Naposledy přidané reakce na recenze
Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
Recenze: hejkal | 
Reakce uživatele Judith:
Jsem si plně vědoma, že poslech nově vznikající hudby byl přijatelný naposledy v roce 1975 :-)) Není nad vlídné poškádlení, člověku zrůžoví líčka a hnedle se vstříc nevyhnutelnému zániku hledí radostněji!
» ostatní recenze alba Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
» popis a diskografie skupiny Gong
Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
Recenze: hejkal |
Reakce uživatele zdenek2512:
jiří schwarz zdravím, ohledě těch Stounů, radost mi udělala dcera, byla před třemi lety ve Vídni na kongresu a zjistila, že tam Rolling Stones budou hrát. S kolegyní vyrazila na koncert, byla z nich nadšená. K těm Gong vyzkoušej Ahamal, tam sice Daevid Allen s manželkou nehrají, ale je to výborná muzika.
» ostatní recenze alba Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
» popis a diskografie skupiny Gong
Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
Recenze: hejkal |
Reakce uživatele jiří schwarz:
Tý jo, Zdeňku, tady si z nás mladá holka dělá prču. Ban! Ban! Ban! Holka. krerá sice vyposkoucjala 40 alb r. 2024. ale nezná Stouny. Ach jo... Kdepak ty staré dobré časy (mírného útlaku) jsou?
» ostatní recenze alba Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
» popis a diskografie skupiny Gong
Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
Recenze: hejkal |
Reakce uživatele Judith:
zdenek, Jiří: Pánové, copak vy si neplánujete počkat na příští alba The Rolling Stones a Olympicu? :-) Můj dojem z přítomného alba je pod jinou recenzí a stále platí, tak jen přátelský šťouch k těm -letkám...
» ostatní recenze alba Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
» popis a diskografie skupiny Gong
Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
Recenze: hejkal |
Reakce uživatele jiří schwarz:
No, zdeňku2512, pravda, taky neplánuju své futurum v řádu 10ti- či méně- letek. Tak abych tě nenapínal, tak jokoby se stalo, že jsem poslech další album. Tak tam z těch jmenovaných třeba ňákýho uberu a ňákýho přidám - ok, stačí? Pravda, vyslech jsem taky zdejší Disk 2 z Bataclanu, ale ten mě bavil o poznání méně, jen jsem si říkal, jsou dobrý, že to dali s tou francoužštinou.
» ostatní recenze alba Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
» popis a diskografie skupiny Gong
Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
Recenze: hejkal |
Reakce uživatele zdenek2512:
jiří schwarz zdravím, zapomněl jsi jmenovat Jefferson Airplane, ty jsou tam taky slyšet. Každý to má nastavený trochu jinak, za deset let tu nejspíš nebudu a tak si nepřečtu tvojí reakci na poslech jiného díla skupiny Gong. Mrzí měto :-)
» ostatní recenze alba Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
» popis a diskografie skupiny Gong
Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
Recenze: hejkal |
Reakce uživatele hejkal:
Tomu rozumiem.
» ostatní recenze alba Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
» popis a diskografie skupiny Gong
Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
Recenze: hejkal |
Reakce uživatele jiří schwarz:
To se takhle potkal Syd Barrett s našima Plastikama, kolem běhal Zappa a lidi ze Soft Machine a Van der Graafů, a rozhodli se pod značkou Gong udělat největší prču světa. Celkem se jim to povedlo. Bavím se, hlava to bere. I muzikantsky placama moc hezký místa. Sága bezvadný. Basa běhá pěkně, i ta kytara. Ale hlava po skončení Disku 1 říká, že tenhle mešugán dávat ještě další hodinu, to už nedá. Další poslech za 10 let nejdřív.
» ostatní recenze alba Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
» popis a diskografie skupiny Gong
Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
Recenze: hejkal |
Reakce uživatele zdenek2512:
hejkal, alba Gongu s Allenem mám na vinylech a zároveň na japonských mini LP, ale sólovky Allena mám jenom v provedení japonská mini LP ( právě těch prvních pět alb), zvláště Banana Moon je podobné díům Gongu, jak jinak.
» ostatní recenze alba Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
» popis a diskografie skupiny Gong
Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
Recenze: hejkal |
Reakce uživatele hejkal:
U nás v obchode stále majú (už veľa rokov) vystavený taký minibox prvých tuším piatich sóloviek Daevida Allena a ja si ho vždy chvíľku prezerám, že teraz to príde! Ale zatiaľ som vždy presunul svoj pohľad inam. Ak ho nepredajú, je pravdepodobné, že si ho o niekoľko rokov kúpim. :)
» ostatní recenze alba Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
» popis a diskografie skupiny Gong
Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
Recenze: hejkal |
Reakce uživatele zdenek2512:
Díky za připomenutí jednoho z mých největších oblíbenců, Flying Teapot byla první deska, kterou jsem měl od Gongu nahranou. Dodnes se mi líbí, trochu radši mám následující Angel´s Egg, která je taky součástí trilogie o pěti deskách. Gilli Smyth kouzelně šeptá a psychedelický rock v podání skupiny prostě žeru. Mám rád všechny desky na kterých učinkuje Daevid Allen s manželkou.
» ostatní recenze alba Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)
» popis a diskografie skupiny Gong
Fish - Weltschmerz
Recenze: horyna | 
Reakce uživatele Judith:
Tahle deska se nedává úplně snadno - ne že by byla kdovíjak komplikovaná, jen se emoce podávají v tlumených barvách, nekřičí do světa. O to silněji mohou zasáhnout. Fish velmi jemně pracuje s náznaky, každá skladba v sobě nese promyšlené poselství. To lze vycítit z tónů i slov, s obrazem a příběhem v pozadí se ale ukazují ještě úplně jiné vrstvy. Našla jsem klip a povídání k jedné z nejméně nápadných skladeb na albu - Garden of Rememberance, tedy Zahrada vzpomínání. Zpěvák sedí v galerii plné portrétů z různých fází jeho dráhy, už to je silně působivé. Zpívá cosi o něm a o ní, ztracenosti mezi tady a tam. Nejde ale o žádné tesknění za ztracenou mladou láskou... nebo vlastně jde. Inspirací byl příběh odcházení jeho rodičů a vzdálenost, jakou mezi lidmi hloubí postupující demence. Drobná, prakticky obyčejná písnička. A něco podobného má v sobě každý kus na desce. Odvážně přesné vidění, niternou jímavost i obecnější lidský přesah. Fish dělá hudbu, která může lehce proplynout kolem a nutně to není na škodu, v člověku vždycky něco uvízne. A pak se zničehonic proud promění v loďku schopnou unést i nejtěžší z trápení, nenápadně a prakticky obyčejně.
» ostatní recenze alba Fish - Weltschmerz
» popis a diskografie skupiny Fish
Zappa, Frank - Sheik Yerbouti
Recenze: luk63 |
Reakce uživatele adam:
Tiež som začínal u Zappu s týmto kúskom. Úplne náhodou to niekde bolo v sekáči za pár korún tak som to vzal. Album drží pokope a hoci najprv mi vadilo že to nie je štúdiová nahrávka, ale časom som si na to u Franka zvykol a teraz už mám tieto jeho editované a premixované koncertné v štúdiu upravené albumy radšej ako čokoľvek iné.
» ostatní recenze alba Zappa, Frank - Sheik Yerbouti
» popis a diskografie skupiny Zappa, Frank
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele vmagistr:
adam: Je pravda, že třeba No Expectation nebo Parachute Woman by klidně mohli mít doboví Bluesbreakers v repertoáru, nad tím by se možná nikdo ani moc nepozastavoval.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele Antony:
The ROLLING STONES jsou antipóza. Z málokoho šlo osobitě prožité šoumentství tak viditelně, jako z nich. Oni byli součástí hudby, či hudba byla součástí jich samých. Jejich stylotvorba byla osobitá, inspirační zdroje zpracovali po svém, nezaměnitelně. Jak nám mohou splývat jiné kapely toho období, Stouni jsou jasně odlišní a nejvíc svoji.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele jiří schwarz:
Adame, ano, v leččems byli Bluesbreakers RS podobní. I na Beggars Banquet hraje např. Jones docela dobře foukačku. Jen Bluesbreakers postrádali ten rockový drive, jako místy měli RS. Nenadarmo si RS angažovali Micka Taylora.
Judith, ta určitá ledabylost, rozevlátost projevu patří k pohodě některé z odnoží blues hippie éry (může třeba působit i ospale, ale pod povrchem jsou silné spodní proudy), právě tenhle atribut blues miluju, placama to je tak i s rockem. V té pohodičce pak naopak kapely mají tendenci k souhře a vzájemné inspiraci muzikantů a k improvizaci. Proto nemám zvlášť v lásce metal, to často prvoplánové tlačení na pilu.
Myslím, že Bowie měl, na rozdíl od Stones, vymyšlené všechno předem do puntíku a jeho androgynní póza byla skutečnou pózou (a to píšu, i když mám Bowieho moc rád).
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele adam:
Rok pred nahravanim BB vydal John Mayall tri albumy, ktore zarezonovlai v UK a stale ked BB pocuvam tak tam proste pocujem Mayalla... sorry ale tak to tam pocujem. Inac suhlasim ze Let it Bleed, GYYYO a Sticky Fingers su super, ja tam este radim Exile. Po Exile sa Stoni mohli kludne rozpadnut a to najdolezitejsie uz mali vonku.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele vmagistr:
Judith: Když mluvíš o té sebekontrole ze strany Stones a o tom, že se kapela "nechce nechat příliš unést", napadá mě k tomu, že Charlie Watts prý naživo působil znuděně zejména ve chvílích svého největšího soustředění. Bill Wyman byl koncem šedesátých let třicátník (navíc s poměrně střízlivými životními názory), od něj už nějakou nevázanou veselost také těžko čekat. Keith Richards mi od chvíle, kdy se "přerodil" z toho náctiletého rock´n´rollového ucha do dospělejší podoby, také přišel vždy soustředěný hlavně na muziku, takže na show tam vlastně zbyl jen Mick Jagger. Z něj nějaká ta odtažitost a povýšenectví být cítit může, koneckonců toho měl na zádech naloženo opravdu hodně.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele Judith:
Hudba je hlavní, proto vždycky sáhnu po albu, abych si na kapelu udělala či pozměnila názor. Způsob, jakým (a kdy) se člověk k té které muzice dostane, hraje rozhodně svou roli. Kdybych vyrostla v šedesátkách nebo sedmdesátkách, určitě bych je vnímala jinak, ale svůj celkový obraz si vybudovali sami a patří do něj i pozdější období. Poznávám poslední roky spoustu kapel, které mě v dospívání minuly, a každá má stejnou šanci. Stouni mě nevzali, působí na mě pozérsky právě i z alba - nejde o to, že neskáčou radostí, spíš jako by si hlídali, aby se do hraní moc nevložili, nenechali se unést, jen tahají za nitky, aby podnítili prožívání v posluchači, zapůsobili a sami si moc nezadali. Což je regulérní přístup, který beru třeba u Bowieho, ale v tomhle žánru mi to připadá neupřímné. Klidně časem zkusím další desku, ale muziky je hodně a třeba Beatles mě na první dlouhohrající pokus zaujali víc.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele jiří schwarz:
Judith, promiň, nemohu v tvém postu souhlasit skoro s ničím. RS byli kapela, která se nemusela přizpůsobovat ničemu (snad ve svých dřevních letech producentovi). Oni sami byli ti tou rockovou ikonou 60tek. (V té době to bylo o tom, kdo je nejlepší skupinou - Beatles nebo Stones? - a to nejen v mé hlavě, to bylo cosi jako obecné povědomí.) A až obdivuhodně si celou kariéru jedou to svoje bez větších úkroků stranou. Jasně, budou tady ti, co jim vytknou psychedelii na Their Satanic Majasties Request, či funk a raggae na Black and Blue - ale to je přece přirozené, že nebyli hluší k tomu, co se děje kolem nich. Navíc to dali vždy po svém, člověk ani na vteřinu neváhal stran toho, jakou kapelu poslouchá. Póza - každý na jevišti (konečně i na jevišti života) hraje v rámci mantinelů, které si zvolil. Ale: jestliže nejsi klacek, nikdo ti nebude věřit, že klacek jsi, jakkoli si na něj můžeš hrát. Ale Mickovi to věřili milióny lidiček. Koneckonců, LP nebyly o jevištní či jiné prezentaci, ale jen o muzice. Ne, nebyl mega pěvec, ale vždy to dal "funkčně" a s citem. V blues to nějak tak chodí, že to funguje spíš na základě citu, ne pěvecké dokonalosti. Představa Micka jako odnož M. Jacksona, to mě přijde jako fanouškovi RS až dehonestující. Jo, oba odsekávají, v zájmu rytmiky (např. Jackson: Beat It), z hlediska chronologie (kdo mohl být klonem koho) to taky moc nesedí, že.
Nikdy jsem pravda nebral RS jako bluesovou kapelu - oni byli věrozvěsti ROCKu (ten největší rock´n´rollovej cirkus). Na tom nic nemění, že hodně věcí bylo blues, či až country-blues (podobně - kolik hard-rockových věcí nahráli Zeppelini - přesto je řadíme k tomu stylu). Na Beggars Banquet je toho opravdu hodně. Ale já si to užívám (jakkoli nejsem fanoušek country, amerického, natož pak našeho). A proč toto album, jakkoli pro mě za 5*, řadím u něco níž, než Let It Bleed, či Sticky Fingers? No, na těch dvou je prostě sólová kytara, tady skoro absentující (ale ano, zdejší záblesky Keithe Richarda vnímám velmi pozitivně), ale až Mick Taylor byl tím, který doplnil zvuk k rock & blusové extázi. A ještě k tomuto albu i jiným: mám moc rád piánko Nicky Hopkinse, 6. Stouna. Dokonalý, nepředvádějící se, decentní, s citem pro věc. Bez něj by to nebylo ono. Tož tak.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The