Threshold - Subsurface (2004)

25.06.2017 Petr87 | #

Kdybych měl být z jakéhokoliv důvodu internován na nějakém opuštěném ostrůvku, třeba v Tichomoří, kde by mi dělaly společnost pouze palmy, mladé polonahé čokoládové domorodkyně, nějaké to skromné patrové přístřeší z bambusu s vířivkou, plnou lednicí, velkou postelí a pochopitelně i s pořádnou audio sestavou... ehmm..., a já si mohl vzít s sebou do té nudy pouze nějakých pět CDček, tak tohle by bylo jedno z nich!

"Subsurface", aneb mé první setkání s touto fenomenální britskou prog metalovou bandou, už nemohlo mít lepšího načasování!
V té době jsem se začínal pozvolna zajímat o moderní progresivní rock (protože těmi "Pinkfloydy" jsem byl přeci jen už moc přepapán), takže u mne do zblbnutí vyhrávaly nové progresivní objevy jako - TRANSATLANTIC, FLOWER KINGS, MARILLION, PENDRAGON, IQ aj.
A v těch časech, chvíli po střední, jsem se o metal prakticky vůbec nezajímal... Ano, svátečně jsem si vypláchl uši nějakými těmi starými prověřenými bandami, ale jinak jsem byl plně zaměstnán pouze neo-progem...
A do toho všeho si přijde strýc - starý metalista - a začne mi před xichtem mávat nějakými THRESHOLD!
"Hej, tohle už na mne nezkoušej; mě už ten metal, kór novej, skoro vůbec nezajímá! Ted' už jsem v rokenrolu vyměkl a naprosto mi to vyhovuje!"
"Ne, tohle musíš slyšet!" nedal se odbýt drahý příbuzný...
"Dobrá, hod' mi to sem, ale varuji tě - zítra to máš zpátky v zásobníku!" upozornil jsem ho.
"Když myslíš!"
Přišla noc, já nemohl usnout, tak že si pustím něco do uší, pak snad zaberu..., a prsknul jsem si do discmana tuto horlivě a neúnavně doporučovanou desku.
No co vám budu povídat, přátelé!
S poslechem jsem začal v devět a přerušil jej asi až ve dvě ráno; a to jen proto, abych si v přístroji mohl vyměnit baterky a poslouchat dál! Tak mě ta hudba odrovnala!
Tehdy mne naposledy takto uhranuli snad jen TRANSATLANTIC s jejich opusem "SMPTe", který jsem opékal na laseru v mechanice také den co den! Tož asi tak...


Celá deska je napěchována až po strop tunami nápaditých nosných melodií, hitových skladeb se skvělou produkcí s okamžitým tahem na bránu!
Poslouchám tuto fošnu už nějakých deset let a stále mne baví stejně, jako když jsem ji slyšel poprvé, a to už sakra musí něco znamenat!
Hlavně zde musím pochválit, kromě kvanta nápadů, i skvělé instrumentální výkony - tady musím především vyzdvihnout fenomenálního štípače paliček Johanne Jamese (Ti čokoládoví mají ten rytmus prostě v krvi!) a úžasný pěvecký výkon dnes už žel zesnulého Andrewa McDermotta, z jehož hlasu mám i po těch letech stále místy husí kůži!
A vedle bravurní hudby bych rád zmínil i zajímavé a hloubavé texty, které řeší různé krize současného světa, at' už politiku, ekologii, chudobu...

Pro mne jedna z nejlepších progresivně metalových desek všech dob, ne-li vůbec ta nejlepší a... a kašlu už na to! Jdu si místo dalšího naklepávání klávesnice pustit tento hudební skvost ještě jednou!



reagovat

horyna @ 25.06.2017 11:57:17
Threshold tu mají v poslední době na růžích ustláno. Už bylo na čase:-) Pěkné, osobní, zábavné, díky Peťane za fajn čítanie.

EasyRocker @ 25.06.2017 14:55:47
Paráda! Potlesk! Potlesk! :-)

10.06.2017 john l | #

Čtvrtá recenze na Threshold v krátkém sledu.
Co tedy napsat, abych se už neopakoval.

Jestli si dobře vybavuju dobové rozhovory, tak v nich pánové úváděli, že se chtěli pohnout jiným směrem a potřebovali nabrat čerství vítr do plachet. Přestavěli koncepci své hudby tak, aby vyzněla vzdušněji a dokázala propustit širší melodickou škálu, i za cenu úbytku části progresivního spektra. Dramaturgie desky se obrací jiným směrem. Tentokrát se karta vsadí na katší, údernější a přeceděné písničky. Zkátila se stopáž, na konci desky už nepluje, jak bývalo dobrým zvykem, žádná vnešená epická labuť, ale menší opeřenci, s přistřihnutými křídly.

Kapela zahajuje výkop prostřednictvím energické a velmi povedené Mission Profile. Bubeník Johanne James je obdivuhodný střelmistr, postaral se o výborné ozvučení své aparatury a podává zcela nadstandardní výkon. Taková Ground Control je typický příklad kvalitního valivého uchopení progmetalového materiálů, který vám pod rukama roste a dozrává z obyčejného hliněného kusu, do ladné, aristokratické vázy.

Mám velmi rád Pressure, Flags And Footprints, nebo The Destruction Of Words, ale přes nespornou kvalitu, je pro mě Subsurface "nejslabším" počinem s McDermottem za mikrofonem. 3,5


reagovat

28.04.2016 horyna | #

Velké potěšení mi přineslo zjištění v památném roce 98 poté, co byl do anglických Threshold naverbován Andrew Mac McDermott, že právě tento člověk se stane jejich zpěvákem. Jelikož jsem jeho vlas poznal v sice druhořadých Sarfant Fury, přesto s nimi ještě před rozpadem kapely stihl vydat úžasně přitažlivé a našlapané rockové dílo Turn the Page, jež mě po dvou neslavných předchůdcích smetlo svou novou tváří a progresivním skladatelským přístupem.
S jeho nespornou hlasovou kvalitou získali Threshold zcela nový prvek, který jejich hudbu najednou posunul strmě vzhůru. O tento postup se nemalou měrou zasloužila i změna stylu, která najednou kladla mnohem větší důraz na atmosféru písní a celkově zasmušilejší a temnější stránku konceptu.
Z období jež bylo Macovi dáno v řadách kapely (jeho náhlý skon mě velice zasáhl), nejvíce obdivuji první tři společná alba, avšak i dvě následující jsou pořád vysoký nadstandard. Nápad poslechnout si právě jedno z nich přišel znenadání a volba padla na ročník 2004.

Mimozemské zvuky z dalekého vesmíru přitáhnou do našich sluchovodů úvodní Mission Profile- její osvěžující tempo dává tušit že s novým albem přichází malinko změna v uchopení desky kapelou samotnou, kytary dostávají krapet větší prostor, méně se experimentuje a více tlačí na pilu, ovšem osm minut písně přinese dost možností povolit uzdu progresivním choutkám. Modulovaný Macův vokál tlačí píseň před sebou, melodické zvraty a bubenické attacy víří vesmírný prach všude kolem. Hitovostí opředena Ground Control- odkazuje na odlehčenější náladu alba, West kouzlí vskutku originální zvuky ze svých kláves, piánové zpomalení do refrénu je třešničkou na dortu a to ještě vzápětí přide podmanivá pasáž za asistence kytrového sóla a španělek, píseň se posunuje dále a o nějaké tří minutové hitovce nemůže být vůbec řeč.Zajímavě zní i "svobodná" čtvrtá Stop Dead- s krásnou akustickou pasáží a rockovým aroma. Nejdelší, desetiminutová The Art Of Reason- to jsou Threshold na svém piedestalu, vše co potřebuje člověk slyšet v moderní prog metalové kompozici zde objeví. Druhá půle se nese ve znamení kratších, údernějších písní. Důkazem je šestá parádně odpichnutá Pressure- skvělý vzorek novějších Threshold, zde se sází hodně na kytarové motivy a že příslušný riff stojí za povšimnutí je zřejmé, Johanne James platí na strovech za jednoho z nejschopnějších bicmenů, tady máme důkaz. Skvostná balada Flags And Footprints- je naplněna zvonivými akustikami a osobitým vokálním vkladem. Zahanbit se nenechá ani osmá Static- s dalšími zajímaými nápady. Do ponuré atmosféry se dosáváme v The Destruction Of Words- Groom čaruje na akustiku a Mac pomalu přednáší, kapela tlačí káru v pomalejším tempu, o to naléhavěji.

Nasazená laťka je stále hodně vysoko.
reagovat

EasyRocker @ 29.04.2016 10:21:55
Další z mých velkých progových oblíbenců. Mám doma jen trio Clone - Hypothetical - Critical Mass, ale jejich diskografii plánuju 100%ně rozšířit. I tohle album je výborné.

Petr87 @ 29.04.2016 11:03:01
První deska, kterou jsem od THRESHOLD slyšel a která je zároveň dodnes i moje nejoblíbenější...
Dodnes si pamatuji v jasných zvukových barvách, jak se mnou ten první poslech zacloumal, jak se mi přimrazily uši ke sluchátkům. Co skladba, to sluchová ambrózie.
A od té doby až dodnes je osobně řadím na jasné první místo mezi prog metalovou smetánkou.
Ano, můžeme namítnout, že jejich hudba je o něco přímočařejší, než třeba u jejich amerických souputníků DREAM THEATER - ale holt méně někdy znamená více.
Hodně not nemusí být vždy zárukou úspěchu...

horyna @ 29.04.2016 11:58:15
EasyRocker: jen rozšiřuj, stojí to za námahu a prachy :-) s těch pozdějších se March of Progress obzvlášť vyvedla

horyna @ 29.04.2016 12:00:37
Petr87: tedáá, Threshold u tebe pěkně frčí :-) pod poslední věty nezbývá, než se podepsat, vlastníš i poslední jejich opusy?, mě teda For the Journey fest zklamal

EasyRocker @ 29.04.2016 15:01:00
Petr87: absolutní souhlas, i co do vztahu k DT...

Petr87 @ 30.04.2016 11:10:47
horyna: Zdravím! Vlastním skoro všechny desky, kromě prvních třech... Konkrétně alba "Psychedelicatessen" a "Extinct Instinct" mi nikdy k srdci, mno, spíše k uším nepřirostly.
Pořádně jsem je začal "žrát" až od fošny "Clone".
A co se týče "On The Journey", tak pravda, chvíli jsem se do té hudby musel "proposlouchávat", ale nakonec si mne to získalo. Stejné to bylo i u "March Of Progress"...
Takže o nějakém festovním zklamání u mne nemůže být ani řeč... i když, chvíli mi trvalo, než jsem si zase zvykl na staronového pěvce Damiana Wilsona...
Přece jen starej Andrew "Mac" Dermott (budiž mu země lehká) mi za mikrofonem u téhle bandy seděl o něco více... chjo.

horyna @ 30.04.2016 11:27:54
Petr87: tak to máme úplně stejné, kdysi jsem první tři alba ve sbírce měl, ale také mne pořádně nikdy neoslovily (snad debut), s příchodem Maca to dostalo teprve ten správný směr a náladu, jeho ztrátu jsem také obrečel, myslím ale že "nový" Damial W. zpívá mnohem lépe -pocitově než tomu bylo před léty.
Jinak má, asi pátá recenze ze začátku je na kapelu Headspace---znáš??? Zpívá tam také D. Willson a je to krapet Threshold podobné.

Petr87 @ 30.04.2016 11:38:47
horyna: "Maca" byla opravdu škoda, k THRESHOLD mi vždycky jeho hlas seděl jako hrnec na prdel, co si budeme povídat - ale Damian je taky fajn, jeko zpěvák za ty roky od desky "Extinct Instinct" neskutečně vyzrál.
No a co týče HEADSPACE, tak první dílo "I Am Anonymous" kdysi kolem mých uší jen tak "prošuměla", ale do "All That You Fear Is Gone" jsem se už dokonale ponořil a nešetřil bych superlativy - je to brilantní nálož! :)

horyna @ 30.04.2016 11:57:25
Petr87: s Macem to prostě mělo hustší a ponuřejší atmosféru, ale jasně pořád zlatý Damian. Co se vlastně tenkrát stalo? Srdeční příhoda tuším ???

Tak vidím že jsi Headspace-znalý a novou kolekci máš pěkně v ušiskách, také se na ni chystám,slyšel jsem kouksy skladeb a bylo to dokonalé, jak říkáš, na co šetřit superlativy:-) tak ještě nějakou tu kačku a hurá do toho :-)

Petr87 @ 30.04.2016 13:15:39
...mám za to, že se u něj jednalo o selhání ledvin.

horyna @ 30.04.2016 13:20:55
Petr87: hm :-( no škoda veliká

ale ještě k těm anglickým prog partám, jako velkému znalci Threshold, nedá mi to nezeptat se tě i na ostatní podobná (melodičtější) uskupení z ostrovů, co ty na ně?? Do velké pětky počítám krom Thr. ještě Arenu, Iq, Pallas a Pendragon---máš zkušenosti??

Petr87 @ 30.04.2016 13:57:37
No abych neměl! Díky těmto bandám (a ještě spoustě dalších) jsem si progresivní rock doživotně zamiloval!
Začalo to ve své podstatě všechno u PINK FLOYD, díky kterým jsem se s progresivní hudbou seznámil, takže pro mne budou už navždy numero uno! Díky nim jsem se de facto začal o hudbu zajímat i vážněji...
A s moderním progem jsem se seznámil zase díky TRANSATLANTIC, jejichž první deska "SMPTe" mě tehdy naprosto uhranula, a poslouchal jsem ji několikrát denně v průběhu asi až dvou měsíců!!; a stále jsem se této hudby nemohl nabažit...
No a pak už to jelo jako po tobogánu - ARENA, PENDRAGON, MARILLION, FLOWER KINGS, IQ, DREAM THEATER, FROST, PALLAS, KAIPA, JADIS, IT BITES...
Takže asi tak. :)

Petr87 @ 30.04.2016 14:00:03
...nejsou to všechno jen uskupení z ostrovů, ale to neva. :)

horyna @ 30.04.2016 14:19:43
Petr87: jsme z jednoho těsta, tohle všechno miluju úplně stejně a to obrovsky:-) Posledními Pendragon jsem tu jako benjamínek začal recenzenskou "kariéru",ale na progb. chodím hezkých pár let, vše je tu tak inspirativní a velké množství kapel jsem objevil díky těmto stránkám, jsem za to moc vděčen. Jinak třeba Arena patří k mým černým koním, však jsem se s nimi i prostřednictvím několika recek musel popasovat a popasuji ---kdyby se ti ještě chtělo, zajímal by mě tvůj názor na tuto kapelu, popřípadě žebřík jejich nej alb pro tebe). Jo a ještě otázka-Fish-ista, nebo Hogarth-ista?? :-) :-) ať v tom máme jasno:-)

Petr87 @ 30.04.2016 14:39:09
horyna: Kde začít...? U těch MARILLION budu krutě upřímný - "Fishovské" éře jsem se ještě donedávna vyhýbal (ani pořádně nevím proč), než jsem si před pár dny pořídil na elpíčku " Misplaced Childhood" a které od té doby hobluji na gramci každý den, tak mě to chytlo!
Jinak jsem doposud znal jen díla s Hogarthem - je to ostuda, já vím, ale nebojím se to přiznat. :))

A co se týče ARENY, tak bych to seřadil asi nějak takhle:
1."The Visitor"
2."Songs From the Lion Cage"
3."Immortal"

4."Contagion"

Tož asi tak! :) Jinak, poslední album mne zrovna dvakrát nenadchlo, přiznám se...

horyna @ 30.04.2016 14:49:10
Petr87: k těm Marillion- Fishe mám rád, jeho desky s kapelou i sólo jsou parádní, jasnou srdcovkou a s Beatles první příčku už budou navždy okupovat Hogarthovská díla, je to neuvěřitělně silné, strašně je prožívám, všechny!! Kdyby se ti ještě chtělo přihoď jejich žebřík:-)

Arena-visitor, immortal, contagion--max schvaluji, geniální věci, co se týče posledních dvou, tak s Unquiet také trochu bojuji, ovšem Seventh D.o.S. u mne paráda.

07.09.2010 miguel7 | #

Moje první deska Treshold a hned trefa do černého. Z počátku jsem měl s ní problém. Ještě než jsem slyšel hudbu Treshold, tak jsem někde četl recenzi a tam jejich hudbu někdo nazval "neakademičtí Dream Theater". No nevím. Je jisté že jsou to skvělí muzikanti a své písně nezatěžkávají procvičováním stupnic a ani si nemastí svá ega. Pokud se tam hodí jen kytarová vyhrávka, tak na co tam hned předvádět, jak mám hbité prsty. Vše je účelové a nic navíc.
Největší problém jsem měl se zpěvákem Macem. Připomínal mi hodně Klause Maina ze Scorpions. Ale jak to většinou bývá, i po čase si mě získal.
Album zní mnohem přímočařeji, než jejich souputníci z USA a jedou především na efekt a dnes když mám chuť si pustit pořádný progresivní metálek bez nějakých eskapád, sáhnu po Treshold.
První čtyři songy jsou bohaté na chytlavé, až popové melodie. Navíc mají šmrnc, pořád se něco děje a znějí dosti čertsvě a moderně. Treshold, jak se zdá, se nebojí experimentovat se zvuky, kterými podmalovávají celé sklady. Nejdelší skladba The Art Of Reason mi jako první utkvěla v palici a stejně tak hned následující Pressure s nadupaným refrénem, zřejmě největší hit z alba.
Nemá moc cenu se rozepisovat o jednotlivých skladbách dál, drží nastavenou laťku a nijak nevybočují a celé to drží pěkně po hromadě a přesto každá písěn je lehce rozpoznatelná od druhé.
Příjemná, nenáročná, a líbivá deska a zřejmě vrchol Treshold (aspoň pro mne:)
reagovat

martin69 @ 08.09.2010 15:15:39
Tuhle partu mám hodně rád.

Mohyla @ 09.07.2011 17:17:38
miguel7: Threshold si podmanili aj mňa. Spoznal som ich síce až tento rok, ale ich hudba mi sedí, na dosku mám podobný názor ako Ty, s hodnotením súhlasím´, je to ozaj dobre vystihnuté, akurát mne Macov spev sedí od prvého počutia.

16.08.2007 Martin01 | #

Tohle album jsem slyšel od Threshold jako první. Trvalo mě tak 4-5 poslechů, než jsem se do alba dostal. První flák mě, ale chytl hned. Výrazné riffy, parádní bicí, chytlavé melodie, sborové linky a střídající se pomalá a rychlá tempa. Další písničky potřebovali více času, ale předešlé vlastnosti zůstali. Krom Mission profile bych ještě vyzvihnul Opium a desetiminutovou The art of reason. Hodnotil bych 5*, ale později jsem zjistil, že Threshold mají ještě jedno lepší album a to Critical mass. Proto dávám 4*
reagovat

10.09.2004 | #

Nové album těchto maníků pocházející z Anglie jsem očekával dost netrpělivě.Byl jsem napnutej jakým směrem půjde jejich nová deska, protože předchozí fošna Criticall Mass byla doposud vrcholem tvorby Threshold. Subsurface navazuje na desku předcházející, jedná se o ucelené dílko, které má co říci všem fanouškům progmetalu.Úvodní Mission Profile je klasickým hitovým kusem z dílny kapely, která ví co chce a co ji nejvíce sluší. Ať to jsou to řezavé kytary nebo vícehlasé vokální linky v refrénech.Na druhou stranu mi na této desce trochu chybí nová invence, protože deska je hodně podobná té předchozí. A výrázný hit zde prostě nenajdete, samozřejmě pokud porovnáváte-li s Critical Mass.A já musím porovnávat. Není to deska na dva poslechy, ale minimálně na 4-5 než si vytvoříte názor. I mě už se některé melodie honí v hlavě, ale pořád si myslím, že tahle deska mohla jiná, lepší a propracovanější. Není , ale přesto Subsurface , když porovnávám s -x deskami kapel hrající stejný styl , dávám vyšší počet bodů.
reagovat

20.08.2004 Mayak | #

Ešte čerstvá a teplá placka bandu, sústredeného okolo gitaristu Karla Grooma potvrdzuje opäť, že Threshold sú najlepšou kontinentálnou prog metalovou kapelou. Desať songov (v limitovanej verzii) prináša veľmi kvalitnú muziku zo svojho žánru. Oproti starším výtvorom kapela znie o niečo uhladenejšie, ale je to na prospech celkového soundu.
Spevák Mac definitívne presvedčil, že je adekvátna náhrada za bývalého frontmana Damiana Wilsona a je tu aj nový basák - Steve Anderson.
Výraznými peckami sú najmä dlhšie kompozície: Počiatočná "Mission Profile", druhá "Ground Control" a snáď najlepšia je desaťminútová "The Art Of Reason". Ani kratšie songy netrpia dojmom nejakého stereotypu alebo banality...
Zvlášť príjemne pôsobí aj nálepka na kartónovom ochrannom obale cédéčka, ktorá pozýva na aktuálne "Subsurface Tour 2004", kde jednou zo zastávok skupiny bude aj klub Stará Pekáreň v Nitre (predkapelou budú Dead Soul Tribe). Tak teda poriadne si napočúvajte obsah aktuálneho CD a hor sa na koncert!

reagovat