Asia - Aqua (1992)

Jestli si mám pod pojmem aristokratický rock představit jedno jediné album, nebude to žádné jiné než nahrávka od kapely Asia z roku 1994 ukrývající se pod názvem Aria. Nejenže to byla má první nahrávka od této kapely, ale i stylu a podobné produkce vůbec. Nahrávka Aria se mi vryla hluboko do srdce. Dodnes na ni nedám absolutně dopustit, a v jejím případě nejsem schopný běžného objektivního pohledu nezatíženého vzpomínkami, autenticitou doby a poznáváním kouzla takové muziky. I když i první tři nahrávky Asia jsou u mne bodového maxima snadno dosažitelné, desce Aria se žádná z nich nepřibližuje. Její kouzlo je v mém případě zkrátka neopakovatelné a neskutečně silné. Aria = aristokratický rock a opačně. Aria = to nejfantastičtější A.O.R, jaké jsem kdy slyšel, ten nejkouzelnější pompézní rock. Hudba velkolepých melodií, úchvatných aranžmá, procítěných refrénů, zpěváků se zlatem v hrdle (Journey, Foreigner, Magnum), zkrátka muzika, která cílí přímo na srdce a vaše emotivní smysly.

Z éry s Johnem Paynem mám v těsném závěsu ještě desku Arena, ale z těch dalších mne o svých kvalitách nepřesvědčila ani Aura, a už vůbec ne Silent Nation. O nějaké návaznosti na polovinu let devadesátých ani nemluvě. S deskou recenzovanou jsme si kdysi prostřednictvím krátkého nástřelu do oka nepadli a já ji na dvě desetiletí ze seznamu možných adeptů úplně vydělil. Myslím si, že ani nejde dlouhodobě sehnat a já na ni narazil až nedávno prostřednictvím Discogs, kdy jsem začal reálně přemýšlet, proč jí vlastně nedat šanci k doplnění sbírky.

Když ji dnes během několika týdnů asi podesáté poslouchám, ťukám si na čelo a přemýšlím, proč je někdy posluchač naprosto zbytečně zaujat předsudky, nebo jen opakuje svůj dřívější postoj. Ne, samozřejmě tu nejde o žádné sestřelení z pomníku nesesaditelnosti její o dva roky mladší sesternice Aria, ale s nastraženými sluchovody a v reálně uvažujícím spektru vyznívá nahrávka Aqua podobně úchvatně jako věci příští. John Payne je zkrátka famózní a onen brokátový, barevně vyšívaný aristokratický kabátec mu pasuje lépe, než kterémukoli jinému shouterovi z podobné stylové dimenze. To díky jeho hlasu a samozřejmě i neskutečně kreativnímu (ve spojitosti s jeho osobou) klávesovým rejstříkům Geoffa Downese (kam se v posledních dvaceti letech poděl jeho tehdy originální rukopis?) mohla kapela Asia v devadesátých letech znovu svobodně dýchat a doširoka roztáhnout své umělecké perutě.

Spíše studiově a trochu uměle seskládaná sestava (tři kytaristé, tři bubeníci) absolutně nepůsobí jako nějaký "all stars" projekt či snobsky vybudovaná továrna na prašule. Zdejší muzika šlape jako ten nejlépe namazaný stroj. Produkce je nablýskaná, pompézní, příjemně zateplená, třpytící se všemi pastelovými barvami a odstíny. Jednotlivé songy nepostrádají nosné linky, spousty nápadů a vychytávek, tempové obměny, poutavé aranže, přesvědčivé instrumentální výkony a hlavně atmosféru a emoce. Asia je dokáže dávkovat přiměřeně a s citem. Proto tu nehrozí patetické výlevy ani přeceděná vlezlost. Nahrávka náleží do devadesátkové epochy, nikoli do té o dekádu starší. Žebříčky té doby lámou kapely zcela odlišné a tak se ambice souboru mohou zaměřit na kvalitu songů, ne na trhání hitparád.

4,5*
reagovat

oř @ 03.03.2019 13:19:45
Taky mám Asii moc rád. Koukám, že společně ještě s Pegasem jsme tady v posledních měsících jediní propagátoři této kapely. Je to zvláštní, podle mě jsou podobným dinosurem jako King Crimson, Yes, nebo Van Der Graaf, kteří jsou u nás podrobeni nepochybně mnohem větší pozornosti než Asia. Že by dnešní proggenerace neměla ráda melodie?

dan @ 04.03.2019 18:10:20
Dnešní mladá generace nemá vůbec tucha o tom, co tu většina z nás snobsky nazývá progem. Věkový průměr návštěvníků progboardu by tohle tvrzení jen potvrdil.

Stanley63 @ 04.03.2019 18:26:02
Mezi fanoušky Asie si mě můžete s klidem připsat taky (63 v mém nicku je rok narození), i když s výhradou - první 2 desky bez diskuse, a z těch ostatních by se dalo udělat výborné dvojalbum (skladby jako např. Youre a Stranger, Finger on my Trigger apod. nemají chybu, ale je jich bohužel v budoucí době málo).

oř @ 05.03.2019 05:56:22
Dane kde bereš jistotu o věkové hranici zdejších dopisovatelů?

dan @ 05.03.2019 18:14:35
Někteří to mají v profilu, někteří to netají a někdy si to domyslíš. Ale zrovna Dream T tu mají slušnou základnu v mladé generaci.

Pegas @ 07.03.2019 22:35:11
dan: Já bych tu mladší generaci tak nepodceňoval. To není o věku.

dan @ 10.03.2019 16:06:02
Tvrdím že to je o věku. Copak si někdo z mladých dnes buduje fonotéku, zabívá se sběrem cd, nebo má zájem o starou muiziku? Stáhnout, streamnou, jednou pustit a hupky zase dál. Rychlá doba si žádá rychlý přístup.

S.C.A.Lytch @ 10.03.2019 20:54:21
2 Dan: A já tvrdím, že to není o věku :) Tebou zmínění Dream Theater, jako příklad hudby mladé generace, jsou totiž jen o 4 roky mladší než Asia. Pravda, první album vydali až v roce 1989, ale i tak mezi nimi nezeje velká časová propast - pokud tedy bereme v potaz dobu vzniku a ne věk hudebníků.

Dle mě jsou superskupiny vždy trochu zastíněny domovskými skupinami svých členů. Když už byli zmíněni Dream Theater, tak bych jako příklad uvedl Sons of Apollo. O Dream Theater je tu toho napsáno mraky, o Journey, Mr.Big a Black Country Communion se taky něco najde, ale o Sons of Apollo - kapele členů zmíněných skupin, nic krom jednoho hodnocení.

Po odchodu Johna Wettona jsem skupinu ASIA jaksi pustil ze zřetele... dostal jsem se k ní později na další řadovce, nazvané Aqua, na níž se sešla kupa muzikantských es, aby vytvořila docela pěkné, nadýchané, pomprockové dílko, sice nijak převratné, leč profesionálně dokonalé. Příjemné a pohodové album, které sice zdaleka nedosahuje kvalit debutu či dvojky nebo trojky, nepřekvapí, ovšem ani vyloženě nezklame.
reagovat

Mohyla @ 11.07.2011 09:36:41
b.wolf, ako píšeš vľčko, profesionálne dokonalé, pohodička na počúvanie.