Creedence Clearwater Revival - Cosmo’s Factory (1970)

Se jménem této kapely jsem se setkával v mládí, kdy nám v bývalé práci často hrávalo nějaké brněnské rockové rádio. Ti měli Clearwatery na denním pořadu, někdy i několikrát. V té době mě jejich muzika připadala naprosto úděsná. Jižanina, boogie, country a blues, které kapela míchá v geniálně odhadnutém poměru a naprosto brilantně, mně tehdy dokonale drásalo nervy. Jenže kdeže loňské sněhy jsou, stáčí o pár let zestárnout a rázem se vám líbí i to, proti čemu jste dlouhé roky bojoval a tvrďácky odmítal.

Cosmos Factory je výkladní skříní kapely. Tolik hitů - i když některé jsou převzaté - najdeme na málokterém albu napříč celou rockovou historií. Kdybych si měl vytvořit pořadí těch úplně nej, první příčku by nejspíš obsadila píseň Lookin' out My Back Door jen těsně před Ooby Dooby a Who'll Stop the Rain. Jenže skvělý je i úvodní nátěr Ramble Tamble, dále Travelin' Band, nebo Up Around the Bend, či My Baby Left Me.

CCR jsou zkrátka neskutečně upřímná kapela. Když slyšíte tu muziku, nemáte problém jim uvěřit každičkou notu, každičké slovo. Nezní nijak přehnaně složitě, a tak vlastně potvrzují nepsané pravidlo o tom, že v jednoduchosti je skutečná síla. A navíc ta Fogertyho hrdelní rašple je zkrátka nenapodobitelná.
reagovat

jiří schwarz @ 07.12.2018 21:55:45
Já tudle desku miluju od mládí, speciálně na mě vždycky působil zvuk I Heard It Through the Grapewine.

oř @ 08.12.2018 07:22:34
Určitě jejich nejlepší vzorek, vlastně co skladba to obrovský hit.

Balů @ 08.12.2018 12:31:15
Jak již jsem níže psal, je to má iniciační deska a stále ji miluju.

EasyRocker @ 08.12.2018 20:22:07
Ano! Ano! Ano! 5*

pinkman @ 12.12.2018 20:34:47
Nejlepší deska stylu boogie-southern. Snad každá ze skladeb se dá považovat za obrovský hit. Ani u Lynyrd, ani u Allman, nebo Black O A takový potenciál neobjevíme. Absolutní hudba.

K tvorbě této báječné americké kapely jsem se dostal přes zdejší výborné a do posledního tónu nadšené hejkalovy recenze, za což mu patří velké díky. Tahle 120%ně americká kapela se totiž dokonale trefila do mého vkusu.

Ramble Tamble je dokonale stylové úvodní hromobití, přichází pořádné zrychlení pomalu v duchu boogie, silový a parádně natlakovaný zpěv génia Johna Fogertyho, jehož potenciál střílet od boku jednu pecku za druhou je až neskutečný. Rytmika v mezihře boří hradby.

Before You Accuse Me je skvěle procítěná bluesovka se špetkovou rockového ostří a klavírním pozadím.

Dvouminutový úder Travelin´ Band měl ve své době účinek jako úder těžké váhy na solar. Knokaut...

A Ooby Dooby vám nesleví ani o píď! Další osudový rockový boogie zášleh se zběsilým Fogertyho sólem...

Lookin´ Out My Back Door je drtivá směs country-folkové nálady a živočišné rockové síly. Další a stejně skvělá strana mince v silovém creedenceovském podání a brilantní kytarovou ornamentací.

Jednou z mých nejoslavovanějších pecek je těžká a temnotou politá Run Through the Jungle. Název hovoří sám - dusné, drsné a valivé prokousávání se pralesem s parádní harmonikou.

Up Around the Bend má od začátku nepopsatelný creedenceovský odpich, energii, pot stříká daleko. Vždycky si vzpomenu na valící se kameny...

My Baby Left Me se opět vtěsnala skoro jen na dvě minuty, v případě této skvělé jednotky je to ale fuk. Bluesový otisk a melodické kytarové poryvy, šlachy a maso.

Who´ll Stop the Rain odbíhá volnějším tempem, má nostalgickou, smutnou náladu a je skvěle vymodelována k dokonalosti trochou country a folku.

Pilotním dílem je jedenáctiminutový kus I Heard It Through the Grapevine. Těžký hardrockový riff, drsný zpěv a atmosféra putyky, kde sviští karty a luftem poletují rozbité sklenky a rány pěstí. Spolu s džunglí jeden z nesmrtelných pomníků mistra Fogertyho s drtícími sóly.

Long As I Can See the Light je bluesově očazeným závěrem klasické albové verze. Atmosféra loučení, žalu a dávno zašlých starých časů.

Na bonusech je kromě živáků Travelin´ Band a Up Around the Bend ještě těžkotonážně se valící Born in the Bayou. Rozžhavená bluesrocková směs nenudí ani na zlomek vteřiny a kreslí temné linky...

Tady se báječně potkal primární rock´n roll, hardrock nejvyšší třídy a trocha blues a folku jako báječné aromatické příměsi. Výsledek? Muzika síly tajfunu.



reagovat

Martin H @ 31.05.2017 14:43:38
Tož asi tak. Kredenci jsou jedna z mála jistot na tomto všivém světě. Jejich hudba mě potěší kdykoli a vždy se mi trefí do nálady. Je z ní cítit taková ta starosvětská poctivost. Dík za pěkné čtení.

tykeww @ 31.05.2017 16:06:28
Recenze na CCR vždycky potěší, zvlášť na Cosmo's Factory. To byla první deska, kterou jsem od nich slyšel, a hned jsem si díky ní skupinu zamiloval. Asi ta nejúpřímnější Amerika, co jsem kdy slyšel.

EasyRocker @ 31.05.2017 16:35:39
Díky za názory, pánové. Bohužel je u mě Cosmo´s od CCR stále osamocena, budu muset rychle rozšířit sbírku. Jak tady čtu ty recenze, tak je to asi jedno :-)

Jarda P @ 31.05.2017 18:25:17
Cosmo´s Factory byla jedna z mých prvních desek, které jsem měl, díky indickým vinylům DUM-DUM dováženým z kraje 70. let. Díky ní se CCR v té době zařadili hned mezi mé nejoblíbenější kapely. Osobně stavím ještě výš Pendulum, ale i tak obě desky patří do zlatého fondu světového rocku 7O. let.

Ano tak toto je moje první iniciační velká deska-LP.

Kapelu jsem znal z úžasného singlu Down on the corner/Fortunate son.
A pak jsem slyšel v pořadu Kotouče slávy v rozhlase-
tenkrát se rádio říkalo tomu přístroji- skladbu Up around the bend a bylo vymalováno. Navíc ještě spolužákovi otec LP přivezl takže hudební hody s CCR
byly na pořadu skoro každého dne.
Album obsahuje dost coververzí, ale to ve výrazu celé desky vůbec nevadí, protože J.Fogerty skládal srovnatelně kvalitní písně.
Deska začíná 7mi minutovou instrumentálkou, která vás zvedá ze židle a pak jdou kratší věci-ale to jsou Věci.
Kapela hraje docela ostrý rock and roll a sází jednu pecku za druhou.
Travelin' band, Oooby dooby od R. Orbisona-skvělá poklona, Up around the bend-velký hit stejně jako
Who'll stop the rain.
Na závěr úžasné blues Long as i can see the light.

Takže v roce 1970 jsem měl nejoblíbenější Creedence a Led Zepp III.

Ještě doplním, že v letech 1969-1970 překonali Creedence celosvětově v prodeji desek i The Beatles !

reagovat

EasyRocker @ 01.09.2016 12:44:54
Musím ještě využít momentu, že jsem tady - tuhle desku CCR neskutečně miluju a brousím si už dlouho zuby na recenzi!! Díky za ní, Balů!

Balů @ 01.09.2016 12:52:19
Zdravím EasyRocker!

Dodnes tu kapelu neskutečně miluju.
Všechny řadovky jsou úžasné kromě Mardi gras, ta už je slabší-také se vlastně rozcházeli.

Ale i solové desky Johna Fogertyho by moc pěkné.

-:)

Voytus @ 01.09.2016 13:48:23
John Fogerty je další neuvěřitelná palice na songy. Takovejch hitovek nasázet během tak krátký doby (jasně, že i po Creedence, ale slavnější jsou ty od CCR)! A jak to pořád žije, pánové! Během léta jsem sestavil partu muzikantů, se kterýma chodíme hrát ven, rozumíš, kytaru na záda, cajon do jedný ruky, víno do druhý a jde se, no a že jsou mezi náma i mlaďasové cca kolem dvacítky, tak se učíme vzájemně, oni nový songy, co můžeš zaslechnout v rádiu, ale i Claptona a současný indie rockový věci, já různý věci a la Dave Matthews, starej britskej folk, Nohavicu...., a tuhle týpek vybalil Have you ever seen the rain a Bad moon rising, včetně Fogertyho barvy hlasu, fakt jsem čuměl. Takže už jsem mu nabídl i hostovačku v našem "osvětovém spolku" Flower Cover, kterej tyhle starý pecky oprašuje, že ať si to zkusí před publikem. Takže fajn, že to pořád lidi znaj.

Jinak já nejraděj album následující, Pendulum, u kterého mě nejvíc dostalo, že veškeré dechy, klavír a co já vím nahrával právě Fogerty. Všechny klobouky dolů!

Zdeněk @ 01.09.2016 13:51:26
Jo, jo, Kotouče slávy s Pavlem Černockým jsem taky tehdy
poslouchal. Vynikající pořad, vydržel tuším do poloviny r.1970, potom jsem poslouchal už jen Jacka Allana na BBC.

EasyRocker @ 01.09.2016 13:58:43
Musím vlastně poděkovat hejkalovi, že jsem se prostřednictvím jeho nadšených recenzí tady kdysi s jejich tvorbou seznámil - totálně americká hudba mi sedla jak zadek na hrnec. Krása!

Antony @ 01.09.2016 14:34:03
Jen pro pořádek - úvodní sedmiminutová skladba není instrumentálka.

Balů @ 01.09.2016 15:42:00
Antony
Opravdu není, ale toho zpěvu je tam málo.
Já ji pro sebe beru spíš jako instrumentálku.

Krásná placka.

Luboš @ 01.09.2016 16:07:50
První písnička od Creedence Clearwater Revival byla u mě Proud Mary, hodně se mi líbila a nevěděl jsem kdo ji hraje. Mám rád všechny jejich desky mimo Mardi Grass, nejradši taky Cosmos Factory. Díky za upozornění na tuhle skvělou americkou skupinu.

Balů @ 01.09.2016 16:14:31
Zdravím Luboši.
CCR to byla neskutečná kapela, která vydávala dvě alba ročně.

A stále ještě nechápu, že vše důležité ďelal sám John Fogerty.

Excelentní zpěvák, kytarista i skladatel !

Jarda P @ 02.09.2016 05:45:18
Kdysi jsem ji koupil za 100 Kč v památné indické sérii DUM DUM. Spolu s Pendulum jejich nejlepší věc. John Fogerty nestárne stejně jako Paul McCartney.

hejkal @ 02.09.2016 06:22:59
EasyRocker - rado sa stalo.

Balů @ 02.09.2016 08:19:03
Zdravím Jarda P.
Já měl Bark-J.Airplane, ty praskaly dost.
Fireball -D.P. Ty docela šly
-:)

Americká skupina Creedence Clearwater Revival se pyšnila nejen dlouhým názvem, který zdánlivě nedává smysl, ale zejména originálním pojetím západní hudby, ve kterém skupina geniálně spojovala rock, country a blues. Za svou poměrně krátkou existenci stihla kapela vydat sedm studiových alb, z nichž žádné výrazně nepokulhává za ostatními; naopak, všechna jsou velmi dobrá. Jedno z nejznámějších alb nese název Cosmo’s Factory, já osobně ho mám snad nejradši.

Začíná se údernou kytarou a už tu máme skvělou sedmiminutovou pecku Ramble Tamble s neuvěřitelnou mezihrou, která báječně stupňuje napětí. Po ní album nabízí prima bluesovku (na ty já si potrpím) Before You Accuse Me, rokenrolovou hiťárnu Traveling Band, při níž si musí nohou podupávat snad i hluchý důchodce, nebo na podobnou notu naladěnou Ooby Dooby. Dále je na albu k slyšení parádní pohodová countryovka Looking Out My Back Door, tajemně vyznívající Run Through The Jungle (kterou by Fogerty asi zrovna nezpíval svým dětem na dobrou noc), ke které následuje naprostý protiklad, a tou je píseň Up Around The Bend s optimistickou náladou a zpěvným refrénem. My Baby Left Me pokračuje v podobném duchu, leč Who’ll Stop The Rain je o poznání melancholičtější a zasněnější. I Heard It Through The Grapevine je o něco rockovější, svou jedenáctiminutovou stopáží dává příležitost k nějakému tomu sólovému kytarovému vyjádření Johna Fogertyho. Celou kolekci uzavírá posmutnělá, dojemná balada Long As I Can See The Light.

Album je velmi povedené, ani jedna ze skladeb nemá chybu. Kredence prostě jedou a hlas Johna Fogertyho z hlavy jen tak nevyženete. Koneckonců, skupinu má v oblibě i Dude Lebowski a jedna píseň se dá zaslechnout i v rádiu ve hře GTA San Andreas. Nevidím důvod, proč nedat pět hvězdiček jedné z mála desek, které mi snad za každých okolností dodají dobrou náladu.

reagovat

zdenek2512 @ 20.04.2014 16:44:14
Kdyz jsem nastoupil v roce 1970 na stredni, tak pisnicky od teto kapely hrala internatni kapela. Pak mi kamarad pustil original, to bylo to prave, skvele pisnicky, skvely vokal Johna Fogertyho. Nyni Tvoje skvela a ctiva recenze Michale, co dodat inspirace jake CD si vezmu do kancelare v utery. :).

tykeww @ 20.04.2014 16:56:22
Moc děkuji, Zdeňku :)

Mohyla @ 20.04.2014 18:20:22
Áno, súhlasím, asi moja najobľúbenejšia doska od CCR.
Podupávanie do rytmu od hluchého dôchodcu - nemá chybu! :-)

Hikoki777 @ 20.04.2014 18:26:11
Perfektní muzika mého mládí. Porád ale funguje. Díky za recenzi.

Jarda P @ 21.04.2014 06:01:40
Cosmo´s Factory byla jedna z mých prvních desek, kterou jsem měl nahranou díky památné edici Dum Dum India. V té záplavě desek, která se na mě hrnula díky kamarádům, kteří měli finance a přístup k zahraniční produkci, se stala jednou z mých nejoblíbenějších. Myslím že ještě o chlup ji předečila následující Pendulum. John Fogerty byl geniální skladatel.

tykeww @ 21.04.2014 11:58:55
To vskutku byl. Také jeho poslední sólovka není špatná. Jinak všem děkuji za reakce.

hejkal @ 22.04.2014 11:59:50
Creedence je jednoducho až na dreň odhalená poctivá americká muzika o akú sa často usilovali aj britskí velikáni, nikdy sa však nedostali na túto úroveň. Pretože niektoré umelecké cítenia a prejavy sú vlastné iba pôvodným obyvateľom, nik ich nedokáže podať autentickejšie. Fogerty má super hlasisko, kde sú dnes takéto talenty...

tykeww @ 22.04.2014 12:47:05
Máš absolutní pravdu.

Jeden z najslávnejších albumov skupiny, Cosmo’s factory, je doslova nabitý hitmi.

Či už je to saxíkmi opradená svižná hitovka Travelin’band, rokec ako sa patrí Ooby dooby, country klasika, z ktorej mal radosť aj Dude alias Jeff Bridges Lookin' out my back door, prípadne stemnené záležitosti Who'll stop the rain, či skvelý cover I heard it through the grapevine, takmer určite sa nájdu vo vysielaní nejedného (i komerčného) rádia. A to je tu ešte úvodná rocková pecka Ramble tamble. Ide o neskutočnú jazdu s pomalou gradovanou hard rockovou medzihrou, ktorá nemá chybu. Už zmienený kúsok Who'll stop the rain patrí k najpôsobivejším melancholickým skladbám kapely. A, ako vraví reklama, to stále ešte nie je všetko! Bahenné kúsky bluesového strihu dopĺňajú veci ako Run through the jungle alebo Before you accuse me, pohodu zvestujú čísla typu Up around the bend a My baby left me. Keď k tomu pripočítame fakt, že Fogerty a spol. na záver nezabudli na clivú baladu Long as I can see the light, ktorá je doslova nadýchaná dychmi, máme tu ďalšiu nesmrteľnú klasiku.

Ani tejto doske som ako hráč neušiel. Keď nepočítam Before you accuse me, čo je vec, ktorú hral asi každý bluesový hráč, tak sa z tohto diela pod moje paličky dostala balada Long as I can see light, nie, že by som ju dajako miloval, ale hrá sa príjemne, obzvlášť so saxikárom v zostave. Celkovo je to ďalší geniálny album neopakovateľnej skupiny. Hrať jednoducho a presvedčivo, to je kombinácia, ktorú na takejto úrovni zvláda málokto. A tie city!
reagovat