Winter, Johnny - Johnny Winter And (1970)

22.09.2023 hejkal | #

Johnny Winter patrí k tým vzácnym interpretom, ktorý vždy doručí to, čo ako poslucháč očakávam. Hoci je považovaný za velikána blues, ja si o ňom myslím, že je rocker, ktorý zhodou okolností hráva blues. A keďže to je niečo, v čom sme úplne rovnakí, nečudo, že si jeho drsný blues rock užívam.

V roku 1970 založil skupinu And, s ktorou vydal jeden štúdiový a jeden koncertný album. Oba radím k tomu naj, čo vytvoril. V skupine s ním hral iný výborný gitarista, ktorý má dnes za sebou pomerne plodnú a úspešnú bluesovú kariéru, a síce Rick Derringer. Rytmika Randy Jo Hobbs (basa) a Randy Z (bicie) pasuje nastolenému zámeru hrať tvrdú bluesrockovú muziku. Bubeník je inak bratom Ricka Derringera, rodným menom sú Zehringerovci. Aký teda je počin známy ako Johnny Winter And?

Neskutočný! Už úvodná Gues I’ll Away je bluesrocková smršť hraničiaca s hard rockom, čo je poloha, ktorá mi je v hudbe najbližšia. Aj Hendrix by sa mohol čosi priučiť, keby práve v septembri 1970, kedy album vyšiel, tragicky nezahynul. Zaujímavosťou je, že drvivá väčšina albumu je autorská. Prevzaté veci sú tri, pohodová Ain’t That A Kindness z pera Marka Moogy Klingmana (hral s Toddom Rundgrenom), napínavá balada No Time To Live od Traffic a strhujúca balada Let The Music Play z pier dvojice Allan Nicholls a Otis Stephens.

Vrcholom albumu a zároveň jedným z najväčších Winterových hitov je hardrocková smršť Rock And Roll, Hoochie Koo, ktorej autorom je Derringer. Je to často coverovaná skladba a vždy znie super. Niekedy sa podarí zložiť riff a prezentovať melódiu tak, že prirodzene znie dobre, aj keby ju chceli sprzniť súčasní producenti bezduchej muziky. Podobne handrixovsky chripľavá pecka Nothing Left ma totálne dostáva. Kapela sa nebráni aj pomerne jemným polohám, baladický kúsok Am I Here? je toho dôkazom. To, že Winter je majster slide gitary, neprepočujete v skočnej skladbe Look Up. Tú by som dokonca tipoval na hitovku. História však na moje tipy nedala ani vtedy (ako by aj mohla, keď som nežil?) a určite nedá ani teraz. A tak by som mohol pokračovať, Prodigal Son, On The Limb, či Funky Music (názov klame telo, rytmus síce funkuje, ale inak je to rázna hardrocková záležitosť) nevybočujú zo sviežej americkej rockovej nálady, gitarových sól je hojnosť, skrátka, takto sa to robí!

Na turné vystriedal Randyho Z geniálny bubeník Bobby Caldwell (neskôr hral napríklad v Captain Beyond a Armageddon), ale to je iný príbeh, o ktorom vám porozprávam nabudúce.  Album Johnny Winter And je bezchybnou ukážkou vytvrdeného blues, hraničného napätia medzi blues a hard rockom, skrátka, je to ďalšie úžasné dielo z roka 1970, ktorý mi učaroval najviac z celej histórie populárnej hudby. A je to aj kvôli tomuto albumu. Vyskúšajte, možno v ňom nájdete to, čo ja.

reagovat

stargazer @ 23.09.2023 12:25:50
Vyposlechl jsem si album a nejvíc ve mě rezonoval ten závěr. Vítěslav Štefl tohle album taky pochválil napsal - výborná klasika, ale ve své knize 33 plus 333 kytaristů vypíchl spíš alba Second Winter a Still Alive and Well.
Nicméně díky tip, nebylo to vůbec špatné.

hejkal @ 23.09.2023 12:30:54
Na Winterovi je dobré to, že má veľmi málo albumov, ktoré by neboli aspoň vynikajúce. Ešte sa k nemu vrátim, aj na zmienené albumy isto príde.

zdenek2512 @ 23.09.2023 16:46:05
O Johnny Winterovi jsem kdysi četl v Melodii, poprvé jsem ho slyšel na Antidiskotéce Jiřího Černého, kde ná pustil něco z desky, kterou nahrál s bratrem Edgarem. Hodně se mi to líbilo, ale nikdo v okolí to neměl. Jako první desku jsem si koupil 1 +1/2 LP Second Winter. Johnny je třída, škoda, že už není mezi námi.

hejkal @ 23.09.2023 16:48:43
Ja som dlho mal iba dvojdiskový výber, potom iný dvojdiskový výber a napokon som sa dokopal k tomu, že som ho už ďalej neodkladal a nakúpil celkom dosť z jeho tvorby, najmä v 70. rokoch. Bol úžasný divoký gitarista.

27.06.2012 Petr Gratias | #

Velmi slibně nastartovaná kariéra albínského kytarového ďábla z Texasu – Johnnyho Wintera nesla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let svoje ovoce. Důkazem toho bylo i album Johnny Winter And.
Přiznám se, že nejprve do mé tehdejší vinylové sbírky přistálo album Johnny Winter And (live) z r. 1971, které je dnes volně nesehnatelné. Strhl mě ten syrový koncertní sound a když jsem se dozvěděl, že existuje ještě předobraz tohoto alba, na kterém jsou ale jiné skladby a také změna na bubenickém postu – nehledě na to, že album bylo nahráno jako studiové – tak to samozřejmě posílilo můj apetit.
Obal alba stejně jako jeho vnitřní část byla bluesově hodně úsporná, v podstatě nejčistší grafika – černá a bílá a tak se zase po nějaké době k albu vrátím a rozdělím se s vámi o svoje pocity…..

GUESS I´LL GO AWAY – začátek se nese v dravém bluesrockovém duchu, do kterého trochu světla přidává hudební mýtus Led Zeppelin a v melodické struktuře Allman Brothers Band. Dravý americký král elektrického blues své doby zde výtečně zpívá, frázuje a jeho kytarová jízda je správně zaostřená. Tóny se nesou ve vyšších polohách, ale jejich přediva hrají i výborně proaranžovaná unisono a tak je třeba představit i druhého sólového kytaristu, jímž je Rick Derringer. Kytary zde mají prim, baskytara Randyho Hobbse se mi zdá trochunatlačená do pozadí a také bicí Randyho Z nemají ten úplně nejdravější drive – Bobby Caldwell řádil o poznání líp…..

AIN´T THAT A KINDNESS – druhá skladba je převzatá. Mírně se zde ubere na dravosti a my si uvědomíme, že to zde dobře propracovaná písnička bigbítového typu s nijak nepotlačovanou melodickou linkou. Derringer a Hobbs ve vokálech Winterovi vypomáhají. Zase zde máme co dělat s jistou lapálií…. Nedůslednost producenta způsobuje, že zcela evidentně vystupující klavír zůstává v anonymitě a tak mi nezbývá, než se domnívat, že by to možná mohl být jeho bratr Edgar Winter, který byl asi svázán nahrávacím kontraktem jinde, ale není zda ani zakamuflován pod nějakým pseudonymem…

NO TIME TO LIVE – ano, tuhle skladbu poznají pamětníci. Autory jsou Winwood a Capaldi a my máme co dělat s coververzí od Traffic. Je to příjemná balada. Derringer má nosný naříkavý hlas a jeho drolivé kytarové doprovody plují šedesátými léty. Hezké spojovací mosty mezi akordickými proměnami a já si znovu uvědomuji, že tahle píseň by slušela i takovému Romanu Dragounovi, kdyby se zabýval covery. Jinak je skladba baladicky rozjímavá…. Rytmika je potlačená, ale harmonie a melodie je čitelně otevřená. Náladová záležitost navozující kreativní představy. V závěru skladby se mírně přitlačí na dynamiku pro mírnější oživení….

ROCK AND ROLL, HOOCHIE KOO – tak tohle je přesně typ skladby, který Winterovi sedí. Bluesrock šlape jako stroj, kytary zpívají a Winterův hlas je správně drsně neohoblovaný jako syrová fošna. Dobře seřízené kytarové běhy. Winter v mezihře vypálí výtečné mrštné sólo a Derringer mu sekunduje v precizním slova smyslu a tak se nám ty kytarové běhy výtečně doplňují. Rytmika se v závěru skladby vytáhne dobře propracovaným závěrem….

AM I HERE? – tuhle baladu složil bubeník Randy Z. Mohla by být klidně v repertoáru takového Davida Coverdala nebo Ronnieho Jamese Dia. Patří do kategorie těch podmanivých sentimentálních balad, na které se s oblibou tančilo. Z instrumentace dokonce slyším přítomnost hammondek (!,), podobně jak již vzpomínaný klavír, jsou i ty utopeny v anonymitě.. Na druhé straně musím konstatovat, že tendence, aby na Winterově albu byly zastoupeny i skladby jiných autorů rozmělňuje dravost a syrovost, kterou posluchač zcela určitě očekává a zatím mu není v té ryzí dravé poloze nabídnuta tak, jak by očekával….

LOOK UP – tahle skladba by mohla být klidně na první albu Allman Brothers Band. Slide-kytara jakoby přivolávala Duane Allmana a zpěv jeho bratra Gregga Allmana. Dobře postavená skladba s údernou rytmikou a doprovodnými zpěvy s klouzavými kytarami a dobře frázujícím zpěvem se mírně blíží na pokraj soulu. Není to žádná limonáda, ale emocionálně rozehrávané téma, třebaže se nedotýká Winterova Parnasu…..

PRODIGAL SON – řízný rockový úvod jak má být. Winter si tuhle skladbu napsal a je v ní zcela zjevně nejpřesvědčivější a nejautentičtější. Nemýlím-li se, tak ji na svoje album zařadili o Rolling Stones (tuším Goats Head Soup?). Bluesrock melodického týpu se dvěma výbornými kytarovými běhy. V mezihře máme co dělat s výtečně pojednanou melodickou linkou, která se prodírá harmonickým houštím. V další fázi se krátkým vstupem přihlásí Derringer. Nikdo nic nepředstírá a hraje se podle svého nejlepšího přesvědčení, aniž by někdo předstíral nějaké závratné ambice. Přesto je zde radost co poslouchat….

ON THE LIMB – Dusající rytmika prokresluje prostor pro kytarové postupy, kterými se prezentují ve vokální kooperaci Winter a Derringer. Tady se krásně dají jejich hlasy dešifrovat. Klasický model dravého melodického rocku své doby s nosným základním riffem, na který se nabaluje celá instrumentace a pojetí. Také zde si dokážu představit, že skladba mohla být docela podmanivým inspiračním zdrojem pro bluesrockové nebo i jižanské kapely….

LET THE MUSIC PLAY – další skladba od cizích autorů. Zpozadí se hlásí tremolo hammondek a máme zde zase klasický model rockové balady amerického typu. Vokální stavba skladby je výtečná. Vroucný vokální projev se pokládá do tématu, který prokresluje kytarové téma a sborové hlasy. Kytarová ornamentika je dobře vyšívaná, ale ani zde se nedočkáme nějakých drsných kytarových bezbřehostí. Spíš zde fascinuje vokální linka a ten vroucný model interpretace se zrychlenými vyměňovanými tóny v závěru……

NOTHING LEFT – zajímavá skladba. Tady trochu cítím vliv Jimiho Hendrixe, ale nevadí mi to. Winter zde nevytváří nějaký hendrixovský derivát, třebaže i ve vokálním pojetí bychom mohli mírně zauvažovat, kdo stál skladbě v závěsu. Perfektní kytarové sólo, pravděpodobně nejsilnější na albu vůbec. Skladba má ale příliš krátký formát, aby zde mohl Winter za asistence Derringera popustit stavidla svým vášním. Opravdu vynikající skladba, třebaže ta rytmika není tak úplně ve stejném pojetí, jak by si skladba zasloužila….

FUNKY MUSIC – dobře našlápnutá bluesrocková záležitost s funkovým modelem, který i bez názvu se prořezává na světlo. Takoví Living Colour v devadesátých letech dokázali tuhle hudbu ještě více prokreslit, zhutnit a rozpálit, ale v dané době to bylo objevování terénu neznáme krajiny. Možná měl i zde Derringer v zádech Hendrixe, aniž by si to připustil. Winter a Derringer tady v závěru skladby v instrumentální části opravdu předvádějí svou kytarovou potenci rychle vyměňovanými akordy a mrštnými svištícími tóny, běhajícími po pražcích…

Dobře udělaná deska po všech stránkách je především prostorem pro Johnnyho Wintera a pro Ricka Derringera. Klasický model bluesrockového schématu s hardrockovými dozvuky a také žádanými baladami.
Určitě se shodnu s Gunslingerem…. Albu nabídnu čtyři hvězdičky a znovu si uvědomím tu vnitřní sílu Winterovy lidsky rozpolcené osobnosti, v pozdějších letech už nahlodávané heroinem a alkoholem. K pěti zde přece jenom ještě nějaký ten krok chybí, ale jinak mohu vřele doporučit všem milovníkům elektrického blues a balad….

Nikdy v životě by mě nenapadlo, že ho uvidím v brněnském Semilassu asi tři metry od sebe a se zatajeným dechem budu sledovat jeho "chaoticky koordinovanou" hru.
Na tomhle albu to sice od začátku do konce není suverénně jednoznačné, ale kytarového mistra je možno rozpoznat i v těchhle skladbách....




reagovat

Cossack @ 27.06.2012 15:21:32
„Jenda Zíma” je pašák, o tom žádná… ;-)
Narozdíl od Tebe i od gunslingera bych dal tomuto albu 5 (líbí se mi dokonce o malinko víc, než skvělý debut "The Progressive Blues Experiment"); jinak namám, co dodat.

P. S. Zmiňovaná, o rok mladší, "Johnny Winter And Live" je taky moc dobrá (opět souhlas)…

Petr Gratias @ 27.06.2012 15:33:34
Zdravím, Cossacku!
"Jenda Zíma" JOHNNY WINTER
"Pepík Bek" JEFF BECK
pěkně nám to elektrické blues vstoupilo do české dechovky, není-liž pravda (?!)
a ještě bychom mohli pokračovat s podporou fantazie
"Míša Krejčí" jako skladatel Iša Krejčí (ten opravdu existoval, ale psal vážnou hudbu) a tak nám vyjde i MICK TAYLOR...
Albu Johnny Winter And (live) 1971 bych ale pět hvězdiček dal!
Winter má v podstatě zajímavou drtivou většinu své produkce, ale tím, jak se měnili producenti, jak album poznamenávali přítomní hosté a jak ho manažer Steve Paul tlačil do hardrockovaného rock and rollu,
to se všechno promítalo na jeho albech.
Řekl bych že Bloomfield, Winter, Vaughan, Thorogood, Mandel a Buchanan... dali americkému elektrickému kytarovému blues asi nejvíc, ale máme tu samozřejmě i další jména.....
Zdravím!

gunslinger @ 27.06.2012 17:20:05
Petr... Buchanan ? Roy Buchanan ?jeho myslíš ak áno tak to by ma fakt zaujímal tvoj názor na kráľa telecasteru.

Petr Gratias @ 27.06.2012 18:51:43
Zdravím, Gunslingere....
ROY BUCHANAN - míval jsem jeho album Dancing On The Edge. Byla to série - kterou vydala malá firma Alligators. Album se mě hodně líbilo. Buchanam výtečně cítil blues. Dovedl hrát dravě a syrově, ale také velmi procítěně a ležérně.
Dokázal kloubit blues s dalšími vlivy, podobně jako třeba Harvey Mandel...
Jeho alba se sice nějak neprodávala v horentních nákladech, ale mezi znalci a milovníky blues patřil mezi špičku, i když ne nějak zvlášť medializovanou....
Dokonce i Rolling Stones plánovali, že by ho přizvali do svých řad (když předtím dostali košem od Roryho Gallaghera). Nedošlo k tomu....
Bohužel skončil špatně. Alkohol se na něm podepsal.
Za nějaký delikt se ocitl ve vězení a tuším, že v r. 1985 se v něm oběsil.....
Amerika na něj nezapomněla, ale v Evropě je známý jenom mezi ryzími bluesmany.....

hejkal @ 27.06.2012 19:14:54
Buchanan je (bol) skvelý! Jeho Hey Joe naživo stál za to a ani Booker T. netušil, čo sa dá vyrobiť z Green onion.

Cossack @ 27.06.2012 22:38:05
Tak zase zpátky k Johnny Winterovi…
Krom "Johnny Winter And Live" z roku 1971 znám ještě jeden „živák” "Captured Live" ze 76., a je taky vynikající; těžko bych mezi těmi dvěma volil „vítěze”!
(A teď koukám, že tu není mezi alby uveden, tak to hnedle napravím…)

PaloM @ 28.06.2012 05:25:27
I ja sa hlásim k priaznivcom Johna Wintera a tento recenzovaný album mám, lebo ho považujem za tretí najlepší - po The Progressive Blues Experiment a Johnny Winter. Cossackom zmienený Captured Live! vôbec nepoznám a ani som netušil, že je, čo musím napraviť.
Vďaka za recenziu a podnetnú diskusiu.

Cossack @ 28.06.2012 14:09:38
V přebohaté diskografii Johnnyho Wintera je snadné nějaké album přehlédnout… Sám znám jen nepatrný zlomek celého „katalogu”; např. druhé album "Johnny Winter" (1969) jsem ještě (celé) neslyšel, ač vím, že existuje (to musím taky napravit), jiná jsem jen zahlédl.
Palo, zkus třetí „jeden a půl album” "Second Winter" (1969), pokud ho neznáš, to je taky dost podařená záležitost…

gunslinger @ 28.06.2012 14:38:22
z jeho live nahrávok mám dosť rád
Royal Albert Hall live.. Cossack to trafil Second Winter je špica skladba Fast Life Rider je pre mňa ako hymna >> odkaz

06.08.2011 gunslinger | #

Album Johnny Winter And (čo tým chcel autor povedať že AND to že and 1970 alebo and Rick Derringer len sa im to meno nezmestilo)a vlastne celá Johnnyho tvorba je jedno veľké bluesové delo nepočul som žiadny album štúdiový či živí pri ktorom by som si povedal tak „toto bolo veľmi slabé“ tento maník hrá poriadne tvrdo blues je to rýchle belošské povedal by som až albínske blues hrané s veľkou dravosťou.
1 Guess I'll Go Away Na začiatku trocha skreslená gitara začne vybrnkávať slušný riff do toho začne Johnny spievať a podávať svoje chladné bluesové riffy ktoré sú vždy niečím originálne album sa otvára vynikajúco.
2 Ain't That A Kindness Gitara a klávesy začnú potmehúcky a tichšie Vyhrávať. Je to kľudnejšia skladba.
3 No Time To Live Prvá (pre mňa) a zároveň jediná slabšia skladba baladických rozmerov.. Toto Johnnymu nesedí . Chladné epické smutné bluesové balady tie mu kruto sedia ale toto pre mňa nie !
4 Rock And Roll,Hoochie Koo asi Johnnyho najslávnejší hit a ani sa nečudujem je to silná skladba s Johnnyho chraplákom a s takými gitarovými lickmi sa dá ľahko stvoriť blúzoví až takmer hard rockový hit..
5 Am I Here ďalšia kľudnejšia skladba s peknými arpeggiami a s viacerými spevákmi počas celej skladby.
6 Look Up riff ala Jimi Hendrix .Johnny vie hrať s bottleneckom skutočne famózne on ani nehrá sóla určení čas napríklad pol minútu v piesni on ich hrá počas celej skladby a to sa mi na ňom páči najviac.
7 Prodigal Son asi moja najobľúbenejšia skladba na albumu. Má strašne dobré (dlhé) sólo.
8 On The Limb 12 bar blues (čo Johnnymu ide najlepšie) trocha zamaskované ale úžasné.
9 Let The Music Play keď som hovoril o smutných blúzovkách tak som mal namysli túto skladbu ženské vokály my v tejto skladbe nesedia ale nie je to také zlé gitarové sólo to zachraňuje na plnej čiare.
10 Nothing Left nič sa nestalo je klasická skladba aké má Winter za hrsť v každom albumu určite ( a to som ešte všetky nepočul ale určite tam budú) dobrý bluesový riff silné sólo a spev alias chrapľák.
11 Funky Music názov skladby je nič moc ale pieseň je jedna s najlepších z albumu to určite !!!! vynikajúci song .
Je to dobré bluesové album je také aké som od Wintera čakal ten kto má rád belošské rýchle blues by mal Wintera vyskúšať. Na 4 hviezdy to úplne stačí..

reagovat