Kansas - Point of Know Return (1977)

Chlapci konečně dosáhli svého, rádia hrála jejich hity, v hitparádách byly dobyty přední příčky, získaná sláva přinášela očekávání dalších úspěchů. Prodeje starší alb se zvedaly, soubor koncertně vystupoval jako headliner, prostě succes. I jal se nahrávati další desku, aby stvrdil své postavení na americké hudební scéně. Zde nutno podotknout, že KANSAS přese všechny pompézní tendence nikdy nespadli do studny se zahnívající vodou rádiově orientované popiny a vždy si podrželi svůj rockový základ tak, aby byl jasně identifikovatelný. To je zásadní vlastnost, jež se zasluhuje o poslechuhodnost naprosté většiny jejich hudebního materiálu, myšleno obecně, nejenom pro tuto desku.

Point Of Know Return, pátý studiový titul, následník komerčně úspěšné Leftoverture, v něčem navazuje na svého předchůdce. Vzešly z něj dva singlové hity, stal se též velice komerčně úspěšným. Počet úspěšných skladeb však není podstatný, ani prodejní čísla, ani nic takového. Zásadní je jedině, že v tomhle případě se podařilo vytvořit vynikající dílo. Celek je už od prvních tónů slyšitelně v úplně jiné kategorii emocionální působivosti. Jako když z 2D se stane 3D a ty vidíš úžasnou hloubku prostoru. Všechno se rozestoupí, nic nezaclání, přehledná organizace tónů umožňuje nahrávku si celou krásně užít. Nástroje do sebe v harmoniích zapadají, kresba každé linky je umocněna každou další notou, přes veškerou přístupnost má muzika spoustu vrstev, které lze donekonečna rozkrývat.

Nahrávka má parádní rozjezd. Nejprve singlově úspěšná titulní rocková pumelice, kde hemžení kláves připomíná nožky pobíhající tarantule. Pak na nás kapela nasadí ostrobřitý kvapík Paradox s kastanětami a nezadržitelným rytmem. Do třetice přijde zase pavouk, tentokrát Emerson & Palmerovsky manticorovský instrumentální kousek Spider. Trojicí masitých fláků nabuzený a nadopovaný posluchač je vzápětí kolébán boogieovkou Portrait (He Knew). Jo! Zase to do nás perou, zase ukazují to své neobyčejné spojení nabroušeného hard rocku se symfonickými melodiemi a ozdobami. A zase to působí jako růžový donut posypaný pepřem, který s chutí zbaštím. Tak to prostě je. Užívám si to a chci ještě.

Tož, dostávám nášup. Hudba trochu zvážní a soubor si zavzpomíná na své artové začátky, které nejsou zas tak vzdálené. Nacházejí se zde tak nádherné skladby, až si říkám, proč se hitem stala zrovna ta jedna sladce podlézavá píseň. Vlastně ano, právě proto. To byla ta správná trefa do instantního požitku spotřebního konzumenta. Ale pokud vedle ní postavím další songy, zjistím, že díky jim držím hrst klenotů. Těmi se většina desky jen blyští.

Nejprve přichází intenzívně vemlouvavá a instrumentálními vsuvkami rozlámaná Closet Chronicles aby ji vystřídala břitce elektrizující až metalová (ten zpěv je úplně militantní!) Lightning's Hand, co ve své z alba vybočující nářezovitosti umetá cestičku pro velehit vpravdě famózní. Ano, song Dust In The Wind je sem vlezlej jakoby odjinud, cukrová vata vyfoukaná do pořádného mračna, ale dá se vydržet. Pak přichází to nejlepší, zbytek alba předkládá vycizelovanou muziku, ke které mne vždy poslech přiková.

Poslední trojice je mnou očekávaná již od samého začátku alba. Má tu moc rozdávat různá pnutí a hnutí, je ohebná, pružná i pevná a dává možnost se od ní odrážet k čím dál vyšším skokům až do stratosféry mysli. Sparks Of The Tempest na nic netlačí, rafinovaně strukturovaný rytmus posluchače vstřebává a nutí jej aby sledoval, co se děje. Vskutku song přitahující pozornost, protože se v něm něco děje a není snadné uchopit, co zrovna. Jakoby se v něm potkal rock s různými folklórními a skrytými vlivy, ale dal to najevo jen náznakem.

Pravý klenot je balada Nobody's Home. Tady jsem zcela lapen a prach ve větru je již dávno odvátý v zapomnění. Tohle je něco mimořádného, rozrušujícího, přerůstajícího v naléhavé zjevení pravdy. Zde, a to naprosto záměrně zdůrazňuji, zde se jako v jediné skladbě KANSAS housle rozpomenuly na svůj dávný úděl, hrát a zpívat v serenádách jako sólový nástroj komorního orchestru, jako maestro smyčcového kvartetu. Je to nejnádhernější kousek klasicistní práce, který vytvořili. Už jen pro tuhle skladbu má album smysl. Text koresponduje s hudbou a popisuje přílet přátelského mimozemšťana, který Zemi najde zničenou jadernou válkou a lidstvo vyhynulé. Proto doma není doslova nikdo.

V poslední skladbě zcela vyplouvají na povrch dosavadní jemné náznaky artových tendencí. Lze v ní nacházet mnoho hudebních témat, instrumentální práce ve svém oslavném patosu v něčem navazuje na předchozí song. Dokáže naštěstí roztříštit smutek, který by si snad někdo z něj mohl odnést. Řetězec instrumentální sól kulminuje v propojených pasážích, které ve vlnách přinášejí katarzi i psychoterapeutické osvobození.

I když deska není úplně na 100%, má k absolutnu sakra blízko. Je z ní znát, jak se skupina posouvá autorsky, stylově, způsobem vyjádření, jak získává jistotu a je rozhodná v tom, co chce udělat. Dospělý výtvor, co umí klást otázky, pokud je posluchač otevřený. Toho si vážím velice. Jinak, než plným počtem hodnotit nemohu.

Poznámka (nejenom pro toto album) - Poslouchat lze z vinylu nebo první edice CD. Digitální vydání po roce 2000 jsou zvukově totálně zmršená, varuji před nimi. Vydavatelé přidali dva koncertní bonusy (WTF jako proč??) a udělali ze zvuku komprimovanou placku pro teenagery, co trsají u mobilu.

USA/Japan CD Kirshner ZK 34929 (1988)
Dynamic range – DR12
44:20
reagovat

Jedinečné dílo v mnoha směrech. Každý se ho snaží srovnávat s Leftoverture nebo mu podsouvat druhořadou pozici. Chyba lávky. Point je svrchovaně jedinečné, velice melodické a duchaplné album. Chemie skupiny jako celku (přestože ji tvořilo šest velice silných individualit) na něm funguje bez sebemenší chybičky. Všechny nástroje krásně vepředu a na své pozici, každý z hráčů podává neskutečně dobrý výkon. Aby také ne, když se zas jednou podařilo napsat silné songy. Walsh zpívá klidně, dá se říct až prostince. Ale tóny, které z hrdla vytlačuje, tvoří jeden ucelený umělecký fascikl.

A tolik proslavená píseň Dust in the wind je JEN jednou z mála průměrných věcí Kansas. Momentální TOP skladba: 9. Nobody's home.
reagovat

oř @ 10.10.2017 11:19:27
Kamaráde kde jsi sebral že je popel ve větru jen průměrnou skladbou????????????

horyna @ 02.02.2019 07:59:09
Skvělá deska, jsem v půlce a za jasnou top skladbu vnímám 06. Lightning hand - tolik energie snad Kansas nikdy neměli. To je mazec! Teď začala hrát Dust - možná ji tenkrát fans vnímali jako nějaký popový podvrh, ale sakra, vždyť je to libozvučný klenot jako hrom!

Kansas patrí jednoducho medzi top progresívne kapely z Ameriky. O toto výnimočné miesto sa postaral tvorivý potenciál, aranžérske a skladateľské schopnosti takmer všetkých muzikantov. Každý jeden člen mal svoje podstatné miesto a mal zároveň aj svoju úlohu, ktorú plnil v prospech kapely. Vďaka tomu znie Kansas ako kompaktný celok aj na samotných albumoch a boli si vedomí toho, že dokážu ďaleko viac ak budú ťahať za jeden povraz namiesto dokazovania si veľkosti svojho ega.
Podľa vlastných slov Kerryho Livgrena a Phila Eharta boli členovia kapely každý z iného súdka a zároveň fungovala chémia, ktorá ich poháňala vpred. Najlepšie organizačné schopnosti mal bubeník Phil Ehart a pre zmenu Dave Hope bol človek, ktorý hneď uzemnil každého kto sa nejakým spôsobom začal vymykať spod kontroly, samozrejme v pozitívnom zmysle. Hudobný smer určoval Kerry Livgren aj s pomocou Stevea Walsha, ktorý naspieval väčšinu skladieb Kansas. Najlepší kontakt s publikom mal príležitostný spevák a klasicky vzdelaný huslista Robby Steinhardt. V dobe nahrávania albumu Point Of Know Return boli najväčšie nezhody medzi Kerrym Livgrenom a Steveom Walshom, ktorý chcel robiť tvrdšiu rockovú hudbu a to bolo ako opozitum voči Livgrenovemu spôsobu skladania piesní. Vďaka tomu však vzišlo niečo naozaj skvostné a pravá tvorivá nálada sa pretavila do reálneho výsledku, keďže album Point Of Know Return je najúspešnejším v ich kariére. Albumu sa predalo viac ako tri milióny kusov a takýto úspech už Kansas nikdy nezopakovali.

Pri úvodnej a titulnej skladbe Point Of Know Return sa vybalí krásna melódia a hudobný podklad, ktorý vedia spraviť len ozajstní majstri. Túto skladbu zložila trojica Walsh, Ehart, Steinhardt. Po vydarenom úvode nasleduje spoločná skladba Livgrena a Walsha nazvaná Paradox. Walsh spieva svoj typický tenor a rýchlejšia rytmika vytvára priestor pre husľové vyhrávky a gitarové sólo. The Spider je inštrumentálne dielo Stevea Walsha a tentoraz má silnejšieho rockového ducha, no nechýbajú mu progresívne výpady v podobe klávesov a rytmiky. Typický ťah má ďalšia Livgren-Walsh kompozícia Portrait (He Knew), ktorá obsahuje krásne motívy s progresívnym feelingom a neobyčajne vyvážený pomer klávesov, gitár, huslí a celkovej rytmiky. Aranžérsky talent sa prejaví v šesť minútovej Closet Chronicles, v ktorej sa striedajú so spevom Walsh a Steinhardt. Skladba obsahuje niekoľko famóznych hudobných momentov a jedná sa opäť o dielo dvojice Livgren-Walsh. Robby Steinhardt si zaspieva v skladbe Lightning’s Hand (autori Walsh-Livgren), ktorá má krásnu rockovú náladu a melódie. Nechýba typická košatá rytmika spolu s výborne spracovanými gitarami. Skladba Dust In The Wind je bielou holubicou kapely a tento skoro duet Walsha a Steinhardta sa skvelo počúva dodnes. Kerry Livgren sa chcel naučiť prstové hranie na gitare a tak si skúšal jednoduché akordy tejto piesne. Keď si jeho žena všimla ako krásne tie akordy znejú naliehala na to, aby Kerry spravil na to pieseň a podarilo sa to, že skladba je najúspešnejšou a najznámejšou od skupiny Kansas. Ďalší spoločný autorský počin dua Livgren-Walsh je Sparks Of The Tempest. Song má na začiatku akýsi jazz/fusion rytmus, ktorý sa v refréne preklopí na klasický prog-rock. Nechýbajú výborné klávesy, gitary a Robby Steinhardt ako spevák. Nobody’s Home (Livgren-Walsh) je jedným slovom nádherná. Skladba začína po monumentálnom úvode peknými husľami a klavírom, potom sa pridáva krásnou melódiou Walsh. Zapoja sa nakoniec všetci a začnú doslova maľovať svoje typické hudobné plochy, ktoré majú vysoký umelecký charakter. Album uzatvára Livgrenova kompozícia Hopelessly Human, ktorá trvá cez sedem minút a jedná sa samozrejme a skvelo naaranžovaný song. Livgren ako neobyčajne plodný autor stvoril geniálne dynamickú a vnútorne zvláštne napätú skladbu s jemnými plochami ako aj tými prog-rockovými. Spevácky sa tu dopĺňajú Walsh a Steinhardt a je to skvostný duet. Skladba má však aj výrazne inštrumentálny charakter a tak si ich hudobné majstrovstvo vychutnáte do sýtosti.

V dobe založenia kapely Kansas túžili jej členovia hrať progresívnu rockovú muziku v duchu anglickej školy. V podstate sa im to podarilo a dali samozrejme do toho aj niečo svoje, čo ich nakoniec posunulo medzi progresívnu elitu. Ani v ich prípade nebolo nič vždy ružové a po roku 1982 sa pomaly a isto začínajú vytrácať z predných priečok, aj keď svoje postavenie si udržia po celé 80-té roky. V dobe založenia skupiny Kansas však bola situácia ďaleko horšia a Kerry Livgren popisuje celú vec takto: “Chcem ľuďom povedať o roku 1970. Mal som v tom roku dokopy 5 babiek. Bolo to pod úrovňou chudoby. Myslím, že sme vtedy jedli ryžu a prešli sme všeličím. Uzavreli sme všetci dohodu, mali sme cieľ, ktorý buď dosiahneme alebo zomrieme. Zvládli sme to a nikto nám to nikdy už nemôže vziať. Myslím, že je to niečo v čom máme všetci spoločnú skúsenosť – viete nezáleží na tom čo sa udeje, nie je totižto žiadny spôsobom ako to odstrániť. Je to časť z nás, sme súčasťou jeden druhého“. Myslím, že aj kvôli týmto skúsenostiam sú naďalej títo muzikanti ľudia bez nejakých hviezdnych manierov. Ich hudba prináša pozitívne pocity, ľudskosť a hlavne nadhľad spojený s prvotriednou hudobnou kvalitou.

reagovat

dolycentrum @ 09.01.2013 21:39:40
skvela recenzia..ozaj smer ktory navodi a nasmeruje..uz len sa zahryznut.Kansas je tak mimo mna..niekolko-krat som sa snazil,ale nedokaze sa do mna dostat.Ale aj napriek tomuto bloku zachovavam uctu voci ich tvorbe a uspechu.Jednoducho Dust In The Wind je neprekonatelny...zhmotnena krasa a trblietavy jas zakliaty v tonoch krehka.Snad dokazem svoje pocity anulovat a vnimat ich ''novymi'' usami.Urcite si to zasluzia...Este raz vdaka

Jarda P @ 10.01.2013 06:31:08
Když jsem poprvé uslyšel někdy v roce 1977 na koleji v mém tranzistoráku ze Svobodné Evropy Carry On My Wayward Son, byla to bomba a hned jsem se začal po Kansas na burze shánět. Tomuto albu jsem však dlouho nemohl přijít na chuť, hlavně kvůli mizernému plechovému zvuku jak vinylu (tehdy Jugoton), tak prvnímu vydání na CD. Chuť mi spravil až pozdější remaster, takže všechny CD Kansas kromé éry s Elefantem jsou na čelním místě v mé sbírce.

Mohyla @ 10.01.2013 09:58:47
Skvelé dielo, skvelá recenzia, ide to k sebe! Kansasu patrí aj u mňa miesto na vrchole mojej zbierky!

Danny @ 10.01.2013 20:31:53
alienshore: opět velmi pěkně napsáno, jako vždy u tebe je to poctivá recenze se spoustou doplňujících a zajímavých informací. Jsem rád, že sis vzpomněl na Kansas.
Zajímavé na tomto albu je, jak všechno zní přirozené a slouží celku. Písně přitom nedrží tvrdošíjně schéma "sloka - refrén - sloka..." a jejich součástí jsou vyhrávky, prokomponované instrumentální party i částečně "pudová" sóla (a na albu je i instrumentálka). Možná je to tím, že skladby stojí na písňovém/rockovém základě, který je sám o sobě aranžován a instrumentálně rozveden do širších ploch. A moc se mi tady líbí Robby Steinhardt. "Dust in the Wind" je tak trochu z jiného světa a právě proto se sem tak hodí, pořád mě baví. "Nobody's Home" není úplně podle mého gusta, ta sladkobolná truchlohra není moje parketa; v refrénu se ale píseň "vyšine" do zajímavých harmonických ploch. Určitě bychom na tato alba neměli zapomínat.

alienshore @ 10.01.2013 21:15:54
ďakujem vám za vaše postrehy a reakcie .... Kansas je moja mimoriadne obľúbená skupina , určite by sa dalo polemizovať koľko by si album zaslúžil a či je ten alebo onen song dobrý, chcel som hlavne poukázať na dôležitosť tohto albumu pre samotnú progresívnu scénu a aj na to, že každý album či už dobrý alebo zlý má svoj vlastný príbeh .....

Kansas sa s Leftoverture dostali na vrchol a je logické, že po namáhavom výstupe sa im veľmi zliezať nechcelo. Inými slovami, album Point of know return, udiera priamo na poslucháčske masy. Desať kratších skladieb vyniká predovšetkým v oblasti melodiky, vokálov a v priamočiarejšej výstavbe skladieb. Celý na mňa pôsobí veľmi veselo, pozitívne a počúva sa jedna báseň (taká tá pravidelne rytmická, viazane rýmovaná, veršovaná a plná čačaných metafor, anafor, a iných fo (´)rov).

Vypichnem niekoľko skladieb, serióznejšiu svižnosť s názvom Paradox, zložito sa tváriacu The spider, parádne naliehavú Portrait (he knew), nemôže chýbať hitisko z najhitovejších, balada Dust in the wind, a tak by sa dalo pokračovať donekonečna, pretože všetky skladby majú solídny tvar a bavia ma.

Pekný a vydarený album, dávam tri aj trištvrte hviezdy.

reagovat

@ 17.06.2012 18:59:34
V mém žebříčku nejlepší věc od Kansas. A to s přehledem. Líbí se mi více než leftoverture.
Celá deska má těžko popsatelnou náladu a na mně rozhodně nepůsobí vesele. Viz hopelessly human, nobody's home a dust in the wind...
Celé to na mně působí ještě vypiplanějším dojmem a prostě výše než leftoverture. Vyvážené skladby. Některé mají sílu i rozbrečet. Dobře vnímám třeba sparks of the tempest, kde opravdu sedí překrásné kytarové solo. Které tvoří vyvrcholení skladby. Na hony vzdálené většiny sol jiných kapel, která působí spíš jako z povinosti a spíše nudí. Lightning Hand možná trošku vybočuje z alba, ale nemá chybu. Je briliantní. Všeobecně známá Dust in the Wind.. Poté následuje celkem smutná věc: nobody's home ( alespoň podle názvu). Má to sílu. Epilog je vměstnám do dílka jménem Hopelessly human. Opět nemám co dodat. Tohle je KANSAS!!! Skladba jakoby podtrhuje a ukončuje celé dílo. Tak to na mne skutečně působí. Zvláště když slyším: '' I'm waiting...'' s pomalým rytmem na kotel ( buben)...
Dost keců. Nemá cenu psát o tom, o čem se vlastně příliš psát nedá. Prostě nádhera, dokonalost a um instrumentalistů.. (jasných 5)

Album následující po skvělé desce Leftoverture. Opět výtečné melodie, nástroje, sbory. Slyším zde více houslí, což se mně zamlouvá. Písně jsou vyvážené, žádná není pozadu. Dust in the wind je snad jejich nejznámější kousek. Větší část alba napsal Livgren, ale víc se tentokrát zapojil i Walsh. Musím dát 5*, tohle album si to zaslouží.

Pozn.: na DVD Device, Voice, Drum písničky z tohoto alba zní velice dobře.
reagovat