Armored Saint - Punching The Sky (2020)

04.12.2020 horyna | #

U nových Armored Saint začnu kapku odzadu a to holým konstatování. Podobně, jako se deskám Revelation a La Raza nepovedlo úplně navázat na velikost a odkaz mistrovského díla power metalu devadesátých let, přesněji řečeno konkurovat nahrávce Symbol of Salvation, nepovedlo se ani letošní kolekci Punching the Sky zabodovat tak výrazně, jako jejímu předchůdci, neuvěřitelně našlapanému, pět let starému monster dílu Win Hands Down. Jeho prostřednictvím vstal „obrněný svatý“ z mrtvých tou největší možnou silou a jestli svého o čtrnáct let staršího bratra kvalitativně nepřerost, alespoň se mu svou dokonalostí brilantně vyrovnal. Každý den (s každou nahrávkou) nemůže být to správné posvícení, ale Punching je hodně dobrá deska na to, aby musela být jen srovnávána. Navíc srovnávat ji například s dvojicí desek z let 2000 a 2010, dopustili bychom se v jejím případě nemalé křivdy. Nejen, že je lepší než obě jmenované, je daleko lepší, než naprostá většina metalové produkce, která nás poslední léta obklopuje.

Armored Saint jsou už zkrátka velezkušení harcovníci na to, aby dobře poznali, jestli do světa poslali jen průměrně dopilovaný materiál. Co tedy novinku krapet sráží pod úroveň vysokánské laťky minulé Wind Hands Down? Je to celkově chudší variabilita letošního materiálu. Bushova parta tentokrát vsadila většinu z jedenácti přítomných karet na sílu, natlakovanost, údernost a tvrdost. Nemilosrdný knock out čeká na posluchače zpoza hodně rohů a ostré vyhrnuté lokty si naše pětice bere za své až zbytečně často. Druhá půle desky je v tomto naštěstí smířlivější a většímu přítlaku na melodie odpovídá i pestřejší aranžmá u většiny z posledních písní.

Mezi nejlepší a energeticky i melodicky výživné songy patří písně End Of The Attention Span, Do Wrong To None a Missile To Gun. To jsou skutečné definice stylu power v zaoceánském poutavém balení. Přičemž úvodní rozmáchlá Standing On The Shoulders Of Giants plní funkci folkově rozmáchlého openeru, opírajícího se v úvodu dokonce u zvuk skotských dud. Nejzajímavější momenty však posluchač zažije s hymnickou Lone Wolf, niternější Fly In The Ointment, nebo k osmdesátkám hledící a s vlivem Thin Lizzy koketující Bark, No Bite. K těm výrazně lepším položkám musím nutně zařadit poslední hudební uragán Never You Fret, ve které kapela ukazuje, že poháněna výborným riffem a smyslem pro atmosféru, dokáže vystavět opravdu kvalitní píseň.

Velkým plusem desky je její zvuk a zcela pochopitelně (čekal snad někdo něco jiného) i výkon frontmana Johna Bushe. Síla jeho zpěvu, barva, dominance a artikulace mají pořád tu stejnou sílu, jako před více jak dvaceti lety.
Velmi dobrá deska, které k nejvyšší metě z před pěti let přec něco chybí.



reagovat

PaloM @ 04.12.2020 18:01:01
Kedysi tu na fóre boli populárni, aj som niečo od nich počul. Na odporúčanie. Netuším, či ma ešte v živote takéto čosi osloví. Ťažko 🙂

dan @ 04.12.2020 20:27:03
Výborně odvedená práce. Deska je exkluzivní a za plný kotel. Však všude okolo šli recenzenti na doraz. Progboard totiž není to pravé místo pro takovou hudbu.

Danny @ 06.12.2020 23:51:47
"Progboard totiž není to pravé místo pro takovou hudbu."

Co dodat, svatá pravda.

EasyRocker @ 07.12.2020 15:13:11
Tahle kapelka mě taky nějak nikdy nezaujala.

john l @ 08.12.2020 07:11:29
EasyRocker divím se, že ty jako metalisty odkojený osmou a devátou dekádou neznáš tak stylotvorné dílo, jakým je album Symbol of Salvation. Vedle Metal Church a Savatage nejlepší power metalová deska z té doby. Dnes bych dal pět.
Novinka je už o schodek níž.

EasyRocker @ 08.12.2020 08:53:56
No ono to bude tím, že ten hevík, speed a power metal mě nezaujaly moc nikdy až na opravdu vzácné výjimky (Kamelot, Nevermore...). V tom jsem byl hodně ponořen tak před 20 lety. Dnes mi zůstali jen pro mě kultovní Jidši a ty nej- desky od IM, ale drtivou větčinu těch Acceptů, Krokusů, Helloweenů, Gamma Ray, Strato , Rage, Iced Earthů apod. jsem už střelil. Už mě to nějak prostě nebere (hlavně ty ječáky a la Meine mě iritují), narozdíl od té progem načichlé větve (Angra, Evergrey, Beyond Twilight... to je jiná). Armored jsem určitě někdy zkusil, ale ti mě nevzali vůbec :)

john l @ 08.12.2020 11:20:01
Armored Saint byla grupa na špici svého žánru. Daleko předaleko od Kamelot a o setiny také před Nevermore. Ale chápu tě, když jsi to tak cítil. Každopádně Bush je PAN zpěvák.

Myšák @ 22.12.2020 13:28:00
Chyba lávky mistře. Tohle album je za 100%, souhlasím s některými okolními weby. Tady se karty odkrývají pozvolna a pomaloučku. Časem deska rozkvete do té pravé power metalové krásy, která nemá široko daleko sobě rovného.

john l @ 23.12.2020 08:18:32
Já tohle nadšení z novinky nesdílím. Symbol je nadstandard ten už nezopáknou. Čas nezastavíš.

b.wolf @ 24.12.2020 13:18:54
Debutní fošna AS mě kdysi zaujala a tak jsem pochopitelně zkoušel i další. Předposlední deska Win Hands Down a Symbol jsou zřejmě to nejlepší, co stvořili. Na novinku jsem se těšil, ale zůstalo tak na půl cesty ...