Airbag - A Day at the Beach (2020)

04.08.2022 Antony | #

Norská kapela AIRBAG táhne svoji káru už hezkých pár let. Od roku 2004 vydali 5 plnohodnotných alb, tři EP, ale co je hlavní, prodělali hudební vývoj. Během něj lze sledovat období růstu i stagnace, jak už to tak bývá. Na té káře mají celkem nepřehlédnutelně vyvedeno logo PINK FLOYD, a i když postupně na slunci bledne, je stále dostatečně čitelné. Tohle jim nikdo neodpáře. Což o to, klonů měli Flojdi spoustu, ale žádný se s jejich odkazem nevypořádal tak elegantně, jako právě AIRBAG.

Aby v pořadí páté album bylo na vrcholu dosud dosažené úrovně, to se ne každému povede. Předchozí album Disconnected (2016) působilo mdle a rozplizle. Bylo jasně znát, že skupina vyčerpala svoje schémata a již jen unaveně rozmělňuje sama sebe. Citace byly příliš doslovné a nikam se neposouvaly, neevokovaly jinakost. Zvuk byl tupý, nevýrazný, producentská práce zklamala. Sice i zde pěkné a působivé chvíle jsou, ale je to málo. Naštěstí si to chlapci (no, chlapci, pánům je přes čtyřicet) uvědomili a provedli změnu. Změnu lehkou, avšak znatelnou, a hlavně na těch správných místech.

Zde je ten správný moment jednotlivé persony pěkně představit. Tedy, jádro tvoří Asle Tostrup – zpěv a klávesy, potom známá persona skandinávského rocku Bjørn Riis – kytary, klávesy, doprovodný zpěv a Henrik Fossum – bicí. K nim se v některých skladbách přidávají: Kristian Karl Hultgren z WOBBLER a sólovek B.Riise – basa (Machines And Men, Sunsets, Megalomaniac), Anders Møller např. z KITCHIE KITCHIE KI ME O (zkráceně jako KKKMO) – perkuse (Machines And Men) a Ole Michael Bjørndal, ex GENTLE KNIFE, nyní OAK – kytara (Sunsets). Nahráváno bylo v Oslo ve vlastním Airbag Studio a také ve studiu Subsonic Society pod hlavičkou Karisma Records. O produkci se tentokrát postarali Bjørn Riis a Asle Tostrup. Zvukový výsledek je mnohem, ale opravdu mnohem lepší, než minule, kdy produkční práce obstarával majitel Subsonic Society, pan Vegard Kleftås Sleipnes. Fotografie na obalu alba i promo fota kapely vytvořila Anne-Marie Forker. Také ještě zmíním, že album vyšlo za přispění nadace “Fond for utøvende kunstnere”, která podporuje kulturu “Made In Norway”.

Samotný soubor o albu píše následující:
“Jsme inspirováni oživením elektroniky osmdesátých létech, novou vlnou a filmovými soundtracky. Na A Day At The Beach vytváříme účinný zvuk kombinující éterické prostorové scény s typickým kytarovým progresivním rockem.”

Hned první skladba Machines And Men je nade všechno nádherná. Tímto tvrzením musím začít, protože to tak nepřeslechnutelně je. Fenomenální basová linka je zde takový solitér, že se dá dobrou polovinu stopáže kochat jen jí samotnou. Celá kompozice je ukázněná, vycizelovaná, a promyšleně vystavěná. Drama a naléhavost v ní žhavě svítí v dlouhých liniích zpěvu, kláves, kytarového sóla, motorické rytmiky. Dala by se jako zvuková stopa používat na test aparatury, neboť podat basovou rytmiku plně a nezkresleně hned tak něco nezvládne. Zapomeňte na sluchátka, nebo nějaké malé krabičky, to uslyšíte jen zlomek zaznamenaného hypnotizujícího majestátu síly. Úvod alba jako hrom, jedna z monstrózních skladeb, jejichž existence mi dává naději v přítomnosti.

V dalších skladbách to už takové kumulované ultra drama není, ale pořád jde o vysoce kvalitní atmosférickou muziku. Ano, PINK FLOYD z toho koukají, a sem tam vyčouhnou dosti markantně. Ovšem vždy slouží pro svébytný projev kapely AIRBAG a vůbec mne tento jejich xicht neruší. Místy je album minimalisticky kontemplativní, desetiminutovka Into The Unknown je chrámově oduševněle vznešená, tepe v ní život, překrásné Gilmourovské sólo to jen podtrhuje. Místy se Hudba ve strhujících instrumentálních harmoniích přelévá do monumentálních a pyšných ploch v rozlehlém prostoru. Tam patří dvoudílná titulka. Nelze nepodlehnout.

AIRBAG nám ukazují, jak jemně a opatrně přetvořili svůj hudební projev. Znají svoje skladatelské i interpretační zbraně a dovedou je používat. Jako když se plavením oddělují zlaté šupinky od všudypřítomného písku. Ještě na The Greatest Show On Earth (2013) jste mohli vnímat hlubokou poklonu velkým vzorům, zde se jim vzdalují a jejich odkaz transformují rozmáchlými tahy svého rukopisu. Našli svoji tvář, svůj přístup. Jeden z charakteristických znaků je nervně pulzující rytmika, hlavně basa, podpořená drobným pletivem klávesových textur, nad níž se v kontrastu vznáší vlnící se melodický zpěv a rozpíjející se plochy dalších tajemných zvuků. Vychutnávejte třeba v podpovrchově vibrující Sunsets. Jako by se rozjitřená hvězdná obloha pokryla saténovým hávem. Tato poeticky účinná konstrukce se na albu objevuje vícekrát, a tam kde chybí, cítím se ochuzen.

Závěrečný kousek Megalomaniac tlačí na vyvrcholení dramatu. Ta snaha je v něm natolik vzepjatá, až pootevírá víko Pandořiny skříňky komprese a pustí na nás několik běsů, aby předvedla, kudy cesta mohla vésti, a zaplaťpámbu, nevedla. Mám tím na mysli asi dvouminutovou pasáž ukázkově destruovanou pumpujícím pressingem, což každého vnímavého posluchače musí majznout přes palici. Pro mne je to něco, jako když kousnu do kuličky pepře v jinak vynikající polévce. Dojem to nezkazí, ale pachuť je znát ještě dlouhou dobu.

Touto deskou se AIRBAG stávají úspornější a střídmější, soustředěni jen na tu prapodstatu vlastní myšlenky, kterou delikátně konturují svými nástroji. Způsob pozvolného budování napětí vybrousili v mnohostěnný diamant jehož odlesky se mění každým posunem, drobným pohybem, pootočením. V jeho průzračnosti se zřetelně zobrazují holografické obrazy melancholických krajin tvořených hvězdokupami, černými děrami, galaktickým prouděním a vlněním temné hmoty. Méně rocku, více elektrizujícího éteru. Je to nesmírně zimomřivé, a nádherné.

V čem jsou vlastně AIRBAG na této desce tak zvláštní? Osobně to vnímám jako soubor různých parametrů, které samy o sobě skoro nic neznamenají. Až jejich celek dává vzniknout neobyčejnosti. K nim přidali několik barev a tónů z cizí palety. Na plátno je však nanesli jinými tahy v jiné kompoziční konstelaci. Vyextrahovali pár ingrediencí, kterými posypali jako kořením svoji vlastní skladbu. Tím se významně odlišují od plagiátorů a epigonů, kteří nemohoucnost nastavují bezuzdým kopírováním. AIRBAG jsou autorsky čitelní, odlišní, slyšitelně osobití. Jejich pojetí je hudebně bohaté a objevné. Kdyby poslední pseudoalbum PINK FLOYD mělo zlomek z autorské plnosti A Day At The Beach, bylo by alespoň poslouchatelné. Takhle ale nemusíme litovat. Tam, kde zhynul výplod Flojdů na vyprahlost a souchotiny, tam dravě tryská živá voda Airbagů. Vytváří až filmově hmatatelné zobrazení ozvěn tajemného vesmíru. Vstřebává mne temným pulzováním nekonečné hlubiny. Jako somnambulní chodec po laně tuto mezihvězdnou propast nevnímám a závrať mám spíše z nekonečných dálav uvnitř vlastního vědomí. Z jeho záchvěvů, odezev, rezonancí. Pro mne je to přímo fascinující poslechové dobrodružství, zároveň uvědomění si nepoznatelnosti fenoménu hudby.

Resumé. V sympatické délce necelých padesáti minut nám AIRBAG letos představují svoji verzi pokojné, i rozrušující hudby. Slyšel jsem ji už snad už padesátkrát. Nesmírně přitažlivé dílo. Hodnotím “jen” za 4* a půl, protože na pětku těsně nedosáhli. Stejně to znamená téměř vrchol letošního poznání tratě a přímo terapeutický balzámek na unavenou psýché.

Aneb, jak trefně řek Laďa z lavičky před nádražím:
“Ajrpak sou rokeři znorska. Vocať je dost dobrej muziky. Tydle zněj jak Pflojdi, ale jináč.”

Karisma Records KAR186CD
Dynamic range – DR9

Antony 09/2020
reagovat

03.08.2020 horyna | #

Severské země jsou v prog-rockové škatulce značně neprozkoumanou oblastí. S vyjímkou mocného Švédska, kde se během devadesátých let začaly nové spolky rodit jako houby po dešti a média všeho druhu tyto tlačila do popředí zájmu jako buldozer obrovskou hroudu hlíny, okolní státy žádné výrazné želízko do ohně nabídnou nedokázaly. Nebo alespoň ne takové, které by se nějak výrazněji zapsalo do tehdejších hudebních análů. Ze sousedního Norska mi kdysi dávno padly do oka jen power-progresivisté Conception, posléze Ark a v melodičtějším segmentu součatsníci Europe, TNT.

V posledních letech, možná už dokonce desetiletích, se i tady líheň obdobně zaměřených souborů začala značně rozrůstat. Kromě mimořádně oblíbených, k sedmdesátým rokům vzhlížejících Wobbler, zde bodují i náladotvůrci Gazpacho a nově též mimořádný objev posledních let, kapela Windmill, jejichž sláva stoupá strmě vzhůru a jestli jim nasazená fazóna vydrží i nadále, bude jednou budoucnost patřit právě jim. Mezi vyvolené a zároveň umělecky nejambicioznější soubory, je nutno připočítat i dávný Pink Floyd-ovský revival, kapelu Airbag.

Ti vydali před pár dny páté studiové album A Day at the Beach, na němž prezentují svůj postupný odklon od učitelů P. F. zatím vůbec nejzřetelnějším způsobem. Velice pozitivní kritiky ze zahraničí mluví jasnou řečí a dle místního hodnocení stopuji, že ani našinci není jejich současný postoj cizí. Po podpisu smlouvy se společností Karisma Records a sérii ep, na nichž získávala kapela postupně ostruhy a nabírala vítr do plachet, byla tvůrčí snaha korunována prvním regulérním albem Identity. Ale až desky The Greatest Show On Earth a Disconnected dokázaly posunout tvář této party k novým, patřičně inovativnějším horizontům. Airbag se pozvolna zdokonalovali a získávali pevnou půdu pod nohama.

Letošní novinka je jejich nejdospělejším, nejvyrovnanějším a nejctižádostivějším projektem. Kluci pochopili, že i malinko svižnější tempa jsou v jejich podání natolik obdivuhodná a silná, aby dokázaly posluchače patřičně emočně uchopit a pozvolnou stupňující se dynamikou jej náležitě přitlačit na zeď. Hlavním nástrojem, který má za úkol se o posluchače "starat", jsou stejně jako v minulosti klávesy. Naprogramované zvuky, nasamplované hlukové bariéry, ruchy všeho druhu, ale i uklidňující, floydovsky sentimentální plochy, vytvářejí napříč celou nahrávkou směsici jen těžko slovy popsatelných pocitů. Jsou to koláže zvuků, barev i harmonií. Aranžérsky mimořádně připravená kapela, dokáže z této polohy vytěžit maximum na celé hrací ploše. Hlas Asle Tostrupa je pak dalším z nástrojové řady a svým odevzdaně zasněným, lyrickým přednesem, dodává jednotlivým písním na osobitosti a charakteru. Sugestivní cítění jde ruku v ruce s Gilmourovsko romantickým stylem a po malých skupenstvích přisypává do hudební složky elementy vzdušnosti a elasticity.

Letošní Airbag dokázali protnout historii se současností. Zřetelně se odklonili od Pink Floyd-ovské přijímky a s pomocí soudobých elektronických vymožeností, stanovili nový esteticky prvek ve vnímání prožitkových hodnot. Umělecký kredit souboru se prostřednictvím novinky nebývale vzedmul a její obsah tak můžeme směle pasovat vedle posledních dvou počinů atmosféricky obdobně nabušených Pineaple Thieff.
reagovat

john l @ 03.08.2020 07:10:42
Horyno respekt. Vůbec nechápu kde bereš chuť na psaní dvou recenzí na stejný produkt. Nedávno jsem četl stať o nových Airbag na CD a dnes tady. Podrobně jsem je neporovnával, ale nevypadá to, že bys od sebe opisoval. Nebylo by snadnější tu první zkopírovat a napsat raději něco nového? Podobné mrhání časem mně hlava moc nebere.

legolas @ 03.08.2020 14:08:51
typicky módní záležitost. Otravně utahaná a naříkající. Pink Floyd hrají daleko vzletnější hudbu. Nebrečí si do dlaní a nelitují sami sebe. Současné kapely mají právě tendence se pořád litovat a lamentovat nad globálními problémy světa. Začíná to být hodně průhledné.

horyna @ 04.08.2020 04:54:35
Zdravím Johne: paradoxně je někdy na dovči více času než doma. Ať u moře, nebo na horách, přece nejsi aktivní celých dvanáct hodin. Někdy taky ty i děti odpočíváte, no a když je chuť (a ráno toho my starší už moc nenaspíme)... Ano máš pravdu, vysekl jsem novou, jen téma prvního odstavce jsem zvolil podobné. Měl jsem zkrátka chuť dát si Airbag znovu. A nezůstalo jenom u nich. Dubloval jsem toho nakonec víc. Jednou jsme šli takhle zase na pořádný výšlap, vzal jsem sebou tablet a v lůně přírody to tam padalo úplně samo. Ale příště prosím vynech zbytečné pocity údivu (někdo to hold může cítit takto) a raději písni něco konkrétního k muzice. Co ty a Airbag, znáš je?

legolasi: utahané a naříkající je skoro celé Norsko. Severské kapely hrající emocemi elektrizující utahanou muziku zkrátka tak znějí. Někdo to má rád a baví ho taková hudba.

Brano @ 04.08.2020 08:36:09
Legolas:Pink Floyd nenariekajú nad globálnymi problémami sveta??Nelamentujú?Zober si len taký Final Cut a prelož si texty.Podobné je to pri ďalších albumoch,vrátane Dark Side... "Není žádná temná strana Měsíce. Ve skutečnosti je temnota všude..."

Od nórskych Airbag mám v zbierke len CD The Greatest Show On Earth(2013),ale aj táto novinka sa mi páči a štyri hviezdičky si právom zaslúži.Airbag sa síce na začiatku odrazili od Pink Floyd a ten vplyv je tam stále počuť,ale každým ďalším albumom stále menej a menej.Stále viac si razia svoju vlastnú cestu a to je mi na nich sympatické.

jirka 7200 @ 04.08.2020 09:50:11
nad globárními problémy světa lamentují rockeři všemožných stylů už nejméně 40 let, co jen já si vybavuju :-)

PaloM @ 04.08.2020 09:57:37
Na problémy obyvateľov Zeme je R. Waters No.1

Airbag 2020 mám na zozname preskúmať. Staršie albumy som dávnejšie počul.
Pochybujem,že by obstáli na plný počet bodov. To by som už mal niečo od nich v zbierke.

john l @ 04.08.2020 12:34:16
Jasně, je to tvoje věc. Omluva nabídnuta.
Airbag mně absolutně nic neříkají, nemůžu znát každou kapelu z druhého konce světa. Už tak se v tom množství občas ztrácím.

dolycentrum @ 04.08.2020 13:21:32
Airbag ma uspesne minali niekolko rokov...stratili sa zo zorneho uhla zaujmu a v archive ostalo ich album z roku 2011 formatu CD. Horynov kultivovany prispevok ich navratil do pola zaujmu a prekvapujuco opat zaujal. To,ze autor pise opakovane na danu temu absolutne neubera na kvalite,prave naopak ...beriem to ako formu zaujmu a snahu poukazat na tvorbu zoskupenia,ktore ostava niekde v opozicii. Chvalim horynovu angazovanost aj napriek malo kritikom,co nedokazu zo seba dosta par kludnych viet a kriticky sa stavaju do pozy znalcov.Horyno...pokracuj proti tymto vlnam,mas na svojej strane vietor aj znalost...mimochodom,tento posledny kusok z Norska na vinyl-e mam uz v internetovom kosiku !

horyna @ 05.08.2020 14:17:10
Johne omluva přijata :-) Chápu, těch kapel je tolik a je absolutně zbytečné pachtit se v tisících dalších a dalších jmen. K čemu taky, všechny je stejně neobsáhneš, jen budeš mít hlavu jak přerostlou kedlubnu:-)

doly ahoj a díky. Dlouho jsme se si nepsali, ale zrovna u tebe bych nákup Airbag zrovna nečekal, ale zkušenej bard jako ty jistě ví, co dělá :-)