MC5 - Kick Out the Jams (1969)

Těžkej nářez, jak by řekl Nick Kent. Už z toho důvodu, že jde o živák, prvotina detroitských revolucionářů MC5 netrpí (jako se to stalo kolegům z The Stooges) disproporcí mezi tím, co je na nosiči a co se skutečně na jejich koncertech odehrávalo. Pochopitelně, že ani ten nejvěrohodnější live záznam nemůže nikdy dohnat skutečný fyzický zážitek, ale MC5 se na albu Kick Out the Jams přiblížili ideálu jako málokdo. Jasnozřivý kápo společnosti Elektra Jac Holzman a doorsovský producent Bruce Botnick jim pomohli stvořit jednu z nejžhavějších a nejdrsnějších koncertních momentek historie, a to s technickým vybavením, nad nímž bychom se dnes asi jen útrpně culili.

Ústředním tématem desky se nestaly ani tak jednotlivé songy, jako spíš náboj kapely, její schopnost rozpoutat na pódiu nevídaný hurikán. Sonická síla těchhle rock'n'rollových zvířat je zdrcující, extrémní a všepohlcující. Ať jde o vlastní skladby nebo covery, MC5 je pokaždé promění v malou apokalypsu. Kytary Waynea Kramera i Freda Smithe řinčí jedna přes druhou, sveřepé riffy střídají maniakální sóla, takže rytmika má co dělat, aby to udržela pohromadě. Rob Tyner za mikrofonem jako by měl neustále pěnu u úst, ale zároveň perfektně a spolehlivě frázuje, balancuje na hraně mezi šílenstvím kontrolovaným a bezhraničním.

Někdy, jako třeba v Borderline, je ten chaos už tak intenzivní, že trochu dusí samotnou píseň, a to jsou právě chvíle, kdy by měl být člověk na místě činu, nasávat atmosféru, a takové podružnosti by mu byly u zadní brady. Na druhou stranu právě pod pódiem by si zřejmě v podstatně větší míře užil jediné věci, se kterou se nemůžu srovnat, a to jsou fanaticky teatrální, naivní promluvy a výkřiky, kterými detroitští levičáci zahušťují atmosféru. Na desce jich ale naštěstí není tolik, a kdo ví, možná bych se na to v daném časoprostoru taky díval jinak.

Frenetické tempo nakopávaček Kick Out the Jams nebo Rocket Reducer No. 62 z první strany trochu opadne až ve druhé polovině, s bluesově laděnou Motor City Is Burning, kapela ale stále jede na plný plyn, jen svojí energii pouští na delší tripy. Tím nejvzdálenějším je určitě závěrečná Starship, kde MC5 využili hudby jazzového astro-proroka Sun Ra a spojení obou elementů vyvolává spektakulární blakeovské vize. Album je zuřivým manifestem revolty hudební i společenské, až po létech doceněným vzorem pro všechny rockové kamikaze, kteří muzikantskou preciznost nadšeně obětují na oltář tryskající energie. Tahle hudba je nadoraz.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

jiří schwarz @ 17.12.2023 02:27:42
Tohle je absolutně skvělá recenze (na kterou nikdo nereagoval), cítím to na 100 % stejně. Náboženstvím a společenským revolucionářstvím posedlí, šílení věrozvěsti hard rocku i punku (nepamatuji si, kde jsem to četl, ale vím, že to kdosi v té době označil tím pojmem).  

Antony @ 17.12.2023 15:50:26
Akanovy recenze jsem vnímal vždycky jako literárně velmi zdařilé, jedny z nejlépe provedených na tomto webu. Jsou psány lehkou rukou, čistým stylem, inteligentně, čtivě a zasvěceně. Talentovaný pisatel, který se vymyká. Škoda, že to tady zabalil.

jiří schwarz @ 18.12.2023 00:37:12
Jo, ztratili jsme moc dobrejch lidiček, který uměli. I ta recenze pod ní, od Matouše, je zrovna tak dobrá. Ale na druhou stranu, hodně šikovnejch lidiček zůstalo.

A ještě ke svému včerejšímu postu: ne, nebyli to náboženští šílenci, jen mi to nějak již dávno vnukla ta frenetická výzva hned na začátku: "Brothers and sisters"... (Koneckonců se tak oslovují i v Sokole, v některých politických stranách i u nás, tedy nejen v kléru.)

Apache @ 18.12.2023 00:49:22
jiří schwarz: A víš o tom, že oni tam nikdy neřekli "brothers and sisters"? To tam do té nahrávky dali až potom ve studiu.
Ve skutečnosti tam bylo "motherfuckers". :-) Což tehdy ještě neprošlo.

Apache @ 18.12.2023 01:07:40
Myslím tím teda začátek songu Kick Out the Jams. Až teď mi došlo, že jsi psal o začátku celého alba.

jiří schwarz @ 18.12.2023 01:59:46
Ano, Apači, bylo to myšleno, jak píšeš, na samym začátku před otvírákem Ramblin´Rose. A taky jo, o těch motherfuckers jsem čet. Je neskutečný, jak hned úvodní slovo (projev) na živáku dokáže nabudit atmosféru.

Mirek Kostlivý @ 18.12.2023 13:48:03
Skvělá deska, kterou jsem si (po jejím zakoupení začátkem 80. let na pražské burze) ponechal až do dnešních dnů.

Nářez! Kaše! Total! Vyhrabal jsem to kdysi v otcově sbírce desek a jediné co oddálilo můj poslech bylo to, že mně tuhle desku otec doporučoval. Nevěděl jsem, že ví.

Je to bezkonkurenčně jeden z nejlepších živáků jaké jsem kdy slyšel. Slyšel jsem různé živáky jejich kumpánů z Detroitu, The Stooges a ačkoli vynikali abnormální mírou nihilismu a sebe-destruktivní energie, nemohly se rovnat téhle desce. Kick Out the Jams snese srovnání snad jedině s tím proslulým živákem Slade s růžovým obalem (nevím teď honem jak se jmenuje: "Alive!" ?)

Beru tohle album se vším všudy. I s tím kázáním na začátku, protože i to má v sobě úžasnou energii. Někdy v roce 1967 v Detroitu represivní složky brutálně potlačily původně nenásilnou demonstraci představitelů tehdejší alternativní kultury. Ultimativním příkazem tehdejší dobové atmosféry byla svoboda - co nejširší. Očekávání velkých společenských změn bylo všeobecné a ze strany nekonzervativně laděné mládeže i toužebně očekávané. Krátce po brutálním zákroku policie na mladé lidi se konal v Detroitu koncert ze kterého později vzniklo naše album. Na tom koncertě MC5 nevystupovali sami. (Jaké další formace tehdy hráli, nevím, budu rád za doplnění). Dlouho po koncertu se povídalo, že zvuk MC5 byl tak hlasitý a masivní, že lidé se schovávali pod auta. Mimochodem samotný koncert prý skončil výtržnostmi ze strany publika. Revolučně naladěná mládež začala podpalovat auta a popelnice, apod. Koncert MC5 je v revolučním nadšením mocně podpořil.

Od začátku je zřejmé, že kapela je pěkně nasraná a revolučně naladěná a dokáže tuhle emoci nabouchat do lidí. Od začátku do konce jde o naprosto hrubý a brutální nářez, jednotlivé skladby jsou přesto silně strukturované a neztrácejí páteř v nějaké změti hluku. Naopak. Páteř písní je ohlodaná na kost a syrově pulsuje! Fascinuje mě, že zpěvák v úvodní skladbě jde do jakési zahleněné fistule, když se snaží vyzpívat refrén. Kick out The Jams je pak jako nášlapná mina. Snad každá skladba je zakončena naprosto extatickým hlukem, včetně asi jediného blues. I Want You Right Now je jako by zpěvák zoufalstvím žral hlínu - jako by se vařila samotná země. Tady už se ryje držkou v zemi. Skladba přesto končí snad jen proto, aby mohla rychle rychle začít Starship - naprosto šamanská, detroitsky okovaná a špinavá meditace plná nespoutané energie, která vyhnala lidi na ulici, aby tu energii vychrlili do města.

Co z téhle nahrávky podle mě dělá raritu:
- dobové okolnosti vzniku, společenský kontext
- šílená energie zvuku a nasazení hráčů, je z toho hodně cítit touha něco tou hudbou způsobit, o něco tý kapele šlo a hodně jí na tom záleželo. Tenhle pocit člověk často při poslechu nemívá.
- celkový zvuk ovlivněný stavem dobové techniky. S tím ovšem tehdy nikdo nekalkuloval, ani nemohl. Lepší zvuk tehdy na tom místě prostě nebyl k dispozici. A je to právě zvuk, který pomohl unikátnosti tohoto díla
- hráčská technika hráčů a jejich přístup "k věci". Šlo o předání energie v surovém stavu, která měla k něčemu vést, nikoli o čisté tóny. A právě v přístupu můžeme považovat MC5 za kmotry punku. Zvuk desky samotný je spíš něco jako pra-heavy-metal, ale to je myslím dáno, jak jsem řekl, stavem tehdejší techniky a částečně laděním kapely.

Doporučuju ke čtení knihu "Zab mě prosím: Necenzurovaná historie punku", vydalo nakl. Argo - o téhle scéně je tam všechno.
reagovat

peelie @ 26.11.2013 14:03:15
Veľmi výstižná a trefná recenzia Matouš. Tento živák presne vystihol hudobný okamih doby, v ktorej vznikol.Na ňom by mala byť nálepka : hrať jedine nahlas.

Matouš @ 26.11.2013 14:13:48
Souhlas: Jedině Nahlas! :)

zdenek2512 @ 26.11.2013 14:22:59
Ta deska má úžasnej náboj. Jejich další desky už to tam nemají, nebo já to tam necítím.

PaloM @ 26.11.2013 15:44:04
Dobre napísané, výborné čítanie. Album som nepoznal (kapelu len podľa názvu), tak som si to pustil - na youtube je komplet.
To, čo píšeš, vystihuje atmosféru doby aj toho koncertu. Ďakujem za recenziu.

dolycentrum @ 26.11.2013 17:33:16
...vynikajuce...v par pismenach sa neda vyjadrit vsetko,ale toto slovicko plne vystihuje obsah...MC5 ma zdarne minali,ale Tvoje riadky mi ich plne priblizili na dosah..

zdenek2512 @ 26.11.2013 17:48:33
Se skupinou MC5 jsem se poprve setkal v casopise Pop Music Expres v clanku Rana zelenina chutna. Jejich debutove zive album jsem slysel o par let pozdeji. Uvodni slova "Brothers and sisters...." a pak neskutecny narez Ramblin Rose. Jejich dalsi alba byla takova nemastna neslana, ale tohle je skvost, ktery v tvrdem rocku nema obdoby. Patri do sbirky kazdeho skutecneho rockera.

Voytus @ 27.11.2013 07:46:44
Další alba už opravdu nemají tu energii. Nejlépe to shrnul jeden můj známý při poslechu Back in the USA: "Tak to odjeli někam do Německa a když se vrátili do Ameriky, tak to dopadlo takhle."

Jarda P @ 27.11.2013 07:49:03
Tento živák určitě náboj má, ale já ho mám spíš jako raritu. Pro mě je určitě nejlepší High Time, kde ukázali, že byli i skvělí hudebníci. Není na ní jediná slabší věc a ty kytary Kramera a Smithe jsou úžasné. Desku jsem měl nahranou už na gymplu a patřila k mým nejhranějším. Naproti tomu Back In The USA mě příliš neoslovuje, takže mi stačí v MP3.

hejkal @ 27.11.2013 08:00:37
Je to príjemný nekomplikovaný živák, ostatné dosky jeho tieň neprekročili, nuž ich ani nemám. Mňa kapela zaujala z Beatclubu - Kick out the jams, Ramblin' rose je fakt parádny flák, ale inak je to skôr historické doplnenie zbierky, sem-tam si to rád vypočujem.

Kick Out the Jams, motherfuckers!!!! Při tomhle pokřiku mám vždycky chuť prohodit svoji malou televizku skrz okno. Naštěstí se ovládám. Zatím. :)

Brutální, syrová fošna. Muzika místy ostrouhaná ne na kost, ale na kostní dřeň. Vše nařvané, ohulené, sršící energií, drtící slabé povahy. Kick Out the Jams je pekelný nářez.

MC5 se s tím vůbec nemažou a i nevinné blues Motor City Is Burning dostává patřičnou chuligánskou atmosféru a to nemluvím o psychopatickém psychedelickém kousku Starship.

Výtka. Politický podtext, fuj fuj... To nemám rád a proslovy typu "brothers and sister, bla bla bla..." prostě musím přežít.

Ale jinak je to řežba největšího kalibru, která by neměla ve sbírce správného výtržníka chybět a některé dobové hard kapely jsou v porovnání s MC5 nevinní popíci.

Poslouchat zásadně nahlas. :)

****
reagovat

Matouš @ 26.11.2013 13:02:50
A taky že nechybí... ;)

Toto je najjednoduchší spôsob výroby debutu - nahrať koncert, moc sa s tým nepárať a poďho na médium a do obchodu.

MC5 som mal prvý krát možnosť počuť v relácii Beat Club. Hrali Kick out the jams. To bol hlavný dôvod, prečo som si toto CD kedysi dávno obstaral. Vraj boli predchodcami punku, no, ak to znamená, že mali politické texty, falošné ladenie a hranie od podlahy, tak, ako len vedia, tak je to možno aj pravda.

Debutový živý album sa môže popýšiť surovým zvukom, hrdelným revom, kvílivými gitarami a zodpovedajúcou rytmikou. Milovníci čistých tónov by mohli prísť o sluch, takže by si to radšej nemali púšťať. Úvodný pokec dá priestor Ramblin' rose, skladbe, ktorú som mal možnosť hrať naživo so svojou bývalou skupinou a dokonca som to mal "česť" spievať.
Kick out the jams je klasika, hrali ju napríklad aj Blue Oyster Cult, z ostatných skladieb spomeniem správnu bluesovú Motor City is burning a psychedelické úlety Rocket reducer a Starship.

Nie je to doska pre každého, ale pre tvrdých rockerov, ktorým neprekáža prízemné hlučenie, je to povinnosť.
reagovat

kneekal @ 06.09.2007 11:34:03
Myslím, že MC5 si své zařazení k proto-punku vysloužili spíš tím, že se bratřili se Stooges a společně dělali bugr v Detroitu. :). I když ta politika v textech asi hraje svou roli.