AC/DC - High Voltage (1975)

15.10.2023 vmagistr | #

Elektrifikované rhythm and blues, které koncem padesátých let 20. století začalo na deskách proudit přes Atlantik na Britské ostrovy, bylo zatraceně cool. "Baštila" ho spousta teenagerů, kteří o pár let později stáli u zrodu kapel jako Beatles, Rolling Stones nebo The Who, ale mělo potenciál oslovit i děti, kterým sotva přestalo téct mléko po bradě - třeba dva nejmladší potomky početné skotské rodiny Youngových. Malcolm a Angus si s sebou lásku ke kytarovým hrdinům Muddymu Watersovi či Chucku Berrymu v předvečer vypuknutí beatlemánie odvezli do daleké Austrálie. Po následující dekádu se tak k nim zprávy o tom, jak rockové novorozeně roste jako z vody a jako houba do sebe nasává všechny vlivy, se kterými se setká, dostávaly jen ve střípcích. Zcela je minulo psychedelické blouznění, námluvy s jazzem a klasikou nebo klenutá artrocková architektura. V srdci jim zůstávalo blues, které po vzoru černošských mistrů neváhali oholit na syrovou dřeň.

Právě taková je hudba na debutové desce AC/DC High Voltage, na které se se bratři (spolu s dalším ze sourozenců Georgem v roli producenta) vydali za vlastní rockovou vizí. V základu stojí blues, které má ale spíš než k britské kytarové lyričnosti blízko k rhythmandbluesové průraznosti a prostořekosti černých vyděděnců z delty. Z hardrockového inventáře si pak tahle muzika bere na pomoc chytlavé riffy, které celé té bluesové konzervě dodávají šťávu a drajv. Většinou nejde o nějak složité či rafinované kousky - v umění stavět na minimu tónů neotřelé figury a melodie jsou AC/DC už od svých začátků unikátní.

Jednotlivé skladby z debutové desky oscilují mezi riffovým hard rockem, za který by se nemuseli stydět ani takoví Free (Stick Around), zatěžkanými dupáky (She´s Got Balls) a volně plynoucími lahůdkami s pořádně těžkým spodkem (Little Lover). Písním ani v nejmenším nechybí prostor pro instrumentální divočení, příkladem za všechny budiž šestiapůlminutový kus Soul Stripper, v němž se sóluje jako o život. Své role navíc oba kytaristé tehdy ještě neměli ani zdaleka vyjasněné, takže v dobré polovině skladeb dává vyšším polohám svého hmatníku co proto pozdější "šedá eminence" a beglajťák Malcolm. O tom, že Youngové vývoj žánru ve své rodné Británii alespoň po očku sledovali, svědčí fakt, že aranžmá kvapíku Baby, Please Don´t Go od "krále devíti strun" Big Joe Williamse do značné míry založili na verzi, kterou do světa roku 1964 pustili irští rhythmandbluesmani Them. Na debutu kapele zjevně ani v nejmenším nesvazovala ruce snaha generovat hit. Asi nejblíž má k této kategorii kousek s návodným názvem Love Song, který po nadějně zatěžkaném intru přejde do plytkého cajdáku. Tady AC/DC asi jedinkrát zaváhali a skladbou, která moc parády neudělala ani na singlu, v mých očích pokazili závěr jinak docela solidní desky.

Se specifickým duchem alba si frontman Bon Scott, autor drtivé většiny textů, poradil po svém - po osvědčeném bluesovém způsobu se jal popisovat ženy v rozpětí od "nádob plných hříchu" po nesvéprávné hračky určené k ukojení mužských tužeb. Někde to s vybalancovanou mírou oplzlých dvojsmyslů znamenalo trefu do černého (She´s Got Balls), jinde (Love Song) mu dost ujela ruka s patosem. Naopak hodně oceňuji text závěrečné skladby Show Business, který si místo slabšího pohlaví bere na paškál strasti muzikanta, kterého odírají promotéři - vlastně taky bluesový evergreen.

Kolem a dokola je pro mě High Voltage vcelku slušným debutem. V bluesové šabloně ještě vězí víc, než kapela k celosvětovému úspěchu mohla potřebovat, a mámit publikum popovými slaďárnami už v budoucnu také nebude nutné. Nástroje, kterými kapela do roka a do dne vleje do žil vyčerpaného britského hard rocku čerstvou krev, jsou tu už ale v elementární formě přítomny. Sedmdesátkoví AC/DC jsou pro mě solidní jízdou bez vyloženě slabého místa, ve vzájemném srovnání ale žádná z desek s Bonem Scottem pod úroveň debutu neklesla.
reagovat

Judith @ 15.10.2023 22:47:43
Takhle chci umět psát, až budu velká. Zajímavá sonda do podloží, o hudebním zeměpisu jsme tu vedli úvahy nedávno. Nasát vlivy, přesadit na jiný kontinent, nechat vykvasit. Podaný úhel pohledu hezky vysvětluje specifičnost a zároveň takřka univerzální působivost jedné hudební formule. Díky!

jiří schwarz @ 20.10.2023 00:10:51
Při vědomí, že řada mladších lidiček (mladších než já) tady na RB udává své metalové mléko se divím, že je tak málo reakcí na počátky AC/DC.
Jako velkou inspiraci v muzice AC/DC v recenzi vmagistr uvádí R&B (ne rockboardové, ale rhythm and bluesové :-) kořeny. Ano, jsou jasně tady (jak by ne, v bigbítu jsou všude). Ale co mi v jeho analýze chybí, je zjevná inspirace kapely „komerčním“ hard rockem přechozích let, např. Nazareth, Slade, zčásti i Black Sabbath, to skandování v T.N.T. mi připomíná i Garyho Glittera. Myslím, že tato inspirace přece jen převažuje nad tou klasickou R&B.
Za mě osobně: nedávno jsem někde komentoval, že v půli 70. let byl hard rock pro mě trochu mrtvá disciplína (a následný „metal“ mě moc nebral). Ale měl docela jsem rád jak ten „komerční“ hard rock počátku sedmdesátek (hříchy mládí), a tohle album do něj vrací nekompromisní dravost, průraznost, jak svým celkovým nábojem, tak i Scottovým ostrým vokálem, jakkoli „umělecký“ přínos (novátorství) může být blízký 0. Docela rád jsem zas po čase poslechl, a dám 4*.

vmagistr @ 20.10.2023 10:08:07
Jiří: Možná jsem nezmínil konkrétní kapely, ale domnívám se, že větou "Z hardrockového inventáře si pak tahle muzika bere na pomoc chytlavé riffy, které celé té bluesové konzervě dodávají šťávu a drajv." jsem tu inspiraci "komerčním" hard rockem přiznal. Já si totiž úplně nejsem jistý, jak moc Angus s Malcolmem tyhle kapely reálně poslouchali - z toho, co jsem o nich četl, jsem měl spíš dojem, že je nikdy moc nezaujaly a považovali je za nudné.

Antony @ 20.10.2023 11:16:51
Počátky AC/DC mne k muzice dostaly, byly to první desky, které jsem si kupoval. Znám je nazpaměť. Načteno mám o nich hodně, hlavně mne vždy zajímaly autentické rozhovory se členy kapely.
Z nich vyplývá, že skutečně základním vlivem byly ty R&B kořeny, staří klasikové žánru. O tom Angus mluví pořád dokola a já to z jejich hudby hmatatelně slyším. Jediný závan glamu se udál na samém počátku, kdy zpěvák Dave Evans byl trochu Glitterovský. Je to znát ze songů, které po něm zůstaly. Ale tohle velice rychle skončilo, kapela nablýskané refrénové směřování opustila.
Ani NAZARETH, ani SLADE, a už vůbec ne BLACK SABBATH u nich neslyším. To spíše The ROLLING STONES, Chucka BERRYho, Youngovské The EASYBEATS, a tak dále. Připouštím však, že australský debut obsahuje pár písní, které vybočují a mají na sobě nános prvopočátečního hledačského rozhlížení, mohou tedy zdánlivě vést jinam.

06.01.2011 gunslinger | #

Úplne prvý album od austrálskej hard rockovej skupiny AC/DC, ktorý bol podľa môjho názoru jeden z najlepších albumov hard a blues rocku vôbec. Chyba bola tá, že nekomerčný album vyšiel iba v Austrálii. Neviem ako vznikol tento album, ani kde, ale viem, keď som ho počul po prvý krát a neveril som vlastným ušiam tie drtivé riffy drásajúce uši. Najprv som bol voči albumu skeptický a nechcelo sa mi ho počúvať (veď vyšiel iba v Austrálii a to na kvalite či piesní alebo zvuku sa určite dá poznať). Ale bol to obrovský omyl. Neviem ako je možné, že album nedopadol ako Led Zeppelin 1.
Z tohoto albumu neskôr ťažili ich ďalšie albumy ako High Voltage a Jailbreak 74.
K piesňam : album otvára coververzia songu od Big Joe Williamsa Baby Please Don't Go, ktorá má rovnaký text ako originál, ale tam podobnosť končí... song má taký výrazný gitarový riff, že podobný som ja osobne ešte nepočul. Ten hutný slidový riff obidvoch gitaristov bez slidera (slider je pomôcka pre gitaristov >> odkaz ).
Song, ktorý ešte stojí za zmienku a nie je hlbšie rozvinutý na Progboard sa volá Soul Stripper, pieseň ktorá je sólami popretkávaná od začiatku až do konca, jedna z mojich najobľúbenejších piesní. Má veľmi dlhé intro. Bon Scott tu začne spievať okolo druhej minúty. Podobné intro som v štúdiových albumoch u AC/DC nezažil.
Na tomto albume sa nachádza aj jediná pieseň, kde som v ústraní hudby počul znieť akustickú gitaru. Neviem, či som dobre počul, ale aj po 100 vypočutí tam stále je. Je to Love Song. Za album jasných 5 hviezdičiek.
reagovat

moonySK @ 06.01.2011 13:28:58
Podľa mňa nie je tento album až taký výborný ako druhý austrálsky TNT, ale aj tento stojí za vypočutie. Osobne by som tomuto albumu dal 3.

Gunslinger, vítam ťa na fóre, skús sa zaregistrovať a vyplniť si profil. Ešte by som ťa upozornil na pravopis a kompozíciu viet. Admini prosím, troška poopraviť.

PaloM @ 06.01.2011 15:04:20
Rrrozkaz, mladý šéfe. Uff, bola to fuška. Nabudúce ti odovzdám moderátorsto :-) Ale recenziu si naozaj cením. Album som ešte nepočul.

Apache @ 06.01.2011 15:44:59
Pro mě jsou nejlepší věci Little Lover (jedna ze dvou písní, která se objevila i na mezinárodním vydání High Voltage) a dodnes nepříliš doceněná potenciální hitovka You Ain't Got A Hold On Me.
Zbytek žádný zázrak, pro fanoušky ale povinnost.
gunslingera (proč si dnes všichni na netu dávají přezdívky s malým písmenem na začátku?) čeká v rocku ještě mnoho objevů, než uzná, že to album přece jen trochu přecenil.
A nebo taky ne - první setkání s dirty rock 'n' rollem bývají vděčná.

gunslinger @ 06.01.2011 20:36:01
sorry za toľko chýb recenziu som napísal veľmi rýchlo no.... a bola moja prvá ..
Apache : milion krát som si vypočul všetky albumy ale tento my prirástol k srdci najviac neviem prečo.


moonySK :tento album mám radšej ako austrálsky TNT
a prvá stretávka s rock n rollom to asi nie skôr bi som ich radil do tých posledních

Apache @ 06.01.2011 20:57:53
Všetky albumy sveta? :-)

gunslinger @ 06.01.2011 21:09:55
nie iba štúdiové AC DC na tie som myslel :-)
ale nie len tie som počul :-)

AndyB @ 06.01.2011 21:27:45
Já bych se moc přimlouval za to, abychom s maximálním hodnocením šetřili a nechávali si ho na ta opravdu zásadní alba, tady je každé druhé CD pětihvězdičkové.
Přitom je ta škála hodnocení dost citlivě nastavená a už 3 hvězdy znamenají dobré album! Čtyři hvězdy jsou pro excelentní nahrávky, těmi bychom měli hodnotit to opravdu povedené, prostě excelentní. No a pět hvězd pro to, co je zásadní, průlomové, nadpozemské... Taky jsme v tom manuálu vyzíváni "5-ti hvězdičkami hodnoťte prosím opravdu jen výjimečná alba". Takhle význam maximálního hodnocení devalvujeme.

gunslinger: Taky si nemyslím, že tohle je to "nej" od AC/DC, ale respektuju tvůj názor.

moonySK @ 06.01.2011 21:45:31
Andy pre teba thumbs up!!! hehe

pito63 @ 06.01.2011 22:16:09
Som fanúšik AC/DC. Nedávno som natrafil na serióznu ponuku digipakových vydaní z roku 2003, preto som nezaváhal a obnovil svoju zbierku. Ak by bol prístup k prvým dvom austrálskym albumom v slušnej cene, dal by som si povedať. Zatiaľ sa uspokojím s tým, čo mám od Martina69...
Prikláňam sa na stranu predošlých "reakcionárov" - v diskografii skupiny žiadny zázrak. Chápem však recenzenta, láska k určitému dielu nepustí. A ako na Progboarde vyjadriť radosť k nahrávke, ak nie hviezdičkami? Nikto nemá patent na to, ktorý album je excelentný, zásadný, prelomový, špičkový, neprekonateľný... Čudovať by som sa začal v momente, ak by Gunslinger pokračoval v recenzovaní ostatných diel AC/DC a všetkým by dal plný počet hviezd.
Vďaka za recenziu!

hejkal @ 07.01.2011 08:14:03
Nič nevypovedá o albume menej ako hviezdičky. K čomu je dvestotisíc trojhviezdičkových albumov? Alebo štvor, či päť? Chápem, že vizuálne to priťahuje oči, ale ich význam je prakticky nulový. Dlhodobo ich značím podľa okamžitej nálady. Navyše, väčšina časopisov, ktoré tento systém používjú (prípadne dávajú percentá a pod.) dospela časom k poznaniu, že ľudia aj tak ignorujú všetko, čo nemá aspoň 4 hviezdy (80 percent). A to je pekná blbosť. Preto im neprikladám žiaden veľký význam.

Filozof @ 07.01.2011 08:39:48
Gunslinger
Co to má být ten slider?
Odkaz, který jsi dal vede ke slide kytaře/technice a bottlenecku - což asi všichni víme, co jest. Ale výraz "slider" jsem tam nenašel a nikdy ho ještě neslyšel.

gunslinger @ 07.01.2011 08:47:06
filozof to čo myslím ja je slidová trubička v skratke slider alebo slide ako hudobník používam túto skratku ... >> odkaz

Filozof @ 07.01.2011 14:19:17
Áha, takže bottleneck. :-) Nikde na stránkách, kam vedl Tvůj odkaz jsem výraz slider nenašel a za celý život ho opravdu neslyšel ani nečetl. Proto mi bylo divné, že by tak někdo nazýval bottleneck.
Ale asi jiný kraj ... jiný mrav. :-)

hejkal @ 08.01.2011 08:23:41
Čo ja viem, tak sa to označuje výrazmi slide alebo bottleneck. Prvý vyjadruje podstatu techniky hrania (kĺzanie po strunách s predmetom), druhý naráža na pôvodný materiál predmetu, ktorým sa kĺže (fľaša). Prvý termín je v mojom okolí rozšírenejší a aj mi príde výstižnejší, slide totiž môže byť z kovu, skla alebo hoci umelej hmoty, pokiaľ dokáže vylúdiť ten správny zvuk. Slider som síce občas v hovorovej reči začul, ale pokiaľ viem, v angličtine sa daný predmet označuje ako slide. Slider by mohol byť skôr niekto, kto hrá slide, ale označovať človeka za klzkého je mrzké. :)