Iron Maiden - Dance of Death (2003)

Svůj vztah k Iron Maiden jsem si začal tvořit až někdy v roce 2009 či 2010 - do té doby jsem si od nich občas pustil na youtube pár nejznámějších skladeb z desky The Number of the Beast a to bylo vše. Postupně jsem se proposlouchal jejich osmdesátkovou tvorbou, která mi už asi napořád zůstane nejbližší. Devadesátá léta mě v jejich podání převážně minula (z hlavy si vybavím jen skladbu Fear of the Dark), ale vztah jsem si vytvořil k některým deskám obnovené sestavy po roce 2000. V poslední době jsem se víc zaposlouchal do desky Dance of Death z roku 2003, takže tady je pár dojmů z ní.

První dvě skladby, Wildest Dreams a Rainmaker, jsou důvodem, proč mě album od prvního poslechu chytlo. Tvrdé, hutné, melodicky nabité a se čtyřminutovou stopáží bez většího problému stravitelné - vhodnější kandidáty na singl by kapela na desce stěží našla. Jádrem první poloviny alba jsou ale dvě "klády", ve kterých se toho děje podstatně víc. Napětím přetékající intro, drtivý refrén, ve kterém si Dickinson může strhat hlasivky, lehký klávesový opar a kytarový motiv s keltskými kořeny dávají dohromady pecku No More Lies, v bezmála devítiminutovém titulním kusu se zase zpěvák mění ve středovékého minnesängera, kterému k působivému výkonu pomáhají vedle dunící kapely taky klávesově-orchestrální výplně. Výbornými melodickými motivy disponuje i vytvrzený kousek Montségur, Iron Maiden ho ale podle mě zbytečně natáhli, takže opakování těch několika zajímavých sekvencí se po chvíli omrzí. V Gates of Tomorrow mě baví zajímavě postavené vícehlasy a nevtíravě melodický refrén, i tady se ovšem na můj vkus až moc prodlužovalo.

Co na první polovině alba představovalo drobní kosmetické vady na kráse, na té druhé nabralo olbřímích rozměrů. Zajímavé nápady (třeba v divočině New Frontier) tu zabila stopáž, v níž se úplně utopily kousky jako Age of the Innocence, Journeyman nebo Paschendale. K uzoufání dlouhý je i valčík Face in the Sand, u něj ale napětí vcelku bezpečně udržuje dusavý rytmus bicích, který by docela dobře mohl fungovat naživo - škoda že se skladba v koncetních setlistech (alespoň co vím) nikdy neobjevila.

Z materiálu, který mě na Dance of Death opravdu baví, mohlo vzniknout slušné album o délce 30-45 minut. Té další půlhodiny je ve finále jen a jen škoda, stejně jako (zejména ve druhé části) nadužívaných klávesových výplní. Iron Maiden podle mě střední tempo až na výjimky nesvědčí, když se touhle cestou dají, můj zájem rychle opadá. S Dance of Death kapela vyloženě nezklamala, alespoň první polovina alba je prudce poslouchatelná, jako celek ale desku k tomu lepšímu z (mně známé části) diskografie Iron Maiden zařadit nemůžu.

Antony @ 14.04.2024 18:22:01
IRON MAIDEN po roce 2000 nenabídli nic, co by se dalo, nebo mělo cenu, poslouchat. Zaseknutý flašinet, co hudlá furt to samé, akorát čím dál víc opotřebované. 

Největší pozitivum tohoto alba vidím v tom, že IM nikomu už nic nemusí dokazovat. Harrisovy trochu méně tvrdší a taky trochu nemaidenovské kompozice mu velmi svědčí a jen ukazují jeho chuť skládat stále propracovanější skladby. Což je dle mého názoru jedině dobře...

1)Wildest Dreams (2) - při prvním poslechu jsem se zalekl. Lehce kýčovitá věc navíc vydaná jako pilotní singl, ajajaj ...ale časem celkem poslouchatelná nenáročná skladba, která albu nevadí...
2)Rainmaker (3) - solidní píseň, znovu však špatně vybraná jako druhý singl...
3)No More Lies (5) - první vrchol alba. Přiznám se že na poprvé mě napadlo...clansman...perfektní energická skladba s kouzlem uvnitř. Zařazuji na best of IM...jen možná mohla být o něco kratší..
4)Montségur (2) - poměrně nevýrazná věc bez zvláštních ambicí..
5)Dance Of Death (3) - jako titulní skladba nemá potřebnou kvalitu. Hodnocení jako u Rainmaker...dobrá píseň...ale není to to pravé ořechové
6)Gates Of Tommorow (3) - klasická rychlá maidenovka je spestřením alba. V diskografii však naprosto zapadá
7)Paschendale (3) - tahle skladba měla být rozsáhlý epos...ale nápady chybí. Řekl bych že tahle píseň je něco jako předzvěst pozdějšího albu A Matter...
8)New Frontier (2) - Nicko se sice snažil...ale od kapely kvalit IM čekáme něco jiného
9)Face In The Sand (5) - druhý vrchol alba. Impozantní začátek, dobrý text.Velmi nedoceněná skladba. Mám takový sen...přijdu na koncert IM..zhasne se...a začnou tóny FITS...fíha...
10)Age Of Innocence (3) - netypická pro IM ale přesto velmi dobře poslouchatelná píseň
11)Journeyman (3) - dlouho jsem ji měl za trošku lacinou..i po textové tak po hudební stránce...ale nakonec musím přiznat že má kvalitu..

Album sice nepatří sice k tomu nejlepšímu co IM vydali a nedoshuje zdaleka kvalit svého předchůdce, přesto je netřeba ho zatracovat.
Myslím že je velmi dobře poslouchatelné...
reagovat

Lothian @ 13.04.2008 07:11:25
Tak tohle album už jsem nevydržel ani doposlouchat. Továrna na peníze z toho přímo vyčuhuje. Kolovrátek o ničem.

b.wolf @ 10.10.2008 10:34:45
tak nějak bych to vyjádřil. když se Bruce vrátil a koupil jsem desku BNW, to byla prostě a jednoduše bomba. ovšem když vyšel DOD, po prvním přehrání jsem ho znechuceně hodil do boxu s tím, že se ho rychle zbavím ( a to je IM moje krevní skupina); zkráka mi to připadalo jako album vydané jenom proto, aby něco vydali. po delší době jsem se k němu vrátil při poslechu AMLAD a zjistil jsem, že i DOD má svou kvalitu, hlavně No More Lies, Paschendale a závěrečný Journeyman.

moonySK @ 25.04.2011 18:36:47
Podľa mňa je to takisto výborné album ako Brave New World. Wildest Dreams je dobrá vec, tak isto Rainmaker a zbytok albumu ešte lepší, vynimku tvorí New Frontier. Ja dávam 4.

Když se zamyslím nad třemi posledními alby I.M. s Dickinsonem, je "Dance..." až na bronzové příččce.
Rozhodně to ale není slabé album. Naopak.

Když jsem onehdy poprvé viděl obal desky, dost mě zaujal... dnes už jsem trochu vystřízlivěl, ale ten Eddie se mi prostě líbí.

Úvodní, v poslední době tradičně slabší vypalovačka (s vyjímkou "The Wicker Man") mě rozhodně nezaujala a nepovedlo se jí to ani naživo na Dance of Death turné.

"Rainmaker" je tak nějak nevýrazný. No řekněte, vzpomenete si na riff, melodii nebo refrén?

S "No More Lies" už je to mnohem lepší, refrén je stadiónová halekačka.

Tak, a teď přichází můj osobní favorit, ryze Ironovská skladba "Montségur". Vedle zajímavého "středověkého" textu na mě skladba moc zapůsobila kompozičně. Tentokrát žádné vybrnkávání, žádná rádobygradace, ale nářez od začátku do konce. Tohle jsou staří Ironi v plné síle. Miluju, když vokální linku ještě stejnou melodií podkresluje kytara (viz např. "Aces High"...) Super!!! Nemůžu se toho nabažit.

"Dance of Death" a "Paschendale" jsou kompozičně velmi propracované věci. Řekl bych, že na desce tvoří skutečné jádro. Ale největším zážitkem bylo slyšet a hlavně vidět je naživo.

Závěrečná poloakustická skladba "Journeyman" je prostě báječná. Super melodie, super nápad.

Můj verdikt je vcelku jednoznačný. To proto, že "Brave New World" a "Matter..." se mi líbí o hvězdičku víc.
reagovat