Alan Parsons Project, The - Eve (1979)

14.05.2018 horyna | #

Povinně teď zvednou ruku ti, jež poslouchají a obdivují hudbu Alana Parsona. Stačí malá zmínka prostřednictvím připojené reakce, aby měl průzkum nějaký smysl. Dle bídného stavu recenzí na našem toku, v žádný zázrak nedoufám, ale každá zbloudilá dušička floydovského naturelu potěší.

Alan Parson, důležitý to muž ve službách nahrávacích sekvencí slovutného alba Dark Side of the Moon. Všichni jistě tuší, o které kapele tady mluvíme. Přestože je jeho společný repertoár se skladatelem Ericem Woolfsonem nesmírně kvalitní a s velkými PF má hodně společných paralel, stále zůstává skrytým tipem fajnšmekrovského charakteru.

První šestice alb je mému srdci neuvěřitelně blízká, téměř nedotknutelná. Už na té poslední, Eye in the Sky, jde kvalita dolů a další nahrávky mají prudce sestupnou tendenci. Ovšem hudba širší veřejnosti utajena, hudba na dílech jako I Robot, Pyramid nebo velkolepé Turn of the Friedly Card má v sobě neskutečnou sílu a vnitřní náboj. Dokáže vaše srdce rozpumpovat, city rozervat, emoce rozběsnit. Krystalicky pramenitý zvuk, precizně rozložený každý nástroj ve svém sektoru, neskutečná muzikální hravost a euforická vzplanutí ukrytá v hrdlech několika zpěváků, průběžně se střídajících v každé písni. To všechno a ještě mnohem víc vás potká při poslechu této zajímavé party nevšedních muzikantů.

Také jejich čtvrté společné dílo nazvané Eve v sobě mísí zmiňované faktory. Desku beru jako komplexní dílo s devíti silnými položkami. Kdybych měl alespoň dvakrát ukázat prstem, bude to na brilatní vstupní jízdu Lucifer. Neuvěřitelně nabušenou, dynamicky vzpupnou perdu s krásnými ozvěnami kytar. A v závěru pak intenzivní poklad If I Could Change Your Mind s něžným hlasem Lesley Duncan a neskutečně oduševnělou melodikou.

Hudba The Alan Parsons Project stojí na křižovatce rocku, art-rocku a inteligentního popu. Je prostoupena vznešenými melodiemi a bohatou harmonickou výzdobou s aranžérsky decentní, dekorativní patinou.
reagovat

jirka 7200 @ 14.05.2018 11:46:20
U Parsonů nechávám připaženo :-)

bullb @ 14.05.2018 12:03:41
Slušný popík. Kedysi sme ich obdivovali, lebo Alan mal niečo spoločné s Pink Floyd (Dark Side ...). Asi zvukový technik, ak ma pamäť neklame :-)

oř @ 14.05.2018 12:42:37
Za mlada jsme první tři desky hodně prožívali. Tales je specifická a jiná.
Další desky jsou ve stejném modu. Ale výborné. Mám rád robota.

Jarda P @ 14.05.2018 13:01:07
Kdysi jsem si dovezl z Jugoslávie jejich Pyramid, ale po několika posleších jsem jej prodal. Pak jsem ještě zkoušel první 2 desky, ale bohužel, nudilo mě to a ani jsem si je nenahrál. Stejně to dopadlo před pár lety, kdy jsem se ke kapele vrátil.

Mayak @ 14.05.2018 15:46:59
Marku, len preto, že si v prvom odstavci svojej recenzie dal výzvu na reakciu, konštatujem, že som APP celkom aktívne počúval predovšetkým vo svojich vysokoškolských rokoch a prvých šesť albumov mám napočúvaných ešte z vinylov originálnych, či licenčných juhoslovanských. Vnímam túto hudbu obdobne ako mix art/rocku a sofistikovaného popu a bol pre mňa príjemným doplnkom ku klasickým artrockovým albumom. V tej dobe počúvalo APP celkom hodne ľudí z môjho okolia. Ďalšie albumy som už príliž nesledoval a v dnešnej dobe sa v obrovskej nadprodukcii hudby k k APP prakticky nedostanem, iba ak formou posluchu prog rockových rádií ich "náhodnou" rotáciou.

Brano @ 14.05.2018 16:53:59
Ja si vystačím s touto 2CD výberovkou,kde je podľa mňa všetko podstatné >> odkaz

horyna @ 16.05.2018 06:28:00
Díky za projevenou účast, minianketa dopadla hůře, než jsem si představoval. A. Parson (tady) prostě nefrčí, brečet kvůli tomu ale nebudu :-)

Mohyla @ 16.05.2018 15:01:01
Čoby si brečel! Alanovi skóre vylepším aj ja! Nejakých 8 CD vlastním aj ja a počúvam ich rád!

12.12.2005 mct | #

Začátek je velmi slibný, instrumentální Lucifer s Johnem Leachem a jeho cimbálem patří k vrcholným skladbám Projektu. Pamětníci tuto skladbu zaručeně znají, protože to byla obvyklá výplň před časovým znamením, hlavně v pořadu „Pozor, zákruta!“ si ji oblíbili. You Lie Down With Dogs – L. Zakatek zpívá o ženě, která má vřelejší vztah k psům než k lidem, a tak jí na konci vzkazuje „…Leháváš se psy, vstáváš s blechami…“ I'd Rather Be A Man má doprovod, v něm Projekt použil postupy podobné jako v instrumentálce Hyper-Gamma Spaces, hlavní melodie je ale jiná. You Won't Be There je nádherná pomalá píseň s D. Townsendem. A pak tu máme další objev: v písni Winding Me Up, která začíná natahováním hracího strojku, se poprvé objevuje Chris Rainbow, velmi výrazný „hlas“ Projektu, i když se často objevoval jen jako doprovodný zpěvák (nepřeslechnutelný). Kdyby album pokračovalo stejně i na druhé straně, bylo by to na 5 bodů, ale ono tak nějak ztratí dech. Ne hned, Damned If I Do s L. Zakatekem je vynikající kousek, ale pak dojde ke zlomu. V následující Don't Hold Back se setkáme s dalším známým jménem – s Clare Torry. Ale zatímco její výkon v The great gig in the sky (na albu The Dark side of the moon) patří k nezapomenutelným zážitkům, to, co předvedla tady, patří k odvrácené straně její tvorby… I když to není jen její chyba. Tahle skladba jí nedala moc prostoru, aby předvedla, co v ní je, proto je její projev nevýrazný a i doprovod a sbory zní rutinně, nemá to šmrnc. Secret Garden není špatná instrumentálka, ale na tomhle albu je zcela ve stínu Lucifera. Lesley Duncan píseň If I Could Change Your Mind sedla lépe. Přesto mám dojem, jako by pánové Woolfson a Parsons měli problém napsat píseň pro zpěvačku, jako by měli pocit, že pro ni musí být melodie i doprovod jednodušší…
reagovat

Květou @ 27.01.2010 22:10:12
Chris Rainbow má skvělé 3 solo desky. Doporučuji.Velmi propracovaná muzika,kterou si kompnoval sám.

adam @ 30.08.2011 19:04:51
tak dnes som si to kupil. nelutujem
velmi prijemna hudba ktora ma po dlhej dobe potesila i napriek tomu ze na albume nepocujem nic co by ma priklincovalo. kazdopadne krasne 3 hviezdy a velmi dobry pocit ktory este stale neodznel.