Grand Funk Railroad - Survival (1971)

18.10.2022 hejkal | #

Grand Funk Railroad a jeho prežitie

Grand Funk Railroad bola americká hrubozrnná kapela, takže asi nikoho neprekvapí, že ju milujem. Poďme sa pozrieť na jej štvrtý štúdiový album Survival, ktorý vyšiel v apríli 1971.

K albumu mám špeciálne puto, bol to totiž obľúbený album môjho otca. Mal ho kedysi dávno na platni a hoci ja si to nepamätám, táto obľuba mi automaticky vyrástla v sluchovodoch. Skôr, ako som ho vôbec prvýkrát počul. Hardrockové trio po búrlivej dvojročnici (a štvorici albumov) akoby dozrelo a svoj prejav kultivovalo. Pravda, v intenciách obalu, na ktorom sa kapela promenáduje čoby tlupa jaskynných praľudí.

Album mám zafixovaný kvôli coverom dvoch známych skladieb. Prvým je chytľavá skladba od Traffic – Feelin’ Alright. Druhou je stounovská klasika Gimme Shelter. Keďže Farner je podstatne lepší sólový gitarista ako ktokoľvek z Rolling Stones, dodal do skladby nekonečnú gitarovú smršť, ktorá ma nesmierne baví.

A ako je na tom vlastná tvorba? Dobre. Navzdory názvu je Country Road príjemne škrípajúca hardrocková vec. A v podobnom, síce pokojnejšom, ale zároveň hustom tempe, sa nesie aj All You’ve Got Is Money. Do tretice toho istého núka aj Comfort Me. Zaujímavé klávesové podkreslenie obohatilo dramatickú skladbu I Want Freedom, nečudo, že o rok neskôr už kapela mala v zostave aj klávesáka. Zaujímavý je aj úvodný detský monológ v krásnej balade I Can Feel Him In The Morning.

Nebudem zbytočne zdržovať, hudbu kapely mám veľmi rád a tento album je vynikajúci. Aktuálne vlastním cédečko z Japonska, ktoré som minulý rok náhodou objavil na nejakom internetovom bazári za pár (deväť) eur, nuž som nezaváhal. Svojho času tieto japonské cédečka stáli aj dva-trikrát toľko, čo obyčajné (a tie šli po 600 korún). Ale to je jedno. Pri každom počúvaní Survival spomínam na otca, a preto je v mojom vnímaní výnimočný.
reagovat

05.12.2011 Matouš | #

Grand Funk Railroad, Survival. Tohle album, spíš než celá tvorba téhle kapely, mi koluje v žilách stejně jako krev. Kdykoli můj otec, odchovaný starými dobrými šedesátými lety, nasadil tenhle kus, bylo jasné, že zůstanu přikovaný k reprákům. Mám tedy k tomuto albu svým způsobem nostalgický a jistě velmi osobní vztah. Survival mísí "šedesátkové" emoce - projevují se v nápěvech, melodických vokálních linkách, celkové melodické struktuře skladeb - a typickou hardrockovou drsnost a zemitost. Úchvatná je na tomto albu především rytmika (basa/bicí)- mám na mysli její celkový zvuk. Naprosto bazální, primitivní, uhrančivé, strhující. Skladba Gimme Shelter, cover stounovské skladby, je naprostým vrcholem alba. Pro mě nezapomenutelný zážitek. Když člověk slyší zvuk bass kytary v téhle skladbě (a patřičně zohlední rok vydání 1971), musí objektivně konstatovat, že se tu kapele podařilo docílit nadčasového zvuku, který svým způsobem předjímá feeling s jakým se do svých instrumentů později opírali kapely, které dnes zahrnujeme pod termíny jako post-punk. A jistě by se dalo napsat mnohem víc... Naprosto jedinečné album éry. Dávám plný počet!
reagovat

Mirek Kostlivý @ 05.12.2011 13:21:54
Tak přesně takhle na mě toto album působilo, když jsem ho před téměř 40-ti lety slyšel poprvé! To jsem ale netušil, kam to nebohá kapela dopracuje tou hrůzostrašnou skladbou o lokomotivě >> odkaz

Matouš @ 06.12.2011 09:10:48
No jo, ale kolik tam v tý době zbylo původních členů? A nezačali v Grand Funk náhodou hrát borci z Abby...?:-)) Hrůzostrašná lokomotiva je fakt hrůzostračná...

merhaut @ 06.12.2011 10:12:35
Na lokomotivě hráli všichni původní členové GFR...

Mirek Kostlivý @ 06.12.2011 13:40:39
A o to je to ještě smutnější, že jsou tam všichni zakladatelé. Hold musíme s klasikem zazpívat: "Prachy jenom brát ... ". Ale Amerika je na toto trochu jiná než Evropa. Komerční období měl i můj guru Captain Beefheart. Ale jak jemu tak G.F.R. jsem již dávno odpustil :-). Čím je člověk starší tak je nějak smířlivější.

hejkal @ 06.12.2011 13:54:22
Túto platňu mal môj otec a vždy vravieval, že patrila k najobľúbenejším artiklom pre účely jeho mladíckych diskoték, ktoré s partiou organizovali a zároveň si ju mnohí nahrali na pásky.

Matouš @ 06.12.2011 14:44:09
No, každopádně nevím jak si tenhle "vývoj" vysvětlit u Grand Funk- nedokážu si představit co se tam v tý kapele muselo stát, aby po x letech takhle zblbli... Ale u toho Beefhearta to snad nebylo daný náhlou touhou po prachách, ne? Měl jsem za to, že prostě jenom nechal víc prostoru kapele...

hejkal @ 06.12.2011 14:55:43
Myslím, že išlo o prozaické dôvody, chceli byť populárnejší, než už boli, a tak vstrebávali dobové masovo ohurujúce trendy. Napriek tomu ich produkovali esá ako Tod Rundgren a Frank Zappa!

Mirek Kostlivý @ 06.12.2011 15:25:35
Tak ještě na Clear Spot (1972) ten prostor kapele dal, ale po té všechny členy skupiny vyházel, sehnal jako producenta nějakého Andy DiMartina, nahrál s ním v roce 1974 ještě ucházející album Unconditionally Guaranteed (je tam moje oblíbená This is The Day) a následující "pop" album Bluejeans and Moonbeams (tam je zase překrásné blues Same Old Blues od J.J. Calea). Když vidíš, do jakých pořadů v tomto období chodil - např. do holandské televize >> odkaz
tak by jeden zaplakal ...

Petr_70 @ 07.12.2011 08:40:07
Mirek Kostlivý: myslím, že na Bluejeans And Moonbeams je toho víc a rozhodně bych se to zdráhal nazvat "popem"... Za mě třeba taková Further Than We've Gone - jedna z nejpůsobivějších písní v historii rockové hudby.

merhaut @ 07.12.2011 10:20:52
Pánové, Loco-motion nebyla od GFR žádná trendovka, to byla pocta hudbě jejich mládí. Ta skladba totiž patří ke zlatému americkému pop fondu, složila ji proslulá dvojice Gerry Goffin & Carole King, a zpívala už v dvaašedesátém Little Eva. Někteří jste zkrátka papežštější než papež:-) Pro mě to není důkaz poklesu kvality GFR, ale důkaz jejich muzikantské nezabedněnosti...

hejkal @ 07.12.2011 11:58:04
merhaut - jasné.

Mirek Kostlivý @ 07.12.2011 13:43:03
No dobře, Jardo, zlatý fond to může být, ale opravdu příšerný :-). Na druhou stranu takoví P.P.U. si taky rádi zahráli dechovku (např. Do lesíčka na čekanou), tak proč ne. A kdyby je nezavřeli, tak by třeba taky natočili můj oblíbený dětský hudební klenot Kolíne, Kolíne, který jsem si na šamotové desce před 50-ti lety u svého dědy tak rád ohrával :-).
A ještě k tomu Kapitánovi. Samozřejmě to slovo pop byla nadsázka a jenom v rámci jeho celkové tvorby, kde stvořil tolik geniální muziky.

Matouš @ 13.07.2012 12:33:25
merhaut: Tak ono hodně záleží na tom, jakým způsobem se k těm "zlatým fondům" přistupuje. Pozlacený hovno je sice pozlacený, ale furt je to jenom hovno. (Omlouvám se za lehkou vulgaritu, ale je to jen přiléhavý příměr, nikoli osobní urážka). Příklad: rok se s rokem sešel a máme tu nové album Neila Younga & Crazy Horse, které se jmenuje Americana. Jsou na něm americký tradicionály a písně starý víc než sto let. Jenomže potom co je znovu zahrál Neil Young má smysl je znovu poslouchat. A to je ten zásadní rozdíl mezi zlatým fondem v podání Grand Funk a v podání například takového Neila Younga. Závěr: Nejsme papežštější než papež, jenom jsme, narozdíl od tebe, neztratili soudnost.

OHNOTHIMAGEN @ 13.07.2012 19:48:02
Můžu se zeptat, o jaké lokomotivě se to tu pořád vede řeč? "The Loco-Motion" přece nezní žádná lokomotiva, ale byla to písnička o tanci (který později dostal toto jméno) - stejně jako "The Fly", "The Twist" nebo "Limbo Rock" Chubbyho Checkera...

13.04.2010 martin69 | #

Po výborné Closer to Home ,vyšla v následujícím roce deska Survival .
Opět se jedná o perfektní hard rockové album. Poslední skladba ,předělaná Gimme Shelter od Rolling Stones se mně moc nelíbí ,zbytek alba plus na remastrované verzi přidané bonusy stojí rozhodně za poslech .
reagovat

Petr Gratias @ 26.05.2011 22:49:47
Grand Funk Railroad... Mám na ně opravdu nesmrtelnou vzpomínku, která se váže k r. 1973. Byl jsem matkou pověřen, abych v Tuzexu za svěřené bony koupil holandské kakao a tři čokolády. V Tuzexu jsem ovšem zcela nečekaně narazil na dovoz zboží a do velké krabice prodavačka skládala vinylová alba. Byly to pořádné hřbety a desky byly poctgivěny zataveny v igelitových fóliích. Viděl jsem alba od lidí jako byl Frank Sinatra, Dean Martin, Jim Reeves, Barbara Streisandová, Johnny Matthis.... nic pro sedmnáctiletého rockera. Už jsem se chystal odejít, když tu najednou moji pozornost upoutalo černé album)vzápětí jsem zjistil, že je to double album)a když jsem ho vytáhl z krabice, tak mě polil pot. Na obalu bylo napsáno GRAND FUNK RAILROAD a název Mark, Don And Mel 1969-1971 (Capitol 1972). Myslel jsem, že se skácím. V té době jsem už dělal diskotéky (rockotéky) a Grand Funk Railroad jsem znal z několika singlů a ty se mě velmi líbily. Dokonce jsem zjistil, že hned jedná z písní je mi známá ze singlu: Time Machine. Co teď:? Vyběhl jsem z Tuzexu a chvíli chodil nervózně po náměstí. Pak jsem se stal mužem činu, navzdory riziku, co mě hrozilo. Vytáhl jsem 100 bonů a tohle double jsem koupil - kakao a čokolády šly k čertu.... Doma nastalo běsnění, ale za chvíli utichlo. GFR mi byli zabaveni a slíbení k narozeninám. Naštěstí asi za 14 dní jsem je měl, ale byla to muka, než jsem černý obal defloroval a první z desek jsem položil na gramofon.... Album jsem spolkl okamžitě a naplno a získal jsem ve svém okolí velký respekt, protože tuhle kapelu nikdo doma neměl!!
Později jsem objevoval další alba Grand Funk Railroad, ale dvojalbum Mark, Don And Mel jsem miloval nejvíc. Normálně výběry moc rád nemám, ale tady jsem udělal velkou výjimku. Postupem další doby jsem zjistil, že produkce kapely není tak vyrovnaná, jak se mi zdálo ze zmíněného dvojalba. Na každém řadovém albu se mi líbila tak zhruba polovina a ten zbytek už pro mě nebyl tak přitažlivý. Výjimku tvořilo album E Pluribus Funk.
Sblížil jsem se i s We´re An American Band, které se stalo významným obchodním kasaštykem v USA r. 1973. Mark, Don And Mel mám ale nejraději. Myslím, že manažer Terry Knight společně s kapelou měli velmi dobrý instinkt vybrat opravdu to nejlepší mezi léty 1969-1971. Jinak jsem zaznamenal řadu výkyvů, které jsem dodnes nějak markantněji nepřehodnotil. Velmi se mi dodnes líbí např. Closer To Home /I´m Your Captain, ale taky Loneliness, nebo Heartbreaker... abych jmenoval alespoň některé.
Hudební kritik a publicista Josef Vlček označil Grand Funk Railroad jako kapelu, jejíž hudba je "špatně nahraná a špatně zahraná". Tehdy jsem striktně odmítl jeho postoj. S postupem času jsem mu dal v lecčems za pravdu. Farner hraje na kytaru syrově s emocemi (tak to má být), ale chybí mu smysl pro detail a technická suverenita Jimmyho Page nebo Ritchieho Blackmora. Zato ale výborně zpívá a frázuje (jako zpívající kytarista to bylo velmi dobré), Schacherova baskytara a Brewerovy bicí nástroje měly správnou údernost, dravost a zemitost. Možná v dalších letech někteří producenti jejich album pomohli, ale také uškodili. Nastalo období kompromisů a vylaďování zvuku a stylu. Myslím, že ta jejich syrová hardrocková přímočarost tím dost utrpěla, ale nebyl to zase tak zoufalý propad, jaký se podařil americké skupině úplně jiného zaměření - jako bylo Chicago. (Tento příměr stylově nesedí, ale uvádím ho záměrně, abych připomněl, že mnohé americké kapely zlákány touhou po větším komerčním úspěchu v hitparádách a většími obchodními zisky nastoupily cestu do popu). Grand Funk Railroad zredukovali název na Grand Funk. Možná byla jejich alba proaranžovanější a zvukově pestřejší, ale zase ztratila to přímočaré kouzlo, údernost, syrovost a rebelanství...
Kupodivu na liště vlevo dvojalbum Mark, Don And Mel 1969-1971 (1972) album není. Údajně oficiálně na CD nevyšlo. Nebo je to jinak?
Snad to milovníci kapely rozkryjí a uvedou na pravou míru... zajímalo by mě to!

hejkal @ 27.05.2011 07:11:27
Nuž, spomínaná výberovka, pokiaľ viem, na CD nevyšla, ale 26. 7. 2011 by mala, aspoň ju ponúka Amazon. Takže bude šanca na kúpu. :)

Filozof @ 27.05.2011 08:07:25
Týýý woe,... 100 bonů a pro kakao a čoko do tuzexu... :-) Přiznám se, že čumim. :-)

Mirek Kostlivý @ 27.05.2011 10:59:19
Je to téměř pravidlo: kdo slyšel jako první skladbu Gimme Shelter od Rolling Stones, tak se mu více líbí od nich. A naopak: kdo slyšel tuto skladbu nejdříve od G.F.R., tak se mu líbí více v jejich podání. Přiznám se, že já patřím do té druhé skupiny, protože mne někdy v roce 1972 vůbec nenapadlo, že by Stouni vůbec mohl složit tak tvrdou skladbu. A skladbu na tomto albu jsem pokládal za originál!

Petr Gratias @ 27.05.2011 13:58:45
Zdravím Hejkala... děkuji za informaci. Že vychází konečně Mark, Don And Mel na CD. Tedy v červenci?
Musím si to pohlídat. Zajímavá informace s nostalgickou příchutí....

Zdravím i Filozofa.... bylo to v r. 1973 - tedy velmi dávno. 100 bonů jsem vytáhl a platil jimi, ale samozřejmě jsem je všechny neutratil. Tolik tenkrát double album nestálo, ale nejsem stavu si vzpomenout(třebaže namáhám mozkové závity), kolik tehdy Tuzex za album chtěl...¨
To bylo jenom moje štěstí, protože kdybych ty bony utratil úplně všechny (a bylo tam místo toho deskového výběru více rockových titulů), tak mě rodina zapudila a dodnes bych s Grand Funk Railroad v podpaží bloudil někde v undergroundu (hahahaha)

rpilar @ 28.10.2011 10:59:05
Paráda muzika, nostalgický příběh, jen by mě vůbec nenapadlo, že by Tuzex někdy měl v nabídce prohnilou západní kulturu...na nových LP! To byla asi velká náhoda a jinak jen pro vyvolené. Stejně si člověk tu jednu LP parádně vychutnal, když na víc z burzy neměl a sortiment našich vydavatelství byl, no řekněme ne úplně nejpestřejší a nejaktuálnější! Vyrostl jsem v syntetických osmdesátkách, kapely tohoto typu "objevuji" za posledních cca 10-15 let a musím říct, že naprosto nepotřebuji novou "tvorbu" a bohatě si vystačím s tím, co bylo úžasně vyprodukováno koncem 60. a začátkem 70.let. Tedy díky za recenzi a fakt milý příběh, to muselo být doma peklo........!

Petr Gratias @ 05.12.2011 14:01:28
Zdravím rpilara....
musím konstatovat, že jsem mezi Tvými řádky vypozoroval spřízněnou duši stran hudby se kterou se plně ztotožňuji - šedesátá a sedmdesátá léta.
Potěšení je na mé straně!!!

@ 06.12.2011 21:39:19
Lidi, přestaňe už dávat kdejakému průměrnému bigbitu pět hvězdiček

hejkal @ 07.12.2011 06:12:43
Pravda. Aj ja sa pripájam, naštudujte smernice, vyhľadajte jediný pravý zoznam nepriemerného bigbítu a päť hviezdičiek dajte iba tomu. Howgh. :) A teraz vážne, subjektívny obdiv každého človeka podobné apely neovplyvnia, nuž by som sa s tým, byť tebou, neznepokojoval a päťhviezdičkoval to, čo ťa baví. Hold, treba si zvyknúť, že niekto dá absolutórium Depeche Mode, Beatles, Yes, Rytmusovi... Svet sa nezrúti. Pekný deň prajem.