Guns N’ Roses - Use Your Illusion I (1991)

Right Next Door to Hell
Atmosféra jako na Appetite for Destruction – tenhle zběsile rychlý song by tam v pohodě zapadl. Ideální otvírák. Podepsáni Izzy Stradlin, Axl Rose a Timo Kaltio. Jméno posledního zní finsky. Že by někdo z okruhu Hanoi Rocks? Trefa. Wikipedie tuto teorii plně potvrzuje. Je známo, že tihle finští punk 'n' rolleři se v půli osmdesátek hojně motali na L.A. scéně a jejich vliv na glam metal byl nepřehlédnutelný. Ostatně zpěvák Hanoi Rocks na tomhle albu ještě dostane slovo.

Dust N' Bones
Tohle je hlavně Izzyho věc, i když spolupodepsáni jsou pod ní I Slash a Duff McKagan. Jeden z těch songů, který ukazuje jinou, zajímavější tvář GN'R. Tempo je tentokrát střední a Izzyho vokál přináší vítané zpestření. Tahle pasáž je skvělá: “Sometimes these women are so easy / Sometimes these women are so cold / Sometimes these women seem to rip you right in two / Only if you let 'em get to you“. Parádní vyvrcholení přichází se slovy "And then you're just fuckin' gone".
Sugestivní dirty rock 'n' roll, skvělé kytary a v pozadí stylové honky tonk piano – zatím to nemá chybu.

Live and Let Die
První coververze pochází z pera Paula McCartneyho a jde o jednu z nejlepších bondovských písniček vůbec. GN'R se jí podle mě chopili naprosto skvěle. Zasněné doprovodné vokály, zlom a po explozi přichází parádní, dechy podpořený ústřední motiv. Další skladba na jedničku s hvězdičkou. Mimochodem, podle dnešních měřítek je stejnojmenný bondovský film ukázkou odporného sedmdesátkového rasismu. Máme tady voodoo hoodoo čaroděje v cylindru, hady, aligátory, přitroublého jižanského šerifa, honićku na motorových člunech ve vlnách louisianských řek (i mimo ně)… prostě paráda. Ale zpátky ke GN'R.

Don't Cry
K tomuhle baladickému superhitu asi není třeba nic dodávat. Snad jen to, že ho složil Izzy, text sesmolil Axl a videoklip se opravdu povedl.

Perfect Crime
Po úvodní pecce už druhá superrychlá rokenrolová vypalovačka, která pro změnu první stranu vinylu uzavírá. Hodně se v ní fuckuje a odpočítávání před krátkým, ale zničujícím rokenrolovým sólem, je skvělý efekt. Hudba Izzy a Slash, slova Axl. Možná ne tak dobrá věc jako její výše zmíněný předchůdce, ale na 4 z 5 to pořád je.  

První stranu prvního LP bych hodnotil na 9/10, tedy téměř čistých pět hvězdiček.
A jedeme dál.

You Ain't the First
Sólo pro Izzyho Stradlina. Tenhle country rockový valčíček je naprosto skvělou zaležitostí, trošičku v duchu Stones někdy kolem Exile. GN'R by v tom průměrný konzument nenašel asi ani omylem. Stylový je závěr, kde Izzy prohlásí, že jde do baru. Kam jinam taky.

Bad Obsession
Říkal jsem, že se tady Michael Monroe z Hanoi Rocks ještě dostane ke slovu. Alespoň tedy prostřednictvím své foukačky, která tomuhle dirty rock 'n' rollovému songu naprosto vládne. První Use Your Illusion mám hodně rád už kvůli tomu, jak moc se na něm autorsky angažoval Izzy Stradlin - možná největší rock 'n' roll rebel z celé kapely. Jakmile (po tomhle albu) odešel, začalo to jít s GN'R z kopce. Jednoduše řečeno: Bez Izzyho se už nikdy k ničemu pořádnému nedokopali.

Back Off Bitch
Tak tohle je paráda. Z těch rychlých věcí na albu je tato zatím asi nejlepší. Jedná se o vpravdě hard rockový kousek, pod nímž je podepsán Axl a přítel kapely, kytarista Paul Tobias. Skladba (pravděpodobně hlavně Tobiasova) prý v době svého nahrání na album existovala už deset let v demoverzi. Silná záležitost, kterou si Rose přetvořil zcela ke svému obrazu. Její název a poslední slova ("fucking bitch") hovoří za vše.

Double Talkin' Jive
Další čistě Izzyho kousek a další osvěžení díky kytaristově hlubšímu vokálu. V závěru získává tenhle hypnotický rokec tak trochu orientální nádech a poslední minuta je už čistě ve znamení akustického preludování se španělkou.

První LP dohrálo a není žádný důvod měnit hodnocení, udělené po jeho první půli.
Pro pořádek: Stále 9/10 a 5 hvězdiček z pěti.

November Rain
Na ten svatební videoklip si asi vzpomínáte. U téhle skladby, podepsané Axlem, jsem poprvé za celou dobu na rozpacích. Ta tklivá orchestrace a sentimentální pompa – tohle jsou GN'R pro masy. A masám se to samozřejmě líbí. Mně se na tom líbí jen ten vygradovaný závěr. U něj je orchestrace opravdu působivá a hlavní motiv skutečně skvostný. Slashova kytara kouzlí chytlavé ornamenty a když se rozezní ono sborové “Don't ya think that you need somebody? / Don't ya think that you need someone? / Everybody needs somebody / You're not the only one”, je to rázem opět na 10/10.
Jsou poslední parádní dvě minuty schopny napravit dojem z předchozího sedmiminutového balastu? Do jisté míry ano, ale mírně vlezlá pachuť přece jen zůstává.

The Garden
Dívči hlásek v úvodu upomene díky speciálnímu hostu této písně na legendární "Ballad of Dwight Fry" z tehdy dvacet let starého alba Love It to Death. Píseň zpočátku plyne v uvolněném tempu, ale s nástupem Alice Coopera (jistě už vám došlo, že tím vzácným hostem je zde právě on), deklamujícího svým typicky vemlouvavým hlasem slova “turned into my worst phobia / a crazy man's utopia”, se vše mění v jednu z jeho vyhlášených nočních můr. Jednoduše řečeno, jakmile se Alice zjeví, celou píseň naprosto ovládne. Člověk si po chvíli pomalu není jist, zda poslouchá jednu z nejzajímavějších písní GN'R nebo nějaký utajený kousek z Aliceova repertoáru. Podepsáni jsou zde Axl plus West Arkeen a Del James, dva muzikanti z L.A. scény, s nimiž GN'R spolupracovali už na Appetite. Kdo z nich měl na výsledku jaký podíl, není známo. Každopádně vyhrává Alice.

Garden of Eden
Další rychlá věc, tentokrát ozvláštněná Roseovým projevem typu “chrlím to ze sebe s kadencí lehkého kulometu”. Složili Axl a Slash. Má to, pokud si dobře vzpomínám, i videoklip, ale pro mě osobně je to první skladba, kterou bych na albu s klidem oželel. Důvod? Vždycky se mi zdálo, že ve srovnání se všemi předchozími věcmi (včetně "November Rain", která je sice sladká, ale ví co chce) zrovna tahle píseň nějakým způsobem drhne. A to tak, že dost.

Don't Damn Me
Tenhle kousek pěkně udržuje oheň pod kotlem. Slashův (?) rif je parádně strhující - už jen on stojí za milión sám o sobě. A zbytek téhle rychlovky mu nedélá ostudu, ba dokonce i občas kontroverzní Axlův hlasový projev tu sedí jak prdel na hrnec. Sborové prolínání vokálů v prostřední, zpomalené pasáži, je skvělé. Stejně jako pozdější žhavé Slashovo sólo. (Spolu s Axlem a jakýmsi Dave Lankem je tu kudrnatý kytarista uveden coby jeden z autorů písně.)

První strana druhé LP je u konce. Díky většině stopáže skladby "November Rain" a imho ne příliš povedené "Garden of Eden" půjdu s jejím hodnocením výrazně níže než u obou stran prvního LP. 
Tentokrát jen tři hvězdičky, hoši. Sice díky Aliceovi a rifu z "Don't Damn Me" poměrně silné, ale pořád jenom tři.

A jsme u poslední vinylové strany počinu s názvem Use Your Illusion I. Čeká nás tam ještě něco památného nebo překvapivého?

Bad Apples
Tuhle píseň má krom bubeníka Matta Soruma na svědomí kompletní osádka GN'R (Axl, Slash, Izzy a Duff). Začíná to poněkud nezvykle funkovým intrem, ale rychle to přejde do kompozice neurčitého tvaru, jež pak za Axlova urputného zpívání, působícího dojmem “velká spousta slov o ničem” tak nějak dohrká do konce. Kytarové sólo, odehrávající se kolem třetí minuty je ovšem výborné a dost toho zachraňuje. Nakonec je pomalu jediným důvodem, proč si tuhle skladbu poslechnout. Po "Garden of Eden" už druhá písnička, bez které bych se obešel.

Dead Horse
Společně s "November Rain" jedna ze dvou skladeb, připsaných kompletně na vrub Axlovi. Její název byl možná inspirován titulem jednoho staršího výběru Sex Pistols (Flogging a Dead Horse). Jak známo, GN'R měli (ostatně tak jako mnoho dalších kapel z tehdejší L.A. scény) punkové kořeny. Píseň začiná pěkným akustickým intrem, jež se po minutě zlomí do vcelku nadějného rockového kousku. Klusá se ve středním tempu a u refrénu se nenápadně zrychluje. Ze skladby se bohužel tentokrát nevyklube žádný zázrak ani při kytarovém sólu. Ostatně to složil Axl taky. Závěr s přetáčením kazety to pak zabije úplně.
Mrtvý kůň je třetí skladba, kterou bych z tracklistu téhle desky nejspíš vyškrtl. Díky několika fajn momentům sice o něco překonává první dvě stejně postižené, přesto si nejsem jist, zda bych ji nazval zdařilou. Spíš ne.

A jsme ve finále. (To to uběhlo.)

Coma
…je se svými deseti minutami a 14 sekundami stopáže nejdelší kompozicí, jakou na Use Your Illusion I najdete. Podepsali ji Axl se Slashem a nutno uznat, že ta věc ani při nemalé délce nenudí. Dokonce má i své vyloženě cool momenty. Že by se však jednalo o nějaký majstrštyk, to nemohu říct. I když věřím, že mnoho fanoušků ji tak vnímá. Podle mě téhle sice zajímavé, ale ve skutečnosti ne až tak silné kompozici, nakonec přece jen něco schází.  Text jsem nestudoval, ale je vcelku jasné, že Axl se tu opět vypořádává se svými mnoha vnitřními démony. Pokud si dobře vzpomínám, vypořádal se postupně hlavně se všemi svými spoluhráči, kteří v sestavě přežili od dob průlomového Appetite for Destruction, až v kapele nakonec zůstal jen on sám. Asi sto let pak připravoval album o Čínské demokracii, které když konečně vyšlo, psalo se 21. století a svět už byl jinde.

Za druhou stranu druhého LP bych udělil poněkud rozpačité tři hvězdičky. Ještě slabší tři než za tu první (což je pochopitelné, protože ta přece má svého Alice).

Guns N Roses byli úplně poslední velkou hard rockovou kapelou historie a monumentální projekt Use Your Illusion, jehož první část jsem se tady snažil popsat položku po položce, byl jejich posledním velkým dílem.
Jak první část tohoto díla hodnotím? Pokud se budu držet vinylového rozdělení, první LP si ode mě odnáší krásných 9 bodů z desíti a plných pět hvězdiček. Druhé LP uděluji o celé dvě hvězdičky méně.
Je to tím, že Izzy Stradlin se tu na rozdíl od prvního vinylu (a první půle CD), kde je podepsán pod sedmi z devíti skladeb, autorsky podílel pouze na jedné jediné písni? Řeknu vám, je to docela možné. Vždycky jsem jeho odchod z kapely považoval za začátek konce GN'R...

Nuže, myslím, že průměrové hodnocení celku je jasné.
Co ještě dodat? Ve zkratce: GN'R jsou pro mě dnes mrtvější než kůň z té Axlovy písničky. Návrat Slashe a Duffa před pár lety to nezměnil. On by to nezměnil ani návrat Izzyho, tím jsem si celkem jist. Protože… Znáte to přísloví o řece, do které dvakrát nevstoupíte. Svět je jinde, a co bylo, už se nikdy nevrátí. Tak ještě že si můžeme na ty staré dobré časy zavzpomínat alespoň při poslechu těchhle starých dobrých desek. A že je Use Your Illusion I dobrá deska, jsem nikdy nepochyboval. Jen je pro mě osobně asi o tři skladby delší než by měla být.
reagovat

hejkal @ 25.02.2024 20:09:11
Ku kapele som sa bližšie dostal niekedy na prelome rokov 1994/1995, keď som sa začal učiť hrať na bicie a založil prvú kapelu. Môj spoluhráč bol ich fanúšik, tak ako Aerosmith. A tak som si pozrel nejaký koncert z MTV, vypočul Apetít k ničeniu, obe albumové "ilúzie" a hrali sme, ako inak, Paradise City. Viem, že ma to nijako nechytilo, pár skladieb z bestofky mi raz za dekádu postačuje. Každopádne je fajn, že im venuješ pozornosť, na Rockboarde je každá recenzia vzácna.

Apache @ 25.02.2024 21:20:49
Diky za reakci.
Já se ke GNR dostal v roce 1989, kdy jsem si nechal nahrát album Appetite for Destruction. Působilo na mě jako zjevení - vnímal jsem to pomalu jako příchod druhých Led Zeppelin. :-) Už o rok dříve jsem slyšel na vojně na nějakém cizím rádiu skladbu Paradise City, která mě naprosto rozsekala. Dlouho jsem pak pátral po tom, od koho by ten zázrak mohl být.
Use Your Illusion vyšlo v době, kdy jsem byl v nemocnici se zánětem slinivky břišní. Pamatuju si, jak mi tam brácha donesl Rock & Pop, ve kterém Ondřej Konrád rozebíral ta dvě CD přesně stylem, jaký jsem zvolil pro tuhle recenzi.
Brácha měl ve svém pokoji na stěně plakáty všech členů GNR a já jsem tehdy vážil o 50 kilo méně než teď.
Byly to skvělé časy.

zdenek2512 @ 25.02.2024 21:53:29
Skupinu jsem poznal tak, že mi desku Appetite For Destruction nahrál z CD jeden kamarád z Jihlavy, hrozně kapelu vychvaloval, mně se z celé desky líbila pouze skladba Sweet Child O'Mine. Asi jsem si časem zvykl a nyní mám desku na japonským CD, to album Lies se mi líbí mnohem víc. O oranžověm a modrém dvojalbu byl velký článek v Rock&Pop, nyní mám obě v japoncích. Je pravda, že některé skladby jsou zbytečně natažené, ale až tak mi to nevadí a zvláště modré album mám rád a občas si ho pustím. 

hejkal @ 26.02.2024 06:53:40
Ešte by som dodal, že veľkým plusom kapely bolo oprostenie sa od zvuku á la 80's. To im podľa mňa zaistilo širší úspech ako sterilné klávesové pizúkanie.

Apache @ 26.02.2024 11:18:18
hejkal: Je mnoho kapel i z glam metalové scény, které se v 80s oprostili od toho, čemu říkáš "zvuk 80s". GNR jsou jednou z nich. Ale je jich daleko víc (třeba Quireboys nebo The Dogs D'Amour, abych jmenoval alespoň ty slavnější a hudebně s GNR asi nejvíce zpřízněné). Byly to kapely, které prostě hrály normální, nepřikrášlený hospodský rock 'n' roll. A když děláš něco takového, nemusíš se ani od ničeho odprošťovat, i když jsou osmdesátky. Těch kapel, co sázely na dirty rock 'n' roll, bylo tenkrát na téhle scéně víc a mě bavily ohromně.
Ta scéna je prostě pestrá - zkoumám ji už několik desetiletí a jsou tam skupiny, co kombinují hard rock s bluesovými vlivy (Cinderella), skupiny, které hrají syrový heavy metal míchaný s rock and rollem a glamovými prvky (W.A.S.P.), kapely, které neřeší nic a hrají prostě extrémně chytlavý mejdanový rokec (Poison), kapely, které se nebojí experimentovat s gothickými nebo punkovými vlivy (D-A-D), kapely, které míchají odkaz 70s glam rocku s vlivem NWOBHM (Twisted Sister), případně se inspirují soundem starých hard rockových velikánů a přesto plodí kvalitní a nadčasové věci (The Cult). Je tam toho hodně, je z čeho vybírat a je to hlavně sestsakra zábavné. 
A o tom, alespoň pro mě, má být rock 'n' roll v první řadě.
Proto ho mám rád.

A to som chcel sem len nakúknuť... Takto nejako by som začal. Podobne ako som videl reakciu u Use Your Illusion II, aj mne na tieto špičkové rockové diela chýba viac recenzii. Chápem aj pointu Progboardu a som si vedomý, že GnR nie je nejaký prog, ale ak sa trochu lepšie pozrieme na pestrosť sérii Use Your Illusion I aj II, nájdeme vedome aj nevedome celkom slušný žánrový rozptyl. Osobne pre mňa sú GnR jedno z posledných gigantických telies klasického štýlu rocku/hard rocku. Boli priam osviežením v čase príchodu grunge a tuctových metálových bandov.

Podme po poriadku. Osobne neviem o kapele (možno Beatles či nejaké "progy"), ktorá by vydala v jednom roku album zastrešujúci takmer 31 skladieb. OK, zabudol som na nadproduktívneho nápady chrliaceho Princea, ale úprimne, i keď je to pre mňa tiež špička, dá sa 31 vecí od neho vypočuť behom jedného popoludnia bez vypnutia? Táto vec sa mi pri GnR stať nemôže. Guns je žiaľ, i keď bez smrti frontmana tam, kde Cream a The Doors za 5-7 aktívnych rokov vyprodukovali strop, nad ktorý už nevystúpia. To s istotou si dovolím tvrdiť!

Spočiatku, keď som ako deväťročný chlapec spoznal Guns n Roses, miloval som skôr balady, preto som bol opatrný pri divokejších attakoch, kam vynikajúca rock n rollovica "Right next door to hell" jednoznačne patrí. Oceňujem nápad s tou úvodnou šestistrunovou basou, na ktorej hral dokonca Slash. Axlov odpich je dokonalý už pri štarte. O GnR sa hovorilo ako o pokračovateľoch Stones a Aerosmith a toto tvrdenie si dovolím zopakovať. Dokazuje to hneď druhá Stradlinova záležitosť "Dust n Bones" smerovaná k bluesovo južanskému pachu. Milujem tento song. Je neskutočne obrazotvorný. Už pri úvode si predstavím americkú dialnicu ako z úvodu seriálu "Renegade", predstavím si južanskú dedinu, predstavím si vypráhlu čerpaciu stanicu v Arizone, predstavím si barové tanečnice v niekde v Novom Mexiku. Stradlinov spev kontrovaný Axlovým superdriveom v nábehu na refrén a v refréne patrí k vrcholom skladby.

Cover "Live and let die" je síce cover vysoke úrovne, ale stále len cover, pretože Paul McCartney spravil už samotnú bondovskú silnú verziu. Začiatok devadesátých rokov sa mi automatický spája s nádhernou autentickou baladou "Don´t cry", ktorá vraj bola začiatkom trilogie Axlovej lásky a vzťahu s Erin Everly, ktorá ma ešte aj alternativnú verziu, čo je pri osobných skladbách absolutne normálne a úprimné. Slashová práca na gitarových aranžmánoch tu nadobúda ten najfenomenálnejší charakter, z ktorého bude ešte mnoho rokov žiť. Plačúce sólo v dynamickom videoklipe vyrážalo dych. Zrazu bola gitara opäť v kurze (keďže na prvých priečkach MTV Charts valcovali Erasure, DM, Madonna). Z euforickej baladky nás kruto prebrala divočinka "Perfect Crime" - Perfect Style of Rock n Roll. Takto nejako má vyzerať rock n roll tej danej doby! Obohatený samplami, nápadmi na umocnenie atmosféry.

Opäť sa vracia do hry Stradlin s jeho stounovskou bluesovačkou "You ain´t the first". Priznám sa, prehliadal som ju nejakú dobu - predsa v konkurencii najsilnejších rockových skladieb všetkých čias sa to stať môže. Práve bootlegový Unplugged mi tento song v živom prevedení neskutočne priblížil. Taktiež úprimný text, ktorý na rozdiel od presladených bon joviovských balád má skutočný bluesový smrádeček. Okolo bluesových koreňov sa točí aj "Bad obsession" s harmonikou Teddyho "Zig Ziga" zachádzajúci až do incestu v texte, čím sa preslávil najmä Jim Morrison (práve v danej veci doorsovské blues trochu cítiť). Skladba Back of Bitch siaha ešte do čias vzniku GnR (rok 1986), ale vďaka Mattovi Sorumovi dostala našupovaný nábeh podobný úvodom Led Zeppelinov, z ktorých aj Slash určite silne vychádzal. Opäť cítiť atmosféru divokého západu, a ten úvod, ako stvorený do scény, kde sa rozletia dobrým kopancom dvere Saloonu pri vstupe nejakého Buffala Billa. Odpadlík Adler síce vytvoril krásne rytmické griffy na legendami opradenom Appetite, ale Matt Sorum ich doslova zatraktívnil. I keď bicie nie sú mojou silnou stránkou tento rytmus som sa jednoducho musel naučiť. Klasický rock n roll killer drums. Autor opäť Izzy Stradlin, ktorého odchod bol určite nemalou stratou pri všetkej slashovskej počestnosti.

Čo z Axla vytvorilo legendu okrem kontroverzie, dokonalého image a chrapľáku, bolo autorstvo piesní ako November Rain a Estranged. Prvá menovaná sa zapísala do histórie rockovej dokonca aj popovej hudby ako jedna z najsilnejších a najprepracovanejších skladieb smerujúca k úrovni "Bohemian Rhapsody" či "Stairway to Heaven". Nikto mu neodoprie ten nádherný autentický text. Práve aj ten je silným elementom diela. Slashové gitary, orchester M. Kamena (známy už spoluprácou s Pink Floyd a Metallicou). Nejedna žena dodnes nemôže rozdýchať tento Opus Magnum Mr. Rosea. Axl s jeho rockerskými kamarátmi (dnes už nežijúcim West Arkeenom a Del Jamesom) zložil epickú operu "The Garden" s hosťujúcim Princom Temnôt Alice Cooperom. Presne na môj vkus. Nemohli spraviť lepšiu voľbu. Milujem Coopera a takto som dostal dva v jednom. Axl sa touto epickou hard rockovou operou vracia symbolický do mladosti, do záhrady pokušenia a poznanie, kde mladí rockeri dostali šancu tancovať a spievať a spoznali skazenosť sveta. "Prišiel som o panictvo s cigánkou odfarbenou na blond," vraví Axl v piesni. Pripúšťam,že sa môžem mýliť,ale tu sa Axl pokúšal o nemožné - dosiahnuť na Morrisonov mýtus. Pre mňa Top 5 od GNR.

Divočinky musia byť: "Garden of Eden" - dokonca aj táto superdivočina ma oslovila a ten vtipný klip s rýchlo bežiacimi titulkami. Ľudovo povedané - Axlovi tu ide papaľu ako samopal. Preparadený riff "Don´t damn me" musel nadobro odohnať smútok a letargiu po epickejších baladických kompozíciách. Song jednoducho šľape. Spomalenie je ešte lepšie, miestami mi pripomenie Led Zeppelin a Planta, preženiem viac dokonca "Out of the blue" od Roxy Music, najmä tie ťahavé gitarky od Slasha. Vraví sa, že reťaz je silný tak, ako je najslabšie jeho koliečko. Presne!Tu niet slabocha v kapele. Nespomenul som Duffa, ale jeho zvuk basy a jeho dynamická hra toto celé ako celok aj s "cultovským" Sorumom drží v pružnom mechanizme. Rolling Stones evokujúca "Bad Apples" nie je nič viac, nič menej ako poctivý rock and roll. Vyzdvihnem tu energickú súhru hlasov v refréne. Možno by som urazil, ale podobnú harmóniu som počul u našich elánistov (v tom čase aj hlasy Ráža/Baláža mali skutočnú rockovú energiu), ktorí sa určite netajili kopírováním Stones v nápadoch. Apatický úvod "Dead horse" ma ale trošku odpudil. Nakoniec, nie je to vôbec zlá vec. Ak by mala byť táto vec najslabšiu, tak sme sa práve stretli s dokonalým albumom.

Najlepšie prichádza nakoniec. Temné rockové skladby zavalili svet s príchodom vlny grunge. Tento fakt je spomenutý už desiatkach recenzii. Ak Guns zašli do jadra temnoty, tak jedine v piesni "Coma". Axl dokonale spracoval Slashové predávkovanie heroínom z čias, keď s Nikki Sixxom vymetali bary a obidvaja v kratkom čase skončili v klinickej smrti. Slash sa reálne ocitol v kóme a priznal to v nejednom rozhovore. Táto pieseň je možno jeho osobný Opus Magnum. Takmer jedenáctiminútová hard rocková kompozícia vychádzajúca z klasickým art-rockových postupov či heavy metalových kreacií ala Helloween. Stále sme v rock n rolle telom aj duchom. V utlmenej časti pripomínajúcej trochu pink floyd sa prelomí vedomie pacienta, ktorý sa ocitol na pomedzí života a smrti. Tento moment mi zevokoval niečo nové, niečo, s čím som sa stretol opäť až u Mansona na prvom albume. Pravdepodobne tá surová temnota, ktorú začnú ešte umocňovať defibrilácie, tlkot srdca a pískanie EKG prístroja. Do toho všetkého vpáli maestro Slash a vytre temnotu s jedným z jeho najlepších rock n rollových sól. Skladba sa opäť vráti k hlavnému,ale stále gradujúcemu sa spevu, ktoré neúnavne valí emóciu za emóciu, kde Axl opäť autentický podáva správa predávkovaného rockera bojujúceho o život. Keby túto skladbu zložila Metalinda či Elán, možno by sme žasli nad ich fantáziou. Keď ju zložili GnR dokonali spracovali stav, ktorý si vyskúšala nejedna rock star a nejedna na to doplatila životom. I keď výkon tu podalo celé rock n rollové mužstvo. Excelujúci Axl a Slash tomu nasadili korunu nových kráľov rock n rollu. To be continued ...Use your Illusion 2.
reagovat

POsibr @ 30.01.2019 12:28:07
Jedno rychle odporucanie - text je potrebne racionalne clenit. O tomto albume sa vzdy rad dozviem dojmy a info, avsak v takejto forme je to necitatelne. Nevyhnutne to potrebuje odstavce.

vmagistr @ 30.01.2019 13:38:22
POsibr: Upraveno, je to opravdu docela "záhul" se něčím takovým prokousávat. Také bych se přimlouval za to, aby se autor namísto kvantity zaměřil na základní stylistickou úpravu a text si po sobě před jeho zveřejněním alespoň jednou přečetl.

Egon Dust @ 30.01.2019 14:49:57
Ospravedlňujem sa, vždy som oddeľoval, ale potom mi to zas veľké medzery robilo. Priznávam, že som sa nechal uniesť touto recenziou. Často mi to práve komp pekne rozhádže. Musím to pozrieť v nadstaveniach, lebo inak to vyzerá, keď to píšem a inak, keď to uverejním. Len už zmazať mi to nejde na opravu :)

nowhere_man @ 30.01.2019 15:30:45
GN'R je moja srdcovka, na základnej škole som ich albumy počul snáď tisíckrát.
Ale čo Dobule Talkin' Jive? Tá mi v texte chýba a je to podľa mňa parádna skladba s krásnym sólom (živá verzia o triedu lepšia, napríklad Tokyo 1992).

Egon Dust @ 30.01.2019 15:44:48
Na tú som pozabudol, ale načrtal som ju práve prytých rock n roll killer drums Matta Sorum. Fakt Sorry, moc som sa nechal uniesť. Len neviem ako spätne vstúpiť do tej recenzie. Jedine si ju skopírovať a požiadať admina o vymazanie, a keď tak uverejniť druhú, len vravím, inak to vidím, keď píšem a inak mi to rozdelí buď môj komp, alebo stránka. Milujem GnR, preto som súrne chcel aby táto kapela na tak veľkolepé dielo mala aj veľkolepú recenziu. Aký je problém napísať, táto vec je super, táto je zas mega a pod.? Každá z tých skladieb vo mne budí úplne iný typ emócie, ale ako celok sú doslova energickou bombou. :)

vmagistr @ 30.01.2019 20:42:47
Egon: Asi nejlepší je v tomto případě recenzi psát v co nejjednodušším textovém editoru (např. poznámkový blok). Pokud se pak při vložení text nějak rozhází, jeho úprava nazpět do odstavců je pro moderátora vcelku jednoduchá.

Egon Dust @ 31.01.2019 07:27:53
Ďakujem, dám na to bacha. Je aj chybou možno, že tá recenzia bola fakt dosť dlhá :) Ale u mňa to tak jednoducho je. Sú albumy, ktoré vo mne nevyvolajú toľko emócii, aj keď sú špičkové a potom sú prípady ako tento. :)

horyna @ 31.01.2019 08:12:47
V mládí jsem poslouchal fůru podobných kapel, ale ganzny ne. K těm jsem se dostal až o mnoho let později a nijak zvlášť mě nenadchli. Vadil mně Axlův šponovaný ječák. Díky za recenzi, skrze tvou horlivost jim dám další šanci. Třeba to dnes půjde:-)

Egon Dust @ 31.01.2019 09:43:02
Horyna:Ďakujem
Axl vadí neskutočne veľa ľudom. Je to presne ten typ love/hate jedni milujú/jedni nenávidia a chápem obe strany. Podobný typ je aj Jagger, Manson, ale aj Ferry, dokonca aj Bowie.
Minimálne umenie zvyšných členov stojí za vypočutie Slash, Duff, Matt Sorum, Dizzy Reed :) a predsa aj Izzy.

horyna @ 01.02.2019 07:26:28
Desku jsem si včera velice zběžně oživil a nebylo to vůbec špatné. Novodobí stouni mi z toho vyzkočili. Možná...možná přikoupíme.

Egon Dust @ 02.02.2019 08:54:01
Novodobí Stones ... Presne!!!
Rok 1990-1991 mali silne produktívny. Respektíve roky 1986 - 1991... a po tomto potopa :)

Danny @ 08.02.2019 23:30:57
Mimořádná kapela a mimořádné album, resp. dvojice alb. Souhlasím s recenzí, že ve své době šlo o krále rokenrolu. Je hrozná škoda, že toho na vrcholu sil nenatočili víc.

Pre mňa má táto skupina s Los Angeles jedno čaro. čo asi platí iba pre mňa ale možno sa nájde niekto kto bude so mnou súhlasiť. Je to jediná skupina ktorú jeden čas zbožňujem do morku kostí a inokedy ju neznášam že už by som si ju nikdy nepustil... toto sa mi už pár krát za život stalo ale na svoje šťastie som si k nej vždy našiel cestu späť . zbožňujem skladby ako Paradise City, Patience , It's So Easy ale na druhú stranu keď počujem neustále v rádiách skladby typu Sweet Child Of Mine, Dont Cry alebo skrátenú verziu November Rain tak mi idú na nervy aj keď viem že sú to dobré skladby už sa mi sprotivili ..

1. Right Next Door To Hell – pekelnú skladbu otvára Slash a jeho gitarové umenie rýchli slidejúci sekaný riff podávaný tenkým chrapľavým hlasom Axla Rosea rýchla a krutá skladba ktorá má všetky prvky Hard Rockového hitu.

2. Dust N' Bones – Pomalšia skladba s bluesovými lickmi ktoré Slash podáva chladne skladbu však zjemňujú klávesy a spev.

3. Live And Let Die – celkom príjemná zelektrizovaná balada pri ktorej mám absolútne deja vú akoby som túto skladbu už niekde počul ale neviem presne.

4. Don't Cry – balada ktorú mám plné zuby ale uznávam že to je nádherná skladba zo všetkými možnými prvkami ktoré robia epickú skladbu ktorá sa rozvíja.

5. Perfect Crime – rýchla šťavnatá pecka ktorú považujem za to najlepšie na platni úplne sa hodí na dlhú cestu do auta nachádza sa tu aj úžasné rýchle „bendujúce“ gitarové sólo.

6. You Ain't The First – zaujímavá akustická pieseň ktorá mi vnáša do mysli divoký západ a zlatokopov (netuším prečo)

7. Bad Obsession – óch ústna harmonika a elektrická slideujúca gitara to zapácha Southern Rockom ďalšia skladba kvôli ktorej sa oplatí pustiť si album.

8. Back Off Bitch - skvelá Hard Rocková vec akoby vypadla svojmu staršiemu bratovi z Apettite Of Destruction. Fajnová pieseň.

9. Double Talkin' Jive – hlasné bubnovanie sprevádza Slahov trhaný Riff ale najviac ma na tejto skladbe zaujal ten akustický španielsky koniec ten bol nádherný.

10. November Rain – zaujímavá orchestrom hraná skladba netvrdím že je zlá ale úprimne sa mi páči iba tá časť keď na scénu naskočí Slash tie posledné 2 minúty to je epos to úžasné gitarové sólo a refrén.

11. The Garden – ďalšia s mnohých pekne počúvajúcich sa polo akustických skladieb ktorým neviem nič vytknúť

12. Garden Of Eden – skladba je jednoducho napísané veľké zlo ten rýchli drsný Dirty Rock´n´roll je neuveriteľný takéto skladby mi mali dávať do rádií ale to asi nikdy nebude.

13. Don't Damn Me - ničím neprefiltrovaná gitara zráža jeden silný chytľavý riff za druhým

14. Bad Apples – Texas Blues to s tejto skladby cítiť .

15. Dead Horse – v mnohých skladbách sa Guns pustili do balady po pár sekundách si to ale rozmysleli a spustili Hard Rock nečakane im to vždy vyšlo a stvorili úžasnú skladbu to znamená aj teraz.

16. Coma – „what the fuck is goin´ on“ ... zaujímavý text skladba je opäť klasické Hard Rockové vyjadrenie fantázia.

Slušná Hard Rocková platňa ktorá má 16 fantastických skladieb zahraných fakt dobre. Dal by som aj plné hodnotenie ale ich prvé album sa mi páči oveľa viac takže poľavím.

reagovat

Cossack @ 03.09.2011 19:25:06
"Live And Let Die" je cover od Paula McCartneyho & Wings z roku 1973; skladba byla také hlavní písní ke stejnojmenné „bondovce”. Autory jsou Paul McCartney a Linda McCartney.
Proto asi ten pocit deja-vu... ;-)
(Jinak, Guns N’ Roses mám – do „špaget” včetně – hodně rád, takže s většinou recenze souhlasím.)