Santana - Carlos Santana & Buddy Miles! Live! (1972)

Tracklist:
01. Marbles [McLaughlin] (4:18)
02. Lava [Miles] (2:10)
03. Evil Ways [Henry] (6:36)
04. Faith Interlude [Santana/Miles] (2:13)
05. Them Changes [Miles] (5:50)
06. Free Form Funkafide Filth [Miles/Santana/Errico/Johnson] (24:54)



Obsazení:

Hadley Caliman - flute, saxophone
Luis Gasca - trumpet
Carlos Santana - guitar, vocals
Neal Schon - guitar
Bob Hogins - organ, electric piano
Ron Johnson - bass
Buddy Miles - drums, percussion, congas, lead vocals
Greg Errico - drums
Richard Clark - drums, percussion, congas
Joseph Escovedo - drums, percussion, timbales
Michael Carabello - percussion, congas
Victor Pantoja - percussion, congas
Mingo Lewis - percussion

 
24.09.2022 hejkal | #
4 stars

Santana a Miles naživo

Album s neinvenčným, ale výstižným názvom Live nahral kdekto, ale Carlos Santana s Buddy Milesom v roku 1972 urobili jeho podstate zadosť.

Santana mal koncom roka 1971 za sebou tri vynikajúce hardrockové albumy, ale trenice medzi hráčmi spôsobené rozdielnymi hudobnými víziami (aby som bol diplomat) a drogová závislosť niektorých členov jeho kapely spôsobili, že musel postupne hľadať nových hráčov. V štvorici s perkusionistami Escovedom a Lewisom (Luisom) a gitaristom Schonom sa napokon spojili s bubeníkom Buddy Milesom. Ten hral v legendárnej priekopníckej kapele Electric Flag a tiež s Jimim Hendrixom v Band Of Gypsys. Následne sa vydal na sólovú dráhu (najprv ako Buddy Miles Express), keďže patril k tým maniakom, čo popri bubnovaní i spievali. Obchádzali sa perkusionistami, pribrali druhého bubeníka, aby mohol Miles stáť i za mikrofónom, naškrečkovali i dychára, basáka a klávesistu a mohli ísť na pódium.

Nahrávka Live! vyšla v júni 1972 a zachytáva koncertné vystúpenie na nový rok 1972 na Sunshine ’72 Festivale v Honolulu na Havaji. V USA zožala úspech, veď bola 8. v rebríčku a ocenili ju platinou. Čo je zaujímavejšie, ide akoby o zavŕšenie Carlosovho „hard“ obdobia, posledný naozaj tvrdý album, aký v 70. rokoch spáchal. Caravanserai z októbra toho roka bude znieť o poznanie inak. Repertoár polepili, kde sa dalo.

Úvodná skladba Marbles je zo sólovky Johna McLaughlina Devotion (1970), na ktorej Miles bubnoval. Lava je Milesova vec, Evil Ways je klasika z debutu Santana (1969), Faith Interlude spichli obaja protagonisti spolu, Them Changes je z rovnomenného albumu Milesa (a ide o úpravu skladby Changes, ktorú hral s Hendrixom), no a celostranový „džem“ Free Form Funkafide Filth je presne taký, ako čakáte. Inštrumentalisti sa vyblbnú.

No dobre! To sú fakty, ujúkajú práve pravoverní konšpirátori túžiaci po šokujúcich odhaleniach, aké vznikajú len pri posedení s lahodným mokom v krígli. Ale čo je to vlastne za muziku? Chuťovka, riekli by degustátori. Bomba, drukujú generáli. Rock ako z partesu, dodávam ja. Povinné latino je stráviteľné, dychy správne korenisté, keby som písal kuchársku knihu, hneď mám nadostač osvedčených receptov a postupov, ktoré vo výsledku prinášajú čerstvú a sviežu poživeň ušiam i duši. Tempo je niekedy až frenetické, taká Evil Ways s dychmi uháňa ako paragraf 363 pred sudcami. Niekoho by mohla záverečná psychedelická „džemovačka“ unaviť, ale čo som ja niekto? Moje meno je Nikto! Ak vnímate popkultúrny odkaz, tak isto viete, akú mienku mám o svojom vkuse. A ak nie, tak napoviem – lupu nepotrebujete. V podobných hudobných orgiách sa vyžívam, a preto sa neostýcham vymáchať sa v celom albume aj opakovane.

Miles zomrel v roku 2008, ale jeho meno zo stránok histórie hudby len tak nevybledne. Santana je legenda už za života a musím uznať, že spolu im to hralo náramne. Live! si užívam hedonisticky. Odporúčam každému milovníkovi živelnej a živej rockovej muziky.
reagovat

stargazer @ 26.09.2022 15:46:38
Tohle album patří do mojí Santanovy super pětky. V době, kdy jsem se Santanovou tvorbou hodně zabýval, tenhle živák mě totálně dorazil. Dodrý zvuk, ale co je hlavní, mě jako santánistu potěšila jedna záležitost. Až na song Evil Ways, Carlos přišel s novým materiálem, který nebyl nikde jinde na jeho albech. Jestli mě někdo posunul v poslechu hudby o něco dál, nebo jiným směrem, byl to právě C.S. a Steve Howe.

hejkal @ 27.09.2022 05:22:59
Ja mám Santanu najradšej z obdobia pred debutom a prvé tri albumy. Materiál na tomto koncerte dodal hlavne Miles, myslim si, že to bol viac jeho projekt.

25.04.2020 jiří schwarz | #
5 stars

Nesmírný výbuch energie. Rock, blues, soul, funk, jazz. Kde? U Honolulu, na Havaji. V přírodním amfiteátru v kráteru sopečného masivu, Tom Moffatt Waikiki Shell se jmenuje. Kdy? Na Nový rok 1972. Kdo? Carlos a Buddy Miles, proslavený jako Hendrixův bubeník z Band of Gypsys. A měnlivá sestava dalších, jak to u Carlose bývá, ze skupiny Santana mj. spolukytarista Neal Schon, Santanova perkusionistu Michaela Carabella zde podporuje Mingo Lewis. Baskytara Rona Johnsona duní a elektrizuje atmosféru každého čísla. Navíc dechaři (ságo, flétna, a jak nesmí chybět v žádné pořádné mexikánské kapele, pěkně řízná trubka). Skvělý klávesák (Victor Pantoja, zde místo Santanova ustáleného Gregga Rolieho, hraje velmi podobně). A ještě k tomu (skoro netypicky pro Santanu - na jiných deskách to někdy bývala dost slabina), zde vynikající, plnokrevný černošský bluesový vokál Buddyho Milese (proč mu nedal předtím Jimi, sám nevelký zpěvák, v tomhle směru prostor?).

V tom kráteru se tu noc zatraceně vařila magma. Už otvírákem (Mramory od McLaughlina) začíná jízda. Rytmická sekce jede naplno od začátku. Riff, sólo hammondy, pak Carlosova kytara, perkuse. Pak příznačné jméno skladby, Lava (od Milese). Jak by ne, na tomhle místě. Vře to. Trhá skály. Pak Evil Ways, známe z debutového alba (trochu překvapivé: ze dvou v té době nedávno vydaných, slavných LP, včetně Abraxasu, zde nezachyceno nic – asi Carlosův respekt k parťákovi, nebyl to přece koncert skupiny Santana). Evil Ways je hodně živá skladba už na tom zmíněném debutu Santany, ale co s ním udělali tady - úžasná energie, letí to, divoký koně. A pak zas Milesovy věci. Them Changes, uvedený hard-rockovým riffem (ten se víckrát opakuje), ale hned další akordy kláves ukazujou, že tu bude i najazzlost, funkuje to. Hot kytarové sólo. Krásně jede na spodku basa. Až rockový řičák Buddyho na závěr. Druhou stranu LP zabírá 25minutový pel mel improvizačního hraní s názvem Free Form Funkafide Filth. S nejrůznějšími krásnými sólíčky, jak k tomu tahle dlouhá skladba vybízí (včetně perkusí, dechů, aj.). Dnešní nosiče by snesly méně prokrájený záznam, než je 45 minut tohoto LP. Co se dá dělat.

Další živáky Santany se tomuhle albu nemají šanci vyrovnat (prostě, něco musí být nejlepší). Jeho koncert červenci 2004 v pražském polovybouraném ČKD jsem si užil, měli jsme velmi dobrá místa na tribuně poblíž jeviště, ale moc jsme jich neužili, dost brzo nás to stejně vtáhlo dolů na plac trsat. Skvělá atmosféra, ale přece jen, s tím električnem recenzovaného LP to srovnat nešlo. Podobně ani v O2 aréně v r. 2013.

Pro mě jistě top 50 LP, a jeden z nejlepších živáků, co znám. Vlastně za ty dekády, co Santanu miluju, asi mnou nejposlouchanější z jeho alb. Neomrzí. Stále žhavá magma.
reagovat

PaloM @ 27.04.2020 05:37:01
Ďakujem pekne za recenziu polozabudnutého albumu. Mám v zbierke CD. Keby som to hodnotil v čase vydania, dal by som plný počet. Dnes s odstupom je to za 3,5 a zaokrúhlene 4. Dlhá improvizovaná skladba ma až tak nebaví. Vtedy to boli povinné veci a fanúšikovia na to čakali. Ja tiež :-) Mám obľúbenejšie živáky so Santanom a všeobecne z rockovej hudby mám oveľa radšej napr. Yessongs, DP - Made In Japan, Jimi Hendrix Woodstock, Uriah Heep Live January 1973, Pink Floyd at Pompei, atď, atď.

bullb @ 27.04.2020 05:53:58
Pred desiatkami rokov som to počúval. Priznávam, nemalo to "šťavu". Asi chyba u mňa. Keď porobím všetko v záhrade (to znamená asi ???) pokúsim sa to vypočuť.
Caravanserai z toho istého roku je skvost najvyššej kvality.
Veľká vďaka za pripomenutie.

PaloM @ 27.04.2020 06:22:02
Caravanserai je skutočne výnimočný album a na tom sme sa tu aj v minulosti asi všetci zhodli. Mám rád aj ostatné "fúziové" albumy: Welcome, Love Devotion Surrender, Borboletta a live Lotus

Martin H @ 27.04.2020 13:13:30
Přiznám se, že tuhle desku jsem neznal. Dnes jsem si ji poslechl, ale asi to chce poprvé slyšet v mnohem mladším věku. Takhle je to jenom další celkem slušný živák z mnoha.
Každopádně Jiří odvedl skvělou práci.

jiří schwarz @ 28.04.2020 07:53:11
Díky za reakce. PaloM vyjmenoval řadu dalších krásných živáků, souhlasím, jsou to vesměs super věci. Možná nejsem ve svym hodnocení objektivní, zase stará láska. Na gymplu byla pro nás taková lokálně "minikultovní", často jela na večírcích. Ale dodnes mě prostě nabíjí a její atmosféra je pro mě naprosto výjimečná.

25.11.2010 luk63 | #
5 stars

Dobou vzniku i vydání a částečně i obsazením patří tento živák mezi Santanovu trojku a Caravanserai. Důležitější však je spojení dvou, v té době již zcela zásadních hudebních osobností.

Mexický kytarista Carlos Santana měl za sebou první tři a hned nejlepší desky své kariéry. Divoký černý bubeník, zpěvák, ale třeba i kytarista a klávesák Buddy Miles z Nebrasky zase hraní např. s Ink Spots, Wilsonem Pickettem, Electric Flag, vlastní skupinou Express, s Hedrixovým Band of Gypsys, v Buddy Miles Bandu a s Johnem McLaughlinem. Tuto dvojici doprovází převázně hudebníci z tehdejší sestavy Carlosovo skupiny Santana. Z té bych připomněl alespoň mladičkého kytaristu Neala Schona.

Instrumentálka Marbles je ze sólovky Johna McLaughlina Devotion (1970) a i když jí zde hraje na kytaru Santana, autorův rukopis je zřejmý. Celá skladba šlape, kromě kytary nelze přeslechnout ani bicí a varhany. Výborný otvírák, moc dobrá zábava, která přejde do ještě zběsilejší orgie Lava (B. Miles). Santana se překonává, ostatní mu zdatně sekundují, dvoje bicí excelují.

Následující zpívaná Evil Ways je klasický kousek ze Santanovo prvotiny, zde ovšem zbohacený dechy a v rychlejším tempu. Posluchač opět nemá šanci si vydechnout (jedině tak uspokojením nad tím co slyší).

Legrácka postavená na žestích a tak trochu industriální kytaře - to je krátká Faith Interlude (složená oběma hlavními protagonisty tohoto LP), která přechází v Milesovu píseň Them Changes. Tu známe již z autorova učinkování s Jimi Hendrixem na albu Band Of Gypsys (1970) nebo s Kingem Curtisem na desce Live at Fillmore West (1971). Tato verze v ničem nezaostává, naopak má bohatší aranže.

Free Form Funkafide Filth je pětadvacetiminutový jam, ve kterém se za neustáleho víření perkusí postupně předvádějí všichni jeho účastníci a který obsahuje parádní úseky i místa, kde muzikantům jakoby mírně dochází dech - ovšem jen před dalším pořádným nadechnutím.

V hodnocení mám tentokrát bez zaváhání zcela jasno.
reagovat

Filozof @ 26.11.2010 07:38:53
Jsem rád, že výjimečnost tohohle dílka necítím sám. :-)

Zdeněk @ 26.11.2010 16:37:38
Já se připojuji - poslouchám od gymnaziálních dob

Petr Gratias @ 03.02.2012 14:34:45
Zdravím Luka63.....
plně se podepisuji pod Tvoje hodnocení.
Album jsem v minulosti míval (nyní už bohužel ne) ještě na vinylu.
Koncertní show v kráteru Diamond Head v Kalifornii nabídl úžasnou porci muzikantského umění dravého, živořisčného typu, v němž se Carlos Santana spojuje s bubeníkem Buddy Milesem a s řadou dalších hudebníků nesantanovské sestavy.Trumpetista Luis Gasca nebo klávesový hráč Greg Errico.
Tohle je skutečný příklad fusion music (ještě ne pozdějšího modelu jazzrocku), kdy se do amerického hardrocku dostávají prvky soulu, gospelu, jazzu, latinskoamerického etna, ale i psychedelie....
Název skladby Free Form Funkafide Filth se dá snad velmi volně přeložit jako Volná forma nezřízeného bláznění.... hodně napovídá.
Album je výtečné, ale řekl bych že je škoda (podobně jako Woodstock), že tenhle záznam neexistuje v DVD verzi, teprve potom bychom si vychutnali jeho pikanterii.
Opravdu živočičná dravost par excellence!



Detail hodnocení alba (hodnoceno x)
5 hvězdiček - hodnoceno 3x
luk63, Jarouš, jiří schwarz
4 hvězdičky - hodnoceno 3x
Zdeněk, PaloM, hejkal
3 hvězdičky - hodnoceno 0x
2 hvězdičky - hodnoceno 0x
1 hvězdička - hodnoceno 0x
0 hvězdiček - hodnoceno 0x




Copyright © easyaspie.cz Created in 0.0547 s.