Blue Effect - Coniunctio (1970)

Ač už tu na progboardu nějaký ten pátek působím, vždycky jsem zatím ve svých recenzích psal výhradně o hudbě zahraniční, a to hlavně ze dvou důvodů. Tím prvním (a důležitějším) je fakt, že jsem prostě měl z československé rockové hudby 60., 70. a 80. let dlouho jen velmi málo naposloucháno, a pouštět se tak v tomto směru do jakýchkoli hodnocení by z mé strany zavánělo amatérismem nejhrubšího zrna. Druhým důvodem pak byla obtížná hodnotitelnost děl, vznikajících v období občanské nesvobody, kdy nehudební skutečnosti až příliš často zabraňovaly nejen nahrávání desek či působení jednotlivých kapel, ale nepřímo i vývoji celých žánrů - lze pak při recenzích těchto desek uplatňovat pouze hudební kritéria?

Nicméně, když už jsem se tento "dluh" československé rockové hudbě rozhodl začít alespoň po malých kouscích splácet, pokusil jsem se své úloze recenzenta napoprvé poněkud ulehčit - a to tak, že si ke zhodnocení vyberu některé z alb československé rockové historie, které se i přes dobu, v níž vznikalo, může pochlubit z mé strany uděleným absolutoriem. Moje volba napoprvé padla na společný projekt rockové kapely Blue Effect a jazzového souboru Jazz Q s názvem Coniunctio z roku 1970.

Výjimečnost plodů této spolupráce ponejlépe vyzní, pokud si uvědomíme, že jazzrock na přelomu 60. a 70 let teprve opatrně zkoušel své první krůčky a rozhodně se o něm nedalo hovořit jako o zavedeném žánru - nešlo tedy v té době o další "módní vlnu" ze západu, kterou by bylo možné kopírovat. V březnu 1970, kdy bylo Coniunctio v pražských supraphonovských studiích nahráváno, ještě nebyla na světě ona zásadní jazzrocková deska - "Čubčí lektvar" Milese Davise, o jazzrockových superskupinách typu Mahavishnu Orchestra, Weather Report či Return to Forever ani nemluvě. Pánové Hladík, Kratochvíl a spol. se tedy pustili na pole nejen u nás, ale i ve světě jen velmi málo zorané. A uspěli na výbornou.

Celou desku obepíná rozsáhlá titulní kompozice Coniunctio, na níž obě zúčastněné kapely představily svou společnou hudební vizi. Na více než půlhodinové ploše se tu velkoryse rozpíná bohatě zásobená stylová paleta - od freejazzových kakofonických spouští přes klávesové jazzové běhy, omamné klavírní akordy či hendrixovsky kvílivá kytarová sóla až k uklidňujícím flétnovým pasážím, to vše velmi kompaktně spasované do sebe. Hlavní pozornost na sebe samozřejmě strhává trio Hladík-Kratochvíl-Stivín - jejich sóla dávají celé suitě tvář. Jenže ani rytmika tu zdaleka nehraje roli pouhého "podvozku" - třeba kontrabas Jiřího Pellanta ve správných momentech dává vědět, že dokáže být po jazzovém způsobu plnoprávným melodickým přispěvatelem.

Na desce momentem nejrockovějším je skladba Návštěva u tety Markéty, vypití šálku čaje. Pod tímto bizarním názvem se skrývá bohatě prokomponovaná, ale pořád kytarově dravá instrumentálka s občasnými dechovými vstupy Stivínovy flétny. Naopak možná dost těžko rozkousnutelným oříškem může pro rockové publikum být jazzové běsnění Asi půjdem se psem ven. Hledači melodií zde dostanou k rozřešení veletěžkou úlohu - samotnému je mi při poslechu příjemnější na tuto snahu rezignovat, do štěkotu té smečky nástrojů se prostě jen ponořit a nechat ji na sebe působit jako celek.

Závěrem nezbývá než konstatovat, že ačkoli se československý rock musel od počátku své existence vyrovnávat s izolovaností od svých západních kořenů a s technicko-sociálními překážkami, kladenými mu do cesty vládnoucím systémem, dokázaly jeho skladatelské a instrumentální elity na přelomu 60. a 70. let nakrátko srovnat krok se světovým hudebním vývojem a vytvořit dílo, které ani po pětačtyřiceti letech nezní archaicky. Může snad doklad takového tvůrčího vzepětí obdržet jiný, než plný počet hvězdiček? Coniunctio se podle mě ve srovnání s dalšími ranými euro-americkými zářezy do jazzrockové pažby drží skvěle.
reagovat

Snake @ 08.11.2015 21:03:23
Tak tahle deska je pro mě tvrdej oříšek. Přímo kokosovej ořech. Zkoušel jsem do toho matroše proniknout, ale je to marný, je to marný, je to marný :)

vmagistr @ 08.11.2015 22:26:48
Snake: Není to na vstřebání jednoduchá hudba, to ne, ale Ta Markéta se z toho dá zkousnout asi nejsnáz. A třeba se Syntézami jsi větší kamarád?

Snake @ 09.11.2015 08:00:09
Syntézy v poho. V jedničce je na mě těch plechů sice až až, ale ještě to zkousnu. Dvojka je ovšem skvělá, tu mohu kdykoliv a kdekoliv.

Jardo @ 09.11.2015 13:28:24
Prvotriedna recenzia...

vmagistr @ 10.11.2015 12:24:57
Snake: Mě dechové sekce v rockových kapelách (nebo i bigbandy) poslední dobou začínají hodně bavit. Takové těleso pak může (když to vezmou za správný konec) hrát o hodně dynamičtěji než běžná kapela.

Jardo: Díky za pochvalu :)

Spoločné album Jazz Q a Blue Effectu mi nikdy nesadlo. Tento druh freejazzovej hudby mi nič nehovorí, hoci nájdu sa aj pekné momenty, hlavne v skladbe Návšteva u tety Markéty, vypití šálku čaje. Hladík aj Stivín sú vynikajúci inštrumentalisti, ale tento spoločný projekt, syntéza rocku a jazzu, im v meradle mojich uší nevyšiel. Tým sa nechcem dotknúť tých, ktorým sa to páči, veď v tom je hudba krásna, že každý ju počuje inak. Tento projekt je pre mňa najslabši v diskografii Blue Effect a chvíľu ma odradil aj od Jazz Q. Zohnal som si ich 8CD komplet, ale verím, že hudba Jazz Q je na ich vlastných radovkách iná ako tu. Je mi to fakt ľúto, ale musím hodnotiť dvoma hviezdami, jednoducho ma to nechytá.
reagovat

Petr Gratias @ 27.05.2011 21:40:11
Album Coniunctio vyšlo na podzim r. 1970... měl jsem patnáct a půl roku. První album Meditace mě naladilo, ale ne zcela uspokojilo (jak píšu v recenzi). O to víc jsem byl dychtiv na další album, které tentokrát vzniklo napůl s členy skupiny Jazz Q Praha. Když má člověk 15 let, je otevřený k tomu vnímat různé podněty, ale také není schopen rozpoznat a příjmout všechno nového a náročného, i když asi před kamarády předstírá, že "všemu rozumí"....
NÁVŠTĚVA U TETY MARKÉTY, VYPITÍ ŠÁLKU ČAJE - to byla ukázka opravdu progresivního rocku na začárku tuhé normalizace a nikdo nebyl asi moc připraven tohle album spolknout na první, ale ani na pátý pokus.
Spojit rock s jazzem (ještě ne jako československý jazzrock) byl jistě odvážný pokus, ale vyspělých posluchačů, kteří byli schopni tuhle hudbu poslouchat vnímat a akceptovat bylo málo.
Velmi živelná a odvazová instrumentální plocha, de se rock spojuje s free-jazzem.
Vychází zhruba ve stejné době, jako památné album legendárního jazzového reformátora Miles Davise - Bitchess Brew (Čubčí lektvar). To byla taky bomba!
Tahle hudba šla ještě dál než Cream, Hendrix nebo Led Zeppelin. Třebaže to hodně lidí dodnes nepochopilo hudební vzdělanci a znalci vývoje jazzu však mají toto album jako ikonu. U nás třeba i respektovaný dr. Lubomír Dorůžka....
Coniunctio chtělo také zbořit hranice a osvobodit hudbu od jakýchkoliv mantinelů. Možná že i zde najdeme latentní politické konotace.... Svoboda liberálního Dubčekova pražského jara byla tatam a bolševik začal utahovat kohouty a šrouby.... tak si dopřejme tu svobodu alespoň v hudebním vyjádření, tam na nás nedosáhnou. Nezpíváme anglicky a do rádia to nedáte, takže to nebude československého pracujícího provokovat....
Hladík, Stivín, Kratochvíl... hlavní osobnosti na albu povolily stavidla hudebním improvizacím a vášním a ukázali svoje instrumentální nasazení...
Říkám si, že by bylo možná lepší, kdyby tento projekt neměl jenom tu vinylovou a později digitální podobu, ale raději VHS a DVD polohu. Asi bychom se všichni víc odvázali při vizuálních zážitcích.
Myslím, že je dobře, že tenhle projekt vznikl. Neplatí na něho běžná kritéria, jako na jiná alba Blue Effectu a Jazz Q, takže nějaké hodnocení mi připadá zbytečné.... ale jako emocionální zhmotnění to má jisté opodstatnění a možná je i jakousi přípravou na album Nová syntéza, i když tam už byl řád daný metodickým přístupem Kamila Hály a přesně zaranžovaných dechů....
Je to experimentální album, které není určené pro většinové posluchače, který poslouchá Plavce, Kamélie, Michala Davida, Kotvalda a Hložka, ale ani rockeři kteří poslouchají Katapult, Jiřího Schelingera, Olympic a Citron se tady taky moc nenajdou... přiznám se, že si album pustím tak jednou do roka, ale Markétu... tu ano, ta sedí!!!

pito63 @ 10.06.2012 11:01:50
Ak mi niekto povie, že kupuje platne naslepo a vždy mu všetko na 100% sadne, tak klame!
Toto CD bolo súčasťou kolekcie "Blue Effect 1969-1989", ktorú som si kupoval, takže sa mu nedalo vyhnúť. Inak by ma ani v najhoršom sne nenapadlo kúpiť ho. Ak si niekedy budem robiť rebríček najväčších prešľapov (rozumej sračiek) v zbierke, toto dielo bude bezkonkurenčne prvé a potom dlho predlho nič...

hejkal @ 10.06.2012 12:23:30
Naslepo to vychádza, tých zo desať prešľapov človek v dave rýchlo zabudne (najviac ma svojho času sklamal výber .38 Special, čakal som južarinu, dostal ejtýs popíkový rock). Iná vec je kúpa kompletov, skupín, ktoré majú všetko dobré a lepšie, zasa tak veľa nie je, aj drevorubač v invalidnom dôchodku by ich porátal na zvyšných prstoch. :)

luk63 @ 10.06.2012 12:26:08
Tak když jsme se dostali ke sračkám, tak to rozhodně není toto album jenom proto, že se někomu nelíbí. U mě má Coniunctio plný počet. A nebudu se o muzice, které nerozumím, nebo se mi prostě nelíbí (např. Motorhead), zde vyjadřovat hanlivě (ba přímo sprostě). Už kvůli těm, kteří jí rádi poslouchají...

PaloM @ 10.06.2012 17:36:34
Podobne ako Piťo, i ja mám Coniunctio v boxe. Sólo som to nezháňal, CD som mal napálené a to hlavne z pohnútok kompletistu. Piťo, tento žáner vôbec nepočúvaš, tak sa ti nedivím. Ja počúvam fusion aj jazz čoraz častejšie, ale v tomto štýle nie. Free jazz je pre mňa príliš silné café. Na druhej strane, z úcty k obom zúčastneným, som rád, že CD je súčasť kompletu, lebo je autentickým dôkazom experimentovania a nápaditosti aj v našich končinách (hoci ich možno obviniť z opičenia po západe :-) )

adam @ 10.06.2012 19:14:45
Toto a Nova Synteza su jednoznacne najvacsie pecky co hladik ako experimentator vyviedol. zboznujem ju. Ale uznavam ze nie kazdy to dokaze pocuvat.

pito63 @ 11.06.2012 15:00:55
Snažím sa tu vystupovať korektne a vyhýbať sa urážlivým vyjadreniam na hudbu, ktorú nemám rád. Nie vždy to vyjde, aj ja som iba obyčajný smrteľník. Toto je prvý prípad, keď som si dovolil nazvať príslušné dielo sračkou, nikdy predtým som to neurobil. Uznávam, bolo to nevhodné a unáhlené vyjadrenie, ale v danom momente ma napadli ešte ostrejšie slová, pretože inak to "čudo", čo sa na mňa valí z reproduktorov, pomenovať neviem.
Dodatočne sa ospravedlňujem všetkým, ktorí "Coniunctio" zbožňujú!

Výtečná deska. Naprosto brutální hudební forma tak, jak má na začátku 70.let vypadat!!! :-)))
Hukot kytar, sirén a pilníků od začátku do konce, nevím co napsat, toto se musí poslouchat.
Pro neznalé jen doplním, že Radim Hladík má v nástrojovém rejstříku i pilník:-)
To myslím hovoří za vše:-))) a je jasné co se dá očekávat.
*****
Stylově to připomíná něco jako rozcvičku na následující Novou Syntézu, která je také lahůdková.
reagovat

Petr Gratias @ 27.05.2011 21:45:19
Ahoj Ondro,
mezi originálním nástroji na albu najdeš takové, které pojmenovali masturbón, onanium...
Když pustili toto album hudebnímu kritikovi Ondřeji Konrádovi, tak si z něho udělali legraci, že to jsou noví Jethro Tull... a on jim to spolkl (tu Markétu)
Ale jinak říká správně Jiří Stívín, na tomto albu se střetávají dva živly: oheň a voda a mě nezbývá než souhlasit. Lépe to vyjádřit nikdo nemohl.

Zajímavý pokus o spojení jazzové a rockové kapely. Tohle album je především jazzové, takže se asi nebude líbit lidem, kteří jazz nemusí, ale má i silné rockové prvky, především ve skladbě Návštěva... a v závěrečném Coniunctio II. Zajímavé tohle album rozhodně je, i když československý jazz-rock se nakonec ubíral jiným směrem (nabízí se samozřejmě srovnání prvních jazzrockových alb Milese Davise s pozdějšími výtvory Mahavishnu Orchestra či Return To Forever).
Coniunctio I je takové dlouhé jam session obou kapel dohromady. Po úvodní explozi zvuku se skladba postupně vyvíjí, střídá nálady a má dost zajímavých míst.
Návštěva..., je nádherná kytarová (jak jinak) instrumentálka Radima Hladíka dobarvená flétnou Jiřího Stivína, moje nejoblíbenější skladba z alba. Předznamenává desku Modrý Efekt a Radim Hladík, kde spolupráce skupiny se Stivínem pokračovala.
Free-jazzová skladba Asi půjdem se psem ven mě nikdy moc nenadchla, přestože Jazz Q mám rád, ale tohle období se Stivínem je prostě něco jiného než pozdější Kratochvílovy sestavy s Andrštem, Franclem, Padrůňkem...
Závěrečná Coniunctio II začíná celkem uvolněně, skvěle graduje a v závěru přechází v nekontrolované běsnění.
reagovat

stancza @ 23.04.2006 00:00:00
přesně. návštěva... je také moje nejoblíbenější. docela nedávno jsem oprášil starý gramofon po dědovi a jal se ochutnávat něco z toho, co děda (milovník jazzu) nashromáždil a tahle skladba mě prostě nepřestává bavit. zbytek je na mě celkem zběsilý, ale třeba tomu někdy přijdu víc na chuť...