Foreigner - Foreigner (1977)

Britsko-americká formace Foreigner platila na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, především pak v průběhu těch nechvalně známých osmdesátek, za naprostou špičku v oboru pompézního rocku a A.O.R. Kralovali žebříčkům prodejnosti, plnili obrovské stadióny a jejich singly se umísťovali na předních příčkách hitparád.

Život jim vdechl dřívější kytarista Spooky Tooth Mick Jones, který tenkrát v rozjeté kapele, avšak po krátkém rozpadu nahradil Luthera Grosvenora. Společně s ex-Crimsoňákem Ianem McDonaldem a novou tváří Lou Grammem povstal "Cizinec". Jedna z vůbec neúspěšnějších formací Ameriky osmdesátých let.

Ovšem jejich debutní materiál má ještě daleko do pompy a pop-rockové nabubřelosti discotékového desetiletí. Vyšel v roce 1977 a stavěl spíše na progrockovém předobrazu, než na hymnách a baladách prvního plánu, které lámali dívky v kolenou. Nejen jejich debut patří mezi fortelně odvedenou práci s odbočkami k art rocku, soft rocku a právě odlehčenému hudebnímu stylu, který se vzápětí zformuje pod záštitou – rock pro dospělé.

Angažování malého kudrnatého chlapíka s hlasem jak zvon, se ukázalo jako ten nejlepší tah, který mohl Micka potkat. Střetli se ještě během jeho členství ve S. T. Lou měl sice kapelu Black Sheep, ale neodolal pozvání na konkurz k Foreigner a práci shoutera také dostal. Po vydání druhého alba prolétla éterem zpráva, že Lou Gramm má hlas, který by mu mohl i Robert Plant závidět.

Z mega úspěšného alba, které jen v Americe obdrželo pětinásobnou platinu vzešla čtveřice brilantních singlů. Ale pokud tuto desku dobře znáte a máte ji rádi, při jejím poslechu vám musí cvrnknout do uší, že singlem by zde mohla být jakákoli píseň. Celá desítka je velmi velmi vyrovnaná a také silná.
Pochopitelně čtveřice Feels Like the First Time, Cold as Ice, Starrider a Long, Long Way from Home, je bez zkrupulí okouzlující. Osobně mám také velmi rád The Damage Is Done, Woman Oh Woman, nebo Fool for You Anyway. Prostě a jasně tady platí, co skladba to perla.

Je sice pravda, že Mick není bůhví jaký kytarový všeuměl a technik, jeho hra je však velice funkční a pro účeli Foreigner i dostačující a osobitá. Důležitá je u něj i celé kapely rovina skladatelská. V té Foreigner doslova explodovali a proto tedy ten kýžený úspěch. Hold ne každý dokáže napsat hit s velkým H.
reagovat

pinkman @ 27.08.2019 08:55:56
Jako odkojný sedmdesátkař mám k tvorbě Foreigner samozřejmě výhrady. I když na prvních deskách kapela žádný AOR ještě nehrála, za pár let se stala vlajkovou lodí toho stylu. Lou byl jejich výherním žolikem. S průměrným zpěvákem by Jones těžko došel tak daleko. Díky horyno za velmi dobrou recenzi.

steve @ 27.08.2019 12:23:20
Foreigner jsou továrna na hity. Taková čtyřka by mohla vyprávět. Kámoš od kterého jsem si je začal nahrávat často tvrdil, že nejlepší je debut. Prý pro jeho vyrovnanost a čistou rockovou formu. Každopádně s narůstajícími roky se ta kapela už přestávala kontrolovat. Čouhali z toho jen peníze.

dan @ 27.08.2019 12:33:24
Kolego jak mám chápat tyto řádky "Každopádně s narůstajícími roky se ta kapela už přestávala kontrolovat. Čouhali z toho jen peníze."

Jak se kapela přestává kontrolovat? Deska Agent Provocateur obdržela trojnásobnou platinu. Inside Information získala další. To zrovna nesvědčí o odlivu fanoušků. Nebo se mýlím? Hodil jste do ringu díravou fusakli, tak se nedivte, že za ni někdo zatáhne.

jirka 7200 @ 27.08.2019 22:01:32
Nechci tu nijak komentovat nahrávku Foreigner, protože to není moje krevní skupina a nebylo by to tedy fér.

Vyjádřit bych se chtěl jen k otázce dana a jeho výčtu, kolik následná deska této formace obdržela platinových ocenění.
Nebudu nyní odpovídat za steva, ale čistě za sebe a teoreticky k jekékoliv kapele. Diskuze na toto téma tu již několikrát proběhla, přesto se vyjádřím znova.

Počet prodaných nosičů nijak nekoresponduje s kvalitou nahrávky. Naopak - v mnoha případech se hudebníci odklonili od svého uměleckého vyjádření k plytké a zjednodušující formě, která v konečném důsledku způsobila ztrátu původních fandů, na druhou stranu přibylo mnoho fandů nových, kteří jen poslouchali hudební směr, který by zrovna v rádiích protlačován a byl tzv. trendy.

Takže, ač existuje dost vyjímek, zpravidla mohu říci, že alba s nejvíce oceněními a platinami se u mne krčí na posledních příčkách v tvorbě té dané kapely.

Jarda P @ 28.08.2019 05:15:11
První 2 desky Foreigner patří u mě spolu s deskami Kansas, Styx a Journey k tomu nejlepšímu z americké produkce té doby. Další jejich desky sice znamenaly větší příklon k pop rocku, to ale neznamená, že s vyšší prodejností šla dolů kvalita. To samé platí i o Journey, u kterých sice dávám přednost prvním třem deskám, ale příchod Perryho znamenal raketový vzestup prodejnosti při konstantní kvalitě hudby.

dan @ 28.08.2019 05:36:33
Když je deska úspěšná a prodává se v milionech ještě neznamená, že musí být nutně špatná. V hudební branži jsou desítky, spíš stovky příkladů. Jeden za všechny, album 1987 od Whitesnake. Na jeho kvalitu a jeho úspěch nemůže říct nikdo ani popel.

dan @ 28.08.2019 05:54:46
Produkce řady souborů, o kterých tu Jirko 7200 občas píšeš, je podle tebe kvalitnější než známá jména těch velkých a prodejně úspěšných světových kapel, jejichž desky má každý doma. Třeba jo, třeba ne. Ale těch je nekonečný počet. Souborů, které nikdo ani nezná, na které běžně nenarazíš a které jsou jeden jako druhý. Postrádají to, co je dělí od těch komerčně úspěšných a to jsou hity a zapamatovatelné songy.

jirka 7200 @ 28.08.2019 08:21:27
to dan : Píšu zde často o souborech méně známých, ale i o těch z prvních stran rockových médií, které mám rád a které mne oslovily. Vůbec si ale netroufám poměřovat, které kapela je jak kvalitní.

Já osobně žádné hity na deskách nevyhledávám, spíšu rád poslouchám a vychutnám si album jako celek. Za ty desítky let, co se o muziku zajímám, tak mám však vysledováno, že za vysokou prodejností desek se krom toho, že byl daný hudební styl v určitou dobu populární se spíše skrýval tlak firem, producentů a médií. Jak jsem však již psal, tak i četné vyjímky z tohoto pravidla existují.

Existuje dnes mnoho nedoceněných ale i přeceňovaných desek. O takových lze psát bez obav třeba zde na Progboardu bez nějakého omezení či vnějšího tlaku, jako tomu může být v profesionálních médiích. Třebá já jsem tu našel alba, kterých si cením více, něž mnohých platinou potažených.

horyna @ 28.08.2019 13:06:04
Pánové díky za vaše názory i vzájemnou řevnivost v otázkách komerce a... :-)

Foreigner.O vzniku této anglo-americké kapely se můžete dočíst v jejich profilu.
Já se zaměřím na jejich první stejnojmennou desku která vyšla v roce 1977.
Na ní je klasický hardrock s mnoha nápady ze kterých se dá vyčíst,že muzikanti nejsou žádnými nováčky v hudební branži a již tehdy se profilovala dvojice Mick Jones a Lou Gramm jako tahouni a takřka výhradní skladatelé Foreigner.
Jonesova úvodní Feels Like the First Time je hit jako hrom a druhá věc tohoto alba kterou Jones složil s Grammem,Cold as Ice je také stále hraná i přes propast mnoha let.
Třetí Starrider mne moc nebere ale následující Headknocker nakopne opět desku do obrátek a krásná pomalá The Damage Is Done vás donutí se zaposlouchat do hlasu Loua Gramma který na desce( deskách) exceluje.Možná,že na koncertech alespoň já mám ten dojem zpíval moc silově,jinak než na deskách.Ale zpět k desce.
Následují dvě skladby která já beru spíše jako vatu a až předposlední a hlavně poslední I Need You jsou vysokou školou nejen po stránce skladatelské ale i muzikantské.
Hudebníci z Foreigner na své prvotině dokázali zúročit zkušenosti ze svých bývalých působišť,přidat své nápady a jedna ze zásadních rockových kapel sedmdesátých,osmdesátých let mohla vykročit ke slávě.
reagovat