Spock's Beard - V (2000)

01.12.2022 Judith | #

"V" je nejlepší album Spock's Beard. Můžeme nesouhlasit, můžeme i protestovat, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Nechybí silné melodie, výrazně klenuté a bohatě vrstvené vokály, propracované orchestrace, prudké výkyvy hladiny energie, které odrážejí vnitřní stavbu sdělení (spíš než změny tempa opravdu vnímám kolísání energie vložené do výrazu - oscilaci mezi dravým, až silovým položením se do hudby a ztišenými, reflektivními pasážemi) a především tisíc a jeden nápad marnotratně poházený po velkrysé stopáži, která ani na moment nenudí, aniž by ovšem posluchače zahltila nepřehledností.

Zlaté období klasické sestavy je z druhé strany ohraničeno debutem a položena vedle sebe tato dvě alba ukazují, jakou cestu Spock's Beard a především Neal Morse za těch pár let ušli: od stylizovaného, dramatického, velikášského, náladového až rozervaného, ale i výrazně hravého a v dětském úžasu tonoucího The Light po ztišenější, vytříbenější, vnitřně komplikovanější, ale stále procítěnou a nohama na zemi stojící římskou pětku. Při bližším pohledu je až s podivem, jak dlouho dokázali tihle výjimeční muzikanti být společně vyklonění do prostoru, když se už na své prvotině ocitli na hraně, On The Edge. Po Pětce následující Snow působí pro moje uši mnohomluvně chaoticky a jeví se jako pokus udržet neudržitelné.

S odstupem je snadné být za chytrého, ale už tady to bylo jasné: krize jak prase. Osobní, citová, duševní... jen to tvořivé pořád jako na potvoru při plné síle, tak co si s tím vším počít jiného než hrát a zpívat. At The End Of The Day odkazuje nejen k fázi dne, kdy se člověk zastaví a zamyslí, odpočine si, ale je to také fráze užívaná ve významu "nakonec", na konci všech věcí - takže veliké bilancování, ztišené prozatím příchodem blízké bytosti. Ale už v následující (překrásné) Revelation se do téhle blízkosti ("nechápu jak, ale vane skrze mne") vtírá vesmír se vším svým chladem a záhadami.

Thoughts pak člověka zase vrhnou do izolace, když si sám pro sebe přehraje celý možný dialog a raději do něj vůbec nevstoupí (Říkal jsem si, že půjdu a povím ti, co mám na srdci - a pak jsem si pomyslel, radši ne. Ty bys se mnou nemluvila, já bych se cítil ještě hůř, ty bys nejspíš křičela nebo mě jenom tiše umlčela...) - překrývající se hlasy ve skladbě působivě a s jistým nadhledem ilustrují tuhle nikdy neuskutečněnou, zbytečnou hádku. Je ironií, že největší vnitřní bitva se odehrává v následujících dvou hladkých, lehce plynoucích kusech: od "všechno je to nanic" prázdnoty nedělního dne, stráveného kompletně v posteli, po "tak to ještě zkus, zkus být jako ostatní" v Goodbye To Yesterday - tohle není přeslazená balada, to je zaklínání a vzývání sebe sama a takzvaného "normálního života".

Majestátní, bezmála půlhodinová The Great Nothing je pak skicou jednoho uměleckého života - tónů, které se zjevují "odnikud", výprodeje vlastního nitra, jalové slávy, nenaplněného potenciálu, a pak zase, když už to nikdo nečeká: "Jeden věčný tón, jedna nota přichází odnikud, a na ničem jiném nezáleží. Hraje dál a dál, i když o tom nikdo neví." Spock's Beard na tomhle albu ukazují, ne, oni to žijí, že hledat je zajímavější než najít. Že právě ta hrana, kdy člověk po něčem velkém a věčném sahá, ale ještě to nedokáže úplně zachytit, je ten nejvíc sdělný moment. Že v tom, v čem je člověk nejvíc sám, je nejblíž těm ostatním.

"V" je album, které si můžu od začátku do konce přezpívat, a přitom mě nepřestává udivovat svou propracovaností a takřka nekonečnými zákrutami. Zarývá se do hloubky, a občas se zničehonic vymrští jako delfín za barevným míčem, duhovou bublinou nečekaného zázraku. Mám chuť Neala poplácat po zádech a říct mu, tak to tak neprožívej, neřeš... ale nějak se mi nechce svět o tyhle tvůrčí muka ochudit. Pět hvězd.


reagovat

bullb @ 01.12.2023 15:34:44
Ako už viacročný dôchodca si občas zájdem na toto fórum. Čosi som zachytil o takmer dôchodcoch počúvajúcich Slade. Ja pre zmenu, aby život mal "drive" tak S.B. A Päťka je obzvlášť vydarená. Už dávnejšie som jej dal 4 hviezdy. Dobrá hudba. Recenzentka vystihla aj moje pocity. Dík. 

Judith @ 01.12.2023 15:52:08
bullb: Já děkuju! Je mi ctí poznat dalšího fanouška kvalitního neoprogu :-)

Antony @ 01.12.2023 16:16:34
Mi nejde do hlavy, proč dnes vložená recenze není vidět v nových recenzích. A ona má zrovna 1 rok výročí.
Pro mne SPOCK'S BEARD nemají slabého alba, ovšem na vrcholu stojí debut, s tím se taky nedá nic dělat. Véčko jsem měl hned jak vyšlo, ovšem sto let (no dobře, možná trochu míň) jsem je neslyšel a vůbec si je nepamatuju. Musím osvěžit. Dík za připomínku.

zdenek2512 @ 01.12.2023 17:45:47
Antony, zdravím ta recenze není čerstvá, je sice z 1.12. , ale roku 2022.

Antony @ 01.12.2023 17:54:24
Já vím, Zdeňku, ale díky.. :)

Judith @ 01.12.2023 18:06:38
Letí nám ten čas, co? :-) Antony, matně si vzpomínám, že první větu jsem formulovala pod dojmem nějaké tvé přednášky o nevyvratitelnosti subjektivních dojmů z poslechu! S debutem je to pro Pětku čestná prohra, uznávám.

Antony @ 01.12.2023 20:03:16
Čas frčí jako blázen a má tendenci zrychlovat, potvora.. :)
Nevyvratitelnost subjektivních dojmů panuje stále, pročež nejoblíbenější alba nepotřebují vítězit. Jsou, nacházejí se tu a tam, a to stačí.

Judith @ 01.12.2023 21:29:10
Nejoblíbenějším jistě, ale povídej to albům, co jsou odsunutá někde v koutě... 

Apache @ 02.12.2023 02:16:10
Alba jsou minulost. Syn říkal, že nezná nikoho, kdo by poslouchal celá alba. Dnes prý kapely vydávají místo nového alba nový song. Je třeba se přizpůsobit době a zvyknout si na to. ;-)

hejkal @ 03.01.2024 14:56:52
Pamätám si Merhauta, párkrát sme sa na tému konca éry albumov rozprávali. Ono je to pravda, ide o formát, ktorý z populárnej hudby postupne takmer vymizne. Tvrdohlavo sa ho držia rockeri, ale tí sú čoraz minoritnejší (ak keď si to niektorí odmietajú priznať, vrátane ich fanúšikov). Tak, ako platne, nevymiznú, ostanú ako ambicióznejšie projekty pre tých, ktorí tento mladý formát, dieťa polovice 20. storočia, budú udržovať v chode a možno vo svojej bubline budú pôsobiť, že ich je veľa. A história sa opakuje, retro vlny existujú, aj to LP sa občas vzmohne. 

Každopádne decká na albumy fakt kašlú, zato random songy počúvajú o sto šesť. Moje deti albumy považujú za obmedzujúce. A nerady si nechajú čokoľvek vnucovať. Moje predstavy o albumoch ich nechávajú chladnými, ale zasa majú v mobile kvantum songov zo 70. rokov z mojej zbierky, o ktoré by inak nezavadili. A to je asi maximum, čo som pre prznenie ich vkusu spravil. :)

Antony @ 02.12.2023 16:44:58
Alba jsou minulost, přítomnost i budoucnost. Songy jsou minulost, přítomnost i budoucnost. Mění se poměr, což je přirozené, vývoj je znakem života. Činit z momentální tendence nějaké absolutní soudy se rovná bulvárním výkřikům bez ceny.

Apache @ 03.01.2024 14:56:52
Přispěvek smazán moderátorem

Antony @ 03.01.2024 14:56:52
Přispěvek smazán moderátorem

Apache @ 03.01.2024 14:56:52
Přispěvek smazán moderátorem

Apache @ 03.01.2024 14:56:52
Přispěvek smazán moderátorem

Antony @ 03.01.2024 14:56:52
Přispěvek smazán moderátorem

vmagistr @ 02.12.2023 19:03:38
Antony, Apache: Pánové, stačilo - pokud do sebe máte v úmyslu vzájemně šít, dělejte to jinde než tady.

Apache @ 03.01.2024 14:56:52
Přispěvek smazán moderátorem

Apache @ 03.01.2024 14:56:52
Přispěvek smazán moderátorem

bullb @ 03.12.2023 11:36:03
Judith a ostatní:
Veľmi ma sklamalo, že moja (veľmi zriadkavá) aktivita na tomto fóre urobila búrku v šerbli. Už mám dosť rokov, aby som sa hádal do krvi a nikdy som nechcel vyvolávať konflikty. Niektorí sa dali zbytočne vytočiť, pričom hudba je len jedna: Dobrá pre toho, kto ju rád počúva. Ostatní nemajú právo ktitiky.

Konkrétne Judith: S.B. je pre mňa kulisou, ale dobrou. Napúríklad keď niečo inštalujem na počítačoch atď. Sústredené počúvanie je u mňa zriedkavé (mám iné priority). Vyrastal som na jazzrocku a tzv. progresívny rock - hlavne posledných 20 rokov som objavil na progboard.com. Viď môj profil.
Všetkým ďakujem. 

Judith @ 03.12.2023 13:27:09
bullb: Já děkuju ještě jednou za reakci a povytažení mojí recenze, nenech se prosím odradit od dalšího přispívání! Tvoje aktivita nic neurobila. Některé procesy asi prostě chtějí a potřebují proběhnout... Neal ví o duševních bouřích a stání za svou pravdou svoje, toho by zdejší výměna jistě nepohoršila :-)

Spock's Beard se poslouchají příjemně, jo. Třeba The Kindness of Strangers je pro mě v kategorii hezké a kvalitní kulisy, stejně jako spousta novějších alb. A jazzrock je prima!

Antony @ 03.12.2023 14:02:29
bullb:
Tvoje aktivita určitě bouřku nezpůsobila. Každé tvé přispívání je žádoucí a přínosné.
Nechal jsem se vyprovokovat, chyba, už si na to dám velký pozor.

02.06.2016 horyna | #

Páté řadové album amerických ikon progresivní hudby Spock's Beard, tvoří jeden z pilířů diskografie kapely a myšlenkově bohaté hudby vůbec. Jeho velkou náklonost jistě umocňuje fakt, že patřilo mezi první díla které jsem od spoků slyšel, už si nevybavuji přesně, ale myslím že s prvními dvěma alby, které rovněž počítám k tomu nejcennějšímu z jejjich, už více než obsáhlého katalogu, to bylo právě V. jež mne dokonale smetlo a uhranulo. Magický rok 2000 přinesl vpravdě magické album. V té době, odvážím se tvrdit, suverenní a dokonale kreativní kapela, kde každý člen byl již velkou hudební personou s množstvím nabytých zkušeností, dotáhla jak zvukovou stránku alba, zajímavý cover, i samotné písňové rozčlenění na absolutní vrchol. Onen použitý koncept, zpočívající v ohraničení alba, jednou dlouhometrážní písní v počátku a jednou mega dlouhou záležitostí v závěru, s použítím čtyř krátkých písní umýstěných v ně alba, je mi tu velmi sympatický.
Teď už tedy k obsahu této sbírky:

At The End Of The Day- tradicionalistický začátek, náležící do jižanské písničkářské větve, se za klávesové asistence přerodí do hlavního, Nealova charakteristického motivu. Okamžitě na sebe upoutá jasná basová linie, příjemně strukturovaná refrénová melodika, kterou postupně přebírá i dechová sekce se sametovým hlasem anglického rohu. Píseň prochází mnoha přerody a jedním z nich jsou i naroubované španělsko mexické motivy, kde španělky a perkuse vytvářejí neskutečný emoční vír. Postupné zapojení hammondu a plechových žesťů, mistrně dotváří tuto prokompovanou originální skladbu. Za zmínku stojí rovněž Nealův subtilní vokální výraz, v jehož průběhu asistující sbor, vhání posluchači slzy do očí. Opravdu velká dokonalost.
Revelation- doslova hltám, její silný duchovno atmosférický podtext, nepozorovaně se proplétající hammondy a vůbec celkové vyznění písně, řadím k nejobdivuhodnějším položkám spoků, silový rockový přechod do chorusů ze mne vždy doslova vyždíme zbytky emocí.
Thoughts - part 2- baladický kytarový začátek, se záhy přeleje v čistě orgastické instrumentální plochy, při jejichž poslechu jsem si najednou nebyl jist, zda se nenalézám na některém z alb něžného obra. Patřičný obdiv a dokonalý projev je zde dotažen do maxima.
All On A Sunday- příjemná prázdninová písnička s modulovanám Nealovým vokálem, solidní dynamikou a klasickými motivy, proaranžovány slušivým množstvím klávesových linek.
Goodbye To Yesterday- Morseova balada, držící si plačtivý sladkobol na krátký distanc, její hloubavě jímavá nálada, dokáže potěšit nejednoho posluchače, vyžívajícího se v oduševnělých baladických momentech.
The Great Nothing- 27 minut odstarují infernální ozvěny z hlubin zemského povrchu, okouzlující zvuk Alanovi klasické kytary už předpřipravuje náladu na obsáhlé, dokonale pojaté instrumentální hody. Kapela nápady nejen že hýří, dokáže je rovnoměrně dělit a novum kompoziční práce tu předvedené s patřičným klidem i jistotou, upoutá, lapí a nechává působit i vychutnatnávat.

Vlastně tu není zhola nic, co bych albu vytknul, takže za mne opět plný kotel.
reagovat

EasyRocker @ 06.06.2016 06:55:26
Skvost novodobé progresívní hudby. Nádherná melancholická atmosféra, ale i pořádně tvrdé pasáže. Pro mě jedno z jejich nejlepších děl...

steve @ 06.12.2016 07:56:48
geniální, geniální, geniální

steve @ 06.12.2016 08:15:15
Poslední skladba je úchvatná, vrchol S.B.

bullb @ 25.11.2022 11:43:42
Ja si nemôžem pomôcť, už pol roka mi v aute duní tento album. Samozrejme, keď jazdím sám.
Je tam všetko to, čo sa mi páči. Melódia, úderný rock, krásne jazzrockové pasáže, skvelé výkony hráčov (posudzujem ako nehrajúce na nič).
Plne zaslúžené 4 *

25.11.2009 Voytus | #

Ač nejsem příliš nadšeným obdivovatelem neoprogových kapel, i v tomto žánru jsem našel několik málo souborů, které mi mají co nabídnout, přestože z jejich hudby cítím inspiraci legendami 70. let. Co naplat, jinak to snad ani nejde.
Ale kapely jako Spock's Beard, Marillion, Flower Kings nebo Transatlantic si poslechnu rád, protože mají atmosféru.
16 minut úvodní At the end of the day uteče jako voda, zamlouvá se mi, že průběh skladby není odhadnutelný, jako například na posledních deskách Dream Theater, zvuk je čitelný (výborně nazvučená basovka a bicí, skoro jako by se sešli Squire s Collinsem), Neal Morse je výborný autor a výborný zpěvák. Narozdíl od jiných zpěváků tohot žánru má náboj a nenudí. Navíc kapela nestaví na virtuózních sólech, která časem začnou také nudit, ale na atmosféře - naprostým bombou je pak flamengo kytara a perkuse v páté minutě.
Následuje pásmo čtyř kratších písní, s místy popovými názvuky, ale proč ne. Dobré melodie totiž nemusí být hned popík, že? Vícehlasy v Thoughts připomenou Gentle Giant, poklidná Goodbye to Yesterday naopak křehké popěvky Genesis, stejně tak All on a Sunday (třeba z období ...And then there were three).
Poslední skladbou je téměř půlhodinová The Great Nothing, která rozhodně nemá nic společného s názvem. Kompozice je to promyšlená, místy tvrdší než zbytek alba, jejích 27 minut uteče neuveřitelně rychle. Občas se podobných stopáží děsím, a to i u starých klasik.
Přestože jsou tu jasné inspirace Genesis (klávesy, harmonické postupy), Gentle Giant (zmíněné vícehlasy), Yes (toho se ale nemůžu zbavit u žádné neoprogové kapely) i třeba ELP, nijak mi to nevadí, protože hudba Spock's Beard má nápad a náboj. Jen víc takových seskupení.
reagovat

martin69 @ 29.11.2009 20:07:57
Souhlasím s tebou ,asi nejlepší deska od SB .

Lothian @ 30.11.2009 15:18:27
Pro mě nejlepší deska Spocks. Měl jsem s Morsem všechny,ale nakonec jsem si nechal jen Dangers of strangers a tuhle.

Mohyla @ 10.09.2011 06:59:45
Voytus, súhlasím s hodnotením, výborne urobená doska!

24.01.2006 Dexter | #

Napriek tomu, ze tento album bol mojim prvym kontaktom s hudbou Spock's Beard, povazujem ho stale za jednoznacne najlepsi v kontexte ich tvorby.
Nadherna The Thoughts (vyborne viachlasy) a genialne At The End Of The Day a The Great Nothing tento album radia tento album medzi najlepsie prog rockove pociny poslednych desiatich rokov. A jemne presladena Goodbye Yesterday je podla mna iba malou chybickou krasy, ktora vsak vobec nekazi vysledny dojem z celeho diela.
reagovat

21.09.2005 -krusty- | #

Hodně pohodové album - vlastně první, které jsem od SPOX slyšel. Snad jen škoda, že je místy hodně hodně měkkoučké. Což je ovšem Morse se vším všudy....ale je to skvělé album s krásným obalem. Budu se asi rouhat, ale "Feel Euphoria" bez Morseho se mi líbí přecejenom víc....
reagovat

02.09.2005 EasyRocker | #

No já si nemohu pomoct, ale pro mě jeden z vrcholů tvorby SB. Úžasně melodické, přitom na poměry kapely neobvykle razantní a kytarové album, které nabízí vše - od rozmáchlých art-rockocýh kompozic na začátku a konci (At the End of the Day mě překvapuje i po nějakém 25. poslechu...) až po jasné hity jako All on a Sunday nebo melancholickou baladu Goodbay for Yeseterday, typický Morseův slaďák, který tady má ale své pevné místo. V Thoughts (part II) nalezneme podobné vokální harmonie, jaké před mnoha lety proslavili ve své hudbě Yes. Mohl bych tady desku podrobně rozpitvat, ale myslím, že je to zbytečné, protože každý fanda progu už ji má jistě dávno doma v šuplíku. U mě láska na první poslech, a s tím se nedá nic dělat.
reagovat

02.09.2005 zkazius catrix | #

Skoda prave te Goodbye To Yesterday... kdyby si ji Morse odpustil, dal bych pet. Takhle ale fakt nemuzu, prestoze zbytek materialu je exceletni, i kdyz ponekud eklekticky (ale clovek to rad prekousne). Daleko krasnejsi baladu spachal Morse se svymi soukmenovci z Transatlantic - Bridge Across Forever je uzazna, niterni vec, ze ktere mrazi v zadech. Z Goodbye To Yesterday me nemrazi nic, obvykle ji preskakuji :-/.

Ale jinak je "Petka" velmi, velmi vydarene dilko, radim tesne za obe alba Transatlantic.
reagovat