Kansas - Kansas (1974)

Příběh o tom, jak art rock potkal acid folk (vzpomene si někdo na COMUS?), přizvali si jižanské hard rockery, čichli k umírněné avantgardě a nepohrdli ani jazzmanskou nápovědou. Protože to bylo v Americe, tak rock'n'roll, boogie, country & western, pop, blues, soul i funky vůkol nebylo možno přeslechnouti. Též byl do kastrolu stylotvorně přidán prvek živelné neurvalosti, to pomohlo získat řady dalších obdivovatelů. Vícedruhový guláš prošel dlouhým varem, kdy ochutnávka v různých etapách mohla odhalit poměrně rozdílný šmak. Jak k tomu došlo?

KANSAS během prvních let kariéry prošli řadou proměn, vstřebávali různorodé vlivy a na výsledném produktu je to znát. Než o ucelený soubor skladeb se jedná a neuspořádanou a neurotickou sbírku motivů, které jsou nějak seskupeny k sobě. Výsledek dá stopáží plnohodnotnou desku, která sice jakž takž drží pohromadě, ale chybí jí výraz. Jedním z důvodů může být skutečnost, že ke studiovému výsledku prolnutí všech esencí došlo zhruba o pět let později, než bylo radno. A tak z přemíry snahy se v této fázi gulášobraní něco povedlo a něco srazilo a sežmolkovatělo.

Pro účely nahrávání se členové skupiny přemístili do New Yorku již v létě 1973. Zde začali pracovat na svém debutovém albu a na získávání kontaktů v hudebním byznysu. Ve studiu kapela dost spěchala a většina skladeb vznikla na jeden záběr, z toho vyplývá slyšitelná syrovost projevu. Vydaná podoba nakonec obsahuje skladby z let 1972 až 1974. Deska byla intenzívně propagována pomocí singlů, rozhlasových relací a třeba i plakátů se sloganem "Kansas is Koming!". Přese všechnu snahu získat komerční úspěch deska dosáhla jen 174. místa v žebříčku. Díky popularitě pozdějších hitových nahrávek však postupně rostly i prodeje této desky, až v roce 1995 získala status zlatého alba.

Pozastavím se nad obrazem, jenž je použit na přední straně obalu. Tato výrazná malba musela přilákat nejednoho hudebního hledače. Jedná se o výřez z nástěnné malby kansaského regionalistického výtvarníka Johna Steuarta Curryho (1897-1946), který ji dokončil v roce 1940. Nese název Tragic Prelude a můžete ji vidět na radnici kansaského státního Kapitolu ve druhém patře. Malba představuje Curryho interpretaci Johna Browna a hnutí proti otroctví v kansaském teritoriu. Obraz bohatý na symboliku zobrazuje zuřivého Johna Browna, který v jedné ruce drží Bibli a ve druhé pušku. Curryho kritikům se nelíbila jeho barevnost a celkové výhrůžné vyznění. Curry, ačkoli původně zamýšlel na dalších malbách pro vyváženost konceptu zobrazovat romantické a klidné scenérie, odmítl v práci pokračovat. Z plánovaných osmi stěn v Kapitolu dokončil jen dvě. Ostatní byly dopracovány podle jeho konceptu až v roce 1978 jiným umělcem. Dnes je toto jeho dílo považováno za významnou národní památku.

Je vidět, potažmo slyšet, že vydat debut v roce 1974 musí být hodně jiné kafe, než třeba v roce 1969. Obecenstvo je namlsané. Tehdy šel vývoj rockového žánru strašně rychle dopředu, tento vlak s progresivní muzikou byl už pěkně rozjetý a hezkých pár hlavních stanic měl dávno za sebou. Hudebníci hrající od roku 1969 nastřádali do svého tvůrčího portfolia všechny možné vlivy, jež je během těch pěti let oslovily. A teď chtěli všechny obrazně řečeno hodit na plátno. Tato snaha byla snad pošetilá, lze ji však v dané situaci pochopit. I když se ne zcela vše podařilo uřídit, neboť celou deskou zřetelně cloumá zmatek z nejistoty, co je vlastně správně, vzniklo slibné dílo.

Jsou zde pasáže a skladby vynikající, jsou zde pasáže a skladby rozporuplné a rozpačité. Mezi ty lepší patří rozhodně plnokrevný tempař Belexes se zdivočelým housličkováním, které je narozdíl od jiných skladeb docela ukočírované, běsní hlavně kytara, klávesy a vokály. Jednoznačně nejlepší skladba na albu. Jiné tracky naznačují, že by se mohlo jednat o velmi zdařilou muziku, ale jsou ještě nevyklubané. To platí zejména pro delší kompozice, u nichž syntéza různorodých motivů dosahuje pouze uspokojivých výsledků. Ale i jednodušší rockárny znějí občas více garážově než dotaženě, např. The Pilgrimage, kterou považuji pro změnu za nejslabší.

Na debutu KANSAS je nejvýraznějším znakem snaživost všech účastníků. Vznikla taková veselá a skočná muzika, místy skoro art, jindy hard nebo avant. Všehochuť. Housličky to posouvají jinam, vokální harmonie z toho dělají Ameriku. Žádná velká pompa (ta přišla později), spíš trochu zvláštní, nazdobený a rozcuchaný classic rock. Deska je hituprostá, což je fajn, kompozice neučesané, hrubosrsté. Je zde krásná ukázka způsobilé odvázanosti, neboť nepřekračují hranice, za nimiž by skladby začaly být nepřístupné.

Projev je rozmanitý a rozevlátý, stejně tak i můj dojem z něj. Svou světlostí tónů a určitou horempádovitostí můžou KANSAS připomenout začátky YES. Vůbec, k tomuto vzoru bych je charakterem soundu a náladou vytvářené muziky přirovnal i po určitou dobu následující kariéry. Zvuk pokulhává, je zastřený a zahlušený, chybí mu barvy. Spolu s nevyvážeností stereo spektra je tím ve finále i technicky podtržen celkový dojem polovičatosti alba.

Slušná trojka hvězd.


Holland/Japan CD Kirshner/CBS/Sony CDKIR 80174 (1987)
Dynamic range – DR12
44:51
reagovat

hejkal @ 29.01.2023 20:21:18
A to ja mám tento debut veľmi rád. Súhlasím s celkovým nesúrodým vyznením, ale nijako mi to neprekáža. Potešilo ma aj to, že viaceré skladby z neho hrávali na koncertoch aj neskôr, v čase vrcholnej popularity.

Čo sa týka počiatkov, tak nevydané nahrávky predchodkyne kapely Proto-Kaw ukázali, že keby debutovali skôr, King Crimson by mali veľkú konkurenciu.

Rozhodne Kansas v 70. rokoch môžem a pozitívne ma chytil aj album The Prelude Implicit (2016), ale jeho nasledovník už nie.

Vďaka za košaté čítanie.

Antony @ 29.01.2023 20:55:31
hejkal:
Livgren byl v létech 1969 až 1974 autorsky velmi plodný a jen málo z toho se pak dostalo na desky KANSAS. Celá jeho geneze REASON WHY - SARATOGA - WHITE CLOVER - KANSAS - AD - sólo by vydala za samostatnou studii. Nahrávky PROTO-KAW byly ve své době velkým zjevením.

Mám rozepsané další recenze na KANSAS, postupně je nahodím. Chronologické recenzování považuji za velmi užitečné, pomáhá mi osvětlovat souvislosti.

Jarda P @ 30.01.2023 16:39:32
Spolu se Styx, Grand Funk a Journey moje nejoblíbenější americká kapela. To co na debutu naznačili dovedli o mistrovství hned na následujícím Song For America.

Eponymí album Kansas z 74 patří k tomu nejlepšímu co kapela ze sebe za svou kariéru vychrlila, už na debutové desce jasně definovala svůj jižansky načichlý progresivní styl. Zapojení housliček do kompoziční práce se tu setkalo s pochopením a v kombinaci s obdivuhodnými melodiemi jim to spolu sluší a hraje velmi nápaditě.
Ostré tempo od počátku, z kapely sálá jakási vnitřní síla, magie a neutuchající entusiasmus, který musí každý fanda sedmé dekády přijímat s nadšením. Rád se nechám strnout hned první energickou palbou Can I tell you, boogie rytmusem druhé Bringing it back, i baladou Lonely wind. To všechno jsou parádní písničky zlaté doby artrocku. Album ale nepolevuje a na vítězné vlně se válčí dál, prostě co track to skvost, výpravná až patetická v dobrém sedmá Apercu, i následující závěr Death of Mother Nature suite je bombastický.


reagovat

Dnes jsem se pustil do pro mě celkem neznámé skupiny, kterou jsem párkrát zahlédl v bedně a po vysokém hodnocení fošny Point of know return jsem pořídil debut. Co k němu dodat, fláky jako Belexes, kde cítím ducha Uriah Heep, skvělá Journey from Mariabronn nebo Apercu, musím uznat, že jde o velmi kvalitní začátek. Do Kansas jsem se zaposlouchal po zvládnutí DGF Grateful Dead, po níž přišlo velké zklamání, protože zrovna tohle nemusím, tak jsem si řekl, že zkusím něco jiného. Na začátek skvostná ochutnávka, určitě, jakmile bude možnost, poslechnu další. Silná 4/5
reagovat

horyna @ 19.05.2016 09:08:06
vynikající deska a jedna z mých nejoblíbenějších, od prvního alba jasná definice stylu i kapely, okamžitě rozpoznatelné a originální pojetí, zde krapet jižanštější než posléze, super a díky za připomenutí, před pár dny jsem ji také protáčel.

Kansas patrí medzi popredných predstaviteľov amerického art rocku. He? No, rozhodne sú americkí až dosť a hudba je to sofistikovaná. Avšak debutový album je z veľkej časti o niečom inom. Hlavne o tej Amerike.

Hneď na začiatku sa priznám, že je to môj najobľúbenejší album od tejto americkej skupiny. Asi to bude tým, že je z veľkej časti tvorený našľapaným boogie, vlastne priam južanským rockom (a ten ja môžem). Úvodný vypaľovák ponúka ideálny obraz o schopnostiach skupiny. Vyčnievajú (okrem vokálu a nadupanej rytmiky) predovšetkým husle. Nasledujúca skladba Bringing it back je vlastne totožným kúskom v bledomodrom, a tak ďalej.

Nemyslím si, že táto doska osloví skalných progrockerov, ale rozhodne je výbornou hard rockovou a southern rockovou lahôdkou.
reagovat

pito63 @ 06.09.2010 12:44:09
Hejkal
Nemám kompletne zmapovanú tvorbu Kansas, ale do roku 1977 mám túto skupinu napočúvanú. Pripájam sa k Tvojmu konštatovaniu - aj môj najobľúbenejší album. Možno je to tou "južarinou", ktorú máme obaja radi, ale takto som sa nad tým nezamýšľal. Proste, sú nahrávky, ktoré mi sadnú a zamilujem si ich po prvom kontakte.
Snažím sa prečítať všetky recenzie na Progboarde, aj keď nie hneď, tak postupne. Mám "preštudované" Tvoje Kansas-recenzie, preto sa Ťa chcem opýtať na jednu vec:
Neviem, aký máš štýl, spôsob, meradlo kvality, bodovania, hviezdičkovania, či sa snažíš hodnotiť dotyčný album iba v rámci diskografie danej skupiny, alebo sa na nahrávku pozeráš cez dátum vzniku a to, čo vtedy bolo v ponuke? Pýtam sa to v nadväznosti na Tvoje slová v recenzii - "...môj najobľúbenejší album od tejto americkej skupiny".
Nezaslúžil by si "môj najobľúbenejší album od tejto americkej skupiny" 5 hviezdičiek?

hejkal @ 06.09.2010 12:55:22
Hviezdičky vnímam dosť povrchne. Kansas je skupina, ktorá predsa len nie je v mojom top tene, nuž aj jej najlepšie dielo nemusí mať nutne plný počet. A vlastne, množstvo mojich obľúbených albumov je "iba" dobrých.
Hviezdičky udeľujem podľa momentálnej nálady, niekedy beriem do úvahy celkovú diskografiu, inokedy mi jednoducho sadne počúvanie, a tak. Pravidlo, zámer a často ani zmysel v nich nehľadám.

pito63 @ 06.09.2010 13:11:23
Ja sa snažím o hodnotenie v rámci danej skupiny, preto sú moje hviedičky pre niekoho možno nepochopiteľné. Priznávam, že veľkú rolu zohráva fanúšikovstvo a v rámci toho obľúbenosť albumu. Preto dávam najobľúbenejším albumom skupiny plný počet. Doteraz som tu veľa vody nenamútil, ale hviezdičkujem iba tie nahrávky, ku ktorým som pridal "recenziu".
Rozumiem Ti, 4 hviezdičky sú veľmi pekným vyjadrením krásy debutu Kansas.