Plant, Robert - & Jimmy Page - No Quarter (1994)

V roce 1994 se mnohým fanouškům částečně splnil sen, který je pronásledoval od smrti Johna Bonhama. Hlas a kytara legendárních Led Zeppelin se po dlouhých čtrnácti letech sešli ke společné spolupráci, jež nebyla pouhým jednorázovým setkáním zasloužilých rockerů a přinesla nahrávku, na níž byl resuscitován materiál dostatečně známý ze slavného období, akorát dostal nový kabátek, který některým z písní vyloženě slušel.

Jimmy Page po nepříliš vydařených osmdesátých letech napnul své síly k opečovávání odkazu své nejslavnější skupiny a v roce 1993 si střihnul velice zdařilé album s dalším vynikajícím zpěvákem Davidem Coverdalem. Robert Plant se v témže roce dostal na tehdejší vrchol své sólové tvorby deskou Fate of Nations, na níž začal pošilhávat po nedozírných lánech world music. Staronová dvojice se obklopila hráči na různé, u Led Zeppelin většinou nezvyklé nástroje, hudebníky z Egypta a Maroka a to vše obalila do smyčcového, leč nijak podbízivého hávu.

K těm deseti zeppelinovským klasikám přibyly čtyři nové skladby, které jsou ve svém soundu zřetelně ovlivněné horkými písky a dalekými obzory severní Afriky. Především píseň City Don't Cry je pro mě plnohodnotným hitem, v němž hráči na různé bubínky, tabla a kdovíco ještě vytváří atmosféru horkého dne v ruinách mnoha písečnými bouřemi ošlehaného města. Podobný náboj dostávají i mnohé z těch již známých skladeb a některé z nich se dokonce zprvu mění k nepoznání. Hned úvodní, původně svižný hard rock Nobody's Fault But Mine z alba Presence zde prochází neuvěřitelnou metamorfózou, z níž naštěstí vychází píseň vítězně a nestává se parodií na sebe samu. Použití skladeb Thank You, Since I've Been Loving You a Gallows Pole se na podobném projektu jeví jako logické, avšak mám dojem, že síly původních verzí nedosahují. To neznamená, že by byly špatné. Trošku se při poslechu ztrácím v tajemné No Quarter, tak nějak kolem prošumí a je pryč. Zkrácení skoro o polovinu jí evidentně neprospělo. Povedla se nová verze nádherné The Battle of Evermore, v níž se podařilo zachovat tu křehkost a jiskřivost originálu. Vrcholem je poslední nahrávka a tou je legendární Kashmir, jemuž se zde daří vyvolávat v posluchači představu tajemného orientu snad ještě více, než se tomu děje na albu Physical Graffiti. K tomu všemu si připočtěte jako bonus velice zklidněný projev Roberta Planta, který se zde snaží vyhýbat přehnaně expresivním polohám, a máte před sebou poměrně zdařilý projekt.

Page s Plantem o čtyři roky později vydali další společné album Walking into Clarksdale obsahující pouze nový materiál. Na víc však už jejich síly nestačily a dvojice se rozchází a vydává vlastními cestami. Ty se znovu sejdou na památném koncertě v londýnské O2 Aréně, na němž pánové i s Johnem Paulem Jonesem a „mladým Bonzem“ na chvíli vyvolají ducha starých Led Zeppelin. Asi už opravdu naposledy.

reagovat

jirka 7200 @ 04.10.2017 06:06:41
Robert Plant a Jimmy Page zde plně odhalili své kořeny a inspirační zdroje,které na deskách Led Zeppelin byly vždy slyšitelné. Tímto albem a hlavně také jejímu obrazovému zpracování Unledded DVD se naplno projevila genialita, síla a nadčasovost songů Led Zep. Použití etno prvků a world muziky je v tomto případě naprosto přirozené a posluchač se tak může snadněji (jen jinou cestou) dostat "na dřeň" hudby těchto velikánů.

EasyRocker @ 04.10.2017 07:55:20
Souhlasím. Nádherná deska, moje milovaná The Battle of Evermore tu mrazí a závěr v podobě Kashmiru je drtící. Hostující arabští hudebníci odvedli skvělou, ale i obtížnou práci, a dodali proslaveným hymnám opět jiný rozměr.

Martin H @ 04.10.2017 08:29:12
Pánové, díky za vaše názory, asi tuto desku vnímáme stejně.

chimp.charlie @ 04.10.2017 17:46:28
Podepisuji vše výše řečené! Už když jsem tu desku slyšel poprvé, byl jsem u vytržení z toho, jak vkusně lze naložit s vlastním dědictvím. Jen mě trochu mrzí, že Robert prosadil na místo basáka svého zetě - ne, že by hrál špatně, ale John Paul je John Paul. Jenže pak by to možná byla jiná muzika.

POsibr @ 04.10.2017 18:17:33
Ja tento album až tak pozitívne nevidím, skrátka mi tam pri posluchu niečo chýba. Etno prvky sa niekde hodia viac, niekde mi prídu nasilu a originálne kompozície so mnou nejako nepohli.

So všetkou úctou k P&P, egyptskému ansámblu a ostatným zúčastneným, viac ako priemerné hodnotenie by som tomu zrejme necapol.

Ex-členovia LZ majú po 1980-tom určite aj lepšie zárezy v portfóliu.

Vďaka za fajn čítanie.

adam @ 31.08.2020 16:47:14
Prijemne do auta.

jirka 7200 @ 31.08.2020 19:20:14
adam : barbare :-) Zrovna tuto desku si řádně doma vychutnávám na aparatuře.

adam @ 01.09.2020 09:25:40
jirka 7200: aj k tomu dojde ale kupil osm to ako second hand pred dvoma dnami a sanca bola len v aute... kedze koncia prazdniny deti okupuju dom takym sposobom ze nedokazem pocuvat nic, ale skola zajtra uprace priestory a ja po x mesiacoch nastartujem hifi a hura....

EasyRocker @ 02.09.2020 05:13:57
Krásná a ve své době neskutečně odvážný pokus. Ti dva se zase ukázali jako vizionáři. Ne všechny pecky vyšly úplně skvěle, ale dalo to hudbě LZ další rozměr.

PaloM @ 02.09.2020 16:08:01
EasyRocker, nemyslím, že toto možno zaradiť medzi odvážne pokusy. A už vôbec ich nemožno nazvať vizionármi, pokiaľ ide o spoluprácu s world či etno muzikantami. Dávno pred nimi to robil napr. Peter Gabriel, najmä na úžasných koncertoch. Hlavným prínosom bolo obnovenie spolupráce Page Plant a ďalšie spoločné koncertovanie.
V dobe vydania sa mi album No Quarter, aj video páčili. Dnes mi to veľa nevraví.

Pegas @ 02.09.2020 19:02:39
Já to strašně dlouho neslyšel, takže si nevybavím všechny skladby, ale stále považuji za fantastické verze Kashmir a Gallow's Pole, ty si občas najdu a pustím a pořád mě to neskutečně baví.

adam @ 03.09.2020 06:39:57
Ja som to pocul ked to vyslo, nakolko kamos brigadoval v cd predajni. A potom som to uplne vymazal z hlavy a hla v nedelu som bol v Kosickom Auparku v cd predajni a v sekci sekond hand to tam bolo za 5eur... no nekup to. Kazdopadne nelutujem i ked ako pise PaloM, worldmusic fusion vrcholy su niekde uplne inde. Urcite by som ich hladal skor u Zawinula, alebo Brahema, ale i Davisa a Gabriela.

jirka 7200 @ 03.09.2020 07:18:38
Je třeba nahlížet na materiál alba v kontextu doby, kdy album vzniklo. MTV vysílalo v té době velmi populární pořad Unplugged, kde mnohé kapely prokázaly, že jejich písně v akustických aranžích za mnoho nestojí.

Naopak Plant a Page k této výzvě přistoupili po svém a na výsledku lze poznat,že prostě ty etnické prvky byly vždy přirozenou součástí DNA tvorby LZ.

Jarda P @ 03.09.2020 11:33:47
Unplagged projekty mě nikdy nebavily. Stejně tak tato deska. Kromě Fate Of Nations mě neoslovilo nic ze sólových desek členů LZ.

Zrovna to doposlouchávám.
Je to dobrá deska, není to LZ, ale je to dobrá deska.
Souhlasím s názorem, že je to hodně utlumené, energie je v něčem jiném než v LZ. Aranže jsou rozhodně na pochopení po několikerém poslechu. Řekl bych, že je to dané spíš nezvyklostí poslouchat spojení evropsko - východojižních muzikantů, dá-li se to tak říct.
Ale třeba výše zmiňované Gallows Pole nebo třeba Four Sticks, kterou raději naživo nehráli ani LZ z důvodu šílených rytmů, jsou bez Bonza na tomto albu průměrné kousky.

reagovat

Lothian @ 15.11.2009 18:07:24
No quarter je úžasně dobré,ale jen na DVD! Mnohem víc si ho tam vychutnám než jen muziku.

PaloM @ 15.11.2009 19:27:17
Lothian: ethno-, world-led-zep fusion :-)) Pekné DVD.

Zdeněk @ 16.11.2009 07:50:48
Jasně,jedno z nejpovedenějších hudebních DVD vůbec.

Když jsem s přáteli v roce 1994 popojížděl autem po
západě USA zaslechl jsem párkrát na místních hudebních
stanicích skladby Led Zeppelin ve zvláštních aranžích.
Je to Plant nebo ne? Tyto otázky rozřešil mladý prodavač v hudebním oddělení jakéhosi supermarketu v L.A.,že tyto skladby taky slyšel,/itś great!/že jsou to opravdu pánové Page a Plant a snad že to brzy vyjde na CD ale zatím bohužel.. Vrátil jsem se domů a ono se to opravdu v obchodech cédéčku objevilo.Je pravdou,že chvíli mi trvalo než jsem si zvykl na podání klasických LedZep v etno hávu,avšak dnes je tohle album pro mne potvrzením,že zeppelinovská tvorba má ohromnou sílu i v unplugged formě a třeba i ve spolupráci s arabskými muzikanty.
*****
reagovat

PaloM @ 28.07.2009 10:01:21
Projekt som prvýkrát videl a nahral si na video kazetu z MTV - s názvom tuším Page-Plant "unLEDded", parafráza na unplugged. Hneď sa mi to páčilo a Kashmir najviac. Mám DVD i toto CD, je to pekné. Ovšem pre mňa je to posledná zastávka s Plantom (okrem reunion Led Zep, z čoho sú ale len nepodarené bootlegy). Jeho ďalší etno- či country- harshment ma necháva úplne chladným. Ak je to pravda, že kôli svojim novým projektom nechcel ďalšie koncerty Led Zep, tak to úplne posr... No, na "staré kolená" som s cestovaním aj ja veľmi spohodlnel :-)

Zdeněk @ 28.07.2009 10:13:39
No ne vše se Plantovi v jeho sólové dráze podařilo ale
třeba albu Mighty Rearranger je výborné,avšak tomu country úletu Raising Sand jsem nepřišel na chuť,ikdyž jsem se dost snažil

No měl jsem problémy s tímto materiálem. Když začalo tehdy mé poznávání LedZep, dostala se mi do rukou videokazeta Page/Plant, která byla úplně něco jiného, než jsem prožíval s deskame LZ. Nevěděl jsem jestli mám brečet nebo ještě víc brečet. Skoro nic jsem nechápal a kazetu jsem po dvou týdnech snažení vrátil.

Asi dva roky na to jsem viděl v bazaru cd asi za 120kč. No tak proč ne. Měl jsem už jejich komplet a obal je vcelku dost hezký. Večer jsem si ho pustil jako kulisu k malování a ejhle, něco ve mne dozrálo. Nebo to bylo tím zvukem?

Už hned první Nobody's Fault But Mine má společnou s originálem jen melodii a text, jinak vyměnili komplet nástroje a i kompozici přetvořili a je z toho nejpohodovější song desky! Opravdu paráda. Houpavý rytmus a mne hned dochází, že tohle megadílo skrývá sílu v něčem jiném, jen ne v údernosti a prudkosti s jakou kdysi hráli. Energie zůstala a některé songy zabalili do tak nepropustného hávu, že až po x-tém poslechu se odkrývá síla jednotlivých písní.
Hrajou si hodně s náladami a vliv je tu i tzv. world music.
Některé skladby zůstávají vesměs stejné a jsou zahrané majstrovsky a i se stálým přesvědčením(což se nedá říct o vystoupení na Live-Aid 1985)
Friends je další peckou, s orientálním nádechem, ke kterému vždy tak trochu tíhli, ale až zde se to projevilo.
Mezi novinkami mne nejvíce upoutala Wah Wah, zas příjemně naladěná. Ti domorodci jsou fakt kouzelní!

Celé album je spíše klidné, nic nebouří, spíše baladické polohy, ale i pár pecek pro vyznavače kladiva LedZep se tu najde. Four Sticks-energická, valivá a dodnes Plantova oblíbená-nedivím se, moje oblíbená z tohoto cd určitě.
Kashmir je pak komplikovanější než jeho stará podoba, ale jeho přímočará síla zůstala+plus neuvěřitelné improvizační frajeřinky na konci.

Je to hodně pestré album a silné, ale vyžadující trochu uzrání. Nic na první poslech ( možná jen Galows Pole). Je to perfektní záležitost, zahraná geniálními umělci, kteří se nebojí celou píseň úplně přetvořit a zjednodušit doslova na pár akordů.
Vyzrálé a víc než jeden poslech vyžadující megadílo.
Dávám 4 hvězdy, pač dvd vše na cd obohacuje o lepší zvuk a je prostě také dobré vidět, co všechno se tam děje. To je teprve absolutní zážitek SAKRA GENIÁLNÍ HUDBY!
reagovat