Area - Arbeit Macht Frei (1973)

19.01.2020 Snake | #

CD Sony Music, Cramps Records ‎– 88843073512 /2014/

Já tomu jazzrocku moc nedám a když už, sáhnu raději po našem, tuzemském (jazzrocku pochopitelně, nikoliv rumu). Ten italskej je pro mě španělskou vesnicí a moc se v něm neorientuju, ale pár kousků do sbírky jsem přece jen nastřádal. A nejslavnější italskou kapelou "early seventies" z oblasti fusion byla (a je) Area...

Obálky alb skupiny Area zdobí nápis International Popular Group a její základní sestava byla vskutku mezinárodní. Zpěvák Demetrio Stratos byl Řek, baskytarista Patrick Djivas Francouz a saxofonista Victor Busnello prozměnu Belgičan. Kromě výše uvedených tvořili první sestavu ještě pianista Leandro Gaetano a kytarista maďarského původu Johnny Lambizi. Toho však velmi brzy nahradil Paolo Tofani, všeuměl s nejdelší hudební praxí a známej především svým působením v kapele I Califfi.

Já to vzal s Areou trochu napřeskáčku. Začal jsem albem Crac! (1975), pak jsem přikoupil lajfku Are(A)zione (1975) a teprve potom jsem se odhodlal aj k nákupu debutového alba Arbeit macht frei. Moc se mi do toho nechtělo, ale jeho skvělá pověst mě nakonec zviklala - aktuálně se nachází na osmé pozici v žebříku věnovanému RPI podle hlasování čtenářů na progarchives. Je sice plné všelijakejch vlivů, ovšem svým zvukem jde o naprostej unikát. Stratosův vokál je ohromující, on sám jej používá jako další hudební nástroj a jeho kumpáni se starají o virtuózní doprovod té nejvyšší kvality. V hudbě samotné lze vystopovat všechno možné - od rocku, přes jazz, až po arabskej folklór a je jen těžko zařaditelná do nějaké škatulky.

Na úvod je tady dívčí recitativ v arabštině (podle údajů v bookletu tajně nahranej v Káhirském muzeu) a po ní největší pecka tohoto alba - a dost možná největší šlágr Area vůbec - Luglio, agosto, settembre (nero). V životě by mě nenapadlo, že může být arabskej leitmotiv takhle chytlavej, notabene v tak komplikovaném rytmu, ale stalo se a Area si prostřednictvím této skladby vytesala pomník. Sice si ani tady nedokázala odpustit kakofonickou vsuvku, ale ta je sotva čtyřicet vteřin dlouhá a tak ji zvládnu v pohodě přežít. Horší je to s tím, co bude následovat...

Osnova následující, osm minut dlouhé Arbeit macht frei je hodně volná. Úvod patří chřestivejm bicím, pak se přidá baskytara a trochu chaotická flétna, kterou vystřídá už o něco umírněnější ságo. Koncem první třetiny skladby dojde na svižnou jazzovou vsuvku a teprve kvílení saxofonu předznamená Stratosův nástup. Zpěvu tady moc není, ale Demetrio si ho dokáže užít aj tak. Závěrečná část skladby plyne v příboji divokých sól a v podobném kvapíku začíná i třetí Consapevolezza. Po necelé minutě dojde ke kýženému zvolnění a zbytek písně už se nese v uvolněném tempu i atmosféře. Dechař Victor Edouard Busnello navíc dokáže, že svým saxofonem umí nejenom kousnout, ale aj pohladit.

Druhou stranu desky otevírá svižná, ovšem také pěkně komplikovaná Le labbra del tempo. Tempo a jednotlivé motivy se střídají v rychlém sledu a to samé můžu říct i o změnách rytmu. Pro nepřipraveného posluchače to může být docela blázinec, zvlášť když kapela vybalí dlouhou instrumentální část se silně zkresleným sólem elektrického piana. A v podobném duchu se nese aj instrumentální nakládačka 240 chilometri da Smirne, což je vlastně jen (zdánlivě) nekonečná přehlídka mnohdy docela trýznivejch sól. Podle toho, co jsem vyčetl by měla být závěrečná L'abbattimento dello Zeppelin nějakou zvláštní odpovědí na skladbu Whole Lotta Love britských Led Zeppelin, ale nevím. Po hudební stránce tam žádnou podobu neslyším, spíš naopak. L'abbattimento dello Zeppelin je určitě nejexperimentálněji pojatej kus na albu, s dlouhým vstupem improvizujícího Stratose. Ten svoje hlasivky rozhodně nešetří a je to setsakra tvrdej oříšek...

Je sobota večer, jsem odpočatej a to se mi to poslouchá a píše. Ovšem třeba včera odpoledne, po týdnu v Kolbence to byl zápřah, kterej jsem vydržel jen s největším sebezapřením. Debut Area řadím k deskám The Inner Mounting Flame, nebo Birds Of Fire legendárních Mahavishnu Orchestra, Relayer od art rockovejch Yes, či Palepoli italskejch Osanna. Tedy k dílům, které mám ve sbírce a u kterých dokážu uznat jejich kvalitu a výjimečnost, ovšem která pro jejich náročnost téměř neposlouchám. Ještě včera bych albu Arbeit macht frei nedal víc, jak ošuntělé dvě hvězdičky, ale dnes ještě jednu přihodím. Ovšem jak "živák" Are(A)zione, tak album Crac! se mi líbí o něco víc.

Původní album (i s vložkou v podobě kartónového revolveru) bylo vydáno ve velkém množství a tak je i dnes sehnatelné za velmi přijatelnou cenu. Navíc vyšla spousta jeho reedic a to jak na vinylu, tak na CD. To moje je v klasické plastové krabce s transparentním držákem CD, pod kterým je vytištěný onen revolver. Čtyřstránkový booklet obsahuje dvě barevné fotografie a povídání od klávesisty Patrizia Fariselliho. Ovšem v italštině a tak si v něm našinec nejspíš moc nepočte.

reagovat

29.01.2019 horyna | #

Když jsem si kdysi na progarchives procházel italská alba a hledal další možné "oběti" k rozšíření své sbírky, narazil jsem i na tohle dílko. Už si nepamatuji, co jsem si o něm přečetl, jisté však je, že když mi CD dorazilo domů, dal jsem ho na několik měsíců k ledu, aniž bych jej otevřel. A když teď konečně přišla jeho doba, CD jsem vybalil, opatrně vsunul do přehrávače a... byl jsem z jeho obsahu dokonale perplex.

Žádný klasický italský prog-rock, žádná klasická italská škola po vzoru PFM nebo Le Orme. Tohle je čistý jazz-rock. Jsou to Colosseum italského typu. Tento příměr uvádím pouze jako orientační, protože kapela Area je parta zručných muzikantů (ne plagiátorů), kteří se nedokáží spokojit jen s nějakou obyčejnou kopírovací technikou. V nástrojovém a aranžérském arzenálu jsou podobně obsáhlí a zdatní jako jejich jmenovaní i další kolegové z branže, ale jdou skrze styly a škatule svou vlastní cestou. Občas vás z té jejich místy šílené "psycho-hudby" může malinko rozbolet hlava. Obzvlášť, když jejich saxofonista troubí do svého nástroje jako smyslu zbavený nebo když zpěvák Demetrio Statos šroubuje svůj excentricky pojatý zpěv až k hranici běžné přijatelnosti. Občas je to pojetí hodně avantgardní a ve spojitosti s obrovským zápalem, který z hudby cítíte, jde vytušit, že s nějakými konvencemi si chlapci z Area hlavy nelámali.

Tohle dílko neimponuje pouze zajímavým obalem a drsným názvem, ale i nemálo dráždivou muzikou a strhujícími hudebními výkony na hranici hratelnosti. Prostě jazz-rock jak řemen.
reagovat

pinkman @ 29.01.2019 09:58:55
Kapelu pochopitelně vůbec neznám, avšak zaujalo mě přirovnání ke Colosseum. Budu si to muset pustit.
Obálka mě evokuje našeho golema. A tím titulem chtěla skupina zřejmě jen provokovat.

steve @ 29.01.2019 10:03:07
zneužít k provokaci hesla nacistických koncentračních táborů mně nepřijde dvakrát moudré.

Snake @ 29.01.2019 10:15:29
Vypíchnul bych především hned úvodní a řádně našlapanou Luglio, Agosto, Settembre (Nero), která se stala postupem času jedním z největších šlágrů Area vůbec. Jinak souhlas s recenzí, místy je to docela haluz. Ovšem v porovnání s deskami z druhé poloviny sedmdesátých let je to pořád ještě selanka :)
Osobně bych doporučil ještě o něco přístupnější album Crac ! a zkousnout dokážu aj lajfku Are(a)zione.

Díky za recku.

pinkman @ 29.01.2019 17:10:40
Colosseum jako dělaní. To jsem netušil, že v Itálii bujel takhle kvalitní jazzrock. Horyno dík za přiblížení. Neříkám že se budu po desce pídit za každou cenu, spíš to beru jako takové obohatění starého kmeta.

Mayak @ 29.01.2019 18:28:17
Máš teraz celkom slušne široký záber, Marku, za túto recenziu díky aj za mňa, mal som obdobie asi pred 15 rokmi, keď som prvé tri albumy Area hodne počúval. Isteže príbuznosť (ale nekopírovaná) s Colosseum tu je, ale Area je svojou "provokatívnosťou" a tendeciou jazz-rock (fusion) posunúť ku bránam RIO scény ešte invenčnejšia, ako britská legenda ...

horyna @ 29.01.2019 21:14:13
Snake, pinkman - rádo se stalo:-)

Ahoj Miro: některé pasáže jsou už na mě hodně free, ale ta touha souboru hrát co chvíli něco jiného je obdivuhodná.
Co ty a Wilson, asi nemíříš směr Bratislava, že?

northman @ 30.01.2019 04:37:17
Výborná deska, vzhledem k úvodnímu proslovu v jazyce jiddiš bych to bral jako odpor vůči holocaustu a soucítění s Židy. Mayak se trefil s tím RIO, Cutler chtěl jejich desky zařadit do katalogu ReR.

Zpěvák řeckého původu se jmenuje Demetrio Stratos, a ne Statos jak je uvedeno pouze u této desky.

Snake @ 30.01.2019 08:12:03
Northman - myslíš, že je to opravdu v jidiš ? Já nejsem schopnej ten jazyk identifikovat, ale v recenzích na zahraničních webech se často píše o motlitbě v arabštině. Ale víš jak je to. Jednotliví autoři to mohou přebírat jeden od druhého, aniž by si tu skutečnost někdo ověřil...
V souvislosti s touto deskou pořád narážím na termíny, jako Canterbury scéna, Soft Machine, nebo RIO a přiznávám, že pro mě je to až příliš velká nakládačka. Jinak, ten text k titulní skladbě se dá snadno dohledat. Je mataforickej a o holocastu v něm není ani slovo. Ostatně, během následujících let se Area vyprofila v kapelu s výrazně levicovými názory.

northman @ 30.01.2019 08:22:23
Snake: zdravím, rozhodně to není italsky, mě napadla v první chvíli hebrejština, ale ta arabština bude asi správně. To levicové smýšlení bylo blízké všem původním kapelám, které sdružoval Chris Cutler v katalogu ReR. Hodně proletářské texty měla jediná italská skupina v katalogu, kterou byli Stormy Six. Zblbnutí marxismem se projevilo také třeba u Roberta Wyatta na desce Nothing Can Stop Us viz kubánská skladba Caimanera a pěticípá hvězda na obalu.

Mayak @ 30.01.2019 09:01:38
Off topic (horyna):
Marku, na S. Wilsona idem, ale už dva dni pred Bratislavou - do Krakova ...

08.02.2014 Miloš Novák | #

Když bylo album vydáno,bylo mi pouhých 23 roků.Toto je jeden z příkladů, proč miluji hudbu,protože album mám asi rok.Když jsem slyšel poprvé,byl to docela šok .je to jazzrock a není to jazzrock. Ke srovnání asi trochu s Colosseem. Zdá se mi ,že za totáče nám rudí úmyslně nedávaly informace o kapelách z jiných zemí,než byla Anglie.Proto jsme byli ochuzeni o tyto skvosty a nemluvím jen o Italech,další byli Nemci Američané,kapely ze švýcarska a spousta kapel z Francie.Možná,že to byl záměr komoušů,aby jsme nezvlčili.Toto mistrovské dílo mohu doporučit Všem,kteří poslouchají kvalitní hudbu.O sklsdbách již bylo napsáno dost, naprosto s recenzí souhlasím,jen jsem chtěl,aby si posluchači na boardu toto album vyzkoušeli,protože je to něco neskutečného,jako jedno z mála alb ,řadím do skupiny Essential,čili nepostradetelné.
reagovat

12.05.2007 anonymustwo | #

Skupinu Area považujem za jednu z najlepších jazzrockových skupín na svete, ľudom, ktorí sú orientovaní na jazzrock, odporúčam pozbierať všetky albumy.

Hlas, ktorým nebohý spevák Demetrio Stratos disponoval,je nenapodobniteľný, zaujímavý, fantastický.

A hudba... Arbeit Macht Frei by som nazval za veľmi dôležitú platňu jazzrocku a asi najdôležitejšiu v talianskej hudbe,je jedninečná, bláznivá, zvláštna a krásna v jednom.

Arbeit Macht Frei sa nedá kategorizovať, nie je to klasický jazzrock, artrock, avant... Stoja mimo tradičnej, dobrej, známej cesty a stoja mimo kvôli ilustrácie, že skutočné umenie nehľadá ľahšie cesty, skôr nás prevedie na tie nevyšľapané,nepoznané a čarovné.




reagovat

ackerman17 @ 15.03.2012 08:28:00
Musím se k tomuto hodnocení přidat. Když jsem slyšel poprvé to, co na této desce předvádí Demetrio Stratos, měl jsem "hubu" dokořán.
Díky za objevení, anonymustwo!

Mayak @ 21.07.2013 09:02:32
Včera sme sa o tomto práve so Slavom bavili :
..skutočne mimoriadne zásadný album na svetovej jazzrock/fusion scéne, zásadnejší ako spústa produkcie z USA, či zvyšku Západnej Európy ...a ak by šlo takéto Dielo do výmazu len kvôli kontroverznému názvu... bola by to vlastne dokonalá tragikomédia... slobodná vôľa umelca, pomenovať svoj produkt názvom, ktorý irituje konzervatívne a skostnatelé kruhy ľubovoľnej formy lokálnej, či štátnej "moci" je prejav stredovekého tmárstva a jalového inkvizítorstva, nie aktom, ktorý má nejakú morálnu, výchovnú, či etickú hodnotu ...

zdenek2512 @ 21.07.2013 11:02:13
Ahoj Miro, plny souhlas. Tohle je naprosto originalni a jedinecne album. Neznam podobne z te doby. :-)