AC/DC - Black Ice (2008)

Nové AC/DC, pecka a další z řady super zářezů legend Hard rocku? Ne. Spíše další z řady klasických, v rámci kapely více povedených kusů poctivé muziky.
Nuže veteráni vyrazili po osmi letech znovu na scénu a je třeba říct, že o své pravověrné rozhodně nepřijdou. Mě osobně nezklamali, ani příliš nenadchli, ale to už patří k tradici vztahu Já versus Ac/Dc. Téměř vždy od nich očekávám něco převratného a pokaždé s novým počinem si říkám, tak zase nic snad někdy příště.
Zajímavé na tom je, že za ty roky co čekám nic jiného než pokrok, nebo rozhýbání stojatých vod kde kapela usnula před mnoha a mnoha lety, se beztak nikdy nic nezmění a já to dobře vím. Black Ice bych nazval spíše Trapped Under Ice, přesně tak jsou zakováni do kostky svého vlastního já a požírají se jako vždy, ale tady se přece jen pár světlých a překvapivých momentů najde. Kostka drží sice pevně, ale své chvilky má. Jedna z nich je pomalu riffovaně frázovaná Money Made, a je skutečnou zvláštností tohoto alba, jelikož je hraná s poněkud jiným přístupem (že by propracovanost ?!!!). Hned na ni navazující, taktéž pomalá záležitost Rock n'Rool Dream je věc, která ve spojení s předchozí tvoří opravdu hezký moment.
Deska začíná typickým soundem v podobě Rock 'n Rool Train, pokračuje velmi zdařilým šlapákem Skies on fire, a dál klasikou která je poněkud hutnější a šlapavější než na jejich předchozích počinech. Za vše povedené mluví věci jako: Anything Goes, Storm may Day, She Likes Rock 'n Rool, které nesporně mají svůj hitový potenciál. Pak zpomalí, to se mi líbí nejvíc, a jde se do finále kde končí svým názvem.
Porce dobré, kvalitní muziky, jen za ty léta jsem si právě od Nich, na ono klasické podání zvykl.

reagovat

stargazer @ 06.01.2024 15:08:26
Moje sbírka AC/DC končila albem Stiff Upper Lip. Black ice má u mě premiéru a musím konstatovat, že jsem čekal slabší materiál. Docela mě to chytlo. Jednoduché, melodické rify, Brian má v hrdle ještě páru a bicí jsou taky ejsíkovské. Jsem mile překvapen. Z velké části dost dobrá deska.

hejkal @ 06.01.2024 15:14:34
V čase vydania som ju počúval viackrát a prišla mi dobrá na pomery AC/DC. Pridlhá, ale znesiteľná. Nepočul som ju hádam pätnásť rokov a voľajako mi nechýba. Ale niekedy si ju vypočujem, vďaka za pripomenutie.

vmagistr @ 06.01.2024 16:40:10
Black Ice už jsem taky neslyšel pořádně dlouho, z hlavy se mi z něj vybaví asi jenom skladby Rock´n´roll Train, Big Jack a Anything Goes. Z toho "johnsonovského" období mě více oslovilo jen málo desek, ale tahle mezi nimi před lety, kdy jsem se jejich diskografií prokousával, myslím zrovna byla.

Apache @ 06.01.2024 18:22:46
Pro mě osobně druhé nejslabší album AC/DC. Bylo nejslabší do chvíle, než vyšlo to (zatim) úplně poslední. Nejslyšel jsem to mockrát, ale mám to zaškatulkované jako "dlouhé a slabé". Někdy musím znovu poslechnout, abych tomu třeba nekřivdil, ale jak na každé předešlé desce byla aspoň jedna pecka, která mě opravdu sejmula, tak tady poprvé v historii nic. Velmi matně si vybavuju, že snad Rock 'n' Roll Train ušel...

hejkal @ 24.01.2024 12:57:40
Apache - No, po vydaní Ballbreaker mám v najslabšom albume AC/DC jasno. Iste, posledné dva albumy som nepočul, taký masochista nie som. 

Apache @ 06.01.2024 21:15:31
Tvůj názor na Ballbreaker je mi dobře znám. :-) Myslím, že zas nějak moc takových kritiků toho alba, jako jsi ty, ale nebude. 
Můj pohled na tu desku je takový, že na to, že se kolem produkce motal Rick Rubin, je to opravdu až překvapivě slabé.
Když ale pominu toho Rubina, od kterého bych (v té době) čekal mnohem zapamatovatelnější a lepší výsledek, nevidím Ballbreaker jako nějaký průser. Na devadesátky to pořád jde. A taková Burnin' Alive je vyloženě šťavnatá pecka, za kterou by se nemuselo stydět ani album For Those About to Rock. Mně se tam krom ní líbí třeba ještě Hail Caesar - pro takové kousky ve stylu Balls to the Wall od Accept jsem měl vždycky slabost. 
Jasně, není to kdovíjaké album, ale pořád jsou tam věci (teda hlavně ta jedna), co mě dokážou sejmout.
To samé v bleděmodrém je následující Stiff Upper Lip, která jako celek zase není nic úžasného, ale je tam Safe in New York City. A ta mě pokaždé rozseká.
S ničím takovým (co by mě vyloženě rozsekalo) už na dalších deskách nepřišli. Proto Ballbreaker a Stiff Upper Lip řadím ještě k těm "deskám, co se daly".
Jinak poslední album AC/DC, které považuju za výborné a které obstojí jako celek, bylo For Those About to Rock z roku 1981.
Ve srovnání s ním už žádná následující deska neobstojí. ALE na každé z nich jsem si našel aspoň něco, co bylo výborné.
Na Black Ice a Power Up už ne.

hejkal @ 06.01.2024 21:48:16
Jasné, rozumiem tvojmu pohľadu na vec.

fakt dobrý album, brian ve vynikající formě a riffy bří yangových velmi nápadité,vyzdvihl bych skies in fire a stormy may day tihle hoši opět dostali svět na kolena album je jedno z nejprodávanějších v roce 2008 svět byl po 8 leté odmlce nadrženej na svou dávku ACDC a oni nezklamali z po scottové éry jedno z nejlepších alb
reagovat

hejkal @ 16.11.2008 16:28:51
Súhlasím, aj s počtom hviezdičiek, iba by som dodal, že keby bolo o takých 15 minút kratšie, asi by bolo perfektné, takto je tam tak zo štyri skladby navyše, kedy moja pozornosť opadáva.

martin @ 27.02.2009 10:26:06
předchozí dvě desky mně moc nebrali ,tohle je opět kvalita made in AC/DC