Birth Control - Plastic people (1975)

Tracklist:
1. Plastic people (10:54)
2. Tiny flashlights (7:33)
3. My mind (6:49)
4. Rockin' rollin' roller (5:43)
5. Trial trip (6:43)
6. This song is just for you (7:28)



Obsazení:

Peter Föller: bass, vocals, vibes (3)
Bruno Frenzel: guitars, backing vocals
Zeus B. Held: keyboards, backing vocals, Tenor sax (2-4), trumpet (4)
Bernd Noske: drums, percussion, f/x, lead vocals

with
Friedmann Leinert: flute (6)
Christoph Noppeney: viola (3-6)
Jochen von Grumbkow: cello (3-6)
Ulla, Hanne & Brigitte: chorus (6)
Robby (saxophone), Otto (trombone) & Harry (trumpet), horns (6)

 
29.09.2024 hejkal | #
4 stars

Birth Control patrí k najvýznamnejším kapelám, ktoré na danom území pôsobili v prvej polovici 70. rokov. Sú pre mňa stelesnením svetového hard rocku. Ale neostali len pri ňom. Prvou lastovičkou meniacej sa paradigmy bol album Plastic People z roka 1975, o ktorom si dnes niečo povieme.

V prvom rade ho nahrala zostava, ktorá spolu pôsobila už na albume Rebirth z roka 1973, kde s nimi ešte hral aj gitarista Dirk Steffens. Bez neho potom zaznamenali svoje turné na koncertnom dvojalbume Live (1974). Tým akoby Peter Föller (basa), Bruno Frenzel (gitara), Zeus B. Held (klávesy, dychy) a Bernd Noske (bicie, spev) dali bodku za svojim hardrockovým obdobím a začali poškuľovať po zmene.

A bola to zmena k bohatšiemu soundu a progresívnemu kompozičnému prejavu. Na albume Plastic People využili dychovú sekciu, sláčikovú sekciu a aj spevácky zbor. Nečakajte komplikovaný art rock ako od Yes alebo King Crimson. Kapela sa stále pohybovala na hraniciach tvrdého rocku, ale zároveň brala na ostrosti a namiesto úderného živočíšneho hrania oveľa viac premýšľala.

Už vyše deväťminútová titulná skladba to potvrdzuje mierou vrchovatou. Je skvelá, košatá a zároveň prekvapivo krehká v spievaných pasážach. V Tiny Flashlights dôjde aj na kabaretný jazz rock. Skladby sú dlhé, žiadny singel z nich nezíza. Ozaj, viete, aký singel vyšiel na podporu tohto albumu? Niekdajšia hitovica Gamma Ray rozdelená na polovicu a s obalom zhodným s týmto albumom! Pre mňa je najlepšou skladbou na albume temná a podmanivá hororovka My Mind. Keď si niekedy neviete predstaviť, čo je to atmosférická skladba, tak toto je ono.

Odľahčenie v podobe zdanlivo priamej Rockin’ Rollin’ Roller je iba zdanlivé, v strede sa zrazu zasa zmení nálada skladby a sme v roztečenej melodráme. Prekvapuje ma, akú veľkú rolu na albume dostali syntetizátorové zvuky. Návrat k hardrockovej búrke v podobe skladby Trial Trip ma baví veľmi. Záverečná dumka This Song Is Just For You nevybočuje náladou z doterajšieho diania, mám pri nej pocit, akoby som počúval nejakú taliansku kapelu typu Alphataurus.

Osobne sa nazdávam, že keď už sa má kapela snažiť o zmenu svojho prejavu, mala by na to ísť postupne a nezaprieť svoje prednosti. Potom sa môže stať, že výsledkom bude vynikajúca muzika ako na albume Plastic People. A o ňu ide v prvom rade, nie?


reagovat

Mirek Kostlivý @ 30.09.2024 17:41:55
Díky za připomenutí téhle výborné kapely. Aspoň mě to přimělo si znovu přečíst svůj starý příspěvek, na kterém bych dneska  neměnil ani slovo. Jenom si mohu povzdechnout, že jsem je před těmi padesáti lety nemohl vidět naživo. Za normálních podmínek by k nám určitě v těch 70. letech zavítali. Příznivců tu měli v té době opravdu dost.

30.03.2020 horyna | #
5 stars

Když se tu před cirka dvěma roky objevila tato Mirkova recenze, první co mne při pohledu na obálku alba okamžitě odrovnalo, byl použitý motiv s paňákem v buřince. Podobný odkaz na šedou eminenci stojící v povzdálí a tahající za nitky osudu jsem poprvé spatřil na desce The Plague, anglických- tady pomp rockerů- Demon. Tento napůl kyborg se stal i výzdobou mistrného bookletu mnou milovaného alba a o pár let dříve se objevil i jako ladný chodec po mozkovně, zobrazené na albu Hemispheres kanadských Rush. Při pohledu na něj jsem strašně toužil, aby se mi deska líbila a měl tak důvod si ji jednou obstarat. Jenže od té doby uplynulo moře času a já na ni samozřejmě zapomenul. Až náhoda tomu chtěla, abych ji při svých toulkách na Discogs zcela náhodně u jednoho prodejce objevil. To už jsem neváhal ani minutu a okamžitě natáhnul ruku.

Deseti minutový skvost Plastic People plný eruptivní energie, velmi častých tempových obměn i vkusných, atmosféricko vzletných poloh, v nichž dokáže být hlas bubeníka Bernda Noskeho něžný i extatický zároveň, popírá veškerou schematičnost desky a bohatstvím nápadů rázně rozhání jakoukoliv nudu. Druhou Tiny Flashlights doslova zbožňuji. Její jazz-rockový rytmus s dětinskou hravostí jemně rozcuchává vaši jemnou duši a pitoreskní instrumentace nenechá vaše tělo v klidové poloze. My Mind jak píše kolega patří k tomu nejlepšímu z desky, je vlastně docela neuchopitelná, ale poslouchá se o to intenzivněji. To následující Rockin' Rollin' Roller si pevně drží svůj funkově- rockový rytmus, který ovšem doprovází obskurně jamující piano. Z plasticky vzdušného těstíčka je i pátá, značně free položená Trial Trip. Poslední This Song is Just for You dominují hammondy a výraznou melodickou stopu drží viola spolu s violončelem. Po vzoru Lucifer´s Friend místy zatroubí žestě a pěknou linku opanuje i flétna. Píseň zní velmi bohatě a plně, neztrácí však svůj charakteristický rukopis a rockový tón. V druhé půli se přidá ženský sbor a píseň kulminuje v pestrosti nápadů.

Pokud máte občasnou averzi proti německým kapelám tak jako čas od času já, v případě jednotky Birth Control můžete veškeré své obavy z přílišného "germánství" hodit rovnou za hlavu. Tato kapela zní například jako napůl německo-angličtí Nektar zcela neněmecky. Ostrovní psychedelic-hard-rock (s decentní dávkou osobitého kraut-rocku) jim byl dán do vínku už od kolébky a ti jej používají s rozumem a zcela přirozeně. Plastic People je nekonvenční brilantní deska, na kterou by se nemělo zapomenout.




reagovat

Jarda P @ 30.03.2020 06:29:26
Birth Control patří spolu s Epitaph a Eloy mezi mé 3 nejoblíbenější kapely. Období mezi alby Operation a Plastic People je nejsilnější, ale i novější Jungle Life, Getting There a Alsatian jsou velmi dobré.

hejkal @ 30.09.2024 17:58:35
Aj pre mňa je to jedna z najdôležitejších životných kapiel. Pripomínať ju je pre mňa radosť.

03.02.2018 Mirek Kostlivý | #
4 stars

Když jsem někdy počátkem 80. let navštívil pražskou burzu na Letné, a zahlédl obal neznámé německé kapely s nápisem Plastic People, tak jsem neváhal ani vteřinu, a desku jsem si pořídil. Bylo mi jasné, že album kapely, jež si dá (podobně jako naši PPU) do názvu LP desky úvodní skladbu z druhého alba Franka Zappy Absolutely Free, nemůže být špatné! A také jsem se nemýlil.
Již titulní desetiminutová skladba Plastic People ukazuje, v čem je síla kapely. Bohaté klávesy zde dominují, naléhavý zpěv bubeníka Bernda Noskeho nemá chybu.
Úvod "juchající" Tiny Flashlights mi připomíná holandské Focus, do které se zamíchalo jazzrockové piano. To vše ve střední části doplňuje trocha psychedelie a závěrečné saxofonové sólo.
Počáteční vítr ve skladbě My Mind nám nabízí jeden z vrcholů alba. Skladbě dominuje viola a cello, podmanivý zpěv nemá chybu.
K odkazu raných Pink Floyd se vrací zvonkový začátek Rockin' Rollin' Roller, aby se o kus dále ve skladbě Trial Trip objevila ta správná porce psychedelie, kterou k dokonalosti dovedly právě německé krautrockové kapely. To závěrečné kytarové sólo člověka přímo pohladí po duši.
Závěrečná This Song Is Just For You s žesťovou vsuvkou nás vrací do jazzrockových vod. A bohužel ty ženské vokály, které naprosto nabourávají celkovou koncepci alba, mi jen vysvětluje důvod, proč jsem si tu desku tenkrát nenahrál celou.
Ale stejně musím po letech kapelu pochválit, jak se citlivě dokázala vyrovnat s nástupem syntezátorů. Na tomto albu, na rozdíl od kapel poloviny 70. let, opravdu vkusně. Kvality předchozích (převážně pětihvězdičkových alb) sice nedosahuje, ale aspoň ty čtyři hvězdičky mu dát musím. Album stojí samozřejmě i za poslech, který mohu všem vřele doporučit!

reagovat

horyna @ 03.02.2018 17:12:41
Mirku díky za příjemný tip. Desku právě poslouchám na Y-trubce a jsem příjemně překvapen. Možná nejde o závratnou originalitu, ale jako milovník všeho dobrého co v 70-tkách vzešlo, by taková deska doma prachem nezapadla.

Mirek Kostlivý @ 03.02.2018 17:54:21
Je to tak, na rok 1975 dobrý, ale nic převratného už se neděje. Bohužel pozdější alba už měla sestupnou tendenci. Někdy si musím poslechnout jejich předchozí alba. Už jsem je dlouho neslyšel, a co si matně vybavuji, jsou mezi nimi opravdové perly německého krautrocku.

Antony @ 03.02.2018 20:45:30
Přesně tak. První tři alba BIRTH CONTROL patří do zlatého fondu hard krautrocku. Pak kvalita pozvolna klesala, až do poprockové slaboty Bäng!. Dlužno uznat, že alba z devadesátých let, i předloňská novinka, jsou velmi solidní.
Plastic People není ještě průšvih, s recenzí se ztotožňuji.
Mimochodem, post HELLOWEENští Kai Hansenovští GAMMA RAY si našli svůj název podle stejnojmenné skladby na albu Hoodoo Man ze sedmdesátého druhého.

merhaut @ 04.02.2018 09:42:12
Do Zlína se v roce 1972 zatoulala řízením osudu vedle Still Life i výběrovka Birth Control - Believe In The Pill. K vinylům jsem se nedostal, ale obě desky byly tak skvělý, že jsem vzal zavděk i x-té mono kopii na pásku.

Mirek Kostlivý @ 04.02.2018 13:21:11
Antony: Taky mně před lety napadlo, když jsem název GAMMA RAY poprvé slyšel, že kapela svůj název odvodila od této jedinečné skladby. Za ty hammondky by se nemusel hanbit ani Jon Lord.

Jarda P @ 05.02.2018 06:01:41
Jen připomínám, že se jim koncem 90. let skvěle povedl reunion s alby Jungle Life a Getting There.



Detail hodnocení alba (hodnoceno x)
5 hvězdiček - hodnoceno 1x
horyna
4 hvězdičky - hodnoceno 2x
Mirek Kostlivý, hejkal
3 hvězdičky - hodnoceno 0x
2 hvězdičky - hodnoceno 0x
1 hvězdička - hodnoceno 0x
0 hvězdiček - hodnoceno 0x




Copyright © easyaspie.cz Created in 0.0442 s.