White Stripes, The - Elephant (2003)

The White Stripes - moje oblíbené rockové duo hned vedle The Black Keys a Tenacious D. Je třeba poznamenat, že tvorba kapely vždy stála na genialitě velice nadaného multiinstrumentalisty Jacka Whitea. Po hudební stránce dokázal vždy z minima vytěžit absolutní maximum. Přestože je jeho kytarový styl v podstatě velmi prostý a jednoduchý, je zároveň charakteristický a jen těžko napodobitelný. Jack si však vždy dobře vedl i v záležitostech stojících mimo hudbu samotnou - už jen dokonalá trojkombinace černé, bílé a červené.

Asi nejznámější album The White Stripes s názvem Elephant nám otevírá největší hit skupiny - Seven Nation Army. I po více než čtyřiceti letech historie rock'n'rollu dokázal Jack White vytvořit originální riff, který po celou dobu doprovází prvotřídní rockovou píseň, navíc ho dokáže i obměnit a vystupňovat.

V následujících písních skupina rozhodně nezaostává za úvodním hitem, ať už se jedná o našlápnutou Black Math nebo v tomtéž duchu pokračující There's No Home For You Here, The Air Near My Fingers, Hyptnotize nebo Girl, You Have No Faith in Medicine.

Mimo to nám duo nabízí i perfektně vystupňovanou předělávku I Just Don't Know What To Do With Myself nebo jemňounce zasněnou Cold Cold Night. Sedmiminutová Ball and Biscuit v bluesovém duchu je už jen příjemným bonusem pro srdce všech fanoušků klasického rocku.

Jsem toho názoru, že Elephant je jedna z nejzajímavějších ryze rockových desek 21. století, stejně jako je Jack White velkým hudebním géniem, který dokáže zaujmout dokonalou interpretací v zásadě ukrutně jednoduché hudby.
reagovat

bubak @ 11.05.2016 15:17:42
Nečekal jsem, že by tu někdo psal o White Stripes a ještě k tomu tak pěkně. Mně se hodně líbí White Blood Cells. Jack White je výborný kytarista a Meg bubnuje neortodoxně, ví přesně kdy nemá bubnovat a ta její písnička Cold Cold Night mě zaujala okamžitě.

tykeww @ 11.05.2016 15:33:04
Díky za reakci. White Stripes se mi tu zdáli až neslušně opomíjení. Jasně, není to žádný prog, ale pořád je to báječná muzika.

bubak @ 11.05.2016 15:51:32
Já myslím, že jsou progresivní až až. Rozhodně víc, než některé zde preferované kapely. Žádná současná kapela nevrací ducha Jimi Hendrixe a Led Zeppelin, tak skvěle jako oni. Na první desce dávají Dylana a skvěle. Vyzkoušej Dead Weather, tam hraje Jack White taky.

Martin H @ 11.05.2016 16:22:11
Dobrá práce, Michale, White Stripes mám rád od prvního poslechu. Pro mě to bylo zjevení a souhlasím s tebou, že Jack White je pro hudbu zatím stále začínajícího 21. století jednou z nejinspirativnějších osobností.

tykeww @ 11.05.2016 18:13:13
Bubáku, díky za tip, Jacka znám mimo White Stripes (zatím) jen sólově.
Jinak zdravím Martina a díky za souhlasnou reakci.

Elephant byla první deska White Stripes, která se mi dostala do rukou a stále je suverénně mojí nejoblíbenější. Vlastně bych skoro mohl říct, že je jen minimum desek, které mám radši.

Stačí jen zmínit úvodní skladbu, Seven Nation Army. Neznám žádnou současnou rockovou skladbu, která by se tak často přejímala a dokonce mám ten dojem, že se charakteristický sestupný kytarový riff skanduje na stadionech. Už dnes nesmrtelný flák.

No a co dál máme na výběr? Tak třebas nekompromisní punk-bluesovou vypalovačku Black Math nebo nagradovaný cover I Just Don't Know What To Do With Myself v jehož řezavém finále málem Jack přijde o hlasivky. Následuje nesmělá In the Cold Cold Night, kterou zpívá bubenice Meg,což není školená zpěvačka, ale ta autentičnost mi sedí daleko víc, než školené sopranistky.

Do bluesových vod nás zavede garážové blues Ball and Biscuit, které sice oplývá lehce vyvařeným riffem, ale na působivosti mu to nebere ani za mák. Všem muzikantům doporučuji na jamování.

Nebudu pitvat každou skladbu - každá je totiž skvělá, každou žeru, stejně jako Jacka se svou přiškrcenou kytarou a sladké Meg s jejím primitvním bubnováním.

Geniální dílo, kde se setkává blues a punk tím nejlepším možným způsobem a které ze mě udělalo zřejmě doživotního fanouška téhle kapely.

***** - Exemplární důkaz, že méně je někdy více.
reagovat

zdenek2512 @ 06.02.2013 04:57:53
O White Stripes jsem poprvé četl v Rock&Popu. Podle popisu to bylo přesně to co mě zajímá a následně jsem si koupil White Blood Cell a tuto desku. Nezklamalo mě to a při poslechu cítím obrovský vliv Jimi Hendrixe a Led Zeppelin. Následně jsem si opatřil všechna alba a nyní i na vinylech. Pro mě ještě s Black Keys nejlepší počin poslední dekády. To jak třeba na této desce zpíváí Meg Cold Cold Night úžasné naprostá bezprostřednost. Na dvojce běžel před pár lety záznam vystoupení a to bylo přesně to co bych si přál prožít naživo v klubu. Ve mně vzbuzují fluidum Led Zepp. Parádní alba s jackem Whitem jsou také ta co stvořil s Dead Weather a Rancouter vše s maximálním hodnocením.

ackerman17 @ 26.08.2015 20:02:08
Naprosto s Tebou, Zdeňku, souhlasím! Ale nezapomeň také na samostatnou tvorbu Jacka Whita, i ta patří patří do kategorie Top ;)

Psychedelic Rider @ 27.08.2015 09:32:53
Zdeněk již mezi námi není. :/

Zdeněk @ 27.08.2015 13:24:08
A já jsem vzduch?

Psychedelic Rider @ 27.08.2015 13:35:18
No jo, je tu více Zdeňků :)

ackerman17 @ 27.08.2015 15:28:34
:/