Jethro Tull - War Child (1974)

Tracklist:
01. War Child (4:34)
02. Queen and Country (3:02)
03. Ladies (3:19)
04. Back-Door Angels (5:29)
05. Sealion (3:38)
06. Skating Away on the Thin Ice of the New Day (3:58)
07. Bungle in the Jungle (3:37)
08. Only Solitaire (1:30)
09. The Third Hoorah (4:51)
10. Two Fingers (5:09)

Bonus tracks (2002):

11. Warchild Waltz (4:21)
12. Quartet (2:44)
13. Paradise Steakhouse (4:03)
14. Sealion II [Anderson/Hammond] (3:20)
15. Rainbow Blues (3:40)
16. Glory Row (3:35)
17. Saturation (4:21)

All songs written by Ian Anderson, except where noted.



Obsazení:

Ian Anderson - lead vocals, flute, acoustic guitar, alto saxophone, soprano saxophone, sopranino saxophone
Martin Barre - electric guitar, spanish guitar
John Evan - piano, organ, synthesizers, accordion
Jeffrey Hammond - bass, double bass, lead vocals (14), spoken word (14)
Barriemore Barlow - drums, percussion

 
02.04.2024 Antony | #
2 stars

Jak jsem mohl obdivovat skok na absolutní vrchol u posledních tří alb, tak zde musím konstatovat prudký sešup dolů. Obávám se, že na vině není změna koncepce, dají se udělat skvělá písničková alba, ostatně JETHRO TULL to již převedli. Tady se jim dílo rozpadlo na divnou směs mnoha nástrojů, šuplíkových zbytků, pitoreskních laciných flašinetovek s kostrbatými refrény. Pouťová atrakce s názvem War Child je ušislyšně prázdá, bez nosných a silných melodií. Anderson mečí, kytara je nepříjemně syrová, ostatní nástroje působí věrohodně asi tak, jako strašáci v poli.


Zkusím to pozitivně. Dobré momenty alba:
- Titulní skladba, ta se mi docela líbí. Jak se zpěvem jedou unisono smyčce, daří se vyčarovat Tullovská atmosféra, jde o jeden z mála záblesků čirého talentu.
- Skating Away On The Thin Ice Of The New Day má také pěknou melodii a její podání dovede na pár momentů omámit. Lehký závan dobrých časů.
- Only Solitaire je snad z jiné desky, asi hned té následující. Částečně. Mohla to být krásná maličkost, kdyby zpěv nebyl na Andersonův standard tak sterilně monotónní. Pořád ale nadprůměr.


A víc nic. Všechno, co na tohle album Anderson nacpal, a že toho je, má velmi nevlídné vyznění. Toporná šaškárna vysypaná z truhly, ze které někdo vybrabčil Tullákův kostým. V uších se to šprajcuje, ta tam je splývavost výsostných harmonií. Komediantské "hoorah" pro otravné publikum v laciné hospodě, aby bylo na polívku. Dvě hvězdy, kuňky-žbluňky.


Zmíním dva orchestrální bonusy, které ve srovnání se zbytkem jsou veskrze příjemné. War Child a Quartet. Tváří se jako soundtrack, pravděpodobně jím i byly, a poskytují jemnou melodickou náplast na hrubé řezy od rašple zvané War Child.


reagovat

zdenek2512 @ 02.04.2024 15:50:57
Hodně jsem tehdy toužil po tom mít nahranou tuhle desku, když jsem ji potom slyšel, tak jsem si jí nenahrál, stejně jako následující dvě desky. Nahrál jsem si až Songs From The Wood a následné Heavy Horses. Kamarád mi přivezl Bursting Out 2 LP z Jugoslávie Stormwatch a A jsem vynechal a nahrál si až Broadsword And The Beast se kterým jsem s Jethro Tull skončil. Koupil jsem si je pak komplet na CD. 

Antony @ 02.04.2024 16:00:57
Ano, jak jsem psal, každý jsme se museli k této kapele nějak postavit. I ti, co sebepopiračsky tvrdí, že se k ní nepostavili.
Během následujících dní se Zdeňku dozvíš, jaká je moje sinusovka obliby u JETHRO TULL. Brzy se začne pěkně zmítat.. :)

Apache @ 02.04.2024 17:27:59
"...každý jsme se museli k této kapele nějak postavit. I ti, co sebepopiračsky tvrdí, že se k ní nepostavili."

Chápe někdo, co to přesně znamená?

Jarda P @ 02.04.2024 19:30:26
Havel by to označil jako ptydepe 😁

Jarda P @ 02.04.2024 19:32:00
V době vzniku  jsem byl po předchozích mistrovských dílech zklamán, dnes si ho užívám jako všechna ostatní od JT.

jiří schwarz @ 03.04.2024 01:59:01
Já jsem JT po albu a Passion Play skoro odepisoval - Thick As A Brick pro mě udrželo vysoký standard (byť již nepřineslo mnoho navíc oproti Aqualungu), zatímco Passion Play bylo prostě zklamáním. Warchild mi vrátilo JT do sfér 5* skupiny. Myslím, že Antony to malounko přehání. Ano, Anderson není ani skvělý vokalista, ani rockový zpěvák, je to prostě osobitý Anderson, a jakmile přitlačí, je pravda trochu mečivý (ale to bylo před Warchildem, a bylo i po něm). Kostrbaté mně přišlo Passion Play. Hoorah se vztahuje k jednomu nosnému tématu té desky, a sice námořníků, bojujících za starou dobrou Anglii (jo, možná v tu chvíli v hospodě ;-).

No, tohle album měla odjakživa své velké zastánce i odpůrce. Koneckonců, mnou vnímaná pozitiva jsou v mé recce pod tou Antonyho.

Antony @ 03.04.2024 11:57:54
jiří schwarz:
Tohle skutečně můžeme slyšet každý jinak. Nic zvláštního.

Mám-li se rozepsat podrobněji, pak:
Thick As A Brick podle mne přinesl hodně navíc proti Aqualung, a to nejenom ve věci koncepce, ale i propracovanosti, aranží, nástrojových postupů, vývoje skladby a mnoho dalšího. Byl to zásadní pokrok.
Passion Play nebylo zklamání, naopak, byla to výzva, která se za věnovaný čas a patřičnou pozornost dokázala posluchači odměnit.
War Child byl hluboký a prudký propad, vůbec nepřeháním. Jen poctivě popisuji své pocity. Šancí tato deska dostala víc než dost, znám ji velmi dobře.
Vokálně je Anderson originál a samorost. Samozřejmě nejenom vokálně, ale přinejmenším i jako hráč na flétnu, skladatel, a textař. Je to jen dobře. Mečení jsem u něj v této vyhřezlé formě dříve nezaznamenal, zde mne silně ruší.

Opakuji, umění nelze vnímat shodně, rozdílné názory jsou přirozené a žádoucí. Schopnost přijmout rozdílný názor dělá člověka dospělým.

Antony @ 03.04.2024 12:09:26
Posluchači, co potřebují své výroky zaštiťovat (vy)myšlenkami nežijících osob (tu Havla, onde Merhauta), jen učebnicově demonstrují nedostatečnost myšlenek vlastních.

Jarda P @ 03.04.2024 13:14:00
Zatímco myšlenky některých nežijících osob přežijí, myšlenky některých žijících, posilující jejich neomylnost, málokoho zajímají.

Antony @ 03.04.2024 13:37:25
Ano, takových zapomenutelných myšlenek tu pár máme. Například nabubřelý nesmysl o nevyžádaném příspěvku na diskuzním fóru. Nebo ten o údajně kvalitních a profesionálních recenzích.

24.03.2020 jiří schwarz | #
5 stars

Jirka Černý přinesl LP Warchild na svou antidiskotéku do Čáslavské ul. na pražských Vinohradech krátce po jejím vydání. První, co z ní zařadil do své soutěžní „13“, bylo Bungle in the Jungle - ta skladba pak postupovala do dalších týdnů opakovaně. Textu jsem moc nerozuměl. Jirka vysvětlil, že tou džunglí se konotují pobořená místa po bombardování. Pochopil jsem, že Warchild, válečné dítě, je skutečně dost o válce. Myslím, že jde o jedno z nejsilnějších hudebních ztvárnění této tématiky (za sebe přidám další silná: 7 O´Clock News / Silent Night od Simona s Garfunkelem, Bowieho Heroes, Radúzina Madeleine).

Úvodní, titulní Warchild, mně svou náladou opravdu hodně připomíná o 2 roky mladší Heroes, kde Bowie zpívá „já, já bych byl král, a ty, ty královna … můžeme být hrdiny jen na jeden den“. Warchild je podobná síla (náhodou, jak Ian Anderson, tak Bowie jsou stejný ročník, 1947). Než se rozjede kapela, LP začíná sirénou a střelbou, a typicky britským postojem z 2. světové – ženský hlas říká: „miláčku, dáš si ještě šálek čaje?“ A pak Anderson začne: „Pojď, vezmu Tě kousek do toho zářivého města, abych Ti na nalíčil Tvůj sladký obličej a namaloval Ti na něm úsměv, který bude dávat najevo všechny radosti a žádnou bolest.“ Atmosféra nervozity. Zábavou, láskou přebíjené útrapy válečných dní. Tomu odpovídá i muzika, na JT jaksi neklidnější, nádherné saxofonové kolorace, do toho zvuky střel. „Válečné dítě protančí celé dny i noci.“ Další skladba, Queen and Country (Za královnu a za vlast; „… nastavujeme své hlavy dělům, abychom přivezli zpátky zlato a slonovinu“), uchopila téma boje za britský trůn námořnickou písní, s prvky staroanglické melodiky (objeví se zde i tahací harmonika), tak jak to jen Tullové umí. I třetí, zpočátku velmi jemná Ladies, je o dámách, těšících na krátkou chvíli své četné osamělé hrdiny a žehnají jim. Back-Door Angels je typická tullovská skladba, s jemným úvodem, rozjíždějícím se pozvolna až k jakési bigbeaové improvizaci, na typickém tullovském synkopickém podkladu (osobitá rytmika je pevná součást čara JT), s krásným kytarovým sólkem (jedna ze špičkových pasáží tohoto alba). 12 andělů vyšlo postranními dveřmi (nevšimli si, že jsem pootevřel oko), aby svými svícemi ozářili naše temné hodiny. „Říká se o nich, že nás uvedou do spánku pouhým zašeptáním.“ Pátá skladba, SeaLion (Lachtan), muzikálně celkem „řadová“ věc od JT. „Snažíme se balancovat se světem na špičce našich nosů, jako lachtan s balónem na karnevalu.“ Druhá strana LP začíná mnou od mládí oblíbenou Skating away… (stopa 6) začíná zvuky přípravy ranního čaje, s prozpěvováním tématu nadcházející písničky, (styl použití konkrétních zvuků tu připomíná Alanovu psychedelickou snídani z Atom Heart Mother od Pink Floyd), zvukově je to jemná tullovská melodika s akustickou kytarou a flétničkou). Ano, „za milióny generací od roku jedna jsme vyrostli z představ o tom, čím bychom opravdu chtěli být“ …, a „bruslíme pryč na tenkém ledu nového dne“ (asi nejen ve válce). Následující stopa 7, Bungle in the Jungle, je poměrně líbivá pop-rocková skladba se silným refrénem (úspěšný singl z tohoto alba) s textem o zvířecí společnosti v džungli (bez jasného náznaku konotace válečné spouště, jak kdysi nastínil Jirka Černý), pouze obecně promítá zákonitosti džungle do lidského bytí („jsem tygr, když chci lásku, ale had, když nesouhlasíme“). Předposlední stopa (č. 9), The Third Hoorah, je volným pokračováním úvodní skladby, jak po muzikální, tak i textové stránce.

Obecně mám nerad bonusy. Tady (na remasterovaném CD z r. 2002) však nejde o většinou horší verze původně vydaného, ale výborně rozšiřují LP o další repertoár – ilustruje to fakt, že hudbě, původně zamýšlené k filmu, který nebyl nikdy natočen, 45minutový formát LP nestačil. Přidány byly, m.j., 2 akustické orchestrální skladby. První z nich, Warchild Waltz, začíná (jak jinak) motivem s flétničkou, je valčíkovitá skladba klasického ražení, jen v náznacích se objeví téma z písně Warchild. Moc pěkné. Většina dalších bonusů jsou typické skladby JT, nemyslím, že by byly lepší, než ty vybrané na původní LP. Vyčnívá ale SeaLion II, jinak, volněji pojatá, než verze na LP.

Aqualung z r. 1971 bylo moje první nahrané LP od JT, dodnes je to mé nejoblíbenější (tak to mívá většina z nás – jen myslím, že moje generace na počátku 70. let měla to štěstí, že naše první poslouchané desky kapel byly skutečně ty kulturně přelomové, v krátké době jich byla vydána spousta). V letech 1972-73 vydaná LP (Thick As a Brick a Passion Play), s místy zdlouhavými, pro mě skoro až nudnými pasážemi, mě neuchvátila. Warchild přineslo posun ve zvuku, návrat k svěžejší, kratší písňové formě. Trochu vyčnívá z řady v kontextu celé diskografie, jak zvukově (obzvlášť úvodní skladba), tak svou náladou (jistou nervností, nepřítomné na většině dalších desek), i relativní závažností sdělených témat, válečných nevyjímaje. Je nevšední, dráždivé, písně jsou rozmanitější, než na řadě jiných desek JT. Neudivuje, že i mezi fanoušky JT nemá vždy zastání. Já ji mám moc rád. Dle mého zaslouží 5 hvězd.

reagovat

horyna @ 24.03.2020 06:36:14
Tak deset let si říkám, tuhle desku si horyno jednou koupíš. Kdy to bude netuším. Ve sbírce mám snad krom tří studiovek kompletní J. T. a tak co poslouchat je a s množstvím cd která by člověk pobral to taky nekončí, takže... I když tahle perfektní recenze mne pořádně navnadila. Koukám na Musicrecords a tam ji mají k 40 letému výročí v remixu od S. Wilsona. Zřejmě tam budou mírné zvukové úpravy, ale dynamiku to má zachovanou velmi slušnou, tak že bych to přihodil do košíku :-)

Petr_70 @ 24.03.2020 11:23:15
Výborné album, které logicky v diskografii skupiny trochu zapadlo, protože přiznejme si - v 70tých letech byla všechna alba skupiny lepší!
Možná s vyjímkou Too Old To Rock'N'Roll: Too Young To Die.

Brano @ 24.03.2020 11:41:56
Tiež mám v zbierke CD remaster z roku 2002 a tie bonusové skladby sú veľmi vydarené a perfektne pôvodný album dopĺňajú.Wilsonov remix by som nechcel,na môj vkus je to príliš nabudené a technicky dokonalé,stráca sa tá pôvodná atmosféra 70-tych rokov.

jiří schwarz @ 24.03.2020 12:04:37
Horynovi: snad neprohloupíš.
Petrovi_70: jak jsem napsal já, i přede mnou nowhere_man, právě 2 přechozí LP (ač velmi vážené většinou fandů i kritiků) ne nutně zaujaly, právě proto si naopak myslím, že WarChild vyčnívá dost. V běžnym životě nemám moc času na bigbít (teď v karanténě jo :-), takže ve výběru podlouchaného jsem dost selektivní: z JT nejčastěj dávám Aqualung, Warchild, pak Stand Up a Benefit, na pohodu Heavy Horses, někdy Bursting Out.

Petr_70 @ 24.03.2020 13:00:44
jiří schwarz: tak zrovna z těch tebou nejposlouchanějších se shodneme jen nad Aqualung. Než Stand Up nebo Benefit mnohem raději sáhnu po debutu s Mickem Abrahamsem nebo čemkoli dále počínaje právě Aqualungem.
Ale J.T. nemají vyloženě slabé album. I tolik kritizovaný Under Wraps mám rád... :)

Brano @ 25.03.2020 09:37:05
V sedemdesiatych rokoch podľa mňa Jethro Tull nevydali slabú platňu.Ich tvorba v tejto dekáde je veľmi hodnotná,teda ak zoberieme roky 1969-1979,je to radosť počúvať!Autorovi recenzie ďakujem za kvalitne spracované a obsahovo bohaté čítanie.

b.wolf @ 25.03.2020 10:01:13
Přiznám se, že pro mě je War Child jedno z těch slabších a kromě vynikajicí pinkfloydovky Skating away ... mě nikdy nenutilo k dalších poslechům, oproti následující fošně Minstrell In The Gallery, což je téměř jako opus magnum Aqualung; a za 5*, to ani omylem, nejvíc 3 ...

jiří schwarz @ 25.03.2020 12:26:47
Jo jo, dalo se to čekat, ty rozporuplné reakce, byly takové i hned po vydání. Díky Branovi za pochvalu. b_wolfovi: no že by Skating away... byla floydovka, to ani náhodou, jen jsem zmínil to použití konkrétních zvuků. Je to prototypální tullovská písnička... velmi podobná je třeba pozdější One Brown Mouse. Třeba poslechni někdy znovu :-).

Jarda P @ 25.03.2020 16:05:52
Dnes si cením War Child víc než v době vydání, kdy to pro mě po Zničí a Passion bylo trochu zklamání. Kromě Under Stále mám rád všechny jejich věci.

northman @ 25.03.2020 17:27:21
JardaP, jaké Zničí máš na mysli? Mně se A Passion Play tehdy dost líbilo, ta pohádka o zajícovi co ztratil brýle je humorná. War Child je návrat k písničkám, moc neposlouchám mám radši Songs From The Wood.

Jarda P @ 25.03.2020 18:14:33
Zničí udělal z Thick pan Google na tabletu, čehož jsem si nevšiml :-)

northman @ 26.03.2020 05:07:02
Jarda P, a Tobě se Thick As A Brick nelíbí? Proti gustu .... Já mám rád všechno do A Pasiion Play a pak si vybírám.

bullb @ 26.03.2020 07:11:40
Veľmi pekná recenzia. U mňa však platí až nasledujúce Minstrell In The Gallery je top celej tvorby Jethro.
Bohužiaľ ani po dlhých desaťročiach som War Child nedostal do mojich "lapačov zvuku". Neviem, či nie je chyba v prijímači.
jiří: vďaka, dám Dieťaťu ešte šancu.

Jarda P @ 26.03.2020 07:20:52
Northman: Thick As a Brick považuji za jednu z nejlepších desek, proto jsem napsal, že mě po něm a Passion Play War Child trochu zklamalo. Ale jen trochu.

northman @ 26.03.2020 07:41:44
Jarda P, mám to podobně a rozumím Ti.

Konnie @ 26.03.2020 18:18:04
Moc pěkně napsaná recenze. Děkuju za připomenutí těchto matadorů rocku a jejich sqelého alba! Občas už nevím, co v této době poslouchat, kam zaměřit pozornost... a najednou taková inspirace... Jak sem mohla zapomenout?!? :-) Společnost těchto pánů mi nějakou tu dobu vydží a vrhu se na to hned, pěkně od začátku, od This was. Už se na to těším! :-)

stargazer @ 31.12.2022 09:46:46
Poslech po dlouhé době /dvakrát/. Já jsem nikdy proti tomuto albu neměl námitek. Přišli s něčím novým, co ještě do té doby v jejich diskografii neměli a zvládli to výborně. V posledním odstavci je o to vystiženo trefně od..... Warchild.

07.10.2012 nowhere_man | #
4 stars

War Child je zaujímavý album v diskografii Jethro Tull. Prečo? Tak lebo sa mi zdá, že dosť rozdeľuje na tých, čo ho vôbec nemusia a na tých, čo práve naopak ho veľmi obhajujú. Preto som bol zvedavý, ako bude vplývať na mňa. Po A Passion Play je to však pre mňa oveľa lepší album plný peknej hudby.
Úvodná skladba War Child je moja obľúbená. Má zvláštnu atmosféru s pekným saxofónom. Pokračuje ďalej takou typickou tullovkou Queen and Country, nasleduje pekná akustická vec Ladies a Back-Door Angels s vynikajúcimi sólami. Ďalším vrcholom albumu je našlapaná skladba Sealion. A po nej ide ďalší vrchol, krásna akustická a chytľavá vecička Skating away on the TIhi Ice of a New Day. Nasleduje ďalšia podmanivá skladba so zvláštnou atmosférou Bungle in the jungle. A opäť pekná akustická skladba (tie tullom fakt sedia) Only solitaire. Záverečné dve skladby albumu The Third Hoorah a Two Fingers album pekne uzatvárajú. Pre mňa je teda War Child vydarený album, sadlo mi a rád ho počúvam.
A máme tu aj sedem bonusových skladieb, niektoré z nich sa objavili aj na výbere NightCap - skladbu Warchild Waltz, čo je vlastne vážna hudba, Quartet s filmovou atmosférou, Paradise steakhouse, Selion II, ktorá je podľa mňa vydarenejšou verziou oproti tej albumovej, siglové béčko Rainbow Blues, Glory Row a Saturation. Všetky bonusové skladby pekne dopĺňajú album, takže pre mňa je to veľmi obľúbený album.
reagovat

Jarda P @ 07.10.2012 16:11:31
I mě War Child v době, kdy vyšel, trochu zklamal.Rozhodně víc, než Passion Play. To ale neznamená, že může chybět v mé sbírce JT. Tam chybí pouze Under Wraps, vše ostatní je skvělé, na tom si stojím.

nowhere_man @ 07.10.2012 17:13:43
Jarda P: To u mňa nechýba ani Under Wraps. Tož, som ročník 1986, preto mám odstup a nevadia mi ani také odbočky týchto kapiel. A inak nechýba mi ani Andersonova sólova tvorba, vrátane Walk Into Light.

Jarda P @ 07.10.2012 17:47:31
Samozřejmě i Andersonovy sólovky mám rád, včetně kritizované Walk Into the Light.I když vznikla v éře Vetesseho, líbí se mi víc než Under Wraps.Nejraději mám ovšem Rupi´s Dance a TAAB2.

PaloM @ 09.10.2012 16:13:34
Som v 2. skupine, a teda mne sa War Child páči.

22.02.2008 hejkal | #
2 stars

Warchild je album, ktorému som dlho vzdoroval, a vlastne mu vzdorujem doteraz. Za najlepšiu skladbu považujem Rainbow blues z bonusov na CD, pôvodne vydanú na M.U. - The Best Of JT.

Vraj to mala byť pôvodne hudba k filmu, možno by sa to viac hodilo, ťažko povedať. Ako album ma to moc nebaví.


reagovat

pito63 @ 09.09.2010 14:57:24
Tak toto mi pri mojej dnešnej premiére vyslovene nesadlo. Od prveho tónu úvodnej War Child sa trápim. Trocha ma prebrala skladba č. 6. Takmer nikdy to nerobím, ale dnes vypínam disk pred ukončením, pri skladbe č. 9, nečakám ani na bonusy. Nezatracujem, neodsudzujem. Jethro Tull je v tom nevinne, jednoducho som nevystihol náladu na "nové" objavy. Malo to ostať zabalené ďalších 5 mesiacov.
Nevadí, War Child dostane šancu určite niekedy inokedy.

05.12.2007 Beriq | #
3 stars

U tohoto alba jsem trochu rozpačitý- na jednu stranu silné skladby jako Skating Away, Only Solitaire nebo Warchild a na druhé Bungle In The Jungle (díky refrénu) nebo Queen And Country (ten akordeon nebo co to tam hraje nějak nemusím).Po Passion Play které mě svou velikostí dostalo leží Warchild trochu ve stínu. Nemilosrdné strhání kritikou jaká po albu minulém přišla,na náladě skupině nepřidalo, je to zas posun dál- k novému zvuku a experimentům - hojně používaný saxík, včechny ty zvuky:lžičky, střelba, řev lva... To mroukání a různé malé detaily a právě ty z tohoto alba dělají velice pospolitý celek.
reagovat



Detail hodnocení alba (hodnoceno x)
5 hvězdiček - hodnoceno 1x
jiří schwarz
4 hvězdičky - hodnoceno 5x
oravda.cz, nowhere_man, kaktus, Brano, stargazer
3 hvězdičky - hodnoceno 2x
Beriq, luk63
2 hvězdičky - hodnoceno 2x
hejkal, Antony
1 hvězdička - hodnoceno 0x
0 hvězdiček - hodnoceno 0x




Copyright © easyaspie.cz Created in 0.0658 s.