tak to alespoň chápu já.. :)

northman @ 05.02.2020 08:58:31
Mě bodové hodnocení fanoušků nezajímá, při nákupu se řídím podle toho jak to slyším. Většinou to kontroluji na profi serverech jako rateyourmusic.com, gnosis2000.net, nebo allmusic.com. Souhlasím s Mayak hodnocení beze slov je naprosto k ničemu, když dá někdo třeba Trout Mask Replica dvě hvězdy beze slov, tak si o tom člověku myslím své, platí to i o dalších deskách. Hodnocení zdejších odborníků nemá pro mě patřičnou váhu.

horyna @ 05.02.2020 11:13:34
Northmane to je úplně stejné, jako když napíše oponent, že skladbám What do you want from me, Take it back, High hopes, Learning to fly , The dogs of war, nebo One slip nesehají ty Watersovsko-Barrettovské ani po kolena. Na desce The Dark... vnímám psychedelii tak z 10%. Nejde tu také o pluralitu názorů?

Mayak @ 05.02.2020 12:01:27
ad horyna: Marku, keď sa Ťa niečo z toho, čo som tu (AHM) napísal osobne dotklo, mrzí ma to, prijmi moje ospravedlnenie a v tejto diskusii preventívne končím ...

EasyRocker @ 05.02.2020 12:08:55
Jinak když už tedy bodovat musíme, za 5 to určitě u mě není - taky nejsem ten pravý fanatik do těchhle orchestrací. Ale zase miluju všechny ty tři skladbičky, i ten bombast Ricka Wrighta. Takže ono to bude taky mezi 3 a 4, a asi bych zaokrouhlil na 4. Jinak jsem se kdysi zařekl, že nebudu ztrácet čas s alby, které rád nemám nebo mě už neba. Ale je to kravina, takže určitě taky sesmolím recku, co mě nebere. To zas bude hodně toho hammondového rocku, a za to mě zase ugriluje horyna a vy všichni :-) Ale tak to je u každého umění - autor jde holt s kůží na trh.

horyna @ 05.02.2020 12:12:17
Miro mám tě rád, vážím si tě a pokládám za jednoho z největších hudebních odborníků a znalců mezi Aší a Sninou. A to nemluvím o tvých neutuchajících koncertních aktivitách. Jo, něco z toho mne malinko mrzelo, ale kašleme na to, hoďme to za hlavu. Vždyť to všechno je tak marginální.

horyna @ 05.02.2020 12:14:21
Easy opovaž se! Budeš grilovanej, rožněnej a nakonec i prošpikovanej :-)

northman @ 05.02.2020 12:19:10
horyna, mír. Tak jak Mayak, jestli se tě to dotklo, tak já končím s diskusí a nebudu reagovat na cokoliv napíšeš, z tvých recenzí 95% neposlouchám a ty neposloucháš 98% toho co já.

yngwie3 @ 05.02.2020 12:29:06
A žili šťastně až do smrti …

Jarda P @ 05.02.2020 12:30:39
O tom, že AHM uznávají i klasičtí hudebníci svědčí toto:
>> odkaz

horyna @ 05.02.2020 12:38:01
Northman prosím tě neblázni. Vždy si rád přečtu názor opozice. Ať je jakýkoliv a že někdy překvapí, nebo navodí vrásky je můj problém. Ač každý posloucháme jinou muziku přec nemění nic na tom, že se můžeme tolerovat a respektovat. No, na pivčo to asi není, ale klidně prosím tě piš. Mír, podaná/přijatá pravačka i letící pusina na usmířenou :-)

EasyRocker @ 05.02.2020 12:46:20
Jinak - každý máme alba, i ta vůbec nejlépe hodnocená v historii, která nám zkrátka nic neříkají. Jak tu kdysi geniálně řekl Filozof ve výměně názoru ohledně tuším Mahavishnu, musíme si zvyknout, že i naše superoblíbená kapela bude pro někoho odpad, šmejd a šunt. Holt je třeba nadhledu, ale ti, kteří hudbu berou hodně vážně, jsou právě někdy s tímhle na štíru, pak hájíme každý to své.

Pokud vezmu sebe, pak znám je můj vztah k Beatles (ale nikoli alba pozdní). Ale ad hominem - Yes - Relayer. Jedno z nejlépe hodnocených alb vůbec - moji recku najdete snadno, bo myslím, že byla dokonce první. A za tři body! No vidíte - a moc se na tom nezměnilo. Ne, nevadí mi ani Patrick Moraz, i Yes+fúze je naprosto dobrá, ale vadí mi Soundchaser. Vadil mi tehdy, neprokousal jsem se přes to dodnes. Gates... a To be Over geniální, nemám co dodat. Ale ten instrumentální amok mi tam zkrátka ne a ne zapasovat :-)

Petr_70 @ 05.02.2020 14:17:42
Easy: tak když jsem výše uvedl tři moje nejlepší alba P.F. tak v případě Yes by Relayer do první trojky určitě patřil (Společně s The Yes album a Going for the One). Pravdou je, že jsem se ním prokousával dlouho a těžko, nicméně výsledek stál za to.
Třebaže ho mám na CD ve dvou vydáních i na vinylu, stejně si ho nejraději poslechnu s tímto videem.. to nemá chybu, vyzkoušej:
>> odkaz

EasyRocker @ 05.02.2020 15:37:31
Petr: díky za odkaz, zkusím! Yes jinak samo srdeční záležitost, ale jak je vidět, ne všechno sedne :)

horyna @ 06.02.2020 06:10:44
Když už je tuhle řeč o Relayer, tak pro mne je to asi TO NEJVĚTŠÍ dílo, které kdy Yes udělali. Největší rozuměj jako nejdokonalejší, nejsofistikovanější, nejsložitější hudebně, nejnáročnější poslechově (tam společně s Tales…). A to kompletně, všechny tři skladby. V oblíbenosti jej ale určitě Close... a možná i Fragile přečůrají.

northman @ 19.02.2020 12:50:20
Ahoj horyno, úplně chápu tvoje hodnocení téhle desky, z tvého pohledu je to vzpura proti něčemu co se líbí a líbilo generaci tvých rodičů. Měli jsme to před padesáti lety úplně stejné.

25.12.2017 Adam6 | #

Tak som sa rozhodol, že teraz na Vianočné sviatky si dôkladne a po dlhšom čase vypočujem týchto hudobných obrov. No a začnem albumom, ktorý sa samotným členom Pink Floyd veľmi nepáči. Atom Heart Mother.

Prvú stranu tvorí vynikajúca, titulná, inštrumentálna skladba. Jedna z najzložitejších od Pink Floyd. Cítiť
z nej ešte vplyv starších albumov, ale na rozdiel od jej predchodcov je o dosť premakanejšia. Má typickú pinkfloydovskú atmosféru, pomalej a rozťahanej skladby,
v tom sú páni naozaj majstri. Je v nej použitý širší rozsah hudobných nástrojov. 24 minút geniality.

Druhú stranu tvoria 3 kratšie a jedna dlhá skladba. A tu sa už dá vyberať medzi lepšími a slabšími. Dosť mi to pripomína album Tarkus od ELP, ktorý vyšiel o rok neskôr. Začnem najsilnejšou skladbou a to je jednoznačne Wrightova „Summer 68“. Spolupráca medzi klavírom a španielkou je jeden z najkrajších momentov albumu. O trošičku slabšia je šialená „Alan´s Psychedelic Breakfast“, ktorá uzatvára album. Je rozdelená do troch častí. V nich na začiatku počujeme ako si nejaký chlapík (predpokladám že Alan) pripravuje raňajky a za tým vždy nejaký hudobný motív. Tie hrané pasáže sú všetky výborné, len s tou prípravou raňajok a následnou konzumáciou si mohol Alan pohnúť. Celkovo však ide o dobrú skladbu. A teraz k tej horšej časti albumu. Áno, páni Waters a Gilmour ma sklamali. Poviem to mierne: menej zlá je Watersova „If“, aj keď doteraz si na ňu ešte neviem zvyknúť. Začiatok je síce zaujímavý, ale vždy ma po čase skladba začne nudiť. No a Gilmourova „Fat Old Sun“:Čo to dopekla je?

Od predošlých dvoch album, predstavuje Atom Heart Mother obrovský krok vpred, čo pánom vydržalo na ďalších 10 rokov, v ktorých nevydali slabý album. No a všetko sa to začalo práve tu. AHM zrejme nie je najlepší album od Pink Floyd, ale od najslabšieho má ďaleko.

reagovat

lover-of-music @ 25.12.2017 18:23:36
Adam6: "Gilmourova „Fat Old Sun“:Čo to dopekla je?"

Velmi rád ti odpovím. Fat Old Sun je přenádherná a něžná skladba plná vzpomínek na dětství a na místo, kde tři členové Pink Floyd vyrůstali. Skladba, která hladí uši u duši. Ale jak je vidět, asi ne každému. Škoda. Nezbývá mi nic jiného, než to respektovat. To samé i s If.

Jinak na Atom Heart Mother nedám dopustit a u mě bez debat za plný počet.

EasyRocker @ 25.12.2017 18:35:07
Ty dvě skladby jsou pro mě taky vrcholem desky...

northman @ 26.12.2017 05:07:38
Atom Heart Mother je v tvorbě Pink Floyd opravdu slabším albem ve srovnání s tím co předcházelo. Souhlasím s hodnocením, ne už s těmi slovy na adresu písniček na druhé straně alba. If je pro mě úžasná a závěr v podobě Alan´s Psychedelic Breakfast se mi zatím na rozdíl od jejich nejslavněších ndesek neoposlouchal. Atom Heart Mother si ještě občas poslechnu Dark Side atd. leží ve skříňce bez využití.

Adam6 @ 26.12.2017 07:33:04
Tak kolegovia, vďaka za vaše reakcie :)

Trochu som to aj čakal, že moja kritika tých dvoch skladieb neostane bez povšimnutia. Tisíc ľudí, tisíc chutí, takže samozrejme rešpektujem Váš názor. Čo sa týka Fat Old Sun: nepáčila sa mi už pred dvoma rokmi a nič sa na tom odvtedy nezmenilo. Bohužiaľ.

viteslaf @ 26.12.2017 21:35:19
Je zajímavé, jaký názor zde vyjádřil Adam6, jsem vždy rád, když se objeví někdo s jiným názorem. Atom heart mother beru jako skvost a jako vrchol celé desky právě Fat old sun.

jiří schwarz @ 28.12.2017 13:01:22
Adame6: fajn, máš to tak, jak máš. Uvidíme, jak to bude na Tebe působit, až to album uslyšíš třeba víckrát.

Trochu mně na Tvé recenzi vadí, napíšeš-li "Fat Old Sun - čo to dopekla je?". Chtělo by to asi konkrétněji napsat, co se Ti na tom nelíbilo. Koneckonců ses ani příliš nevyjádřil, ani co se Ti na jiných věcech z alba vlastně líbilo. Jen říkáš - krok vpřed (předchozí nemáš rád?). Byť AHM bylo odjakživa přijímáno velmi různorodě, vždy největší výhrady byly ke svitě AHM, a také k Alanově snídani. Tvoje výhrady vůči Fat Old Sun a If jsou vskutku dost unikátní. Ale budiž. Nechci tady opakovat, jak si cením album AHM já, od toho má recenze.

Adam6 @ 28.12.2017 14:27:20
viteslaf a jiří schwarz:
vďaka za Vaše reakcie

Prvá vec: Už sa mi to začína zdať divné že som jediný človek na progboarde ktorému sa nepáči Fat Old Sun.
Obyčajná, tuctová skladba, úprimne Vám poviem že od Pink Floyd očakávam viac. Zbytočne v nej čakám na nejaký zaujímavý moment. Úplne jednoducho: nepáči sa mi.

Za druhé: Nenapísal som že sa mi predchádzajúce albumy nepáčia, náhodou Piper a Saucerful sú výborné albumy, ale predsa len Atom Heart mi prischol k srdcu viac a obzvlášť oproti Ummagumme a More (to je ten krok vpred).

Tak a teraz do mňa :)

northman @ 28.12.2017 16:14:04
Adam6: problematika Pink Floyd není v tom, jestli se ti líbí ta , nebo ta skladba. Zkuš se na jejich tvorbu podívat, tak že první deska byla dílem Syda Barretta a nezapadá do pozdějšího konceptu tvorby kapely na dalších deskách skupina hledala polohu, která by jim vyhovovala. Do Atom Heart Mother je jejich tvorba plná více či méně líbivých pokusů, mně se například líbí Ummagumma a považuji ji za jejich nejlepší dílo. Vydáním Dark Side Of The Moon skupina našla způsob jak vydělat peníze a zalíbilo se jim to. Ty desky mají líbivé písničky, vynikající texty, ale chybí jim to hledačství, které je přítomné na všech deskách do Atom Heart Mother, pro mnoho posluchačů mého věku je Atom Heart Mother jejich posledním poslouchatelným albem.

Adam6 @ 28.12.2017 18:47:16
northman: Súhlasím do bodky s tým, čo si napísal. Veď práve o tom to je. Ľudia nie sú roboti a to znamená, že každému sa páči niečo iné, ako som písal tisíc ľudí, tisíc chutí.
Tak je to so všetkými albumami od PF. Každý má svojich vlastných favoritov. A rovnako je to aj so skladbou
Fat Old Sun. Tak som teda jeden z mála komu sa nepáči. Pričom rešpektujem názor všetkých, ktorý ju považujú za skvelú.

viteslaf @ 01.01.2018 20:07:57
Nemyslím si teda, že od DSOTM jsou desky nahrávané za hlavním účelem výdělku. Navíc, hned ve Wish you were here, konkrétně ve Welcome to the machine a Have a cigar, kritizují celý tenhle systém.
Myslím si, že na DSOTM našli to, co chtěli. To, jak se to později zvrtlo jen v Rogerovu vizi je věc druhá. Zkrátka s myšlenkou toho, že jeden z hlavních účelů nahrávání byl výdělek nesouhlasím. :)

jiří schwarz @ 01.01.2018 23:49:50
Ahoj Northmane. Nevím, za posluchače kterého věku mluvíš, že AHM je jejich posledním poslouchatelným albem. Já se s ním seznámil v r 1972, když mi bylo 15. Pamatuju si, jak každé další LP Floydů bylo spojeno s dychtivým očekáváním, a první, které nebylo přijato v mém okolí dobře, byl až Final Cut v r. 1983. Myslím, že do té doby se Floydi stále ještě posouvali dál, byť již nešlo o špici progresu (což Ti, jak chápu, vadí). Pravda, Wall (1979) byl 1. albem, které se mně oposlouchalo a začalo být místy tou pompézností až protivné (ale stále mám některé věci z něj rád). Ale že by se Floydi po r. 1970 nedali poslouchat, to je silný kafe – já to tedy takhle jistě nemám, pro mě i Division Bell (1994) je stále hezké dílko, byť nepřináší žádné nové nápady a dejme tomu „umělecký posun.“

A ještě stran úspěchu a peněz: právě AHM bylo jejich první No. 1 album v Británii (Dark Side tam bylo nejlépe 2., pravda v USA 1. – dle Wikipedie), tak bych řek, že ani na AHM kluci floydovský neprodělali :-). Přeju jim to. Podobně jako viteslaf se nedomnívám, že by PF prvoplánově mysleli na líbivost a prodejnost (to až Waters udělal z Wall trochu komerční věc – m.j. včera na ČT Art dávali ten film). Spíš bych připustil, že jako mnoho jiných kapel byli pod tlakem nahrávacích smluv a byli nuceni cosi vyplodit, i když nápady i chuť chyběly (Final Cut).

EasyRocker @ 02.01.2018 06:56:02
Zase subjektivní soudy a názory, prezentované jako jediné přijatelné názory. Navíc u kapely, kde to 90% lidí vidí jinak, bude jejich autor muset počítat s reakcí.

13.11.2017 jiří schwarz | #

Nerad píšu recenze alb, popsaných předtím skvěle jinými, zde např. Petr Gratias. Ale zde jsem musel udělat výjimku, neb jde o album zcela srdeční. LP, které bych si vzal na pustý ostrov, kdybych si měl vybrat jediné (můj výběr v posledních 4 desetiletích). Pro mě úleva a „mindwash“ pro chvíle smutku.

Nerozumím, proč někteří řadí toto album ke „konceptuálním.“ Nemyslím, že je nějaký společný motiv různých skladeb (ani filosoficky, ani muzikálně, na rozdíl od pozdějších alb, jako Dark Side, Wish You Were Here, Animals, nebo Wall), který by takové tvrzení opravňoval. Spíš je název podmíněn patrně Watersovou snahou udělat jakousi výjimečnou desku, se skladbou zabírající celou stranu. Ale i tak jde o album složené z mistrovských kousků. Celou 1. stranu LP zabírá monumentální svita A.H.M. (autorství připsáno všem členům kapely), stranu 2 zabírají skladbičky klasičtějšího formátu od jednotlivých členů skupiny.

Ačkoli je svita A.H.M. tak dlouhá (téměř 24 min.), zaujme od začátku do konce. Základ soundu na tomto albu je typický pro PF začátku 70. let (rockové combo, ve kterém se nyn í ustálil zvuk kláves R. Wrighta, kytar D. Gilmoura, nenápadné basy R. Waterse, jakož i hodinově přesnch bicích N. Masona), a je diametrálně odlišný od zvuku, aranží a harmonických postupů kapely v jejích psychedelických začátcích, opanovaných nápady Syda Barretta. Pravda, názvuky budoucího soundu se objevují již na filmovém albu More a 2LP Ummagumma o rok dříve. Tento sound skupině vydržel až do roku 1973, kdy jej znovu razantně proměnila na Dark Side... Zcela typické pro svitu A.H.M. jsou ostré kontrasty lahodných, melodicky klenutých harmonií s ostře disharmonickými pasážemi. Kontrasty jemných, mírumilovných, kontemplativních částí (např. v části BREAST MILKY – můžete se ztotožnit s pocity telátka sajícího lahodný nápoj z mámina vemínka) s epickými pasážemi (včetně až pompézního finále, připomínajícího jakési happy-endové vyvrcholení dramatu). Občasné mírné kakofonie (ve FUNKY DUNG) jsou integrální součástí vývoje svity (třeba na rozdíl od Emersonů, kde byly leckdy součástí nástrojové improvizační exhibice – do těch se Floydi nikdy nepouštěli). Kontrasty svity jsou vyostřeny také instrumentací – od prostého big-beatového komba skupiny po neskutečně nádherné, čisté, ale bohatě vrstvené vokály sboru Johna Aldisse (mužské i ženské) až po místy užitou symfonickou instrumentaci (řízenou Ronem Geesinem, později i sbormistrem Aldissem) a poměrně rozsáhlé použití žesťů. Vše skloubeno naprosto dokonale, pro mé uši nenásilně, a taky zcela ojediněle, neopakovatelně. Právě tento mix s rock’n’bluesovým základem zvuku PF činí toto album naprosto unikátní jak z hlediska tvorby samotných PF, tak i historie „zábavné hudby“ vůbec.

Triáda písniček na straně 2 alba jsou jednoduše další, v podstatě písničkové 3 perly. IF je tichá akustická melodie zpívaná jakoby zlomeným, frustrovaným, chvějícím se Watersovým hlasem, s krásným textem (patrně jedna z prvních reminiscencí na Barretta). Zpívá: „A když se zblázním, nedávejte mi ty svý dráty do hlavy“. A taky „kdybych byl dobrým člověkem, mluvil bych s Tebou častěji,“ ... a také „rozuměl bych prostorám mezi přáteli“. (Mladík Lover-of-Music to nedávno na PB trefně a zrale popsal jako písničku o odcizení.) SUMMER OF ’68 je krásná, pomalu gradující skladba s Wrightovou nostalgií o rychle plynoucích láskách hippiesáckého léta („zítra budu mít další holku, jako jsi Ty“), podbarvená vibrujícími akordy piána, které se střídají se silným instrumentálním refrénem s dominantními žesti, které pak končí skladbičku až tragicky znějícím tématem (možná reflektují další úvahu z textu „ale chtěl bych vědět, jak se cítíš“). Patrně další reflexe povrchnosti a odcizení, tedy nejen prostá nostalgie po kráse těch časů (navíc, Wright byl ženáč už od 21 let, tj. od r. 1964). FAT OLD SUN je další jemňoučká melodie, gradující nejprve drsnou, a pak ve výškách jemnou Gilmourovou „slowhandovou“ kytarou. Čtvrtá, poslední stopa na straně 2 - ALANOVA PSYCHEDELICKÁ SNÍDANĚ, je definována svým názvem. Jsou hojně zakomponovány i nahrávky konkrétních zvuků (jak známe od PF již z Ummagummy), pořízených, když jejich bedňák Alanem Styles připravoval snídani. Tato „musique concrete“ se mísí s tichými hammondkami, i až s pastorálně znějícími jemnými kytarkami a piánkem. Odkapává voda do dřezu, cítíte nevyspanou únavu z rauše na včerejším mejdanu, škrtnutí sirky (k zapálení plynového sporáku, cigárka), s příslibem lepších časů v podobě zvuku pečení slaniny na pánvi, konzumace snídaně (jmenovány vločky, kafe, marmeláda), ranní povídání, praská v krbu. WC se splachuje, slunce vstává, jen tak drnkají na kytaru a malinko zajamují, trochu pouklidí, a svět se točí dál. Kdo z nás to nezažil. Taky krása svého druhu.

A ta kráva na obalu (jmenovala se Lulubelle III a byla z Hertfordshiru) navrženém Hipgnosis: pro mě (na rozdíl od jiných) žádná náhodička. Jde jasně o nositelku Milky Breast. Moc milá. Z úcty k její kráse nechtěli PF kazit její obrázek na titulní straně ničím (ani napsáním názvu alba či jména skupiny).

Nakonec jen varování pro novice chtivé prozkoumání PF: tímhle albem nezačínejte, byl by to napoprvé možná moc velký náklad (pravda, pro mě bylo A.H.M. skutečně tím prvním z PF). Zkuste raději cokoli po tomto albu, před ním třeba i More). Počítám, že k podobné radosti z díla, jako mám já, asi nelze dojít na první poslech – asi je třeba se proposlouchat, koneckonců už to tady někdo také zmiňoval, že mu to dost trvalo. Ale – stojí to za to.

reagovat

lover-of-music @ 13.11.2017 10:14:46
Mé nejoblíbenější album od Pink Floyd. Famózní titulní svita, akustická nádhera If, ještě krásnější Fat Old Sun, příjemná a pohodová Summer "68 a svérázné experimentování v Alanovi. Dark Side.. se může jít schovat.

jiří schwarz @ 13.11.2017 22:52:13
Ahoj Lovere, jsem rád, že se i mezi mladšími ročníky najdou takoví, co maj v oblibě A.H.M. Ostatně, ta Tvoje recenze byla krátká, ale výstižná, já jsem se o své srdcovce holt víc rozkecal.

Jen s tou Dark Side... pro mě další velké dílo, ty 3 roky rozdílu mezi 1970 a 1973 byl ve vývoji big-bítu celý věk. Dark Side je návrat k písňové sevřenosti. Zatímco se Floydi prostě jen posunuli, jiní nedávní progresivci z nedostatku jiných vnitřních stimulů hráli třeba country (např. Grateful Dead a řada jiných).

23.09.2016 lover-of-music | #

Tomuto albu prostě musím dát plný počet, protože je to nejlepší a také nejmelodičtější album od Pink Floyd, co jsem kdy slyšel.

Atom Heart Mother - Hlavní motiv skladby je fakt pěkný a klidně by se hodil do nějakého velkolepého filmu. Pasáže se sborem taky nejsou špatné, ale přeci bych to trošku zkrátil, protože některé části (zvlášť ta experimentální) jsou takové nemastné, neslané.

If - Nádherná, dojemná, silná, folková balada, ve které Waters poprvé použil témata odcizení.

Summer '68 - Velice příjemná, melodická skladba, ve které se Wright upřímně zpovídá, co dělali v noci po koncertu.

Fat Old Sun - Jak už tady napsal jeden uživatel: To se prostě musí slyšet. Přenádherná nostalgická skladba plná vzpomínek. Pokud jste těžký nostalgik, tak ukápnete slzu.

Alan's Psychedelic Breakfast - Ulítlý Floydovský experiment, který nemusí lahodit každému, ale mě vůbec nevadil. Poslední hraná část má velice zajímavou melodii.

Obal jsem předtím trošku nepochopil, ale když jsem se dozvěděl, že Floydi oznámili svému designerovi, že chcou na obal něco obyčejného, tak potom jsem to bral.
reagovat

horyna @ 23.09.2016 18:06:25
Víten nováčik, svéhlavé tvrzení--- protože je to nejlepší a také nejmelodičtější album od Pink Floyd--když to tak cítíš, v pořádku, proč ne:-) P. F. jsou ikona rockové muziky, následující Meddle mám v oblibě více, to ale nisnižuje hodnotu atomového srdce matky. Jen tak dál

EasyRocker @ 23.09.2016 18:13:20
Tak tohle je samozřejmě zvláštní projekt, dodnes to tak vnímám, i když ex-členové by o něm raději moc neslyšeli. Titulním monstrem si vlastně poprvé zkusili PF skutečnou velkoskladbu, všechny tři kratší skladby mají velkou kvalitu a na Alana musím mít rozpoložení a náladu. Taky mám ale raději následující počiny.

Martin H @ 24.09.2016 06:54:49
Mně osobně se velice líbí titulní kompozice, ty tři drobnůstky následující za ní mě až tak neberou. Psychedelickou snídani jsem jednou pustil rodině v neděli dopoledne a málem jsem byl vystěhován na ulici.

Luboš @ 24.09.2016 08:52:46
Skupina Pink Floyd představovala to nejlepší co přinesl londýnský psychedelický underground. Po vydání geniální desky The Piper At The Gates Of Dawn se hlavní mozek Syd Barrett pomátl pod vlivem drog, hlavně LSD a skupina se začala hledat,Atom Heart Mother představuje album, kde je nejvíce vidět i slyšet rozpor mezi symfoniemi a písničkami. Pro mě poslední album Pink Floyd, které si ještě občas pustím. Díky za připomenutí.

Progjar @ 24.09.2016 09:39:51
Len pre zaujímavosť k tejto debate - Pink Floyd na Konvergenciách - >> odkaz

A vitaj.

bullb @ 26.09.2016 06:21:08
Posledný nesúrodý psychedelický zhluk. Skutočná hudba začína až Meddle.

06.12.2015 angus16 | #

Musím říct že k tomuto albu jsem si hledal cestu delší dobu. Sám nevím proč, jestli mě odlákal obal hned na první pohled nebo že když jsem slyšel začátek Atom Heart Mother tak jsem to okamžitě vypnul. Každopádně kličkováním mezi alby Pink Floyd jsem nakonec zakopl a hlavou narazil na tento "kravý" počin. Celou první stranu zabírá jeden velký dvaceti minutový kus. Musím říct že čím víc jsem suitu poslouchal, tím víc se mi začala líbit. Ze suity Atom heart Mother se nakonec vyklubala píseň, která mnohdy uzavírala můj den před odchodem do říše spánku. Rogerovo "If" už jen svou melodickou ospalou kytarou práci dokončí. Příjemně mě překvapila skladba Summer 68 od Richarda Wrighta. Velice nostalgická, veselá a atmosférická píseň. Ovšem teď přichází počin od mého oblíbence Davida. Ano, jsem spíše Gilmourovec. Jeho Fat Old Sun mě od začátku do konce nepustila a ještě mě donutila pustit si ji několikrát dokola znovu a znovu. Ta jeho klouzavá kytara zde opět nesmí chybět. Prostě nádhera. Ale teď přichází oříšek pro lidské ucho. Tato psychedelická snídaně mi připomíná v částech kdy je slyšet Alanovo hltání, mě samotného. Kdybych se při snídani někdy nahrál, znělo by to podobně. I tato věc, i když je vcelku zvláštní se mi nakonec zalíbila. Já osobně na této desce nevidím žádné slabé místo a poslouchám jí velice rád. U této desky je podle mě typickým příkladem to, že někdy chvíli trvá než se vám určitá hudba zaryje do kůže, vstřebá se a najednou bum! Vám se to líbí. Zde se Floydi předvedli více než dobře i když to byl teprve rozjezd k těm velkým počinům, které se teprve klubali ven. Bez rozmyslu dávám krásné Pink Floydí krávě plný počet hvězd.
reagovat

18.02.2015 Akana | #

Cesta postbarrettovských Pink Floyd je i nadále trnitá a plná slepých uliček. Odvážné experimenty ze studiové části Ummagummy bohužel nevykrystalizovaly do jasnějšího směru a na Atom Heart Mother působí kapela stále trochu bezradně. Chuť pokoušet nevyzkoušené je neopustila a za to zaslouží poklonu, ale ta je z mé strany spíš zdvořilá než nadšená. Titulní kompozice zabírající celou první stranu rozhodně netrpí nízkými ambicemi, ale orchestrální aranže, kterými je protkaná, s hudbou Pink Floyd příliš nesouzní. Hřmotné dechy, violoncello a klasicistní sbory vytloukly ze skladby téměř všechno tajemno a kosmickou psychedelii a nahradily jí fráčkovskou nabubřelostí, ve které se těch pár zajímavých momentů bezmocně utápí.

Tři kratší písně z druhé strany si tak jako na Ummagummě autorsky rozdělili jednotliví členové (s výjimkou Masona), ale ani tentokrát to není žádná sláva. Oba hlavní tahouni, tedy Waters s Gilmourem, vsadili převážně na akustické snění, které sice tvoří vítaný protipól bombastickým orchestracím z Atom Heart Mother, ale chybí jim nosnější motivy, následkem čehož působí spíš jako přípravná dema. Wrightova Summer '68 by mohla být překvapivě nejpovedenějším kouskem kolekce, ale i tady se do věci nepatřičně vkládají žesťové buldozery a kazí co mohou. Závěrečná Alan's Psychedelic Breakfast jen spojuje reálné zvuky jakési opulentní snídaně s nepodstatnými hudebními útržky a dojem určitě nespraví.

Ne, že by Atom Heart Mother bylo nudné album. Je ale spíš průběžnou zprávou o momentálním stavu bádání včetně přehmatů, než dotaženým tvarem a opravdu působivých nápadů je v ní jako šafránu. Ať už si o Watersově egu a diktátorských manýrech, které nakonec Pink Floyd nenávratně rozklížily, myslíme cokoli, v této chvíli je to právě silná ruka a ne autorská demokracie, co kapela potřebuje.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

Jarda P @ 18.02.2015 12:26:52
Tentokrát se s Akanou na hodnocení shodnout nemohu. Pro mě začínají Pink Floyd právě tímto albem, které vidím jako zásadní. Žestě a orchestr mi tady nevadí, naopak přináší zpestření. Každá strana je jiná a až na závěrečnou psychydelii na něm nevidím slabšího místa. Pro mě každopádně za plný počet.

Progjar @ 18.02.2015 14:01:55
Ja len dám do pozornosti najnovšiu knihu o Pink Floyd - "Odvrácená strana zdi". Konkrétne strana 56-58. Tu je popísané ako Ron Geesin nahrával orchestrálne časti tohto albumu. Podľa mňa to mnohé vysvetľuje. Škoda, že nemám elektronickú verziu, dal by som sem tú časť celú! Predsa len jeden citát Rona: " Na dechy hráli tvrdí, bezcitní chlapíci, kteří netolerovali naivky ani zelenáče". Výstižné!

Petr_70 @ 18.02.2015 14:50:26
Já se naopak s recenzentem v zásadě shodnu. První strana slušný kýč a nuda, ta druhá představovaná kratšími skladbami je vcelku příjemně poslouchatelná.
tři hvězdičky jsou myslím objektivní hodnocení.

Voytus @ 18.02.2015 16:33:53
V Summer of '68 je mellotron, ne dechová sekce. AHM jsem svého času sjížděl dost a dost, ale dnes už jen jednou za čas. Titulní věc je po všech těch posleších místy zdlouhavá, akustické kousky potěší, Summer jasně vede, Snídaně bohužel zdaleka není tak psychedelická, jak se tváří. V podstatě souhlasím s recenzentem

Akana @ 19.02.2015 10:55:39
Díky všem za upřesňující připomínky i za reakce.

01.02.2014 Publius Enigma | #

Atom Heart Mother.

Prvý album z rokov sedemdesiatych ma do dnešného dňa prekvapuje. Čím ďalej ho počúvam, tým ďalej sa v ňom otvára veľa ciest - muzikálnych smerov, ruchov, zvukov, harmónií - ktoré človek pri prvom počutí isto nezaregistruje. A to je večný problém kritiky na toto majstrovské dielo, ktorým Atom Heart Mother je.

Album otvára rovnomenná suita. Neviem ako by som do tejto recenzie narval všetky moje pocity, ktoré pri nej vždy cítim. Atom Heart Mother Suite patrí k jedným z najdokonalejších progresívnych diel v celej ére populárnej hudby. Úvod tvorí zmes nepokojných orchestrálnych zvukov a nerytmických dychov, ktoré razom preruší zvuk reťazí a motoriek. Rozum sa mi zastavuje a ja čakám čo príde ďalej - hlavná téma rozbije akékoľvek pochybnosti o kvalite tohto diela - a to som len v druhej minúte! Nehorázny motív sa pomaly upokojí a suita sa posúva k ďalšej časti, kde harmónie drží práve Richard Wright. Veľakrát som vyzdvihol jeho prínos do kapely, tu sa to snáď desaťnásobí - pasáž graduje aj s celým orchestrom, aby sa znovu upokojila. Striedanie dynamík je asi najväčšou kvalitou kapely v jej rannom období, vytváranie takejto atmosféry len tak nezažijete... Po opernej časti (ktorá je mimochodom veľmi atmosferická) prichádza bluesový motív, pri ktorom vždy odpadnem od šťastia. Tak jednoduchý motív - ale pritom tak dokonale šlape! Prichádzajú zábavné vokály a istá hatlanina, ktorú už poznám aj odzadu :) Po repete témy prichádza koláž zvukov. Tu to začína byť priam hrôzostrašné - takisto epos na albume Meddle vytvára tie isté zimomriavky. Po ozname "Silence in the studio" prichádza ešte raz opakovanie témy a grandiózny záver. Som unesený. Ešte raz - unesený. A ešte raz - u n e s e n ý. :)

B-stranu otvára jemnučká Watersovka If. Dokonale upokojí každého, kto si vypočul úvodnú suitu až do konca. Za zmienku stojí aj vynikajúce sólo Davida Gilmoura, ktoré ma pri každom vypočutí pozitívne nakopne a zabúdam na veľa starostí, ktoré rutinný deň prináša. Ďalšia pieseň, Rickova Summer '68 je takisto kvalitná ako dve predošlé. Kompozične pozostáva z pozitívnej a negatívnej časti. Veselý motív s nostalgickým textom razom vystrieda temnejší - How Do You Feel?!. Počuť tu aj dychy, ktoré len dokreslujú dokonalosť diela.

David Gilmour prináša po svojom úspechu z Ummagummy ďalšiu úplne sólovú skladbu, na ktorej obstaral všetky nástroje, spev a zvuky kostolných zvonov. Aj v najchladnejšom zimnom dni cítim lúče jarného slnka, ktoré zahrieva moju pokožku... Prenádherný text a atmosféra. Neviem to ani opísať. A keď príde sólo - som v siedmom nebi. Nechcem aby to skončilo... Avšak, neľutujem že to po piatich minútach končí, pretože -

Prichádza Alan's Psychedelic Breakfast. Po zvukovej stránke najdokonalejšie experimentálne dielo aké som kedy počul. Okrem perfektného priestorového stereo spracovania musím vyzdvihnúť aj synchrónnosť bežných ruchov ako škrtanie zápalky alebo varenie v rýchlovarnej konvici s tromi jednotlivými hudobnými motívmi skladby. Nechcem si ani predstaviť, čo sa dialo v hlavách fanúšikov po užití nejakého LSD a zapnutí gramofónu s týmto dielom... Viac sa už nedá napísať. Treba počuť.

To platí aj o celej platni. Je to prvé naozajstné dielo tých Pink Floyd, ktorých poznáme z čiernych drážok vinylu s trojuholníkovým obalom. Tu nastáva moment, kedy sa kapela vydala svojou vlastnou, krásnou cestou trvajúcou dvadsaťpäť dlhých rokov. A tu nastal moment, kedy som naozaj začal milovať Pink Floyd. VIVA ATOM HEART MOTHER!
reagovat

Snake @ 01.02.2014 13:30:52
Nástup plechové kavalerie a leitmotiv je impozantní,ale ne vše z Atom Heart Mother Suite mi sedne.Operní část a překřikující se vokály jsem vždy spíš "přetrpěl".To samé mohu říct o Alan's Psychedelic Breakfast...Ale jestli někdy odhodlám se a koupím si do sbírky první originální nosič Pink Floyd,bude to ten s kravkou na obalu.

Děkuji za pěkné čtení.

Publius Enigma @ 01.02.2014 13:33:40
Snake: Neni zač. Ďakujem za odozvu a je vidno, že aj po 44 rokoch stále tento album vyvoláva konfrontácie medzi poslucháčmi. A to je dobre. :)

nowhere_man @ 01.02.2014 14:02:58
Publius Enigma: Zdravím, tvoje recenzie floydov sú skvelé. Zaujímalo by ma čo hovoríš na tvorbu Pink Floyd medzi Ummagumma a Atom Heart Mother? Čiže ich skladby vo filme Zabriskie Point, tu je link na album na progboarde: >> odkaz

zdenek2512 @ 01.02.2014 15:11:12
Opet skvela recenze, palec nahoru. :). Drz se mas spravny trend nahledu na tvorbu Pink Floyd.

nowhere_man: Heart Beat, Pig Meat se mi hodne libi a ta verze skladby Carefull With That Axe, Eugene tady s nazvem Come In Number 51, Your Time Is Up je taky pekna. :)

nowhere_man @ 01.02.2014 16:25:49
zdenek2512: Spomínal som to preto, že ja som si (ako je z mojej recenzie Zabriskie Point) spravil z toho soundtracku album Pink Floyd. Všetkých 7 skladieb som si napálil, má to okolo 40 minút a tým som získal vlastný album Pink Floyd - Zabriskie Point :)

zdenek2512 @ 01.02.2014 16:51:23
nowhere_man: zdravim a koukam, mam sice to dvoj CD, ale naposlouchane mam jenom to prvni CD , kde jsou tri skladby na yom druhem jsou veci co pred tim nevysly. Tohle 2CD mi venoval bratr, stejne jako 4CD Total Eclipse. Jak pises bude to asi zajimave udelat si to jedno CD. Nicmene je tam jeste skladba od Grateful Dead Dark Starve studiove verzi. Tahle skladba je na zivych albech Grateful Dead, ale neskutecne natazena do delky. Na to Total Eclipse jsou nevydane skladby a dobove live vystoupeni az po zed. :)

Publius Enigma @ 01.02.2014 19:08:00
nowhere_man: Musím sa priznať, kvôli nesúrodosti Zabriskie Point soundtracku som si ešte nevypočul všetky skladby, ktorými Pink Floyd obohatili film. Budem to musieť dohnať, poznám iba fajnovku Crumbling Land. :)

zdenek2512: ďakujem! :)

26.01.2014 Petr87 | #

Tak pro tohle „kravské“ album (Myšleno v dobrém, pochopitelně) mám taky velkou slabost.
A právě proto jsem nikdy nedokázal vydýchat fakt, že jej Pink Floyd později označili za špatné, či se k němu dokonce odmítali hlásit...proč proboha? Vždyt‘ je přece skvělé!
V jedné knize jsem kdysi četl, že Roger o tomto albu prohlásil, cituji: „Kdybych se mohl vrátit zpět do roku 1970, tak bych nikdy nedopustil, aby tohle album spatřilo světlo světa...“
„Teda, Rogere, ani netušíš, jak jsi mě tímto prohlášením tehdy hrozně nas...“
(A tímto bych chtěl ještě vzkázat všem těm vědcům, astrofyzikům, badatelům, alchymistům atd... aby si s tím zatraceným strojem času dali teda ještě pěkně na čas..)
Nic, jdeme recenzovat...

Atom Heart Mother...Tak tuhle kompozici miluju od začátku do konce..Ovšem je pravda, že když jsem si to pustil poprvé, tak hned ze začátku jsem se zděsil a okamžitě setřepal z hlavy sluchátka...Tak nějak jsem v tu chvíli dospěl k závěru, že bratránek, od kterého jsem si album tehdy půjčil, třeba nechtěně zaměnil CD s Pink Floyd za CD s Moravankou...pravda, babička k nim v té době chodila poměrně často na návštěvy, tak stát se to klidně mohlo, co by ne...ale naštěstí „Moravanka“ sekce netrvala dlouho a po ní přišel razantní nástup v podobě Nickových úderných bicích a já se uklidnil..
Tohle je opravdu výborná kompozice, takový, dalo by se říci „předskokan“ neméně skvělé Echoes, co přišla o rok později se špičkovým albem Meddle..
Co napsat víc..? Asi už nic...tady jen doporučuji nasadit sluchátka a můžete hned vzlétnout...

Následuje Watersova výborná, až romanticky zasněná skladba s názvem If...Tahle věc se mi opravdu moc líbí.

Po ní následuje další skvělá skladba z Rickova pera s názvem Summer 68...Když jsem si potom o něco později přeložil text, tak mě hned napadlo, že zde Rick popisuje zřejmě sex na jednu noc s nějakou hipísajdou...i ten název by tomu napovídal...noo, tady jsem měl napsat spíš skladba z Rickovy tužky, aby to třeba nějaký mravokárce špatně nepochopil, ale co...už se mi to nechce přepisovat...

Fat Old Sun...Tak tady David skutečně zazářil...tuhle skladbu mám opravdu hrozně moc rád..ale proč mám zas takový pocit, že si ji zase sám i nabubnoval, jako to bylo i v případě Narrow Way z Ummagummy...“Sakra, Davide, nech ty bicí příště už jen Nickovi...“

Alan´s Psychedelic Breakfast...Che, che, tak tohle je zase správný úlet, jak se na Floydy sluší a patří..
U téhle skladby mám pokaždé velký problém neusnout, protože tohle je ukolébavka, jak ta kráva na obalu...alespoň pro mě.
Hrozně by mě zajímalo, co by zde bylo slyšet, kdyby se tahle kompozice třeba jmenovala Alan´s Psychedelic Morning Toilet...to by jsme asi slyšeli mnohem zajímavější zvuky, než jen odkapávání kohoutku, hlasité polykání, či smažení vajíček..:)

No nic...Tohle album osobně považuji za vrchol jejich „hledačského“ období..V následujícím albu Meddle se už podle mě „našli“...
Každopádně, pro mě je tohle album taky na jasných pět hvězd...
reagovat

zdenek2512 @ 26.01.2014 17:58:47
Petre zdravim, tohle album mam taky hodne rad, stejne tak vse po Dark Side Of The Moon. Nejradsi mam snad The Piper At The Gates Of Dawn. Titulni skladba Atom Heart Mother ma fantastickou gradaci, vzdy me naprosto uzemni. :). Napsal si to opravdu dokonale a diky za recenzi.

Petr87 @ 26.01.2014 18:16:43
Taky zdravím, Zdeňku a děkuji Ti za pochvalu..:)
Už jsem zde psal, že od Pink Floyd se mi nejvíce líbí období 1967-72...a z tohoto období se mi asi nejvíc líbí deska Meddle...i když, docela se s ní pere Ummagumma a i A Saucerful Of Secrets a možná i Piper...s tímto obdobím to mám poslední dobou jak na houpačce..:)
No a z takzvaného "Watersova" období let 1973-83 se mi jednoznačně nejvíc líbí deska Animals...to je bomba...

zdenek2512 @ 26.01.2014 18:32:34
Petre tak s tim "Watersovym" obdobim to mame taky pidobne, trochu radsi nez Animals mam Dark Side Of The Moon a moc nemusim Wish You Were Here. :). Mam dve dcery zhruba v tvem veku, posliuchaji taky Pink Floyd, mozna,aby mi udelali radost tak mi rekli, ze se jim libi taky ty pocatecni desky. Vim, ze starsi ma hodne rada Bike. Poslouchas taky Van Der Graaf Generator? To by se ti mohlo libit. :)

Petr87 @ 26.01.2014 18:42:17
Van Der Graaf Generator znám, ale ještě jsem si od nich nesehnal žádnou desku...jediné album, které jsem od nich kdysi slyšel, se myslím jmenovalo Still Life...to už bude dlouho..ale díky za připomenutí..:)

zdenek2512 @ 26.01.2014 18:52:56
Still Life je vyborne album , ale podle me jsou lepsi Pawn Hearts a H to He Who Am The Only One. To je ale otazka vkusu. Muzu yi to dat do uschovny, mam v profilu mail, tak napis a ja ti to poslu. :)

Petr87 @ 26.01.2014 19:14:59
Děkuju Ti, ale myslím, že to nebude potřeba..
Ted' si zrovna totiž celou tu desku Still Life pouštím na youtube..:)
Tady je snad celá jejich diskografie..dnes je ta hudba opravdu hrozně snadno k mání..
Ale i přes to všechno dávám stále přednost fyzickým nosičům, než MPtroskám, flesh discům atd...
Jinak mimochodem, je to výborná hudba..:)

zdenek2512 @ 26.01.2014 19:25:50
Pust si Emperor In His War Room nebo Lost, Hammill je uzasny zpevak rikali o nem, ze jeKimi Hendrix zpevu.

Petr87 @ 26.01.2014 19:40:13
Petera Hammilla znám...On vydal od začátku 70.tých let do dneška snad třicet sólových desek...neskutečně plodnej muzikant...a ano, zpěvák je to výborný, o tom žádná..

zdenek2512 @ 26.01.2014 20:16:28
Petre to pritlac vice nez ctyricet, ty pocatecni jsou skvely. :)

Mirek Kostlivý @ 27.01.2014 17:50:17
Tohle že Roger Waters řekl? To už se moc nedivím, kam to v současnosti dopracoval!
Skladba Atom Heart Mother je geniální, pro mě nejlepší z těch, kde se spojila hudba rocková se symfonickým orchestrem. A po prvním albumu "The Piper ..." je tohle moje nejoblíbenější.
A z toho Hammilla bych jako první doporučoval moji nejoblíbenější "Silent Corner In The Empty Stage".

17.11.2013 Walrusa | #

Atom Heart Mother:
Vdat se v noci do lesa na koni je prostě šílené, ale jediný, kdo má strach jsem já. Neustále si tak pátravě prohlížím temné stromy, že špatně odbočím... Zpočátku je to les jako každý jiný, ale už po pár minutách pocítím ledový závan a na zemi se začíná plazit zářivá zelenavě modrá mlha a z ní postupně vystupují jakási stvoření. Jedno mě něžně hladí po tváři, druhé mi zpívá nebeské verše, třetí mi zarývá pařáty do krve a další popadnou otěže mého koně a někam ho táhnou. Jsem ztracena, ztracena za krutého úplňku. Rozložena na prvočinitele a uvržena v zapomnění. Není to veselá pohádka, ale přesto mám vždy nutkání si ji zopakovat.

Druhá strana alba mi k té první, magické, jaksi nesedí. Nicméně se tam najdou silné kousky, které mám moc ráda a které vždy pohladí moji duši. Pokud mám označit nejsilnější skladbu druhé strany, tak za mě jednoznačně If.
Alan's Psychedelic Breakfast mě zaujala jednoznačně nejméně, ale i tak musím dát albu 5 hvězd.
reagovat

zdenek2512 @ 17.11.2013 17:59:35
Opet krasny a netradicni pohled na tohle dilo. Nemam co dodat :). Krasna slova ke krasne desce zvlaste k titulni skladbe. Skladba If ma i krasny text. :)

15.07.2012 hejkal | #

A je to tu. Konečne prichádza vrcholné obdobie Pink Floyd. Rok 1970 je pre mňa magický a pre rockovú hudbu druhý taký nenastane (iba ak by sme zasa nulovali kalendáre). Že je to kravina? Figu! To je obal albumu Atom heart mother!

Úžasná, priam orchestrálna skladba Atom heart mother sa síce podľa tém člení na nejaké tie písmenká s názvami, ale ako celok je to parádna koláž psychedélie, orchestrálneho art rocku, bezslovných spevov a bezprecedentných emócií, ktoré z Pink Floyd urobili jednu z najosobitejších skupín, čo ich 20. storočie nosilo. Dvadsať minút génia usvedčuje predchádzajúce dielo kapely zo zbytočnosti. Navyše, Gilmour prvý raz naplno rozvinie svoje podmanivé sólo, ktoré sa stane základným rozpoznávacím prvkom nasledujúcej tvorby skupiny. V kontraste s monumentálnou prvou stranou platne sa druhá strana (nie odvrátená, na tú si budeme musieť ešte chvíľku počkať) začína krehko, akustika, uspávanka, If je jednoducho príjemná a mám ju rád. Návrat do minulej dekády obstaráva ďalšia ľahká vec s názvom Summer '68. Nežný klavír striedajú búrlivejšie dychové pasáže, spev občas papá, je to fajn. Beatlesovsky upokojená pieseň Fat old Sun dokonalo stupňuje milú atmosféru tejto časti albumu. Z jej prívetivej nálady by hádam aj prívrženec Ku-Klux-Klanu vyhľadal spoločnosť dajakého prisťahovalca a padli by si do náručia. A pri gitarovom sóle by sa v romantickom filme určite počalo nielen jedno dieťa. A tým načas končí hudba a začína nezmyselná vsuvka Alan's psychedelic breakfast. Akési zvuky dňa sa sem votreli, avšak nerušia a sú milosrdne krátke, čoskoro ich doplní klasický klavír, následne sa vrátia a tak to beží asi trinásť minút, pričom hudba je vždy zaujímavá.

Po úlete zvanom Ummagumma sa dá konštatovať, že skupina sa poučila (aspoň na niečo bol ten pokus dobrý) a našla tú správnu psychedelicko-vzletnú polohu, ktorá jej na chvíľku vydrží. Výborný album s jedným úletom, ktorý milosrdne prepočujem. Pink Floyd na vrchole.
reagovat

PaloM @ 16.07.2012 05:50:44
Úprimne ti závidím, a samozrejme prajem, schopnosť rýchlo formulovať "na papier myšlienky", k obsahu recenzií rád podiskutujem neskôr.

hejkal @ 16.07.2012 06:00:16
O tom potom, ako vravel jeden nemenovaný politik. :)

Jarda P @ 16.07.2012 06:13:20
Pro mě začínají praví Pink Floyd právě tímto albem. Předchozím jsem nikdy nepřišel na chuť, první 2 desky poslouchám spíše z úcty k mistrům, za celých 35 let, co je mám, mě neoslovily tolik jako ty od Atom Heart Mother výše. Studiová část Ummagummy je pro mě neposlouchatelná.

hejkal @ 16.07.2012 06:16:46
Som na tom podobne. To chce psychedelika od kostí, aby s v predchádzajúcich dielach našiel, čo sa o mne povedať nedá.

moonySK @ 16.07.2012 12:28:24
Tento album milujem a právom si ho viem pustiť kedykoľvek. Atom Heart Mother ma nadchla už po prvom počutí a vždy ju počúvam celú. Takisto nechápem členom kapely, prečo ju odsudzujú a považujú ju za "najhorší album kapely". Veď na takej Ummagumma nie je práve čo moc počúvať.

PaloM @ 17.07.2012 06:52:13
No tak tu sa hejkal prekonávaš v pestrosti obrazných prirovnaní, adekvátne k obsahu atómovej kravy. Rešpektujem tvoj názor (čo mi iné zostáva :-) ), no dovoľ niekoľko osobných pripomienok:
- prvé vrcholné obdobie Pink Floyd prišlo s debutovým albumom,
- celých 20 minút nie je geniálnych (na dôvažok, ruší slabšia technická kvalita nahrávky) a už vôbec neusvedčuje zbytočnosť predchádzajúcich nahrávok. Krava je len jedno sklíčko v pestrofarebnej mozaike ich diskografie,
- Ku-Klux-Klan = lynč, to nezmeníš,
- na počatie je najvhodnejší kľud, bez výnimky aj pre tlsté slnko.

Inak fajn, vďaka za ďalšie zábavné čítanie :-)

21.03.2012 diesbies | #

Úvodní a zároveň titulní rozsáhlá kompozice je prostě famózní. Lví podíl má na ní nepochybně Colin Geeze, který přikomponoval a přidal k tomuto, původně zřejmě dosti chaotickému a psychedelickému útvaru dechovou sekci a sbory, které udržují ve skladbě řád a jistou gradaci. Ve skvělé a vkusné symbióze s nehudebními zvuky tak vzniká kompaktní zvuková koláž na pomezí rocku a soudobé vážné hudby. Povedený kousek.
Druhou stranu otevirá If – jednoduché vybrnkávání na akustickou kytaru a nepříliš nápaditá melodie- na druhé straně ovšem zajímavý kontrast s předešlým velkolepým opusem a moc zdařilý text.
Summer ´68 – pěkná, příjemná písnička, možná až příliš umírněná a sladká, ale dá se to. Ke konci se objevuje velice pěkná mezihra s žesti.
Fat Old Sun- příšerně unylý, ospalý- přitom však velice citlivě podaný kousek- kdysi jsem ho měl docela rád…..
Co napsat o Allan´s Psychedelic Breakfast ? Vždycky se mi na ní nejvíc líbilo to slovo „psychedelic“ v názvu. Dnes už mě nebaví poslouchat zvuky ranního rituálu nějakého maníka- ale dřív mi to připadalo jako docela sranda. Ale ta závěrečná instrumentální pasáž zní velice dobře.
Zajímavé album, zvláště kvůli první straně dávám bez váhání 4 hvězdičky.

reagovat

Petr_70 @ 22.03.2012 07:03:22
Já jsem nucen zvláště kvůli první straně 2 hvězdičky z maximálního počtu ubrat...

b.wolf @ 22.03.2012 13:53:57
Poměrně výstižná recenze; musí říct, že Atom Heart Mother patří mezi moje nejoblíbenější alba v "psychedelickém" údobí Pink Floyd. První strana dle mého soudu nemá chybu (nejlepší části jsou Father´s Shout a Funky Dung) a závěrečná "schíza" Allanova psychedelická snídaně je prostě famózní. Pro mě je to taky jasné, 4/5.

diesbies @ 24.03.2012 19:56:21
Petr_70 - No jo, každý to holt asi slyšíme jinak, resp. slyšíme tam něco jiného...

Petr_70 @ 24.03.2012 22:52:42
diesbies:
Viz recenze Jester níže...

21.11.2011 Marcelus | #

Toto "kraví" album leží dosti ve stínu pozdějších legend a možná i Meddle, které je konceptem podobné (jedna skladba přes celou stranu, několik kratších písní + zvukový experiment), přesto však můžeme směle tvrdit, že se nejedná o tuctovou desku. Právě naopak. Pink Floyd zde v rámci hledání vlastní osobitosti šli kdysi "na rande" se symfonickým orchestrem a byť to skončilo vztahem na jednu noc, sousedi (z progboardu a jiných serverů), co je slyšeli "dovádět", si o tom pořád vyprávějí jako by to bylo včera :o)

Atom Heart Mother - tato lehce psychedelická spacerock symphony je dalším důkazem toho, že jestli tahle skupina něco umí dokonale, pak jsou to rozsáhlé kompozice. Netlačí na pilu, ale naopak každý ten hudební nápad prostě tak dokonale prozkoumají a rozvinou, že se mi chce vždy říct jen: krása...
Na dalších třech skladbách je zase vidět, že každý z této kapely (krom Masona, to je jen velice průměrný bubeník), tj. Waters - Wright - Gilmour je nejen excelentním muzikantem, ale i zcela rozdílnou osobností. Depresivní If inspirovaná Sydem, energická a veselejší Summer '68 a melancholická (nostalgická) Fat Old Sun - prostě pestrá charakterová vitráž.
Desku uzavírá zprvu podivná Alanova snídaně, ale i tuhle skladbu jsem se naučil mít moc rád. Evokuje ve mně jakýsi panteistický pocit, že ve všem lze nalézt něco krásného či božského, dokonce i v tom, že někdo srká kafe nebo opéká slaninu.

Jediné, co bych albu vytknul, je dost nekvalitní zvuk. Ale chápu, že se psal rok 1970 a albu to navíc dodává jakousi syrovost.
Obtížné je tuto desku nějak ohvězdičkovat, protože pozdější alba jsou ještě o úroveň či o dvě výš a tak by se nabízelo dát třeba čtyři hvězdičky. Jenže dotknout se dokonalosti vždycky nejde a u každé jiné kapely bych dal 5, proto je dám i zde.
reagovat

PaloM @ 21.11.2011 17:08:51
Marčelíno, kráva je dobrá ! Vďaka za recenziu.

03.08.2011 Petr Gratias | #

Album Atom Heart Mother bylo spolu s Ummagummou tím prvním, s čím jsem se pod hlavičkou Pink Floyd na počátku sedmdesátých let setkal. Hluboce to na mě zapůsobilo a než jsem poznal Dark Side Of The Moon, považoval jsem Atom Heart Mother za absolutně klíčové album skupiny, ale i britské psychedelie. I když dnes vlastním celý archiv podepsaný logem Pink Floyd, přesto u mě Atom Heart Mother má stále elitní postavení jednoho z nejlepších alb kapely.

Z mého pohledu je novým hudebním směrem kapely a hledačským projektem, který je už hodně vzdálen prvním albům kapely. Pink Floyd zde poprvé experimentují s hudební suitou, která pokrývá celou polovinu alba jako jeden propojený tematický celek, v němž kvartet spolupracuje nejen s celistvým orchestrem, ale i se sborem John Aldiss Choir. Dochází tak k propojení rockové skupiny se dvěma dalšími vokálně-instrumentálními celky a daný kompoziční tvar přináší nový pohled na progresivní hudební útvar. Spolúčast na albu má i britský houslista a skladatel Ron Geesin, který měl v aranžmá suity svůj podíl a poradní hlas.
Někdo vnímá rozsáhlou suitu jako rockovou operu potažmo rockový muzikál a asi nebude daleko od pravdy…

Druhá strana alba přináší logické odlehčení tématu v kratších skladbách spíše písňového typu, ale ani zde není nouze o experimentování, při kterém mi leze mráz po těle…

ATOM HEART MOTHER a) Father´s Shout b) Breast Milky c) Mother Fore d) Funky Dung e) Mind Your Throats Please f) Remergence

– samotný nástup je představován dlouhým tónem a výraznými dechovými nástroji jako v symfonickém díle, až konečně hutné bicí nástroje, basy, hammondky podepřené dechovou sekcí rozbíhají celé téma, kam jsou přimixovány ruchy včetně startujícího motocyklu, který ve stereofonním efektu odjíždí do neznáma. Jednotlivé fáze suite na sebe navazují v řetězovitém spojování a tak vnímáme bublání Wrightových hammondek společně s violoncellem a Gilmourovy klouzavé tóny kytary, které se proměňují s kvílívým soundem protahovaných tónů, klasisizující klavírní téma hraje čitelnou melodii. Harmonické schéma je bohaté, hutné a organicky pevné. Zklidnění přichází s dlouhými tóny varhan a nádherně klenutým ženským vokálem. Tuhle sekvenci bych použil do raných Vláčilových filmů Ďáblova past, Údolí včel, Marketa Lazarová…. Ano, tohle jsou principy operního tématu. John Aldiss Choir zde odvádí nádherný výkon, klasické vedení sborového zpěvu je monumentální… teď už ho podkreslují i rytmické breaky Masonových nevýbojných bicích nástrojů…. Hammondky ovládnou prostor – Wright má smysl pro proporce a sází úsporné, ale účinné tóny, stejně jako Waters svoji basovou linku. Gilmour nasadí čistý kytarový tón bez výraznějšího zkreslení. Také zde cítíme, že jeho cítění má kořeny v blues, třebaže ve výrazu, nikoliv v nějakých claptonovských postupech. Dlouhý astrální tón tónového generátoru vytváří tajemný obrazu nekonečného prostorového zrcadlení. A jsou tu lidské hlasy. Velmi zvláštní sbory, jako od Carla Orffa, to je jedinečný vokální útvar, kde se nádherně mužské a ženské hlasy spojují do jednoho tvaru. Větší oživení přichází ve vrstvených vokálních harmoniích a už hrají Pink Floyd svoje tutti. Nad nimi to hřmí lesními rohy a trombony a trubkami a pak přichází nečekané psychedelické tajemno. Tónový generátor vyrábí neidentifikovatelné zvuky, jako bychom byli v centru jaderné elektrárny a poslouchali bzučení strojů a chladících věží. Je zde i mellotron, psychedelické varhanní zvuky, které se vracejí a navozuje prapodivné schizofrenní atmosféru v lidské mysli, až přichází vyvrcholení v příšerném dozvuku nastalé ticho provázejí nahodilé zvuky preparované přes Leslie efekt a prolínání melodických motivů a harmonických proměn nás provádějí muzeem vážné hudby, rocku, symfonie, psychedelie až do stále konkrétnějšího tvar se zkresleným pokynem SILENCE IN THE STUDIO!
Prolínání melodických sekvencí se nám vrací zpět do tématu, jako by se nám promítaly pocity, které svádějí nikdy nekončící a nevypratelný zápas.
Dokážu si představit, jak komplikovaný musel být celý nahrávací proces ve studiu, kdy dostat do souladu takové množství harmonií, symfonické postupy, náročné vokální sbory a samotnou rockovou kapelu muselo znamenat šílenou koncentraci s odhodlanost. Famózní hudební útvar!

IF – krásná Watersova balada. Čistá akustická kytara hraje příjemné a harmonicky jednoznačné téma postavené na fantazijních představách, kterými autor vždycky oplýval v bohaté míře. Také si skladbu sám zpívá přitlumeným až šeplavým hlasem. Básnivé představy zde krásně korespondují s celkovou vyrovnanou atmosférou podvečerního klidu daleko od civilizačního ruchu. Velmi citlivě se do skladby připojuje Wrightův klavír a hammondky, keré drží harmonickou rovinu, zcela základní basová linka a nijak nekomplikované Masonovy bicí nástroje. Gilmour dodává do skladby klouzavé dlouhé tóny náladotvorných obrazů a celá píseň příjemně plyne jako tok klidné řeky rovinatou krajinou nekonečných zelených luk. Melancholický sound má podmanivé kouzlo a píseň přímo svádí k tomu, aby vzal do rukou člověk kytaru a hrál ty čitelné akordy spolu s kapelou. Nádhera prvního plánu…..

SUMMER ´68 – tato skladba pochází z Wrightovy autorské dílny. Klavírní téma otevírá přehlednou melodii bez nějakých rafinovaných komplikací. Wright si píseň taky zpívá svým klidným a mírným hlasem. Do melodie připojuje hammondky. Pak jeho tremolo přivolá zvláštní harmonický attack širokého formátu. Vstupují do něho rovněž i dechy, které dostanou sólovou příležitost. Akustická kytara hraje doprovody a nijak nevýbojné bicí nástroje tepou pod melodickým základem. Opakuje se nám výtečně proaranžový hlas se sborovým přizvukováním navíc se zvláštně zkresleným soundem a obraz dechových impresí zklidní akustická kytara a klavírní proměny. Velmi netypická skladba jako z nějakého soundtracku k historickému filmu, kde se dramaticky prokresluje daná scéna. Čistá harmonická krása…

FAT OLD SUN – další baladický počin na albu z Gilmourova autorského pera a také hned poznáváme jeho hlas. Líná melodie opisuje základní akordy na akustickou kytaru a z dálky je melodie v harmonickém oblaku prokreslována bloudivými tóny klouzavých tónů, kterým sekundují hammondky. Jako bych se díval přes černé brýle vstříc zapadajícímu ohnivému kotoučí v oranžových barvách do kterých horký tetelivý vzduch dodává neuchopitelnou atmosféru pocitů. Možná vhodná píseň pro tišící a konejšivou atmosféru ukolébavky, do které playbackem Gilmour nečekaně nahrává syrovější kytarové sólo s rozechvívajícími tóny a dodává skladbě rockové ostří, které už delší dobu postrádáme v nějakém konkrétnu. Také Watersovy basy jsou čitelně důraznější a skladba zvolna odplývá do nekonečna….

ALAN´S PSYCHEDELIC BREAKFAST a) Rise And Shine b) Sunny Side Up c) Morning Glory

– propojení konkrétních zvuků a hudby u Pink Floyd neslyšíme poprvé. Tady však dostává ještě další rozměr. Ráno virtuálního Alana, který vstává a koná různé ranní úkony, které jsou čitelné v daných zvucích. Velmi sugestivní je škrtání sirkami, které přivolává hudební nástupy a vlastně se tak rozbíhá první část trojvěté skladby (minisuity).
V první části vnímáme klavírní téma Wrighta, který dohrál i varhanní party, za ním slyšíme Gilmoura, Waterse a nepatrně i Masona. Jednoznačně ale vévodí Wrightův podíl jako zádumčivá klávesová studie…
V druhé části se stává Gilmour s akustickými kytarami ústřední postavou tématu. Nádherné snové vize maximálního uvolnění, ale možná také zhmotnění a hudební vyjádření samoty a naprostého odloučení, třebaže název hovoří o sluneční aktivitě, vnímám jiné impresivní pocity. Nádherný úsek na celém albu, který mě neustále nutí ke kontemplaci. Alan mezitím vede samomluvu a znovu vnímáme další konkrétní zvuky včetně polykání a také přípravu klasického anglického hemenexu (ham and eggs)
Napsat a zahrát takovou skladbu, nebo možná kytarovou studii je mimořádným úkolem….
Alan ale zcela evidentně asi hemenex přímo nedojedl, ale podle praskání a sykotu bych řekl, že zapálil celý dům…
Ve třetí částí je ve hře opět klavírní téma, varhanní background a kapela hraje celá v úplném tvaru naplno, ale nijak agresivně. Celá skladba ve středním tempu neochvějně pokračuje v různých instrumentálních proměnách ke kýženému cíli, během níž vnímáme Alanovu samomluvu, která ustupuje homogennímu tvaru do závěrečného akordu a vzestupných klavírních akordů….

Album Atom Heart Mother jsem získal hned začerstva v první polovině sedmdesátých let. Vždycky se mi ale zdálo, že EMI/Harvest si tady neporadili se zvukem tak, jak by bylo hodno kapely jako Pink Floyd. To potvrdily i kvalitní gramofony Technics a výtečné reproboxy Fisher. Proto jsem uvítal digitalizaci a remastering, včetně dokonalých výtvarných bookletů, což výtečně prosvětlilo jejich jedinečný sound.
Atom Heart Mother a následné album Meddle považuji za hodně identické projekty. To co bylo na prvním naznačeno a stanoveno, na druhém bylo pojmenováno a dokončeno (Podobně vnímám i Dark Side Of The Moon a Wish You Were Here). Umělecké koncepty byly proaranžovány a bylo z nich vytěženo maximum a pak byla daná koncepce opuštěna. Samozřejmě chápu, že tenhle názor se mnou nemusejí ostatní páni progboardisté sdílet.
Trochu mě vadí, že v obecném vnímání Atom Heart Mother zaznívají různé podtóny, které album zlehčují a považují za něco nedokonalého a nesrozumitelného, ale jak praví klasik: Každému co jeho jest.
Jenom jsem se nikdy nějak vnitřně neztotožnil s countryovým obalem strakaté krávy a na zadní straně hned několika krav. Hipgnosis měli zcela určitě nějakou ideu, která mi ale unikla… Moje představa výtvarného designu alba by byla diametrálně odlišná.
Atom Heart Mother je progresivní hudební útvar, který je třeba poslouchat s hlubší koncentrací a vedle impozantního soundu je třeba vnímat i méně zřetelné pocity a impresivní obrazy. Jiný recept na jeho akceptování neznám.
Pět hvězdiček zcela zasloužených!




reagovat

Mirek Kostlivý @ 03.08.2011 15:08:08
I pro mě je toto album naprosto jedinečné, řadím si ho i před "The Dark Side ...", a dokud jsem nepoznal jejich 1. album, tak pro mě bylo jasnou jedničkou. Někdy před 2-3 měsíci hráli odpoledne jejich 1. stranu desky (nezkrácenou !) i na BEATu, a to jsem v autě nadskakoval radostí, že to vůbec slyším. Geniální deska (podobně jako Ummagumma), která se mi na rozdíl od jiných dokola hraných skladeb PF nikdy neoposlouchá.

Petr Gratias @ 04.08.2011 11:36:17
Ahoj Mirku....
vnímáme oba stejně Atom Heart Mother i Ummagummu... asi nás moc nebude, ale to nám jak vidno nevadí.
Rádio Beat hrálo celou stranu Atom Heart Mother?
Tak to jsem velmi mile překvapen!
S ředitelem Liborem Pločkem se známe osobně, i když se nevídáme pravidelně... musím se mu o tom zmínit!
Zdravím!!

Voytus @ 04.08.2011 12:44:06
Petr, Mirek: Nejste sami, kdo rád ranné Pink Floyd. Už jako malý jsem se s nimi setkal, nejprve prostřednictvím písní z Dark Side, ale to co jsem objevoval později, mě zezačátku nic neříkalo - přitom šlo o The Wall, pak snad Momentary Lapse of Reason, The Final Cut. Nějak to okolo mě jen tak proplouvalo a ne a ne se chytit. Změnou potom bylo setkání s debutem, což proběhlo v létě před nástupem na střední. A že šlo o takovou šílenost jakou byla Vojenská konzervatoř v Roudnici nad Labem, tak právě tam mi tato hudba pomáhala přežít. Po dvou letech jsem to tam zabalil, fakt mi ta škola nesedla. Což neplatí o druhém, třetím, a třeba pátém albu Pink Floyd. Písně jako Cymbaline, Pillow of Winds, Summer of '68 a naproti tomu plochy typu Atom Heart Mother nebo Echoes, to je něco neskutečného. A dnes s odstupem hodnotím tato alba, včetně Obscured by Clouds poměrně vysoko. Výš než The Wall. To samé platí o singlech s Barrettem a debutovém albu, to jsou neopakovatelné věci.
Ale právě v Roudnici jsem díky jednomu z učitelů (civilistovi, naštěstí) objevil Genesis, což je možná jiná kapitola, ale související. A jak se tak se mnou táhla tato art rocková scéna, trvalo hodně dlouho, než jsem se smířil s tím, že doba, kterou jsem ani nezažil a o které můžu maximálně tak číst, a všechna ta skvělá a originální hudba se prostě nevrátí. Naštěstí pro nás mladší z ní můžeme donekonečna čerpat. Proto, když takhle někomu pouštím něco z této doby a dotyčný s údivem vyplivne obligátní: "Cože? Tohle dokázali už tehdy vytvořit?" Odpovídám, že právě tehdy a ne nikdy jindy. A že Beat pustí celou první stranu tohoto alba je skvělé zjištění.

martin69 @ 04.08.2011 12:49:34
Pink Floyd,mám rád od začátku do konce.

Petr Gratias @ 04.08.2011 14:45:53
Zdravím Voytuse....
pochopil jsem, že jsi mladší ročník než jsme my dva s Mirkem, je to tak?
Napsal jsi velmi hezké vyznání se zajímavým postřehem. Líbí se mi to, jak dokážeš formulovat svoje pocity, to v dnešní době není vůbec běžné...

Voytus @ 04.08.2011 15:00:42
Petr: Letos mi bylo dvacet šest, takže tady patřím mezi ty mladší přispěvatele. Vyjadřování pocitů není žádná snadná věc, pokud jde o hudbu, takže díky. Většinou mě pořád přepadá pocit, že se vyjadřuji dost složitě :-).

Mirek Kostlivý @ 04.08.2011 16:22:16
Pěkně to Voytus napsal! Pamatuji si, že v jeho letech jsem právě tyhle počáteční nahrávky Pink Floyd pouštěl o 4 roky mladším spolužákům ČVUT znalých tak maxim. The Wall, The Dark ... ap. A jejich údiv: "tohle že jsou Pink Floyd?" byl úplně stejný, jak to líčí Voytus! A jsem rád, že je to i po 30-ti letech stále stejné ... Jenom se člověk musí pohybovat ve správném kolektivu :-).

jiří schwarz @ 18.12.2016 02:40:56
Zcela souhlasím s Petrem a jeho vynikající recenzí, mám to celkově nastaveno s tímto albem stejně jako on. Tak jen 2 věci do diskuse:

1) jen mírný nesouhlas s popisem písně If, a její "melancholiky" připodobněnou k "toku klidné řeky rovinatou krajinou nekonečných zelených luk", jak píše Petr. Myslím, že toto nevystihl. If je píseň u frustraci, i ten tichý vokál vyjadřuje únavu, v souladu s textem touhu odejít pryč, pocit vlastního selhání, nepochopení, a strachu z převálcování společností (Waters zpívá: a prosím, nestrkejte mi žádné dráty do mé hlavy).
2) Ad Petrovo neporozumění obalu: myslím, že krávy jsou reflexí úvodní části Milky Breast (mléčný prs), tj. té části suity AHM, co běží cca od 6. minuty skladby (klidné hammondy s těmi éterickými, přenádhernými vokály sboru).

22.06.2010 Caine | #

O ATM jsem vlastně poprvé až četl v knížce od Nicka Masona. A to už v té době od Floydů znal téměř všechno, skoro nic jiného jsem neposlouchal(a rozhodně to nepovažuju za chybu:-). Tak jsem si ji koupil a naprosto mě dostala. Deska je kompozicí i zněním podle mě dost podobná Meddlu, nejvíce asi tím, že jde o poslední alba Floydů, která nejsou myšlena jako koncepční a ani tak nepůsobí.

S písní Atom Heart Mother byly obrovské problémy ji vůbec nahrát. Občas to vypadává z rytmu a znova se vrací, protože nešlo skloubit sbor s doprovodem přesně podle metronomu. Navíc to bylo nahrané jen na osmistopé mikrofony a to se asi nejvíc podepsalo na zvuku, který taky není zrovna dvakrát kvalitní(zeď už je myslím nahraná na čtyřiadvacítky). Přesto všechno už jen za ni by si deska zasloužila pět hvězdiček, i kdyby všechno ostatní byl naprostý balast a my dobře víme, že není.
Asi bych vypíchnul léto'68 , to je totiž tak něco nádherného, tolik nápadů vměstnaných do pěti minut, které ve výsledku očekávaně neznějí jako guláš zvuků bez hlavy a paty, to je neuvěřitelné.

Pro jednu z nejpovedenějších rockových písní se symfoňákem, pro spoustu hudebních nápadů a pro geniální obal:-) dávám nakonec za 5...
reagovat

moonySK @ 22.06.2010 17:35:33
No, celkom fajn doska...Na tú dobu veľký risk...Súhlasím, Wrightova Summer 68 a Watersova If sú asi najkrajšie piesne albumu.

Ale nemám ho až tak rád ako Meddle. Nemyslím, že sa s Meddleom a piesňou Echoes dá porovnávať...Obe LP sú ale však dobré, ale štruktúrne odlišné...

PaloM @ 22.06.2010 18:33:19
Tiež si myslím, že album Meddle je podstatne lepší. Atom Heart Mother bol medzi poslednými originálnymi CD P.Floyd, ktorými som si doplil zbierku, lebo je dobrý. Ešte stále mi zostávajú Ummagumma a Final Cut, ktoré kupovať neplánujem.
Caine, 8-stopové mikrofóny máš zrejme preklep, asi si myslel 8-stopový záznam (magnetofón). "zeď" s malým "z" si zase myslel "The Wall". Prepáč, ak to bude čítať menej znalý fanúšik, nevie, o čom je reč. Je fakt, že zvukovo sú obidva tituly neporovnateľné.

Caine @ 22.06.2010 19:01:49
Ahoj
Pravda, s tím míkrofonem je to překlep.

Kdybych měl provnávat Meddle s Atom Heart Mother...no nevím. Na Meddlu mi některé věci skutečně přijdou jako výplň, i když se dají dobře poslouchat. To o Atom Heart Mother neplatí.

PaloM @ 22.06.2010 19:49:46
Ahoj, Caine :-)
Dať kravu na obal je fakt super nápad. Medzi tisíckami iných obalov musí rocker vedieť, komu krava patrí :-) Bez irónie, po geniálnom obale Dark Side... sa mi krava zdá druhá najlepšia v diskografii "floydov".

Caine @ 22.06.2010 20:21:15
Souhlas:-) no jo, Hipgnosis... Yes měli taky vesměs úžasné obaly od Rogera Deana... a pak taky The Lamb Lies Down on Broadway, to je nádhera

Filozof @ 23.06.2010 06:05:01
Bez ohledu na skutečnou kvalitu záznamu (která může mimo jiné být dána kvalitou přepisu na CD) se domnívám, že určitě není omezujícím prvkem osmistopý záznam. Například Kuře v hodinkách je odborníky po zvukové stránce hodnoceno mimořádně výtečně a bylo nahráváno na 4-stopý záznam.
Mohu vědět, na jaké aparatuře zvuk posuzuješ?

The Paul @ 23.06.2010 10:22:06
Pre mňa je Atom Heart Mother srdcová záležitosť a z obdobia pred Dark Side mám najradšej túto dosku. A vonkoncom mi nevadí nie celkom korektná synchronizácia orchestera. Skôr mám pocit, že veľa tých ktorí toto vytýkajú tejto doske to robia len preto, lebo si niekde prečítali že to tak je, a nie preto, že im to vadí pri počúvaní... (Caine neber to osobne, od veľa ľudí som počul túto výtku). Dokonca, ževraj druhá strana dosky je slabá... čo je tiež blbosť, skladba IF je nadčasová vec (jedine ma mrzí že ju Waters už nehráva na koncertoch). Fat Old Sun bol môj osobný vrchol na koncerte Gilmoura na zámku pri rakúskom Linzi. Summer 68 tiež nič nechýba... Áno, experiment s raňajkami je možno slabší, ale pasáže kde sa neraňajkuje, ale hrá, stoja zato...
Hudba je to proste skvostná, menšie technické nedostatky im odpúšťam... Jasných 5 hviezd.

Filozof @ 23.06.2010 12:15:37
The Paul
Netuším, jak je tomu v tomto případě, ale jinak jsi hnedka ve dvou směrech přesně trefil hřebík na hlavičku.
1) Mnoho recenzí mi přijde až zázračně poučených a dokonalých - bez nadhledu a znalosti kontextu sepsaná snůška toho, co sice není podstatné, ale někde jsem to vyštrachal a působí to "vědecky". Od doby internetu toho vědí všichni najednou nějak moc. Chtěl bych je vidět, až elmag. bouře postaví mimo provoz jejich počítače.

2) Dle mne 99,9 % posluchačů nějakou synchronizaci orchestru ani nepozná, natož aby ji řešilo. To snad jen sbormistr jako nemoc z povolání.

luk63 @ 23.06.2010 12:21:41
Poctivě se hlásím k těm 99,9 % laikům :-) a vůbec mi to nebrání v tom, aby se mi skladba a celá deska líbily už 40 let

Caine @ 23.06.2010 12:23:58
Pro Paula - Já to totiž napsal, protože se mi zdálo dobré to napsat(nikde níž tahle info myslím není). Nejsem ten typ, který by album snižoval kvůli zvuku a jestli to tak vyznělo, tak se omlouvám. Ale jsou i tací, kteří ano, to máš pravdu:-) ATM je skvělá deska.
Pro Filozova - Nevím, jestli se mým dvěma bedničkám o úhlopříčce 10 cm dá říkat aparatura:-), ale rozhodně poznám alespoň podstatnější rozdíly mezi zvuky jednotlivých alb. Porovnám-li zvuk třetího alba Zeppelinů, které bylo nahráno téměř ve stejné době s Atom Heart Mother, je to přeci jen dost podstatný rozdíl. Navíc ten orchestr musel mít tu doprovodnou hudbu puštěnou, aby se vůbec chytal a to je další narušení zvuku....

PaloM @ 23.06.2010 14:56:30
Je mi smutno, lebo o nesynchronizácii na "Atom..." som nič nevedel a kedykoľvek si odteraz pustím toto CD, budem to tam ušami hľadať :-)) Tu platí slovenské príslovie: "poznať sa chráň" :-)
Že je technicky horší zvuk je fakt a neverím, žeby to bolo prepisom na CD. Ak je kvalitný hudobný obsah, neodradí ma nekvalitný záznam. A ak je oboje kvalitné, to len poteší. Keby sa mi "Atom..." nepáčil, tak si to nekúpim. Ale mám zopár známych, čo sa ako prvé pýtajú nie na obsah CD či DVD, ale či technicky kvalitný obraz a zvuk. To skutočného fanúšika irituje.
Filozof, mám pocit, že tu na Progborade sa vyskytnú len výnimočne recenzie, ktoré zodpovedajú nie vlastným zážitkom z počutia danej hudby, ale tomu, čo píšeš - čiže prečítané, opísané z webu.
Záznam na viac stôp - to je veľmi zaujímavá téma. Jeden čas, ako študent, som túžil byť zvukárom, ale bez znalosti teórie hudby to nejde, tak som to rýchlo zavrhol. Ja to nikdy neviem posúdiť, na koľko stôp v štúdiu bol záznam urobený, to by ma musel niekto prakticky vyškoliť. Pri počúvaní som sa nikdy nad tým nezamýšľal. Skôr by som ľutoval odborníkov v danom fachu - "profesionálna deformácia" môže kaziť pôžitok z hudobného diela (všeobecne).

Borek @ 23.06.2010 16:49:51
Palo: Filozof nepíše, že problém 'mnoha až zázračně poučených a dokonalých recenzí' se týká přímo Progboardu, ale i mně to tak vyznělo. Souhlasím s Tebou, že tady se ale jedná o naprosto ojedinělý úkaz.
Z drtivé většiny zdejších příspěvků možno cítit nefalšovanou snahu o vyjádření vlastních pocitů, zážitků i zkušeností z poslechu toho kterého alba. Jsou tak tím nejcennějším materiálem, který tu je k mání. A také důvodem, proč jsem si před časem na Progboard našel cestu.
Podobným komentářům dávám jednoznačně přednost před pásovou výrobou tzv. odborných recenzí, které jejich profesionální autoři musí měsíc co měsíc stihnou dodat do uzávěrky v hudebních časopisech. Proti nim v mých očích směle obstojí i zde nedávno kritizované Martinovy pokusy, třebaže se v nich asi nedá vyčíst dokonalá 'znalost kontextu'. Nezpochybnitelná je totiž jeho znalost hodnocených alb, protože mu nechybí to hlavní - jejich dostatečná naposlouchanost.

moonySK @ 23.06.2010 16:53:44
Palo M:
Je to pravda. Keby sa to niekomu nepáčilo, nemusí si to kupovať. Ja však uprednostňujem Meddle...Ale to nevadí. Bohužiaľ, o "vrúcnom prijatí a nadšení z vynikajúcej LP" sa v prípade samotných členov PF hovoriť nedá.

Je to smutné...Pre nich mrhanie vinylom, pre poslucháčov zážitok...

PaloM @ 23.06.2010 17:38:20
Hej,tešia ma takéto reakcie. Hlavne oceňujem to obrovské hľadačstvo a novátorstvo v rockovej muzike, ktoré Pink Floyd vrazili do svojich albumov a tu najmä do titulnej skladby - suity.

Caine @ 23.06.2010 18:25:33
Jen bych se chtěl zeptat. Jsou ty reakce výše výrazněji spojené s mojí recenzí? Pokud ano, pak znovu podotýkám, že jsem v tom s tím zvukem a nahráváním viděl jen informaci, která se za prvé neztratí a za druhé nijak album neponižuje ani odborně nekritizuje. Samozřejmě se dal napsat sáhodlouhý článek plný pocitů, ovšem vzhledem k ostatním recenzím mi to už přišlo zbytečné... jestli to ovšem více vyhovuje, pak není problém

moonySK @ 23.06.2010 18:47:39
Caine:

Neboj sa...Mne sa tvoja recenzia páčila, a asi aj viacerym...možno práve preto sa tu rozvinula dlhá diskusia na tému. Pozri moju Deep Purple - Burn recenziu...na mňa nemáš :D :D :D...myslím tie odkazy. :D

PaloM @ 24.06.2010 06:10:36
Caine, tvoja informácia "nijak album neponižuje ani odborně nekritizuje" - súhlasím. Koľko ľudí, toľko chutí, tak si nerob starosti. Verím, že je všetko v poriadku - tak isto, ako aj naše reakcie.

Filozof @ 24.06.2010 06:58:51
Nemyslel jsem to jmenovitě na Progboard, spíš mi v hlavě mimoděk vyskočil Rock a Pop - ale i ten může být pořád lepší než průměr.
Já radši, když někdo píše o tom, co na tom CD JE. A co SLYŠÍ. O hudbě. A často je to snůška informací kdo s kým a proč o nahrával, v jakém byli stavu, proč zrovna to a to, případně co kdo o CD napsal jinde. Konkrétní info co je na CD za hudbu aby pohledal. Působí to někdy spíše jako vychloubání co všechno o tom vím.
(nic proti informacím, okolnostem a tak - také je to zajímavé, ale rád bych to vyvážené)

Caine @ 24.06.2010 19:33:17
moony: že jsi tu diskuzi v burn ale živil:-D, palovi děkuju, a pro filozofa: není to problém a beru to(máš pravdu, že je to možná lepší), na druhou stranu když ten článek už jednou je napsaný, tak se nedá nic dělat, nehledě k tomu, že takové škody zas nenadělal...

28.12.2009 Deadmonkey | #

Trvalo poměrně dlouho než jsem tomuto albu přišel na chuť. Nebylo to ani tak tím, že by bylo nějak zvlášť náročné, ale vždycky jsem ho tak nějak přehlížel. Obrovská chyba!
Nejradši mám Wrightův příspěvek - Summer 68 a suitu AHM (ten moment jak hudba graduje aby se dostala zpět k motivu ze začátku a do toho hrajou klávesy a tuby je prostě úžasný.)



reagovat

PaloM @ 28.12.2009 19:26:16
Aj mne trvalo dlhšie, kým ma krava zaujala :-) Celé CD sa mi páči, okrem Alanovych nekonečných raňajok - mám pocit, že na jeho mieste by som za 12 minút umrel od hladu. Škoda, že namiesto tejto skladby neprihodili pár kratších v duchu "predskokanov". Toto CD v origináli ešte nemám, ale plánujem kúpiť, u nás je do 10 eur.

martin69 @ 28.12.2009 19:31:56
Mně se Alanova psychadelická snídaně líbí . Jako teenager jsem si ji pouštěl pořádně nahlas a nesmírně jsem se při tom bavil . Výborné psycho .

Deadmonkey @ 28.12.2009 19:45:52
"alanovy nekonečné ranajky" jaks to poměrně vtipně nazval, jsou podle mě geniální improvizací a musíš uznat že to je dosud v hudbě nevídané. Myslím že PF měli v té době na experimenty tohoto typu plné právo a navíc se jim to dost povedlo, ty "hudební" části snídaně jsou skvostné.

catcher @ 28.12.2009 19:50:49
Velmi dobrá deska ... mj. obsahuje nesmrtelnou pecku Fat Old Sun (podívejte se jak ji David zahrál 37 let poté v Royal Albert Hall, to sólo na závěr je neuvěřitelné).

Zdeněk @ 16.01.2010 09:33:36
Kdysi jsme si tohle album dávali na vojně před spaním
z magneťáku - od té doby jsem ho neslyšel,jen ve mně přetrvává trochu jiný pocit než z ostatních alb Pink Floyd.Budu si muset znovu po letech poslechnout ev.opatřit.

14.04.2009 nowhere_man | #

Nemôžem si pomôcť, ale názory typu "najneprístupnejšie album Pink Floyd" či "album odradí poslucháča svojou náročnosťou" som nepochopil. Toto album je jedno z mojich najobľúbenejších od PF. Už po prvom počutí som vôbec nebol odradený, absolútne všetko mi sadlo a nesúhlasím s náročnosťou tohto albumu. Áno, bežná jednoduchá hudba to nie je, ale náročnosťou v porovnaní s mnohými progkapelami nevyniká.
Atom heart mother je prekrásna artrocková skladba, milujem ju a Echoes v mojej duši a ušiach na ňu jednoducho nemá. If - nádherná balada, ktorú som si svojho času púšťal donekonečna. Summer 68 a Fat old sun ma už tak nevtiahli ako prvé dve skladby, ale tiež sú krásne. A Alanove raňajky? Čakal som divočinu zvukov, občas tam boli, ale v skutočnosti to nie je "ťažká" skladba, v hraných častiach je veľmi práveže nepsychedelická.

Verdikt? Chcel som dať plný počet, ale uvedomujem si, že niektoré ďalšie albumy PF mi to jednoducho nedovolia.
reagovat

25.05.2007 Jester | #

Dosud jsem neslyšel dobré propojení rockové kapely s orchestrem. Jde mého jde v naprosté většíně o propadák (Yes, Deep Purple, Pink Floyd, Dream Theater, ...). Ještě že to zachrání aspoň trojlístek překrásných písní If, Summer 68 a Fat Old Sun. Poslední song je už jenom úlet, i když s pár hezkými motivy. Jako EP (viz zmíněné tři skladby) by to bylo za pět, jako LP pouze průměr (tři hvězdy).
reagovat

05.05.2007 Johndensmore | #

Po prepočúvaní Meddle a Dark Sideu som sa dostal k tomuto albumu. Paradox bol to, že predtým som si tento album nevšímal z dôvodu neprítomnosti prvej skladby na CD. Neskôr som si ju zohnal a album som začal počúvať. Atom Heart Mother je genialne dielo. Experimeny s orchesterom su naozaj genialne. Po tomto dlhom úvode nasleduje skladbička, jemnučká - If. Proste ´krása. Summer 68 - opät sa nám tu objavuje orchester- paráda. Fat Old Sun - pohodička ale trochu v nej cítim melanchóliu. Posledná časť ma veľmi nezaujala - Alan's psychedelic breakfast ma proste zatial neoslovila.
reagovat

05.10.2006 Tanmut | #

Neznám celou diskografii PF; moje smůla. Když jsem viděl obal tohoto alba musel jsem jej mít; jako fanouška PF, především tedy Odvrácené strany měsíce a Zdi, mne potkal menší šok. Instrumentální čtyřiadvacetiminutovku (2. nejdelší track co prozatím doma mám) mé vědomí nerozdýchalo; dnes musím připustit, že se jedná o mou nejoblíbenější skladbu od Pink Floyd - relaxuju u ní, kdy se dá(například s mírnou kocovinou si člověk nemůže dopřát lepší přípravu na běžné denní ruchy). Strhující repetice v druhé půli skladby se pravděpodobně ještě nikomu nepodařilo pokořit.
Dvojka If potřebuje dosti soustředěný poslech; podobný postup při textování lze vysedovat v Mother.
Další dvě písně jen dokreslují nekomfortní náladu alba. A Alanova snídaně... nevím, možná, kdybych bral drogy, něco by mi to říkalo.
Důležité pro hudební vývoj, ale jinak...
reagovat

14.01.2006 Kroger | #

Já se musím zastat Alanovy snídaně:-) Mě se ta skladba líbí,a to hodně.První část sice zní tak trochu jako hudba z večerníčku "Pat & Mat" ,ale všechno to má prostě něco do sebe...Úplně to navozuje tu atmosféru -vstávání, -snídání, -odchod z domu( ? :D).
No a po poslechu celého alba mám vždycky takový zvláštní pocit:)Ale ne nepřijemný,právě naopak.Je to skvělé,pohodové album:-)
reagovat

10.11.2005 NatkA | #

Počiatoční Pink Floyd boli veľmi nemelodickí,tak by to povedal smrteľník zvyknutý na chytľavé melódie ACDC a mnohých ďalších.Avšak ja napíšem,že počiatoční Pink Floyd boli veľmi psychodelickí,čož vysvetľuje aj skladba Atom heart mother,ktorú ja osobne,aj napriek onej už spomínanej nemelodickej časti a nesympatiám môjho otca voči tejto skladbe,zbožňujem! No nielen táto skladba vám rozprúdi krv v žilách,ale rozprúdi ju tak trochu inak...Ostatné skladby,vlastne celý album je viac menej takou pohodovou záležitosťou.Na mňa hneď v prvom okamihu zapôsobila okrem skladby Atom heart mother aj Summer´68 s úžasným Wrightovým klavírom.Všetky skladby,samozrejme majú niečo do seba,mňa však vôbec neoslovila posledná Alan´s psychedelic breakfast.Preto len štyri hviezičky.To nech vás ale neodrádza,aj mnou odvrhnutá skladba je v mnohých ohľadoch zaujímavá,takže toto album by určite nemalo chýbať vo vašej zbierke!Je to totižto nenapodobiteľný album!A dovolím si tvrdiť,že štýl tohto albumu je celkom ojedinelý a nikdy sa ho žiadna iná kapela nepokúšala imitovať.Takže kultovka:-)))
reagovat

Majo @ 13.09.2008 18:24:45
perfektny album :)

21.06.2005 floydík | #

Atom heart mother- súhlasím, že prvé ozaj skvostné album Pink Floyd. Trochu ma však zaráža, že v názoroch sa diskutuje o štyroch piesňach a celkom sa ignoruje tá najkrajšia- Summer 68. Samotný úvod je skvelý a následne aj celá jemná pasáž s gitarkou. Aj text je skvelý,stálo to za to, si ho preložiť.
reagovat

20.05.2005 Sabbath | #

První album, na kterém bylo skutečně vidět, že floydi nevědí coby. Titulní kompozice vznikla z inspirece od jiných skupin, které experimentovaly s orchestrem. V té době to zkrátka letělo. Výsledkem je dvacetiminutová kompozice s příjemnou melodií.
Pink Floyd se tak stali skutečnou art rockovou kapelou, která si s délkou skladeb opravdu velkou hlavu nedělá.
Ostatní skladby alba jsou výborné, zejména If. Výhrady mám pouze k poněkud nudné Alanově snídani.
reagovat

01.02.2005 Ryback | #

v roce, když každý koketoval s prog-rockem, mohli stěží Floydi zůstat stát stranou. ale- Dark side nejdříve hráli naživo (už počátkem roku 72), čímž skladby vyšperkovali, dobarvili,natáhli,vychytali mouchy- a pak to hodili na desku
- proč o tom píšu- protože je řada skladeb, která je na řadových albech, a mnohem lépe pak zní na koncertech, viz. Evžen, Saucerful of secrets atd. a hlavně, hlavně Fat old sun a Atom heart mother... škoda, že už tehdy Floydi nepracovali s materiálem způsobem, jakým pracovali na Dark side... zejména čtyřminutové (nebo jak je dlouhé) Fat old sun se nedá s následným psychedelickým live provedením vůbec srovnávat- a to nic proti křehkým baladám, skladba je to krásná i jako píseň na albu, ale je "namalované jednou barvou, zatímco na koncertech se z ní stal papoušek" :-)
reagovat

11.11.2004 mct | #

If – no, jasně, to je nejkrásnější píseň tady – „...a kdybych byl dobrý člověk/ rozuměl bych prázdnotě mezi přáteli…“
Alan´s Psychedelic Breakfast – jako autoři jsou zde uvedeni PF, do jaké míry se podílel na výsledku A.Parsons, to snad vědí jen PF a AP a ještě kdoví jestli. Je to zajímavé jako experiment, ale trochu zdlouhavé, ta hudba měla být trochu výraznější.
Atom Heart Mother – smyčce, sbory, Pink Floyd. 10 minutový remix bych z toho nedělala. Myslím, že právě v té postupné gradaci skladby je její síla, i když na poprvé to člověk nestráví. Trvalo mi to docela dlouho, než jsem k té skladbě našla klíč, určítě je hůř přístupná než cokoliv, co nahráli PF později. A pak ten fórek „Ticho ve studiu“ v té téměř nejsilněji hrané pasáži, což jsou jediná slova, která během skoro 24 minut zazní... Jsem asi výjimka, ale mně se AHM líbí tak, jak je.
reagovat

EasyRocker @ 19.12.2005 00:00:00
Nebudete tomu věřit, ale tentokrát se shodneme. I mě se deska líbí bez příkras a osekání. A v čem jsem asi absolutní výjimka, tahle velkoskladba mě chytla v podstatě už na první poslech, má v sobě něco strašidelného a neuchopitelného. Mým nejoblíbenějším kouskem na albu je ovšem Gilmourova "Fat Old Sun". Krása.
P.S. Můžete to brát jako první příspěvek do naší diskuse o hudbě ;-)

kubys @ 22.10.2007 13:42:27
U Alan´s Psychedelic Breakfast neměl Parsons žádný podíl...ani název není podle něj, ale jednoho z členů týmu PF Alana Stylese.

11.10.2004 MP | #

Toto album se velmi dobře poslouchá, jen mám výhrady ke skladbě Atom heart mother, která by byla dobrá pokud by se vystřihla ta nemelodická sekvence asi zhuba po patnácté minutě trvající asi pět minut. Jinak je to album velmi příjemné.
P.S. ¨Ty zvuky v poslední skladbě, taky nic moc.
reagovat

03.08.2004 crazydiamond | #

U tohoto alba doporučuji si nejprve poslechnout 3 kratší skladby, které vás určitě zaujmou a kvůli kterým budete ochotni odpustit nedostatky jak v dlouhé titulní skladbě, tak v Alanově snídani.

AHM: zde je jasně vidět, že to je první Floydovský pokus o opravdovou skladbu, lépe řečeno symfonii a nakonec to nedopadlo tak dobře, jak mohlo. Myslím, že kdyby se z celé písně udělal tak 10 minutový remix, tak by to bylo mnohem poslouchatelnější. Ale i k této skladbě získáte časem kladný vztah...
If: tak tohle, to je skvost. Krásná, roztomilá melodie, výborný text, prostě super.
Summer´68: nedosahuje úrovně Watersovy If(hlavně textově), ale i tak je velice dobrá, dá se výborně poslouchat.
Fat Old Sun: to se nedá komentovat, to musíte slyšet. Nádherná, melancholická píseň o Cambridge a o mládí - krása.
Alan´s Psychedelic Breakfast: dá se poslouchat, ale opět bych jí zkrátil...

celkové hodnocení: toto první nepsychedelické floydovské album převýšilo mé původní očekávání, ale je spíše schůdkem z psychedeliky do art rocku, kde se pak nalézají ty největší skvosty Floydů.
reagovat