Kaipa - Inget nytt under solen (1976)

Gitarista Roine Stolt sa nepochybne zapísal do dejín progresívneho rocku ako jeden z jeho najvýznamnejších predstaviteľov. A hoci sa mi do širšieho povedomia dostal až svojimi neskoršími projektmi typu Flower Kings alebo Transatlantic, fakt, že ide o muzikanta aktívneho už v 70. rokoch minulého storočia, ma priviedol aj ku skupine Kaipa. Tá sa síce tiež etablovala aj v „novoveku“, aktívna však bola aj v spomínanej dekáde. Do zbierky sa mi podarilo zaradiť jej druhý album Inget nytt under solen z roka 1976 a neľutujem.

Prečo? Politicky korektný opis vzývajúci ľudskú nemohúcnosť, ako sa to bežne deje v internetovom prostredí, by ponúkol asi takúto odpoveď: „Album obsahuje dlhé i krátke skladby, hudobníci hrajú na svoje nástroje a mne sa to páči. Je to klenot!“

Takto si mnohí predstavujú to správne písanie o muzike. Nikoho neurazí, nikoho nenadchne a vlastne ani nič nepovie, však? O nejakom duševnom nasýtení a priestore pre premýšľanie ani nehovoriac. Čo mám teda dodať a nikoho sa nedotknúť? Ako pokračovať? Azda zvolím buď východný celistvý opis albumu alebo západný analytický prístup zameraný na detail skladby po skladbe. Oboje má svojich priaznivcov i odporcov, nie je skvelé, že im internet umožnil rozčuľovať sa takpovediac konštantne?

Nuž, k ničomu som nedospel, a tak sa vykašlem na verejnú mienku a urobím to po svojom. Viem, nie je to NIČ NOVÉ POD SLNKOM.

A práve to v preklade znamená názov tohto albumu. Skenet Bedrar je dvadsaťminútová náladovka, nikam sa neponáhľa, tóny sa lenivo rozlievajú do éteru a zároveň pôsobia troška znepokojujúco. Akoby sme mali nacistov v parlamente, ale však čo! Určite to dobre dopadne... Našťastie, hudba nekandiduje, ale teší. Ja mám rád, keď hudobníci dokážu zložiť melódiu. Tu sme uprostred melodických hodov prakticky od začiatku. Nie, že by bol každý motív silný ako Herkules, ale nikdy sa nestratí ako nádej zoči-voči realite. Spevu je pomenej, zato gitara a klávesy si v nej vytvorili výnosný sólový biznis.

Na druhej strane platne sa nachádzalo päť kratších hudobných útvarov. Náladou sa nevymykajú úvodnému opusu, Ömson sken dumá o nesmrteľnosti chrústa, Korståg velebí krížové výpravy, akoby to boli nejaké vznešené podujatia, ktoré treba ospevovať, Stengrodornas parad má hravú, ba až rozprávkovú atmosféru. Je fajn počuť, že sa hudobníci nebrali iba vážne. Hoci ani to nie je na škodu, ako dokazuje selanka Dagens port. Titulná skladba Inget nytt under solen je asi najmelodramatickejšia vec na albume. Nedokáže však udržať fazónu a rýchlo skĺzne do letargie. Asi ako keď sa mileniál tvári, že hrozne trpí, keď vypadne internet v mobile.

Štyri bonusové skladby v angličtine s hosťujúcim spevákom ponúkajú pohľad na to, ako by album mohol znieť, keby vyšiel v medzinárodnom (čítaj anglickom) prostredí. Nestalo sa. Aj tak som spokojný, že ich nemecké vydavateľstvo Tempus Fugit v roku 2015 na svoje CD vydanie zaradilo.

Inget nytt under solen  je výborný album plný podmanivej melodickej muziky. A to je veru črta, ktorú dokážem oceniť. A vy?

Antony @ 22.09.2025 14:09:58 | #
"vykašlem na verejnú mienku a urobím to po svojom."

Recenze je vyjádření individuálního hodnotícího názoru na (v tomto případě) umělecké dílo. Proto tento textový útvar na jednu stranu musí naplňovat onu subjektivní individualitu názoru, na druhou stranu musí zachovávat objektivní parametry recenze (aby místo ní nevznikl třeba návod na venčení psa).

Je dost zvláštní, kolik lidí to dělá přesně naopak. V hodnocení se snaží být objektivní, což je principiální nesmysl, kdežto formu recenze překroutí na něco úplně jiného, jak se jim subjektivně zachce. Zjevné nepochopení zadání vede k humpoláckým slátaninám, jejichž čtení je za trest. Nechce se mi místo zážitku z recenze čtenářsky otravovat s pseudomuzikologickými rozbory, s biografickými popisy každého prdnutí, se zážitky pisatele na koncertu, a tak podobně. Pokud toto převládá, je to diskvalifikace, červený praporek.  

Samotné literárání zpracování recenze odráží schopnosti a úroveň autora. Osobně považuji jedince, kteří se úporně drží playlistu a jedou stylem "co skladba to odstavec", za pisatelsky neinvenční. V podstatě rezignovali na jakoukoli kreativitu při tvorbě textu, jen roboticky vyplňují tabulku příslušnými údaji. Znám týpky, co se ani o nic jiného nesnaží. A tak bez ducha plácají na web své strojově vyplněné formuláře se skálopevným přesvědčením, že to jsou recenze. 

O to více ocením skutečnou recenzi, napsanou po svém, klidně i excentricky.

Takže, správně.

Název druhé desky „Inget nytt under Solen" z roku 1976 znamená v překladu „Nic nového pod sluncem".
Takto by se s nadsázkou dal popsat materiál druhé desky švédské Kaipy, ovšem v tom pozitivním slova smyslu. Kapela hraje ve stejném složení, stylové zaměření je také shodné, rovněž i vydávající firma.

Kapela se ve Skandinávii stává známou, hodně koncertují. K produkci desky byl přizván jakýsi Leif Masses, který v té době nebyl ještě příliš známý, nicméně za pár let tento člověk bude produkovat fošny Black Sabbath, Jeffa Becka či Europe.

V hudbě samotné cítím malý odklon od vlivů švédských lidových melodií v kompozicích samotných, nahrávka má celkově takový rockovější, sevřenější a chladnější zvuk.

Ústřední nahrávkou je bezmála 22 minutová suita „Skenet Bednar",která je rozdělena do 5 částí. Touto skladbou se Kaipa katapultovala mezi takové velikány art rocku, jako jsou Yes či Genesis. To je skutečná hostina o několika rozdílných chodech, které se nepřejí i po desítkách servírování. Najdeme tu vše, pomalé, jemné pasáže, které plynule přechází do rychlých rockových částí podpořenych hradbou kláves, tím vším se proplétá skvělá Stoltova kytara.
Neméně zdatné a v podobné kvalitě jsou i další jednotlivé písně, kytara nijak zbytečně neexhibuje, je plně zapojená a spolupracuje se syntenzátory či hammondkami a skvělá rytmika hutní spodek – opět se tu můžeme potkat (naposledy!) s výborně drsným zvukem basáka Tomase Erickssona. Jen necelou minutu trvající poťouchlost „Stengrodornas parad" bych klidně oželel.

Z hlediska skladatelského je vidět, že monopol na autorství písní klávesisty a zpěváka Hansa Lundina padnul. Jen do toho nejdelšího opusu na desce si nedal zasahovat, jinak většinu ostatních skladeb má na svědomí kytarista Roine Stolt, ve dvou případech spolupracoval na písních i s bubeníkem I. Bergmanem. Je ale slyšet, že hudební materiál dokončovali společně , neboť všechny kompozice zní vyrovnaně a mají stejný zvukový kabát.

Recenzuji z poslechu remastrované edice „The Decca Years 1975-78". Na něm se nachází 4 bonusy – anglické verze písní, které nazpíval švédský rockový bard Lars Hoflund. V tomto ohledu se Kaipa zachovala nestandartně. Aby jejich angličtina dobře zněla, tak angažovala na tyto demo snímky cizího zpěváka s jiným výrazem a barvou hlasu. Tyto snímky měly posloužit jako vzorek pro firmu Electra, aby mohla prezentovat kapelu na anglicky hovořícím trhu. Nakonec však manažeři od tohoto nápadu upustili...

reagovat

Brano @ 09.03.2017 10:40:02 | #
Najlepší album od starej Kaipy,lepší ako debut.

b.wolf @ 09.03.2017 11:44:34 | #
Na tuto skupinu se chystám příští týden po poslechu několika alb The Flower Kings. Zatím jsem si jenom poslechl teaser Skenet Bedrar a zní to fantasticky. Už se těším.

jirka 7200 @ 09.03.2017 13:38:00 | #
to b.wolf : já zvolil opačný postup, zatím jsem však plně pohlcen produkcí Kaipy.....:-)

Druhé radové album švédskych art rockerov je tohoto času staré 28 rokov a pri jeho počúvaní ma zaplavuje množstvo pocitov, istej nostalgie a spústa otázok.
Prvé, čo ma napadlo je: tak toto sú korene dnešnej (relatívnej) slávy a úspechov nielen reaktivovanej novej zostavy skupiny KAIPA na čele, samozrejme opäť s Hansom Lundinom, ale snáď ešte viac The Flower Kings kapelníka Roine Stolta, ktorý prvé ostrohy a skúsenosti art rockera naberal práve v pôvodnej zostave KAIPA ešte ako postpubertálny mladíček. Aj dnes je v zostave znovu fungujúcej Kaipy verným sekundantom Hansa Lundina, personálne sa obmenil už len zostatok muzikantov skupiny.
Druhé, na čo myslím pri počúvaní tejto bradatej nahrávky je paralela s našou, teda československou art rockovou, či progresívnou scénou v druhej polovici 70. rokov, keď napriek zúriacemu politickému normalizačnému procesu, zasahujúceho negatívne aj do kultúry, teda aj do muziky veľmi slušne fungovali a tvorili kapely, ako Blue Effect, Synkopy, Collegium Musicum, Fermata, ktoré pri konfrontácii aj s touto nahrávkou skupiny KAIPA môžu pokojne zostať, bez mindrákov so vztýčenou hlavou...
A kde je dnes KAIPA, kde sú dnes The Flower Kings, kde sú na druhej strane Blue Effect, Synkopy, Collegium Musicum a Fermata...
Výborné album je zložené z pôvodnej šesť skladbovej, švédsky spievanej verzie (sólový spev šéfa kapely Hansa Lundina), nahraného v lete 1976, ďalej zo štyroch bonusových, anglicky spievaných skladieb z roku 1977 (spevák Lars Hoflund je lepší, než Hans Lundin),živej, štrnásť minútovej verzie eposu ?Skenet Bedrar?, nahranej v roku 1978 v Kodani(spev Lars Hoflund)a album uzatvára krátka inštrumentálna miniatúrka ?Fran det ena till det andra?.
Pôvodné šesť skladbové album obsahuje 22 minútovú suitu ?Skenet Bedrar? a päť kratších skladieb a skutočne, aj napriek dobe a analógovému spôsobu nahrávania tu cítiť a počuť hudobné postupy, ktorými dominuje dnešná tvorba The Flower Kings a reaktivovanej Kaipy.
Stále mi behá hlavou fiktívna predstava, že je rok 1977-78 a na jednom pódiu na dvojkoncerte by sa stretli vtedajšia KAIPA a Blue Effect (v čase vydania albumu ?Svitanie?, alebo počas prípravy dosky ?Svět hledaču?). Nemám ani trochu obavy - táto konfrontácia by sa skončila nerozhodne - obidve kapely by dopadli veľmi, veľmi dobre...


reagovat