Kansas - Drastic Measures (1983)

30.09.2020 horyna | #

Mezi příznivci kapely Kansas bychom jen stěží našli více zapíraný titul, než jakým je deska Drastic Measures. Jednak proto, že na ní nezpívá mezi fanoušky velice oblíbený Steve Walsh a druhak, což je hlavním kamenem úrazu, jde o stylově nejvzdálenější počin tohoto souboru od jejího původního repertoáru. Styčných bodů ke klasickým Kansas, tedy těm, které většinová posluchačská obec bere za ty nejpravější, zde moc nenajdeme. Přesněji řečeno žádný. Alespoň já jsem snad krom několika drobných náznaků nic podobného nezaznamenal. Kapela na D. M. nehraje ani hard-rock, ani jižaninu a progresivní se nesnaží být už vůbec. Alespoň ne v rámci svého vývoje. Kansas zde naprosto jasně inklinují k mainstreamu osmdesátých let. Z desky se line jak soft-rock, často se volí kurz k A. O. R., zaznamenáme rovněž trochu pompy a tak často i úplně běžný pop oné doby.
Pokud si v hlavě načrtneme v rychlosti žebříček do té doby největších, či nejúspěšnějších rockových kapel sedmdesátých let, alespoň částečně stylově s Kansas spřízněných myslím, že první místo v kategorii "kdo z vás se nejméně stravitelně dokázal sejít s dobou", obsadí u mnohých právě Kansas. Protože ani Yes, ani Pink Floyd, ani Rush, Toto a už vůbec King Crimson, nejsou tak kategoricky jiní a "nepřijatelní". Hůř už na tom dle mého byli snad jen Queen (dle jiných jistě i Uriah Heep).

Obě desky s Johnem Elefantem jsem léta letoucí přecházel bez hlubšího zájmu snažit se je více poznat. V poslední době jsem začal pracovat na tom, zkompletovat si diskografie několika z největších černých koní své sbírky. Ale Kansas jsem do užšího výběru nezahrnul. Byl to až kolega Petruco, který moderuje na rádiu Hey pořad o rockové muzice a pravidelně na Progboard dává příspěvky ke každému z dílů. V jednom takovém vysekl právě Kansas s písní Fight fire with fire. Hned jsem zpozorněl a chvíli zapřemýšlel, odkud pak onen název pochází. Ze kterého alba. Ale jelikož mi tento pojem nic neříkal, hbitě jsem usoudil, že to bude jedna z Elefantích nahrávek. Jasně, je to úvodní song patřící právě k desce recenzované. Až na tento popud jsem si obě alba pustil a bryskně usoudil, že to až taková trága není. Tedy je jen pro ty, kteří na Kansas hledí stále totožnou optikou Leftoverture. I já bych před deseti lety s touto deskou poslal dotyčného do kopru, kdyby se mi snažil narvat statě o tom, že není tak zlá, jak se o ní traduje. S odstupem několika let se ovšem na popovou problematiku kapel pokračujících i v neblaze ošetřené hudební desetiletce osmé, dívám se značnou rezervou. Netvrdím, že jsou originální, či instrumentálně a hlavně skladatelsky bezchybné. Jsou jaké jsou, páč doba si to tehdy žádala. A už vidím skladatele, kteří si nepřáli být úspěšní a nechtěli si vydělávat hudbou na živobytí. Hudebníci bez ambicí neexistují (dobře okrajově asi ano), a tehdy neexistovali určitě v počtu ještě menším.

Pokud mám tuto sbírku nějak sesumírovat, rozdělím ji asi takto:
Velkolepý hit, naprostá pecka s náznaky rocku v té nejlepší tradici osmdesátkové muziky – to je úvodní skladba Fight fire with fire. Song je postaven na velice sugestivním a procítěném Elefentově zpěvu, nádherných klávesách a jemných záchvěvech akustikých kytar. Velmi povedené.
Dále tu máme velice dobré soft rockové kusy v úplném závěru desky, písně End of the age – což je hutnější, stavebně zajímavá skladba s množstvím klávesových ozdob a výborným refrénem, a poslední Incident on a bridge – zasazena do složitějšího tempa s výrazněji promlouvající kytarou.
Pak dvojice baladických námluv skrze songy Andi (povedená věc doprovázená oduševnělým zpěvem s velice tepelně přilnavou atmosférou), a sedmou Don't take your love away – patřící k vrcholům desky. Song vyvěrá z klasického baladického podkladu, ale postupně se z něj stává slušně gradující jezdec.
Tak, to máme pětici songů patřící k výrazně lepší polovině. Zbylé čtyři věci už zastupují spíše průměr Going through the motions a „divná“ Get rich v tom lepším případě a písně Everybody's my friend a Mainstream v tom výrazně horším. Tady už se moc chválit nedá. Jde o soudobou směsku laciných popových melodií navlečených do nelichotivého kabátce podbízivosti, navíc zbavené veškeré umělecké korektnosti a zásad.

Závěrem tedy žádná velká hostina (pamětník let sedmdesátých by jistě řekl rovnou žranice) se nekoná. Přesto osobně nemůžu říct, že bych měl s deskou nějaký zásadní problém. S narůstající častější přílnavostí k podobné hudbě "sloužící lidu v letech osmdesátých", nemám problém něco prominout, nebo dělat, že to neslyším :-) Občas se při podobné nahrávce prog-rockerovi zkřiví úsměv ve tváři, to ano, něco zkrátka nelze přejít, nebo určitý song s poslechem nepřeskočit. Pro mne je Drastic Measures pohodovým albem přijatelné chuti, mající se značkou Kansas společný snad jen nápis své rodičky.



reagovat

Jarda P @ 30.09.2020 05:45:15
Obě desky s Elefantem jsem kdysi dotáhl z burzy, nahrál, ale jelikož mě zklamaly, už jsem je později na CD nepořídil. Ani to nemám v úmyslu, nemá cenu ztrácet čas jejich posloucháním v době, kdy je ho méně než za mlada.

legolas @ 30.09.2020 10:20:28
Nejkontroverznější dílo Kansas. A dost možná celé desetiletky. Některý skladby nejsou špatný, ale některý jsou otřesný. Tři hvězdy s velkým přimhouřením. Každopádně díky za recku na neoblíbený titul.

PaloM @ 30.09.2020 20:42:51
Pred niekoľkými rokmi som sa prepočúval takmer celou mp3 diskografiou Kansas. Tento album som zavrhol, lebo to nie je hudba Kansasu. Podobný problém som mal s Uriah Heep, čím viac sa odklonili od svojho typického štýlu, tým mi viac splynuli s pop rockovýmm mainstreamom.
Diskogragie už dávno nekompletujem. Nepotrebujem mať pilocit vlastníctva konzervy, ktorú nebudem počúvať.
Marek, dobre sa to čítalo a ďakujem. Pre Teba to iste zmysel malo takto sa vysporiadať so slabým albumom obľúbenej skupiny. Ja by som tomu toľko času nedal.

PaloM @ 30.09.2020 20:47:15
Oprava: nepotrebujem mať pocit vlastníctva...
Štve ma, že idiotský editor v mobile vyrába hlúposti.

Myšák @ 01.10.2020 03:37:40
Výborný osmdesátkový album. Je mě jedno kdo ho nahrál. Když ho poslouchám, tak na to nemyslím. Slyším muziku, ne název. Takhle se tehdy myslelo a dnes to každý zavrhujete. Přitom jste v tom žili taky.

PaloM @ 01.10.2020 07:47:40
Myšák: mýliš sa. Žili sme vtedy, nie v tom.
A mnohí sme úspešne odfiltrovali mizernú a odpadovú muziku. Tak ako vtedy, tak aj teraz. Nehovorím o recenzovanom albume, ale všeobecne. A samozrejme nehovorím o žiadnej konkrétnej dekáde.

Aby bolo jasné. Od kvalitnej renomovanej skupiny očakávam originálnu hudbu, ktorou sa odlišuje od ostatných a od mainstreamu. Iné je neo prog, to je špecifický žáner.
Ak chcem počúvať kvalitný pop rock, vyberiem si na to speváka či skupinu, ktorí sú v tom žánri dobrí a je im ten žáner vlastný.

jirka 7200 @ 01.10.2020 10:55:42
S horynovou recenzí souhlasím, napsal to objektivně a že se mu podobná produkce mu nijak nevyčítám, každý posloucháme to, co se nám líbí.

K osmdesátkové produkci Kansas jsem se vyjádřil svou recenzí In the Spirit....dál to nebudu rozpitvávat.

Jen bych se vyjádřil k té obhajobě osmdesátkového pop stylu, které propadlo dost kapel různých rockových oblastí. Nechci zevšeobecňovat, mnohé desky se skupinám náhle měnícím styl dle potřeb doby i v tomto období povedly, ale z velké části to byl propadák, kde bylo jasně slyšet, jak kapelám ten nový směr není vlastní a nutí se do něj jen kvůli vidině finančního zisku. Byli nabírání externí skladatele, producenti leštící zvuk apod......prostě byznys.

Takovéto desky u mne nikdy rehabilitovány nebudou, protože tam z toho ten kalkul přímo čišel. Obhajovat hudebníky, že chtěli být úspěšní je pro mne totéž, jako říci : "Chtěl jsem se mít v osmdesátkách dobře, tak jsem vstoupil do strany. Měl jsem rodinu a chtěl jsem byt, tak co".

Jde o to jakou cenu kdo byl ochoten zaplatit. Někteří muzikanti platili ztrátou důvěry svých fandů, kterou museli velmi dlouho poté napravovat......

23.07.2012 | #

Mám čest poprvé recenzovat toto výborné album.
Koncept Kansas 80. let mi dost sedí a kapela neztratila žádné své kouzlo a charakteristický zvuk vůči 70. létům.
Máme to záčátek FIGHT FIRE WITH FIRE:
Velmi dobá píseň kde John Elefante předvádí co s hlasem umí. Výborná vypalovačka na začátek

EVERYBODY'S MY FRIEND:
Trošku možná vlezlý motiv s tím '' Hello, Hello'' Ale pro mně též dobrá věc. Název skladby možná demostruje, v jakém rozpoložení Kansas právě byli.

MAINSTREAM:
Název písně zde mluví za vše. Mainstream - hlavní proud.
Pro fanouška Kansas dobrá věc.

ANDI:
Taková rychlejší balada s famozním zpěvem J. Elefanta.
Nevím co k tom tomu víc napsat- prostě tak se mi to líbí.

GOING THROUGHT THE MOTIONS:
Originální úvod a pak zajímavé tempo od Phila Eharta na Hi-Hatku.

GET RICH:
/zbohatni/ Toto jsou prostě Kansas 80. let. Se vší originalitou.Zde navíc ozdobené cinkáním penízků na závěr.

DON'T TAKE YOUR LOVE AWAY:
Jakés takés vyvrcholení alba. Opět z mé strany jenom slova chvály.

END OF THE AGE:
Snadno zapamatovatelné melodie. Nic špatného.

INCIDENT OF THE BRIDGE:
To je příjemné zakončení kterým Kansas nic nezkazili.

Po poslechu všech písní zjistíme, že každá si zachovává svou originalitu a někdy i prvky charakteristické pro Kansas z 70. let.
Neodvážím se hodnotit toto album níže než Leftoverture. Je jasné že někomu se prostě 80 léta nelíbí, ale toto album je důkazem, že Kansas neztratili nic ze své přitažlivosti a stále se jedná o kvalitní muziku pro skalního fanouška Kansas žádném případě nehodnou zavrhnutí..
reagovat

honanek @ 23.07.2012 20:44:31
Ano,věřím,že toto album neznalého posluchače sedmdesátých let přitahuje.Já však s hrůzou sledoval,jak Kansas na burze kupují pouštěči z diskoték a několikrát jsem zaslechl i jak se baví.
Ne,že by album bylo špatné,ale já byl zvyklej na plochy,vyhrávky-čím delší,tím lepší.
A u Kansas to platilo obvzlášť.
Po letech jsem ho vzal na milost ale přecejenom...
I na živo to není ono.
Vinyl Confessions a Drastic Measures není to pravé
ořechové.
Jednu pozitivní poznámku mám-fajn se na to trsá...
Jinak za 3-spíš 2.

@ 24.07.2012 06:59:21
Já jsem znalý 70 let.. A moc dobře vím jak to tehdy znělo. Mám ny mysli Point.., Leftvoerture..,monolith..
Prostě si myslím, že toto album není vůbec horší a stále mně to baví jako 70 léta. Třeba Audio vissions honotím jako perlu v jejich diskografii.
Poté přišel Elefante a Vinyl Confessions je trošku v jiném duchu ale ne špatném... Tak to vidím já.

Mohyla @ 24.07.2012 07:23:15
Jan Kratochvíl. Zdravím ďalšieho priaznivca skupiny Kansas!
Pokladám tento album tiež za celkom vydarený, v zhode s recenzentom. Myslím, že Kansas vlastne ani nejaký prúseristický album nevyrobili. Ich úroveň osciluje od dobrej k vynikajúcej./V hviezdičkovom hodnotení od troch do päť. Zhodou okolností som včera pri jazde na bicykli dumal nad slovným spojením osemdesiate roky. Dnes čítam rozsiahlu debatu na túto tému aj k recenzii albumu Pink Floyd - The Final Cut.Dostalo sa do polohy: Tvorba osemdesiatych rokov = automaticky niečo druhoradé. S týmto prudko nesúhlasím!

honanek @ 24.07.2012 15:06:30
Ty sedmdesáté roky jsem myslel ohledné Kansas,ne všeobecně.Chtěl jsem vyjádřit jednodušší tvorbu,písničkovější.
Když album poslouchám,profrčí okolo a nic nezanechá.
Pár melodií pěkných a nic.V tvorbě Kansas není vyloženej průser,ale tohle je slabota.

Jarda P @ 25.07.2012 06:30:48
Pro mě jsou Kansas s Elefantem spíše jakýmisi Kansas II (něko jako Colosseum II, které mi taky ni neříká). V porovnání s klasickými kansas úplně něco jiného, dodnes je na CD nemám (kdysi jsem měl na vinylu, ale brzy se jich zbavil).

honanek @ 26.07.2012 17:04:47
Byla výhoda,že na rozdíl od posluchačů u "nás"jsem dostal LP domů.Nebojoval jsem o něj...
Amerika tehdy měla osmdesátá léta -nastupující.
Na rozdíl od jiných posluchačů považuji nejslabší album od Kansas Masque.Tehdy jsem měl pocit,že to je druhé album,ne třetí.Po odchodu Livgrena Kansas tápou.Netvrdím že špatně,kultivovanost mají pořád,ale ten Livgren (A.D.)schází.Walsh byl showman,nenahraditelnej zpěvák,už slabší klávesák-ale ročník 51.Panenka.
Livgren kus chlapa,chci dělat jinou muziku-a dělal.
Jednak solo a pak kapela o které nemohu tvrdit,že byla jeho.
Celou dobu co ho sleduju,mám pocit ano,to je hudba,kterou bych chtěl hrát.
Ty u něj dvě,tři melodie (na tomto albu)je taková sranda,nikdo to nemůže brát vážně.