Wishbone Ash - Pilgrimage (1971)

Wishbone Ash na cestě k perfekcionismu. Dokonalá souhra, která charakterizovala kapelu jako jednu z mála naprosto stoprocentně již od první desky, zde pokračuje a nabývá konkrétní podoby hned v první vlastně instrumentální Vas Dis, přesto s neopakovatelnými rytmicky pracujícími vícenásobnými vokály. The Pilgrim je rozsáhlou instrumentální zvukomalebnou suitou, minimalistický začátek přechází do divoké riffové spletenice, která ale názorně ukazuje instrumentální mistrovství kapely, prosté chaosu, které vyniká až při opakovaném poslechu. Ne náhodou se kapela v podstatě konstatně otírá o pojem progresívní rock; tyto tendence jsou podtrhovány unikátní souhrou kytaristů a právě tak unikátním využiváním různě vrstvených vokálů. Jail Bait zná asi každý, jeden z nejcharakterističtějcích riffů hadrockového ražení, za který by jistě dobře platila i řada tehdejších hadrockových souputníků... Alone je klasickou lehkonoze rozvíjenou melodickou hříčkou, přetavující se do nádherně zasněné Lullaby, poněkud upomínající následující desku a občas oscilující až kdesi na úrovni raných Genesis (resp. Steva Hacketta), což mi zní skutečně božsky... Valediction je ukázkou perfektní harmonie vokálů a precizního spodku, vytvářejícího klasické melodické střípky. Hlavní melodická linka patří určitě k nejvýraznějším na albu. Závěr patří rozsáhlé, bluesrockově šlapající Where Were You Tomorrow, která na deseti minutách představuje kapelu těsně před svým - alespoň pro mě - vrcholným albem Argus, tedy téměř dokonalé. Odborníci mě možná opraví, zda má tato skladba kompletně živý charakter, nebo pouze částečný. Na vydání z roku 1992 najdete ještě živou verzi Jail Bait. I vzhledem k následujícímu opus magnu jejich tvorby hodnotím toto album čtyřmi hvězdami.
reagovat

pito63 @ 21.10.2011 11:40:36
Od Wishbone Ash mám najradšej debut a "Argus", tento titul mi príliš nesedí. Nie som hudobník, asi neviem oceniť inštrumentálne majstrovstvo hráčov.
Dostal som sa k tomu poriadne dávno, síce nie v dobách najväčšej slávy hard rocku, ale ako dnes objavujem nové a nové starinky, musím napísať, že tvorba Wishbone Ash ma prestáva baviť.

b.wolf @ 29.04.2013 19:39:22
Musím přiznat, že tahle skupina mně byla známá jenom podle jména, které jsem kdysi dávno viděl našité na nějaké džísce a dlouho jsem ji podle názvu považoval za metalovou. Nedávno jsem si pouštěl s kámošem staré fláky a narazil jsem na Time Was; když mně řekl, že tohle je Wishbone Ash, zkusil jsem i debut. Tyhle desky (debut a Argus) jsou zřejmě to nej ... co WA stvořili, zvlášť tedy Phoenix je bomba. Pořídil jsem si obě fošny, ale musím říct, že na tuhle hudbu musí být nálada. Další alba už bohužel zdaleka nedosahují kvality těchto dvou.

luk63 @ 30.04.2013 09:20:01
Podle mě je i Argus (trojka) velice dobré album a patří do zlatého trojlístku WA, potom to šlo z kopce...

Mohyla @ 22.06.2014 11:57:45
Oni sa tu chalani dosť predstavujú tak chameleónsky, art, hard a taká Where Were You Tomorrow je riadne šmrncnutá do jazzu, určite zaujímavá doska!

Pilgrimage je zvláštní album. Poněkud rozporuplné, nevyvážené...ale hlavně kam jej vlastně zařadit? Je to progresivní rock? Art Rock? Folk Rock? Blues Rock? Jazz Rock? Hard Rock? Je a není. Je to všechno dohromady, je to osobité, jsou to Wishbone Ash, žádná kapela nehraje jako oni a stejně je spousta rockových posluchačů nezná, pořádně je neslyšela nebo neměla trpělivost naposlouchat. Také narozdíl od svých známějších kolegů nemají žádnou provařenou hymnu, kterou by rockoví fanoušci znali, a kterou by se snažila zahrát každá druhá amatérská kapela. Jen si u každé z následujících kapel vybavte nějakou tu hymnu (Bude to jednoduché): Deep Purple, Black Sabbath, Uriah Heep, UFO, Led Zeppelin, AC/DC, Pink Floyd...Netřeba pokračovat, zvládli jste to výborně. Totiž, alespoň podle mě mají Wishbone Ash baladu Valediction. To by měla být ona hymna. Nebouří tak jako Smoke on the water, nezapaříte na ni jako na Paranoid nebo Highway ro hell, ani neobsahuje tak legendární sólo jako Stairway to heaven a nikdo v ní nepředvádí hlasové kreace jako David Byron v July Morning. Ale ta skladba má něco do sebe. Tak si ji poslechněte a zkuste to najít. Pro mě je to jedna z nejkrásnějších balad vůbec.
A jinak je album převážně instrumentální. I přesto, že se v prvních dvou skladbách hlas objevuje - ale beze slov. Vas Dis je ukázkou hudebního mistrovství (hlavně ty bicí, ani bych to do Steva Uptona neřekl), Pigrim je pak zvláštní útvar v 7/4 rytmu s dlouhým rozjezdem, divokým sólem a disonantními vyhrávkami na konci. Jailbait je klasické boogie, Alone a Lullaby skutečně instrumentálky, ve kterých si užijeme hlavně kytary. Pak už je tu Valediction s folkovým nádechem a na závěr destiminutový koncertní zápřah Where were you tommorow, která dokazuje schopnosti kolektivní improvizace a i jistou dávku syrovosti naživo. A kdyžtak se pak ještě můžete vrátit a dát si znovu Valediction - opravdu skvělá skladba, nemám co dodat.
A jako nevím, kam tuto desku vlastně zařadit, tak ani nevím, co s hodnocením. Ale vlastně nic mi tu nechybí, nic mi tu nevadí, tak budu rozdávat - plný počet, dneska mi obzvlášť sedli. Možná nevyvážené, ale to ještě nemusí být mínus.
reagovat

lover-of-music @ 10.03.2018 13:16:01
Voytus: Máš svatou pravdu. Skladba Valediction je nádherná. Objevil jsem jí asi před hodinou a pořád si jí pouštím. Na tuhle kapelu se určitě zaměřím. Ale bojím se. Zatím od nich neznám vůbec nic.

I když s Wishbone Ash nemám žádné zkušenosti, tak i přesto Valediction považuji za jejich hymnu.

Ako dôstojne pokračovať? Po absolútne majstrovskom debute prichádza druhý album, trošku iný, trošku nevyrovnaný, ale rovnako špičkovo zahraný.

Úvodná inštrumentálka Vas Dis je náhernou ukážkou inštrumentálnej vyzretosti muzikantov (dodnes si pamätám, ako som sa tie bicie nevedel naučiť). Aj vokál je tu len nástrojom, žiadny text neprzní zážitok. A hneď tu máme ďalšiu inštrumentálku The pilgrim. Jailbait je prekvapivým bluesovým songom, zaujímavým, ale predsa len netypickým. Zopár krátkotrvajúcich inštrumentálnych kompozícií a už tu máme najlepšiu skladbu albumu (a po Phoenix aj najlepiu baladu od Wishbone Ash vôbec) Valediction. Ak niekto chce vedieť, ako má vyzerať pecítená, monumentálna a dychberúca balada, nech si vypočuje toto. Záverečná živá nahrávka Where were you tomorrow je opäť svižná bluesovka v štýle Jailbait a ukazuje, že Wishbouni vedeli aj na živo. Bonusový Jailbait sa priam identicky podobá na štúdiovú verziu, takže niet čo dodať.

Vďaka určitej žánrovej nevyrovnanosti albumu a faktu, že polovica skladieb je skôr námetmi s inštrumentálnymi improvizáciami, udeľujem "iba" 4 hviezdičky.

P.S. Toto je posledný album, kde sa nachádzajú výraznejšie inštrumentálne improvizácie, od ďalšieho albumu už skupina poskytne výrazne kultivovanejší prejav (hlavne bicie).

reagovat