Camel - Breathless (1978)

14.10.2019 EasyRocker | #

Na sklonku sedmé dekády Camel vykročili vstříc obecenstvu. Šlo o obtížné období řady personálních změn a nejistot. Latimerovci se naštěstí pevně opírali o kvalitu, koncertní zkušenosti a kladné kritiky.

Titulka, dojímavý předěl starých Camel z počátku sedmdesátek a hitovější budoucí formy. Latimer a Bardensovy pestré klávesové přesypy a dokazují, že jejich cit pro krasopisný art rock přetrval. Echoes upaluje na solar už v osmdesátkovém duchu, ale nad spolehlivým duem Sinclair/Ward opět kypí výživná artová sousta. Vládne tu Bardens se široce rozepjatými rejstříky. Wing and a Prayer, posazená na velmi pestré rytmice, dokonale využívá čtveřice vokálů. Sedmdesátkově konejšivým saxem se blýskne Mel Collins - nálada přenáší skoro o pět let zpět. Down on the Farm už využívá moderní arzenály, Latimer zapojuje kytaru i synth Yamaha. Kraluje rytmika, Collinsův sax jen sekunduje. Nikdy mě ale, čert ví proč, moc nebrala. Z planety, již dávno ztracené v čase, jde čarokrásná Starlight Ride. Saxofon, perlivé Latimerovy doprovody a skvostný hlas, kde oko suché nezůstane. Ukázkou jeho akustického umění je i začátek vzdušné a lehkonohé Summer Lightning. Rytmika i klávesy jsou už osmdesátkově seřízeny, ale melodické střepy pod jejich slupkou jsou nesmírně silné. Na silné, dobově funkově načichlé linii basy stojí You Make Me Smile. Z mého pohledu druhé slabší číslo na albu. Zásadním zářezem je naopak rafinovaná The Sleeper. Bardensovým ledovým úhozům sekunduje Latimer, následuje prudké, sprinterské pobídnutí. Skvostný přebor jmenovaných pánů přivolává tolik žádanou patinu starých Genesis, které právě opouštěl jiný strunný mág, Steve Hackett. A věřte, že i jemu by vytryskly slzy při nostalgicky vypjatém finále Rainbow´s End. Latimer je přece jen mistr...

Body u desek Camel jsou pro mě obtížné. Latimer, nesoucí artový prapor Camel vysoko a hrdě dodnes, je mimořádným umělcem. Všechny dobou vynucené zásahy nasměroval a jemně ošetřil tak, aby se i z moderní zvukové slupky nevytratilo kouzelné, melancholické jádro. Za to mu budiž věčná sláva. Skvělá deska, ale párek slabších kusů tu mám, a tak silné 4.
reagovat

PaloM @ 15.10.2019 06:48:51
Breathless ako album ma potrápil, najskôr som to zavrhol ako príliš popové. Ale prišlo to, celkovo sú Camel moc fajn kapela.
Vďaka za recenziu.

EasyRocker @ 15.10.2019 07:34:34
PaloM: tak vida, jsem rád, že ti to nakonec sedlo... já s tím měl podobný problém, ty dvě skladby mě tam nesedí doteď, ale je to moje kapela, Latimerovu jdu zcela neobjektivně na ruku:-) Díky za reakci.

26.11.2016 horyna | #

Pro zpříjemnění dnešního odpoledne ordinuji si desku Breathless kliďasů Camel. Komerčnější otevření jejich hudby širšímu obecenstvu bylo koncem sedmého desetiletí pochopitelné a naprosto normální, trend ukazoval právě tímto směrem. Možná právě proto má i tahleta kolekce svá úskalí.

Začátek prostřednictvím skladby titulní je naprosto v pořádku, ovšem mírná klopítnutí se nevyhýbají písním následujícím. Na jednom pólu stojí vlezlý a komerčně šmrncnutý bizarní popěvek čtvrté Down on the Farm, nad nějž nemám jaksi sílu se ani po dlouhé době povznést, chápu že někomu může přijít nevšední a netuctový, ne, ne mě zkrátka nesedí. Hned vedle něj, respektive za ním se nalézá skutečně překrásná Starlight Ride (s flétničkou)- jež hudbu Camel převádí na to nejčistší, akrylově skvostné a pestře vyhlížející plátno. Vlastně i další Summer Lightning- pokračuje a staví paletu vícehlasů za svou předchůdkyní. V jejím průběhu baskytara funkuje v skoro až tanečním rytmu, ovšem stále vkusně, vyzrále a nealibisticky. Ovšem skladba sedmá sleduje syntetické cestičky a vede mé kroky kamsi do neznáma, tohle nejsou Camel jaké slyším nejraděj. A tak až s poslední Rainbow's End- tolik mi připomínající Gabrielovské Genesis, zažívám opět opojný pocit hudby vedle dromedára.

Myslím že tři by v tomto připadě bylo málo a následný pucung / pokarhanie bych pro jednou zae nerad zažil:-)
reagovat

steve @ 26.11.2016 17:02:47
Tři hvězdy by byli v tomto případě zatraceně málo, Breathless je až na pár fragmentů dokonalým dítětem pana Latimera. Nějak ti ze seznamu vypadla jedna z nejlepších jazzových instrumentálek skladba The Sleeper, jasný vrchol desky.5*

Snake @ 26.11.2016 17:29:24
horyna : Vidíš, a zrovna ta trochu praštěná Down on the Farm je mojí nejoblíbenější skladbou celé kolekce. Snad díky Sinclairovi mi to hodně připomíná Caravan a ta melodie je chytlavá, jak kráva. I když ty zvuky farmy si snad mohli odpustit. Cením si ještě moc pěkné (skoro)inštrumentálky Echoes a stevem zmíněné The Sleeper.

Camel mám rád a na třech hvězdičkách nevidím nic špatného. Jejich diskografie je poněkud rozsáhlá a první čtyři alba, Nude, Stationary Traveller, nebo Rajaz mi přijdou lepší. Album je to pěkné, přístupné a melodické, ale ty "majstrštyky" vidím jinde...

horyna @ 27.11.2016 07:35:46
Pravda The Sleeper jsem ve výčtu přeskočit nemusel, druhá jazzovější část je super.

Chápu že někomu může přijít Down on the Farm nevšední a originální, ty zvuky mi zas tak nevadí, spíš popově uhozená kytara, ále... :-)
U mě pánové vítězí nejspíš deskou Stationary Traveller, ale zrovna dostávám chuťové buňky na Mirage... tak uvidíme.

steve @ 06.07.2023 14:12:22
Tak tyhle Camel já na rozdíl od většiny posluchačů hodně můžu a počítám je vůbec k nejlepším deskám. 4. Místo bych jim vybral já. 

12.08.2012 alienshore | #

Na tomto albume sa progresívna legenda Camel posunula smerom viac do popovejších vôd, no zároveň pridali aj trochu jazzu a výsledok je viac než zaujímavý.
Hneď prvé dve skladby Breathless a Echoes patria medzi ich typické klasické songy. Hlavne Echoes je klenotom s výraznými gitarovými motívmi, prepracovanou rytmikou a Bardensovou klávesou prácou.
Zaujímavá mi celkom príde Down On The Farm s razantným gitarovým vstupom a následne príde Latimer s trochu ironickou anglickou melódiou podopretou pekným refrénom. Sú tu aj jemné melodické kusy v podobe Starlight Ride a Rainbow's End, kde je samozrejme cítiť Latimerov talent pre hudbu a estetiku v nej. Skoro až diskotékovo ladená Summer Lightning nemusí sedieť každému, no toto nie je nejaký druhotriedny disko odpad, ale veľmi pekne spracovaná tanečnejšia skladba s výbornou rytmikou, veľmi vkusnou melódiou a opäť výborným sólom na konci. Jediná inštrumentálna skladba na tomto albume je The Sleeper, ktorá je niekde na rozmedzí jazz rocku a fusion. Nie je to typická tvár Camel v tejto skladbe, ale mýslim že sa s tým popasovali v celku úspešne.
Breathless nepatrí medzi absolútne najlepšie výtvory, no má svoje osobité čaro a kvalitné hráčske výkony stoja za vypočutie. Od tohto albumu začali byť Camel trochu komerčnejšími, ale bez nejakej straty hudobnej identity a kvality. Albumy ako Breathless, I Can See Your House From Here, Nude či Stationary Traveller to plne dokazujú.
reagovat

martin69 @ 13.08.2012 18:04:39
Komerčnější směřování Camel,mě nevadí.Stále se jedná o velmi kvalitní hudbu.

alienshore @ 13.08.2012 20:00:14
martin69: úplne súhlasím s týmto názorom ....

PaloM @ 31.01.2014 09:11:32
No chlapi, tak toto nie :-) Camel mám zatiaľ málo napočúvaný. Možno preto, že som mal smolu a najskôr som počul Nude, ktorý ma poriadne "nudil". Ale na prvé štyri tituly nedám dopustiť. Práve si púšťam (núdzovo) z youtube Breathless a tie disco-hrátky ma pobavili. Ja by tomu viac ako 2,5 bodov nedal.

Mayak @ 31.01.2014 09:44:08
Palo, ja rešpektujem každý názor a cítenie hudby, ale CAMEL sa budem vždy tvrdošijne zastávať, je to art/rockový fenomén a aj ich "najslabší" album (The Single Factor) má svoje obrovské čaro (viď recku alienshora) a nikdy sa im nepodaril vyložene slabý produkt - na toto je Andy Latimer príliš dobrý skladateľ, aranžér a muzikant/spevák v jednej osobe.
Ak je niekto z art rockových kapiel nedostatočne historicky doceňovaný, tak práve Camel by patril medzi tieto telesá. Veľmi zásadná a veľmi inšpiratívna kapela en block, celou svojou tvorbou...

EasyRocker @ 31.01.2014 09:54:04
Naprostý souhlas s Mayakem. Nude je neuvěřitelná záležitost. Každé album Camel je útok na emoce... a právě oni byli v 80. letech jednou z mála kapel, která, ač zvuk poněkud přizpůsobila, tak nesklouzla někam k AOR či rádiovému popu...

Mayak @ 31.01.2014 10:23:05
...tak ako to napísal EasyRocker, Camel je proste pozitívny útok na emócie...
Jediná kapela,na koncertoch ktorej mi tiekli slzy dojatia.
Súdobá hudba nie je len o priamočiarosti a adrenalíne rocku a istej (pozitívnej) agresivite metalu, či náročne lámaných protirytmov avantgardy, ale aj o obnažovaní Duše a o púšťaní skrývaných emócií na povrch svojho Ja ...

PaloM @ 31.01.2014 12:20:45
Rešpektujem a ďakujem za vaše názory, chlapi.
To je úplne v poriadku. Mám rád citovú hudbu, ale nemôže sa nám všetko rovnako páčiť, to by bolo divné. Som otvorený, som schopný aj po rokoch zmeniť názor. Proste musí prísť ten správny čas. Na prvé 4 albumy nemám najmenšej pripomienky. Podobne som to mal s Barclay James Harvest a Moody Blues, ktorí ma spočiatku vôbec nezaujali a teraz ich mám veľmi rád.

b.wolf @ 31.01.2014 13:06:09
Pánové, konečně jsem po letech doplnil celou DGF téhle velice, ale velice neprávem opomíjené skupiny (zrovna poslouchám Rajaz po Harbour of tears a potom přijde moje nejoblíbenější A nod and a wink. Skutečnost je ovšem taková, že jakékoliv album tohoto uskupení je výborné, to je bez debat. A zrovna na Breathless třeba Echoes nebo Sleeper jsou parádní. 4/5

Mayak @ 31.01.2014 13:24:05
...osobne nie rád udeľujem body /hviezdičky/ albumom, aj tým, ktoré milujem, či počúvam /samozrejme ku mnou písanej recenzii to prirodzene patrí/, je to často aj o momentálnych emóciách a pocitoch pri danom posluchu ... ale albumy CAMEL,všetky štúdiové, by sa u mňa pohybovali len v dimenzii od 4 do 5 v 5-stupňovej škále hodnotenia, menej by nedostalo žiadne rádové dielo CAMEL ...

Borek @ 31.01.2014 15:07:35
EasyRocker:
1) S Camel souhlas, na rozdíl od novodobých melancholiků a falešných dojímačů Latimerovi věřím. První čtyřka je mimo kategorie, z dalších alb nejvíc oblibuju Dust and Dreams. Okolnosti, které doprovázely jeho vydání dobře popsány na skvělých stránkách o Camel v ČJ (mezi linky možno najít odkaz i na Progboard/recenze). Tož se snažme.

2) "... nesklouzla někam k AOR či rádiovému popu...".
Je myšleno tak, že ne/máš mezi těmi kategoriemi rovnítko?

EasyRocker @ 31.01.2014 15:46:28
Borek: pochopitelně ne, v 80. letech AOR určitě komerční bylo a hrálo se v rádiích tak jako pop, ale rovnítko bych mezi to přece jen nedával. Přece jen AOR skupiny často tvořili harcovníci, kteří v 70. letech začínali s progem. K AOR jsou řazeni třeba Asia, April Wine, Styx, Reo Speedwagon a já nevím kdo ještě a přece jen bych je nedával do stejného šuplíku třeba s Philem Collinsem té doby (byť je to taky progový matador, ale padl trochu dále)...

Borek @ 31.01.2014 22:13:24
EasyRocker: Dík za odpověď.
AOR jsem vždycky sledoval jen okrajově, tedy jen pilíře žánru; měl jsem za to, že s výjimkou Journey byli vyprofilovaní už od kolíbky.
S přibývajícími lety u mě ovšem vedle cholesterolu a tlaku stoupá i jeho obliba. Asi jsem konečně dospěl pro tuhle formu rocku.

PaloM @ 28.02.2014 12:15:25
No, chlapi tak toto áno :-) (PaloM @ 31.01.2014 10:11:32). Dnes "to prišlo", spolu s Rain Dances - paráda!

EasyRocker @ 28.02.2014 16:00:54
Paráda, jsem rád, že tě Camel zaujali, patří k mým úplně TOP kapelám ... zkrátka se podobně jako třeba Steve Hackett naprosto trefili do mého gusta :-)

PaloM @ 25.03.2014 12:47:46
Počúvam Breathless a čítam po sebe, čo som tu neuvážene popísal :-) Toto sa mi často nestáva, rýchle prevracanie kabátu. Je to tak, ako tu píšu skúsenejší fanúšikovia Camel. Moc pekné piesne, vkusné. Toto je pohodička aj v rámci pop rocku.

Mayak @ 25.03.2014 16:17:13
PaloM : ... nikdy nie je neskoro a je fajn, že si pre seba CAMEL "objavil", trochu Ti aj závidím tento stav - zistiť, že je to skvelá a vysoko nadštandardne znejúca kapela, aj keď sú to vlastne veteráni a formovači rocku (art rocku) 70. rokov ...